← PhDr. Eduard Stehlík

Není-li spáchaný zločin potrestán, roste nejen chuť pachatelů si ho zopakovat, ale i těch, kdo by je chtěli napodobit. A je úplně jedno, zda jde o zločiny malé, jakými může být například drobná krádež, anebo ty úplně největší, za něž můžeme považovat rozpoutání války, která si vyžádá statisíce, či dokonce milióny obětí. Zatímco po skončení první světové války k potrestání válečných zločinů nedošlo, po té druhé již byla situace docela jiná. Mnohým se v této souvislosti jistě vybaví Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku, případně Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Málokdo však již dnes tuší, že u jejich kolébky stál v letech 2. světové války český právník Bohuslav Ečer. Muž, který celý svůj život bojoval za právo a spravedlnost, položil základy mezinárodního trestního práva a naprosto zásadním způsobem se zasloužil o poválečné potrestání německých válečných zločinců. A to nejen u nás, ale i v celosvětovém měřítku! Světlo světa Bohuslav Ečer spatřil 31. července 1893 v Hranicích na Moravě a vysoká inteligence a cit pro spravedlnost ho přivedly ke studiu práv. Nejprve ve Vídni a po 1. světové válce, do níž musel narukovat, na Univerzitě Karlově v Praze. Následně si v Brně zřídil advokátní kancelář a díky svým odborným znalostem i poctivosti a mimořádné pracovitosti si brzy získal výbornou pověst. Zapojil se rovněž do komunální politiky a od roku 1924 až do okupace byl nepřetržitě členem brněnského městského zastupitelstva, z toho v letech 1935-1939 dokonce druhým náměstkem starosty. V roce 1938, pro Československo tak osudovém, Bohuslav Ečer opakovaně vystupoval na obranu republiky a v polovině září 1938 dokonce odletěl do Velké Británie, kde vystoupil s cyklem přednášek na téma „ČSR v boji proti nacismu za mír Evropy a světa“ v nichž kritizoval politiku appeasementu. Bohužel neúspěšně. Za tyto jeho aktivity mu po okupaci ČSR hrozilo zatčení, a tak uprchl s manželkou a oběma dcerami do Francie, kde se zapojil do organizování čs. zahraničního odboje. V září 1942 se stal poradcem ministra spravedlnosti naší exilové vlády v Londýně a v říjnu 1943 byl jmenován vyslancem a zplnomocněným ministrem u právě zřízené Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů. Svou neúnavnou prací nám tehdy Bohuslav Ečer vydobyl místo, jež bylo naprosto neúměrné mocenské pozici malé středoevropské země. Byl to právě on, kdo navrhl, aby Spojenci trestali již samu přípravu a rozpoutání 2. světové války a také zločiny proti humanitě (nyní označované jako zločiny proti lidskosti), čímž měl na mysli vraždy v zázemí, násilné deportace a zotročování civilního obyvatelstva, páchané z důvodu rasy, náboženského vyznání nebo politického smýšlení. Všechny tyto jeho návrhy byly postupně přijaty a zapracovány do charty Mezinárodního vojenského tribunálu, jež se stala klíčovým mezníkem ve vývoji mezinárodního trestního práva. Významné úkoly však na Bohuslava Ečera čekaly i po skončení 2. světové války. Byl totiž jmenován náčelníkem čs. pátrací služby, která vyhledávala válečné zločince (v souvislosti s tím mu byla propůjčena hodnost plukovníka a posléze i generála justiční služby) a v této své činnosti byl mimořádně úspěšný. Právě jemu se totiž podařilo v americkém zajetí objevit a 7. srpna 1945 do Prahy přivézt bývalého německého státního tajemníka v protektorátu Karla Hermanna Franka, či velitele terezínské Malé pevnosti Heinricha Jöckla. Od prosince 1945 navíc po dva roky vedl čs. delegaci u již zmíněného Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku a následně se stal jedním ze soudců Mezinárodního soudního dvora v nizozemském Haagu. Zdálo se, že ho očekává velká kariéra. Přišel však únor 1948… Již nedlouho po komunistickém převzetí moci v ČSR se Bohuslav Ečer jako příslušník našeho odboje na Západě a navíc pravicově orientovaný sociální demokrat, což byl z pohledu komunistů zločin snad ještě větší, dostal do hledáčku StB. Počátek padesátých let probíhající u nás ve znamení teroru proti politickým odpůrcům nového režimu pro něj, jako pro muže, který celý svůj život bojoval za spravedlnost, představoval hluboký otřes. Přesto nerezignoval. Snažil se pomáhat, kde mohl, aktivně například vystoupil na obranu k smrti odsouzené Milady Horákové. Dlouhodobé duševní vypětí, kterému byl tehdy vystaven, mimo jiné i v souvislosti s informacemi, že se chystá jeho zatčení, se však nemohlo neprojevit na jeho zdraví. V sobotu 13. března 1954 byl Bohuslav Ečer stižen těžkým infarktem, kterému v Zemské fakultní nemocnici v Brně, kam byl převezen, po několika hodinách podlehl. Následná perzekuce ze strany komunistů se proto obrátila proti jeho nejbližším. Manželce Ludmile se sice podařilo na čas ukrýt v psychiatrické léčebně, avšak obě dcery byly společně se svými manžely zatčeny a mladší Jarmila nakonec ve vykonstruovaném procesu, jenž byl původně připravován s jejím otcem, odsouzena na dvanáct (!) let. Propuštěna byla teprve na amnestii v květnu 1960. Alespoň tak se tehdejší mocní pomstili za to, že jim nenáviděný generál tak neočekávaně unikl. Vždy, když vidím, jak se nejen u nás, ale i v zahraničí pachatelé nejrůznějších zločinů schovávají za nedostatky právního řádu a unikají trestu, vzpomenu si na životní krédo Bohuslava Ečera: „Nikdy nepřipusťte, aby právo zabilo spravedlnost!“ Kéž by tomu tak bylo…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici