← PhDr. Eduard Stehlík

V to úterý 11. září 2001 to měla být služba dozorčího Posádkového velitelství Praha jako každá jiná. Přijel jsem do karlínských kasáren, absolvoval poučení u náčelníka štábu a chvíli před třetí provedl rozdílení strážní směny. Ve chvíli, kdy jsem se vracel zpět do kanceláře, ke mně přiběhl dozorčí vchodu s voláním: „Pane kapitáne, pane kapitáne, v New Yorku právě teď narazilo nějaké letadlo do mrakodrapu! Zapněte si televizi! Zrovna to tam vysílají!“ O chvíli později jsem, podobně jako miliony lidí na celém světě, nevěřícně sledoval náraz dalšího dopravního letounu do druhé z věží Světového obchodního centra. První, co jsem si v tu chvíli uvědomil, bylo, že nejde o náhodu, a že pozoruji něco, co se zapíše do historie. Zároveň jsem pochopil, že i do dalšího století své existence vstupuje lidstvo čímsi nesmírně krvavým a krutým a jak tragicky se bohužel mýlili všichni ti, kdo se domnívali, že s koncem Studené války přichází i „konec dějin“ a my budeme navždy žít v trvalém míru…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici