← PhDr. Eduard Stehlík

ZAVRAŽDĚN KOMUNISTY 2. ČÁST Armádní generál Heliodor Píka (3. 7. 1897 - 21. 6. 1949). V letech 1. světové války příslušník čs. legií v Rusku a ve Francii. Na západní frontě bojoval proti Němcům v řadách 21. čs. střeleckého pluku, s nímž se po návratu do ČSR zúčastnil války s Polskem o Těšínsko a s maďarskými bolševiky o Slovensko. 1919-1920 frekventant francouzské Vojenské školy v St. Cyru, od října 1920 působil jako pobočník velitele a instruktor ve Vojenské akademii v Hranicích. V letech 1926-1928 s vynikajícím prospěchem absolvoval studium na elitní Vysoké škole válečné v Paříži, 1929-1932 pobočník náčelníka Hlavního štábu, generála Jana Syrového. V letech 1932-1937 čs. vojenský atašé v Bukurešti (později i v Turecku). V té době se zařadil mezi nejlepší vojenské diplomaty, které Československo mělo. Na podzim 1938 jeden z nejtvrdších odpůrců mnichovské kapitulace. Po okupaci ČSR odešel v březnu 1939 za hranice, kde se dal k dispozici vedení našeho odboje. Nejdříve zvláštní zmocněnec pro Rumunsko, poté v letech 1940-1941 organizátor čs. odboje v Istanbulu. 1941-1945 náčelník Čs. vojenské mise v Moskvě. Zde se zásadním způsobem zasloužil o vznik čs. vojenských jednotek v SSSR a díky němu byly ze sovětského gulagu zachráněny stovky čs. občanů. Vždy důsledně prosazoval politiku čs. londýnské vlády, což vedlo k jeho častým neshodám jak se sovětskými orgány, tak i vedením KSČ v Moskvě. Právě to, že dokonale poznal poměry v SSSR, způsob práce sovětských tajných služeb i plány čs. komunistů, se mu stalo osudným. Od července 1945 podnáčelník, později zástupce náčelníka Hlavního štábu v Praze. Již tehdy sledován orgány nechvalně známého 5. oddělení (obranného zpravodajství), vedeného komunistou Bedřichem Reicinem. Od března 1948 na zdravotní dovolené, v květnu 1948 v nemocnici zatčen a uvězněn. Obvinění ze špionáže ve prospěch Velké Británie, která proti němu byla vznesena, byla zcela vykonstruovaná. Přesto byl v lednu 1949 nezákonně odsouzen k trestu smrti a 21. června 1949 oběšen v Plzni na Borech. Jeho poslední slova pronesená pod šibenicí zněla: „Mým posledním přáním jest, aby národ zůstal sjednocen, a aby každý bez rozdílu pracoval na sjednocení národa.“Kopírovat text

Screenshot není k dispozici