← PhDr. Eduard Stehlík

„Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin.“ Tento výrok válečného hrdiny, letce britského královského letectva, velitele 1. čs. samostatného stíhacího pluku v SSSR a vězně komunistického režimu generála Františka Fajtla, zná širší veřejnost pravděpodobně více, než řadu jeho knih. A to je škoda. Ty knihy jsou totiž mimořádné a ovlivnily celé generace mužů, kteří se o dějiny našeho letectví zajímali a zajímají. Ani já nebyl výjimkou. Navíc jsem měl to velké štěstí, že jsem mohl jejich autora již jako žák základní školy osobně poznat. Bydlel jsem tehdy s rodiči na Červeném vrchu v Praze 6 kousek od něj a dá se říci, že jsem se mu, obrazně řečeno, takřka díval do oken. Když jsem ho jednoho dne na ulici náhodně potkal, osmělil se a oslovil ho, začala dlouhá řada našich setkání, která trvala více než třicet let. Z toho prvního, které proběhlo u něj doma v létě 1980, jsem si odnášel dvě jeho knížky, které mi tehdy podepsal – „Sestřelen!“ a „První doma“. František Fajtl se narodil 20. srpna 1912, tedy právě před 113 lety, v Doníně u Loun, jako nejmladší potomek Františka a Marie Fajtlových. Po skončení základní školní docházky studoval v letech 1928-1932 na obchodní akademii v Teplicích–Šanově. Po úspěšném složení maturity nastoupil na podzim 1932 vojenskou prezenční službu u horského praporu 11 v Bardějově a později u horského pěšího pluku 4 v Sabinově. Již jako mladému chlapci mu však učarovala letadla, a proto se přihlásil do Vojenské akademie v Hranicích. Jeho velké životní přání se mu splnilo v červenci 1935, kdy z ní byl po dvou letech studia vyřazen jako poručík letectva a nastoupil službu u 5. pozorovací letky olomouckého leteckého pluku 2. V době rostoucího mezinárodního napětí byl v polovině srpna 1938 přemístěn k 63. zvědné letce do Přerova, kde zastával funkci prvního důstojníka letky, tedy fakticky zástupce jejího velitele. U své jednotky prožil jak osudné mnichovské události na podzim 1938, tak i nacistickou okupaci v březnu 1939. Se vzniklou situací se odmítl smířit a podobně jako řada jeho přátel se i on rozhodl odejít za hranice republiky, a tam bojovat za její osvobození. Přes Polsko dorazil František Fajtl na konci července 1939 do Francie, kde se po přeškolení na francouzské letouny zapojil v květnu a červnu 1940 do bojů s nacistickou Luftwaffe. Po francouzské kapitulaci odjel přes severní Afriku do Velké Británie, kde byl v srpnu 1940 přijat do svazku RAF a stal se příslušníkem 310. čs. stíhací perutě. Po nezbytném přeškolení na nové letouny zasáhl již v září 1940 (nejprve v řadách 1. a později 17. perutě RAF) do bojů o Británii, v nichž dosáhl prvních vzdušných vítězství. Po vzniku 313. čs. stíhací perutě se stal František Fajtl v květnu 1941 jedním z jejích zakládajících příslušníků a měl výrazný podíl na její úspěšné operační činnosti. O jeho nesporných vojenských i lidských kvalitách svědčí skutečnost, že se stal v dubnu 1942 jako vůbec první čs. důstojník velitelem britské 122. stíhací peruti. Krátce po svém ustanovení do této významné funkce byl však 5. května 1942 nad severní Francií sestřelen. Podařilo se mu nouzově přistát a s pomocí místních vlastenců ukrýt před německými vojáky, kteří po něm pátrali. V následujících týdnech podnikl obdivuhodnou anabázi napříč celou Francií až po hranice Španělska. Na španělské straně Pyrenejí byl však zatčen a dva následující měsíce strávil v tamních věznicích i ve smutně proslulém koncentračním táboře Miranda de Ebro. Na zásah britského konzula v Madridu byl však „major Frank Fattle“, za kterého se vydával, nakonec propuštěn a přes Gibraltar se v srpnu 1942 vrátil zpět do Velké Británie. Po návratu do Londýna působil nejprve na Inspektorátu čs. letectva, později jako čs. styčný důstojník ve štábech vyšších jednotek RAF. K operační činnosti se opět vrátil na konci září 1943, kdy se stal velitelem 313. čs. stíhací perutě, kterou pak vodil do bojů nad okupovanou Evropou až do svého propuštění ze svazku RAF, k němuž došlo v lednu 1944 v souvislosti s jeho přeložením na východní frontu. V únoru 1944 odjel František Fajtl jako velitel skupiny jedenadvaceti čs. letců do Sovětského svazu. Po příjezdu na letiště Ivanovo vytvořili 128. čs. samostatnou stíhací peruť, jež však byla po přesunu na letiště Kubinka u Moskvy reorganizována na 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. Je důležité zmínit, že tento útvar, s nímž v září 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání, se stal vůbec první jednotkou naší zahraniční armády, která stanula na čs. území. Po zatlačení povstání do hor František Fajtl Slovensko opustil a v závěru války se spolu se svými letci zapojil do bojů o Moravskou bránu. Po skončení 2. světové války působil až do října 1945, kdy se stal posluchačem III. ročníku Vysoké školy válečné, na Velitelství letectva Hlavního štábu v Praze. Po úspěšném ukončení studia byl v srpnu 1946 ustanoven zástupcem velitele pražské 1. letecké divize a od jara 1948 zastával místo profesora na pražské Vysoké škole vojenské, a to až do počátku února 1949, kdy byl jako pro komunisty „politicky nespolehlivý“ z armády propuštěn. František Fajtl si poté našel místo pomocného archiváře v Národním technickém muzeu v Praze, ne však nadlouho. V lednu 1950 byl zatčen, následně degradován na vojína v záloze a šestnáct měsíců vězněn ve smutně proslulém táboře nucených prací na Mírově. Po propuštění pracoval v různých dělnických a později úřednických profesích až do roku 1964, kdy byl alespoň částečně rehabilitován. Stal se poté zaměstnancem Státní letecké inspekce, kde působil v komisi pro vyšetřování leteckých katastrof. Po odchodu do penze se plně věnoval publikační a přednáškové činnosti. Plné rehabilitace se František Fajtl dočkal teprve po listopadu 1989. Spolu s plukovníkem Karlem Mrázkem byl zvolen čestným předsedou Svazu letců a postupně povyšován až do hodnosti generálporučíka. V říjnu 2004 byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním České republiky – Řádem bílého lva, což dle jeho vlastních slov chápal nejen jako ocenění své, ale i všech svých kamarádů bojujících na frontách 2. světové války, kteří se však nově nabyté svobody nedočkali. O necelé dva roky později – 4. října 2006 –, odešel generál František Fajtl v požehnaném věku čtyřiadevadesáti let, do leteckého nebe. Čest Vaší památce pane generále! A velké díky za vše!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici