← PhDr. Eduard Stehlík

Právě dnes – 30. srpna 2025 – je tomu 80. let od chvíle, kdy se v chrámu sv. Víta na Hradčanech uskutečnilo výjimečné pontifikační rekviem za čs. parašutisty, kteří padli v letech 2. světové války. Celebroval ho tehdy metropolitní kanovník Msgre ThDr. Otto Lev Stanovský a společně s ním parašutista, účastník operace GUMMIT, poručík duchovní služby Josef Pojar. Oba muži tou dobou za sebou měli trýznivou osobní zkušenost z nacistických věznic. A právě na následky věznění Otto Lev Stanovský 5. prosince 1945 předčasně zemřel. Ono srpnové pontifikační rekviem tak bylo výjimečné nejen proto, komu bylo věnováno, ale i osobou celebrujícího. Stalo se totiž jedním z mála jeho poválečných veřejných vystoupení. Dramatické a v mnohém tragické byly i osudy druhého z kněží – Josefa Pojara. Bezprostředně po únoru 1948 byl zatčen a v listopadu 1948 ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti. Ten mu byl sice nakonec zmírněn na 25 let odnětí svobody, avšak nemalou část z nich si ve věznicích komunistického režimu skutečně odpykal... Nikdo neznáme svou budoucnost, a tak ani Josef Pojar nemohl na konci srpna 1945 tušit, co ho v blízké budoucnosti očekává. Tomu, že by ho mohlo postihnout něco špatného, navíc nic nenasvědčovalo. Vždyť v té době ještě nikdo mezi parašutisty ze Západu a Východu nedělal rozdíly. Tím méně oni sami. Dosud platila slova z Pamětního spisu Sdružení výkonných parašutistů 2. světové války, v němž bylo uvedeno: „V našich šlépějích a v našich stínech jsou sirotci, padlí tátové rodin, vystřílené rodiny naše i cizí. Naše úkoly byly o to nešťastnější, že nevyhnutelné oběti naše, i našeho okolí nebyly oběťmi pomyslné viz major – válečné vřavy – nýbrž my jsme byli nositeli boje v hlubokém zázemí, kde podzemní pracovník, partyzán, parašutista byl nositelem činnosti, která za sebou nechávala krev a slzy. Bylo mnoho úkolů, které bylo třeba vykonat v týlu nepřítele na třetí frontě – na domácí frontě. Bylo málo mužů, kteří byli odhodláni tyto splnit, a tak výběr nebyl veliký. Byla zde jen silná důvěra a naděje, že ten veliký úkol splní ten pravý muž. A tak odcházeli na tuto třetí frontu muži z Východu i ze Západu, jedni dříve, druzí později. Nebylo třenic, nebylo rozbrojů, rozmíšek, žárlivosti. Byl jenom jeden veliký úkol, byl jeden strašný nepřítel.“Kopírovat text

Screenshot není k dispozici