← PhDr. Eduard Stehlík

Jakmile se řekne „polní kurát“ většina z nás si automaticky vzpomene na feldkuráta Katze, kterého ve filmu Dobrý voják Švejk mistrovsky ztvárnil Miloš Kopecký. Skutečnost však byla docela jiná. Mnoho vojenských duchovních provázejících jednotky na krvavá bojiště 1. světové války, se totiž od této literární postavy výrazně lišilo. Byli to skuteční rádci a ochránci válkou těžce zkoušených vojáků a při pomoci raněným a nemocným často nasazovali vlastní život. Mnozí z nich se navíc v letech německé okupace zapojili do odboje proti nacistům a někteří svou věrnost vlasti naplnili i za cenu sebeobětování. Jedním z nich byl generál duchovní služby Msgre Methoděj Kubáň. Narodil se 18. září 1885, tedy právě před 140 lety, v Horní Bečvě jako prvorozený syn ve zbožné rodině chudého pasekáře Josefa Kubáně a jeho manželky Anny, rozené Kožušníkové. Pocházel z deseti dětí, z nichž se však pouze tři dožily dospělého věku. Po absolvování gymnázia v Místku se na přání rodičů rozhodl pro životní dráhu duchovního a po studiích na olomoucké teologické fakultě působil v Horním Městě u Rýmařova a od listopadu 1911 ve Frankštátu u Šumperka (dnes Nový Malín). Zde ho v létě 1914 zastihlo vypuknutí 1. světové války. Již 2. srpna 1914 nastoupil v rámci mobilizace jako polní kurát službu v rakousko-uherské armádě a působil jak na ruské frontě, tak i na Balkáně. Zde se při pomoci nemocným vojákům nakazil nejprve černými neštovicemi a později i tropickou malárií a přežil jen s velkým štěstím. Po vzniku ČSR si Methoděj Kubáň podal přihlášku do čs. armády, a kromě služby vojenského duchovního se díky svým jazykovým znalostem a diplomatickým schopnostem zapojil i do složitého jednání s představiteli polské armády i civilních složek na Těšínsku. Čs. vojenské velitelství v Moravské Ostravě kromě toho na podzim 1918 využilo jeho znalostí polštiny a slovenštiny, stejně jako jeho dokonalé orientace v místním prostředí, a vyslalo ho ke dvěma nebezpečným tajným misím na slovenské území, které bylo tehdy dosud obsazeno Maďary. V letech 1919-1929 působil Methoděj Kubáň na Slovensku, a to nejprve jako duchovní správce posádkového velitelství v Žilině a poté jako duchovní správce trnavské 9. pěší divize. Odtud zamířil v polovině června 1929 do východních Čech, kde byl ustanoven duchovním správcem 4. pěší divize. Jeho sídlem se tehdy stal Josefov, kde se i kromě svých standardních povinností, pustil do oprav a dokumentace desítek pomníků, pomníčků i malých pamětních kamenů, jež v okolí města připomínaly krvavý válečný konflikt z roku 1866. Dnem 20. listopadu 1934 byl Methoděj Kubáň přidělen Ministerstvu národní obrany, a 1. prosince téhož roku ustanoven přednostou katolické skupiny I./6. oddělení (duchovního). Zde začal řešit problémy, jimiž se dlouhá léta nikdo nezabýval. Vypracoval služební předpisy pro vojenskou duchovní službu a podařilo se mu dát do pořádku i vedení vojenských matrik (jen pro území Čech a Moravy jich bylo na 2 130 svazků). Založil rovněž topografickou evidenci válečných hrobů, která měla na konci roku 1938 přes čtvrt miliónu kartotéčních lístků. Dnem 1. července 1938 byl Methoděj Kubáň zaslouženě povýšen do hodnosti generála duchovní služby. Z dosaženého ocenění se však dlouho neradoval. Přišel Mnichov, podpis osudné dohody, zrada. Kapitulace a ústup bez boje ho zdrtily. Své ryzí vlastenectví prokázal bezprostředně po okupaci zbytku republiky v březnu 1939. Ihned se zapojil do odboje v řadách Obrany národa, organizoval pomoc rodinám zatčených a perzekvovaných, přes nátlak okupační správy se mu podařilo zabránit vytvoření duchovní služby v rámci Vládního vojska a skupinu českých kněží studujících tou dobou v Římě vyzval, aby odešli k našim jednotkám na západní frontu a dali se k dispozici zahraničnímu odboji. Dne 27. srpna 1940 byl Methoděj Kubáň na základě udání pátera Josefa Hassana zatčen gestapem, a ještě téhož dne brutálně ztýrán. Obviněn byl ze zmizení fondu vojenského divizního kostela v Praze na Hradčanech (použitého pro potřeby odboje), osobního podílu na zmaření vzniku duchovní služby ve Vládním vojsku a v neposlední řadě z toho, že se v době polského tažení na podzim 1939 posměšně vyjádřil o kvalitách německé armády. Za urážku německé branné moci byl 24. října 1940 odsouzen k trestu odnětí svobody na třináct měsíců, které si měl odpykat v trestnici v saském Budyšíně. Zde se začal jeho zdravotní stav výrazně zhoršovat, zejména v důsledku těžké recidivy malárie. Po vypršení trestu byl sice Methoděj Kubáň převezen do Prahy, avšak na svobodu, propuštěn nebyl. Jeho další osudy zásadním způsobem ovlivnil požadavek věznitelů, aby podepsal dokument, v němž měl souhlasit s tím, že trest, jenž mu byl uložen, byl trestem spravedlivým. Metoděj Kubáň se vzepřel a odmítl. Gestapo na to zareagovalo jeho odesláním do koncentračního tábora Dachau, a to s označením „RU“, tedy návrat nežádoucí, čímž nad ním byl fakticky vynesen rozsudek smrti. Do tábora dorazil Methoděj Kubáň 13. února 1942 a aniž to tušil, měl před sebou pouhých 21 dnů života. Již 5. března 1942 totiž podlehl brutálnímu týrání, kterému zde byl vystaven. Pokud někdy navštívíte Beskydy a budete projíždět Horní Bečvou, udělejte si chvíli času a zastavte se na náměstí u kostela sv. Jana a Pavla. Nejde totiž o obyčejný chrám, ale o památník generála duchovní služby Methoděje Kubáně, a všech popravených a umučených obětí 2. světové války, jak to hlásá pamětní deska v jeho interiéru. Ta byla odhalena 3. srpna 1947 arcibiskupem pražským Josefem Beranem při příležitosti vysvěcení kompletně zrekonstruovaného kostela, o což se zásadním způsobem zasloužil hornobečvanský farář Bedřich Hoffmann. Ten byl, stejně jako generál Kubáň, vězněn nacisty v Dachau, a právě tam si se svým přítelem slíbili, že ten, kdo utrpení koncentračního tábora přežije a vrátí se domů, nechá kostel na Horní Bečvě opravit. Páter Hoffmann tento slib, který dal svému příteli, splnil. Hornobečvanský kostel má navíc od té doby ne jednu, ale dvě věže. Jednu za Bedřicha Hoffmana a druhou, připomínající hrdinství velkého českého vlastence generála Methoděje Kubáně...Kopírovat text

Screenshot není k dispozici