← PhDr. Eduard Stehlík

Do odboje omylem? I to se mohlo stát. Stačilo zaměnit dva muže mající stejné jméno a příjmení a jejich životní osudy se tím okamžikem začaly odvíjet zcela jinak, než bylo původně plánováno. S jedním takovým zvláštním příběhem jsem se vás dnes rozhodl seznámit. Každý, kdo se někdy zajímal o historii čs. stálého opevnění z let 1935-1938, zcela jistě narazil na jméno plukovníka pěchoty Jana Satorie, velitele hraničářského pluku 4 v Hlučíně. Šlo o mimořádnou osobnost prvorepublikové armády, a to zdaleka nejen proto, že za 1. světové války prošel čs. legiemi v Rusku, Francii i Itálii, ale především proto, že patřil k nejzkušenějším a nejschopnějším velitelům, které naše armáda měla. Jistě i proto byl v srpnu 1937 ustanoven velitelem výše uvedeného elitního pevnostního útvaru. Vůbec prvního, který v republice vznikl. Jeho příslušníci obsazovali linii těžkého opevnění na Ostravsku a Opavsku a v případě německého útoku měli ve svých železobetonových objektech zastavit postup nepřátelských divizí. Avšak nestalo se tak. Události osudného podzimu 1938 a následné vydání pevností bez boje nepříteli nesl nesmírně těžce nejen Jan Satorie, ale i celý jeho pluk. Když pak přišla v březnu 1939 okupace, ihned se zapojil do odboje proti Němcům v řadách Obrany národa. Tím však účast Jana Satorie v odboji neměla skončit. Generál Sergěj Ingr, pozdější ministr národní obrany naší exilové vlády, který již tehdy působil v Paříži, vyslal speciálního kurýra, jenž ho měl doprovodit do Francie, aby zde převzal velení jednoho z pěších pluků naší nově budované pěší divize. Proč padla volba na Jana Satorie bylo nasnadě. Kromě jeho vojenských schopností svou roli bezesporu sehrála skutečnost, že byl Ingrovým blízkým přítelem a spolubojovníkem z legií. Tento pečlivě připravený plán však zmařila takřka neuvěřitelná náhoda. Za první republiky totiž v čs. armádě působili hned dva muži v hodnosti plukovníka pěchoty, kteří měli stejné, a ne právě obvyklé jméno – Jan Satorie. A když Ingrův kurýr „hraničářského“ Jana Satorie v místě jeho bydliště hledal, řekli mu, že odjel na dovolenou do středních Čech. Kurýr se tedy vydal na uvedené místo a ptal se po plukovníku Satoriem. Bohužel právě ve vesnici, kde bydlel ten druhý. A tak nakonec došlo k tomu, že posel přivedl do Francie toho nesprávného. Generál Ingr na to údajně zareagoval smutným povzdechem: „No, když už jste tady, tak tady tedy zůstaňte.“ Ten „správný“ plukovník Jan Satorie tedy zůstal v protektorátu, a nakonec skončil na tři roky v nacistickém vězení. Se štěstím se dožil konce války, a dokonce se dočkal povýšení do hodnosti brigádního generála. Jeho životní pouť se však v důsledku těžké nemoci navždy předčasně uzavřela 30. dubna 1949 v Ostravě. Pohřeb tohoto oblíbeného důstojníka se stal jednou z posledních velkých veřejných demonstrací proti nastupujícímu komunistickému režimu. „Hraničářského plukovníka“ znal totiž na Ostravsku a Opavsku doslova každý. Ona záměna dvou plukovníků, která výrazným způsobem ovlivnila jejich další osudy, měla však po letech alespoň jedno kladné vyústění. Onen „druhý plukovník Satorie“, který v roce 1939 odešel za hranice omylem, se po válce vrátil do republiky jako zástupce velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR. Záhy vstoupil do KSČ a v poúnorových poměrem udělal velkou kariéru. Dosáhl hodnosti armádního generála, a dokonce se v roce 1949 stal náčelníkem Vojenské kanceláře tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. A právě v té době nastoupil základní vojenskou službu syn „hraničářského plukovníka“ Jan Satorie mladší. Jako syn důstojníka „buržoazní“ armády si nedělal iluze o tom, co ho čeká. Dobře věděl, jak dopadli mnozí jeho kamarádi s podobně závadným kádrovým původem. Když mu bylo jednoho dne nařízeno, že se má neprodleně dostavit k veliteli útvaru, obával se, jak mi před lety vypravoval, nejhoršího. Velitel pluku byl však překvapivě přátelský a zeptal se ho, zda je jeho otec generál Satorie. Myslel tím pochopitelně Gottwaldova náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. A syn „hraničářského plukovníka“ neztratil duchapřítomnost a odpověděl: „Ano, můj otec je generál Satorie.“ Myslím si, že je každému jasné, že vojenskou službu absolvoval bez sebemenších problémů...Kopírovat text

Screenshot není k dispozici