← PhDr. Eduard Stehlík

Už přesně nevím, co mě před mnoha lety, když jsem tu fotografii uviděl poprvé, zaujalo víc. Zda usměvavá sympatická tvář muže stojícího na horním stupátku vlaku, anebo to, že měl celou pravou nohu ovázanou bělostným obvazem. Kdo to je, jsem se dozvěděl až mnohem později. Jmenoval se Miloš Žák a v době, kdy byl snímek pořízen, velel 3. rotě Úderného praporu, pravděpodobně nejelitnější jednotce našich legií v Rusku. Nastupovali k ní jen ti nejschopnější, nejlépe fyzicky vybavení a nejstatečnější. A k nim on sám bezesporu patřil. Světlo světa sice Miloš Žák spatřil 11. června 1891 v Brně, avšak mládí prožil v Blansku, kde byl jeho tatínek (profesí advokát) starostou. I Miloš chtěl volbou povolání otce následovat, avšak vzhledem k nepříznivým okolnostem nedokončil studia práv ani na pražské, ani na vídeňské univerzitě. Po vypuknutí 1. světové války byl mobilizován, jako příslušník rakousko-uherské armády bojoval na srbské, italské i ruské frontě a byl několikrát raněn. Poté, co ho na počátku června 1917 zajali Rusové, vstoupil do čs. legií a brzy zamířil právě k úderným jednotkám, kde opakovaně proslul osobní statečností a neohrožeností. V úterý 23. července 1918 se například při bojích o stanici Chrompik na Urale v prudké nepřátelské palbě osobně podílel na zničení bolševického obrněného automobilu, přičemž byl sám raněn. Nesporné velitelské schopnosti Miloše Žáka brzy poté přivedly do čela 4. čs. střeleckého pluku, avšak jeho vysoká inteligence ho předurčovala k ještě vyšším metám. V březnu 1919 se totiž stal náčelníkem štábu 1. čs. střelecké divize. Když Rusko v únoru 1920 opouštěl, měl za sebou účast ve více než třiceti (!) bitvách, které buď svou osobní statečností, anebo velitelským uměním velice významně ovlivnil. Jako mimořádně schopný důstojník vystudoval Miloš Žák v letech 1921-1923 prestižní Vysokou školu válečnou v Paříži a poté stál tři roky v čele 2. oddělení (zpravodajského) našeho Hlavního štábu v Praze. Následně prošel funkcemi velitele 20. pěší brigády v Nitře, 17. pěší brigády v Bratislavě a nakonec i 9. divize dislokované tamtéž. Po okupaci ČSR se Miloš Žák ihned zapojil do protinacistického odboje. Přestože úzce spolupracoval s generály Josefem Bílým, Hugo Vojtou a Aloisem Eliášem, vyhnula se mu šťastnou shodou okolností první vlna zatýkání v nejvyšších strukturách Obrany národa. Gestapem byl zatčen teprve v květnu 1943. Prošel věznicemi v Praze, Brně, Vratislavi a Drážďanech. Přes brutální výslechy, jimž byl vystaven, nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. A to těch výslechů opravdu nebylo málo. Jen v Brně jich během jediného měsíce prodělal 26! Jako pro gestapo naprosto nepoužitelný byl následně odeslán do koncentračního tábora Flossenbürg. Věznění nakonec přežil, avšak opět s velkým štěstím. Na konci války totiž prodělal třítýdenní pochod smrti, který z původních 750 vězňů přežilo pouhých 51! Po skončení války byl Miloš Žák ustanoven velitelem V. sboru v Brně a následně zastával funkci zástupce nejprve brněnské 3. vojenské oblasti a posléze 1. vojenské oblasti v Praze. V prosinci 1947 byl však neočekávaně z armády propuštěn. Nejspíš proto, že měl politicky velice blízko k Československé straně národně socialistické, která o něm dokonce uvažovala jako o možném kandidátovi na post ministra národní obrany. Není proto divu, že se ihned po únoru 1948 na Miloše Žáka zaměřily komunisty ovládnuté bezpečnostní složky. Zatčen byl dokonce již 2. března 1948. Po dvou týdnech strávených ve vyšetřovací vazbě byl sice propuštěn, avšak na počátku září 1948 následovalo druhé zatčení, odsouzení a dva roky strávené v komunistickém vězení. Po propuštění byl degradován na vojína a nuceně vystěhován z Prahy. Usadil se v Blansku, které dobře znal, a kde pracoval v lidovém spotřebním družstvu Jednota, a to až do roku 1960, kdy ho postihl těžký infarkt, jenž ho z další práce ho vyřadil. Závěrem šedesátých let se Miloš Žák pokoušel dosáhnout své rehabilitace, avšak neúspěšně. Podařilo se to teprve jeho nejbližším, kteří generálovu památku v roce 1991 očistili. To se však již Miloš Žák nedozvěděl. Nebyl již tou dobou mezi živými. Zemřel náhle 16. května 1970. Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici