← PhDr. Eduard Stehlík

Připravoval operaci ANTHROPOID a skončil v komunistickém vězení – statečný „Táta Palec“. Zazní-li tato přezdívka, většina lidí dnes již netuší, o kom je řeč. Avšak mezi těmi, kdo v minulosti sloužili u výsadkových jednotek, anebo se o jejich historii zajímají, ví úplně každý, že patří generálu Karlu Palečkovi, výjimečnému muži, který za 2. světové války položil základy našich současných speciálních jednotek. Narodil se 28. ledna 1896 v Plzni, kde v letech 1908-1911 studoval na české reálce a následující dva roky na tamní obchodní akademii. Po vypuknutí 1. světové války narukoval v květnu 1915 k plzeňským „pětatřicátníkům“ – c. a k. pěšímu pluku 35 –, s nímž byl odeslán na východní frontu. Zde padl v září 1916 v Haliči do ruského zajetí, v němž se vzápětí přihlásil do čs. legií v Rusku. Po nezbytném doplňujícím výcviku byl v květnu 1917 zařazen k 3. čs. střeleckému pluku a jako velitel jeho kulometné čety se zúčastnil jak památné bitvy u Zborova (2. července 1917) a bojů s německou armádou na východě Ukrajiny, tak i krvavých srážek s bolševiky na pláních Sibiře. Po návratu do Československa působil Karel Paleček nejprve u pěšího pluku 3 v Kroměříži, ale již v létě 1921 byl přemístěn do západních Čech k chomutovskému pěšímu pluku 46, kde postupně prošel řadou funkcí od velitele roty, až po zpravodajského důstojníka. Právě toto jeho poslední zařazení zásadním způsobem ovlivnilo jeho další vojenskou kariéru. Vzhledem k dosahovaným výsledkům byl v květnu 1931 přidělen ke 2. oddělení (zpravodajskému) Hlavního štábu, zde poté působil v ofenzivní sekci pátrací skupiny se zaměřením na Německo. Zároveň byl i velitelem samostatné předsunuté agenturní ústředny zvané VONAPO, jež sloužila ke koordinaci společných projektů s francouzskou a sovětskou zpravodajskou službou. V úterý 14. března 1939, tedy v předvečer německé okupace, odletěl Karel Paleček ve skupině zpravodajských důstojníků vedených plukovníkem Františkem Moravcem do Velké Británie. Následně působil od května 1939 v Paříži ve funkci zástupce velitele zpravodajské ústředny „Karel“. Společně s podplukovníkem Oldřichem Tichým a majorem Františkem Fryčem se pokoušeli aktivizovat výzvědnou činnost proti Německu a udržovali kurýrní, poštovní i rádiové spojení s domovem až do porážky Francie. Po návratu do Velké Británie byl Karel Paleček zařazen k II. (zpravodajskému) odboru exilového Ministerstva národní obrany v Londýně, a to jako přednosta šifrové skupiny. Od samotného počátku příprav operace ANTHROPOID na počátku října 1941, však byl jedním z malé skupiny čs. důstojníků, kteří se podíleli na přípravě Heydrichovy likvidace. Dnem 2. července 1942 se nakonec stal velitelem Zvláštní skupiny D, která v úzké součinnosti s britskou SOE připravovala vysílání našich parašutistů do okupované vlasti. Na tomto místě obstál vynikajícím způsobem a s muži, kteří byli pověřování těmito nesmírně nebezpečnými úkoly, si vytvořil lidský, velice přátelský vztah a stal se skutečným „tátou parašutistů“, jak ho oni sami označovali. Na konci března 1945 byl Karel Paleček v rámci početné skupiny vojáků a státních úředníků odeslán na osvobozené území republiky a 20. dubna 1945 v Košicích zařazen do nově se tvořícího Ministerstva národní obrany jako velitel Zvláštní skupiny (diversanti a parašutisté). V této funkci se vrátil do Prahy, kde byl ustanoven zástupcem přednosty 2. oddělení Hlavního štábu. Brzy nato se stal přednostou Přípravné skupiny pro vybudování „jednotek dopravovaných vzduchem“ u Velitelství pěchoty Hlavního štábu v Praze a 15. srpna 1948 stanul v čele nově vytvořeného Velitelství výsadkového vojska. Nedlouho poté se sice zaslouženě dočkal povýšení do hodnosti brigádního generála, avšak to již bohužel byla labutí píseň jeho vojenské kariéry. Podobně, jako v případě mnoha Palečkových spolubojovníků, ovlivnila zásadním způsobem i jeho další osudy změna politického režimu u nás, spojená s nástupem komunistů k moci. V listopadu 1949 byl Karel Paleček neočekávaně zatčen, degradován na vojína v záloze a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k devíti letům těžkého žaláře. Ze smutně proslulé leopoldovské věznice byl sice propuštěn předčasně v květnu 1952, avšak domů se vrátil otřesený a s podlomeným zdravím (vážil necelých padesát kilogramů!). Žil poté v ústraní v Praze u rodiny svého syna, kde 12. března 1962 vydechl naposled. Místo posledního odpočinku našel pan generál v rodné Plzni. Poct, které by mu v každé normální zemi náležely, se tak Karel Paleček dočkal teprve posmrtně. Po listopadu 1989 byl rehabilitován, byla mu navrácena vojenská hodnost a nakonec byl v prosinci 1991 povýšen do hodnosti generálporučíka. Jeho jméno navíc nese prostějovský 102. průzkumný prapor, což je nejvyšší ocenění, jakého se může vojákovi dostat. Dodejme, že v případě „Táty Palce“, je to plným právem.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici