← PhDr. Eduard Stehlík

Právě v těchto dnech si jako každoročně v Nizozemsku připomínají výročí operace Market Garden. Letos již po jedenaosmdesáté. Ani u nás není tento válečný příběh neznámý, a to především díky vynikajícímu filmu „Příliš vzdálený most“ (A Bridge Too Far), v němž se objevila řada filmových hvězd. Mezi nimi i Robert Redford, jenž navždy odešel 16. září 2025. Shodou okolností právě v předvečer 81. výročí zahájení této největší výsadkové operace v dějinách… O co ale vlastně v operaci Market Garden šlo? Tehdy na počátku září 1944 za sebou Spojenci měli úspěšné vylodění v Normandii, byla osvobozena Paříž a anglo-americké jednotky nezadržitelně postupovaly na východ. V opojení dosavadními úspěchy dal polní maršál Bernard Law Montgomery rozkaz k přípravě ambiciózní operace, během níž měli Spojenci bleskově proniknout přes okupované nizozemské území, koordinovaným úderem výsadkových a pozemních jednotek se zmocnit mostů přes Rýn a otevřít si tak cestu do nitra nacistického Německa. V případě úspěchu tohoto smělého plánu se dalo očekávat, že 2. světová válka v Evropě skončí ještě v roce 1944. Vše vypadalo velice lákavě, problémy si nikdo nepřipouštěl. Vždyť Třetí říše je již na kolenou – nebo snad ne? Plán vznikal ve spěchu, jeho autoři ignorovali řadu varovných zpravodajských informací a v neposlední řadě naprosto podcenili morálku a bojové schopnosti údajně demoralizovaného protivníka. Bohužel. Operace byla zahájena 17. září 1944 a za nepřátelskými liniemi bylo během ní vysazeno (kluzáky i na padácích) na 34 000 amerických, britských a polských parašutistů. 1. britská výsadková divize měla dobýt most přes dolní tok Rýna u Arnhemu, v oblasti Eindhovenu přistála americká 101. výsadková divize a americká 82. výsadková divize seskočila v okolí města Grave. V angličtině toto slovo znamená hrob, což tehdy mezi parašutisty vyvolalo řadu ironických narážek. Zároveň s vysazením parašutistů zahájily usilovný postup na sever jednotky britského XXX. armádního sboru, který měl spojením s parašutisty naplnit cíle operace. Vlastní provedení akce se však od samého počátku potýkalo s velkými problémy. Desetikilometrová vzdálenost, v níž byli od arnhemského mostu vysazeni britští parašutisté, se ukázala být příliš velká. Němcům umožnila zkonsolidovat obranu a způsobit protivníkovi citelné ztráty. Ani postup pozemních jednotek na sever nebyl tak rychlý, jak se původně předpokládalo. Situace v okolí Arnhemu se stávala kritickou. Britští parašutisté, posílení dodatečně brigádou polských parašutistů, zde sváděli zoufalý boj s mnohonásobnou přesilou elitních jednotek SS. Britský oddíl podplukovníka Johna Frosta sice nakonec obsadil severní část silničního mostu (ten dnes nese jeho jméno) a po dlouhé čtyři dny ho bránil před opakovanými nepřátelskými útoky, ale na příjezd britských tanků čekal marně. Po devíti dnech krutých bojů se ze smrtícího sevření podařilo uniknout jen zdecimovaným zbytkům spojeneckých jednotek, celkem asi třem tisícům mužů. Ztráty Spojenců u Arnhemu tak byly obrovské: z 10 200 příslušníků 1. britské výsadkové divize a 1. polské samostatné parašutistické brigády jich 1500 padlo a přes 6500 bylo zajato. Velkému utrpení byli však vystaveni nejen spojenečtí vojáci, ale i místní obyvatelstvo, o němž se vojenská hlášení většinou nezmiňují. Přitom jen v Arnhemu a jeho bezprostředním okolí přišlo během bombardování a následných pouličních bojů o život na 450 nizozemských civilistů. To nejhorší však mělo teprve přijít. V rámci odvetných opatření nacistů proti místnímu obyvatelstvu, které z jejich pohledu významným způsobem pomáhalo nepříteli, bylo téměř 100 000 obyvatel vyhnáno ze svých domovů. Z nich v zimě 1944/1945 následkem přestálých útrap, nedostatečné zdravotní péče a zoufalého nedostatku potravin osmnáct tisíc (!!!) zemřelo. Ti šťastnější se mohli vrátit teprve na jaře následujícího roku. Arnhem a jeho okolí byl totiž nakonec osvobozen teprve v dubnu 1945. Lákavý zářijový sen o ukončení války do konce roku 1944 tak nakonec skončil velice tragicky…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici