← PhDr. Eduard Stehlík

Od dnešního rána myslím na pět statečných mužů, kteří právě v tento den – 5. srpna – položili své životy ve službě České republice. Zároveň jsem si při pohledu na datum jejich smrti znovu uvědomil, jak si s námi někdy dovede osud zvláštním způsobem zahrát. Dnes je tomu právě sedm let od chvíle, kdy při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko základny Bagram v dalekém Afghánistánu přišli o život tři vojáci naší armády: rotný Martin Marcin a desátníci Kamil Beneš a Patrik Štěpánek, kteří zde plnili náročné úkoly jako příslušníci 10. strážní roty BAF. Nikdy nezapomenu na to, jak důstojné přivítání této trojici mužů připravili nejen občané Prahy, ale i měst, v nichž se narodili, či zde studovali a žili. Znovu mám před sebou poslední rozloučení s Martinem Marcinem 14. srpna 2018 v Chomutově, s Kamilem Benešem 16. srpna v Hluboké nad Vltavou a s Patrikem Štěpánkem o den později v Plzni. Ty tři dny z mé paměti nikdy nevymizí. Málokdo si tehdy vzpomněl na to, že pátý srpnový den je navždy spojen i s tragickou smrtí dvou dalších našich vojáků, kteří byli nasazeni jako příslušníci 2. praporu mírových sil OSN v rámci mise UNCRO v Chorvatsku. Rotný Luděk Zeman a četař Petr Valeš přišli o život při explozi minometného granátu, jenž toho dne zasáhl jejich pozorovací stanoviště „Tango 23“. Od smrti těchto dvou statečných mužů uběhlo právě dnes jen těžko uvěřitelných třicet let. Moc bych si přál, abychom nejen k 5. srpnu, ale ani k žádnému jinému dni v roce již nikdy na tento smutný seznam padlých nemuseli připojovat další jména. Kluci, chybíte nám. Čest Vaší památce! Nikdy nezapomeneme!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici