← PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem před dvěma týdny zveřejnil příspěvek o lidickém letci Josefu Horákovi, doplnil jsem ho fotografií ze křtu jeho syna Václava, jemuž byl v září 1942 za kmotra ministr zahraničí Jan Masaryk. Na snímku však nechyběl ani tehdejší velitel našich letců ve Velké Británii generál Karel Janoušek a ve vašich komentářích se objevil dotaz, zda jde o stejného Karla Janouška, o němž zpívá švédská metalová skupina Sabaton. Ano, je to skutečně on. A protože se píseň „Far from the Fame“ (Daleko od slávy) skutečně podařila, připojuji na ni odkaz v závěru svého příspěvku, který jsem se dnes rozhodl věnovat tomuto mimořádnému muži. Karel Janoušek spatřil světlo světa 30. října 1893 v Přerově v rodině oficiála říšských státních drah Karla Janouška a jeho manželky Adelheide, rozené Gerhartové. Jako nadaný žák vystudoval gymnázium, absolvoval abiturientský kurs na německé obchodní akademii a poté nastoupil do zaměstnání jako úředník u přerovské firmy Kratochvíl. Jeho další osudy zásadním způsobem změnilo vypuknutí 1. světové války. V červnu 1915 byl odveden a s c. a k. pěším plukem č. 57 nasazen nejprve na italském a později na ruském bojišti. Právě zde také na počátku července 1916 padl do ruského zajetí. Za ostnatým drátem zajateckého tábora však Karel Janoušek dlouho nezůstal. Již po měsíci vstoupil v Oděse do srbské armády, v níž působil jako poddůstojník u 8. pluku 2. srbské dobrovolnické divize. V polovině října 1916 však přešel do čs. legií a byl zařazen k 1. čs. střeleckému pluku. Zúčastnil se několika nebezpečných rozvědek a 2. července 1917 památné bitvy u Zborova, v níž byl raněn. Poté, co vypukl konflikt čs. legií s bolševiky, zapojil se jako velitel 7. roty svého pluku prakticky do všech významných bojů a za prokázané hrdinství byl několikrát vyznamenán. Zpět do vlasti se Karel Janoušek vrátil na konci ledna 1920 a podobně jako mnozí jiní se rozhodl zůstat v uniformě natrvalo. Službu konal nejprve jako velitel praporu u pěšího pluku 2, ale již brzy byl jako mimořádně schopný důstojník vybrán ke studiu na prestižní pražské Válečné škole, kterou úspěšně ukončil v létě 1923. Po krátkém působení ve štábu Zemského vojenského velitelství Praha nastoupil na počátku února 1924 službu u vojenského letectva a až do září 1928 působil jako zástupce velitele Vojenského leteckého učiliště v Chebu, kde také sám absolvoval pilotní výcvik. Uznání a respekt si následně vydobyl i jako letec, o čemž svědčí to, že když se v srpnu 1928 zúčastnil II. ročníku vojenských leteckých závodů zeměmi Malé dohody a Polskem, umístil se na 3. místě. V říjnu 1928 Karel Janoušek krátce působil jako zástupce velitele leteckého pluku 3 v Piešťanech, avšak již v listopadu 1928 zamířil do Prahy, kde na něj čekala funkce přednosty 1. oddělení III. (leteckého) odboru Ministerstva národní obrany. Na Silvestra 1930 byl Karel Janoušek ustanoven velitelem pražského leteckého pluku 6 a o rok později převzal velení leteckého pluku 1. Ani poté Prahu neopustil, neboť i tento útvar byl dislokován v hlavním městě republiky. Od počátku prosince 1933 zastával Karel Janoušek funkci velitele zemského letectva v Čechách a za branné pohotovosti státu na podzim 1938 stanul v čele letectva klíčové I. armády, která měla za úkol obranu Čech. Za zmínku jistě stojí i skutečnost, že ho jeho dlouholetý zájem o meteorologii ve třicátých letech dovedl ke studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, na níž byl nedlouho po okupaci promován doktorem přírodních věd. S okupací republiky se Karel Janoušek odmítl smířit a v listopadu 1939 odešel tzv. jižní cestou do Francie, kde byl v prosinci 1939 přidělen k Československé vojenské správě v Paříži. Zde zastával funkci přednosty III. (leteckého) odboru, tedy faktického velitele čs. letectva, formujícího se na území Francie. Všechny své síly věnoval tomu, aby co nejdříve vytvořil vlastní čs. letecké jednotky, avšak administrativní průtahy na straně francouzského Ministerstva letectví i nedostatek leteckého materiálu nakonec způsobily, že většina jeho plánů nemohla být realizována. Po pádu Francie odplul Karel Janoušek do Velké Británie, kde začal bezodkladně jednat s oficiálními britskými místy o vybudování čs. letectva. Bez potřebných smluv a politického zázemí se mu podařilo neuvěřitelné: dosáhl toho, že čs. letci mohli v rámci svých národních jednotek (i když podřízených RAF), v poměrně vysokém počtu zasáhnout již do bitvy o Británii. Podobný úspěch tehdy zaznamenali pouze podstatně početnější Poláci. Není proto divu, že když 12. července 1940 (tedy téměř přesně před 83 lety!) vznikl v rámci RAF jako koordinační a styčný orgán čs. perutí Inspektorát československého letectva, byl do jeho čela britským Ministerstvem letectví jmenován právě Karel Janoušek. Ten tuto nesmírně zodpovědnou funkci vykonával nepřetržitě až do konce války, tedy po následujících pět let. Do osvobozeného Československa se mohl Karel Janoušek vrátit po řadě odkladů definitivně teprve v polovině srpna 1945. Radost z návratu však byla zkalena těžkými ztrátami v řadách jeho rodiny. Téměř všichni jeho nejbližší byli za okupace vězněni či internováni a pět z nich zahynulo. Mezi nimi i jeho manželka Anna, sestra Vilma a bratr Rudolf. S ohledem na vynikající válečné výsledky čs. letectva aspiroval Karel Janoušek pochopitelně na funkci jeho velitele i v osvobozené vlasti, avšak tím se stal jeho dávný rival generál Alois Vicherek, jenž byl pro tehdejší velení armády mnohem přijatelnější. Janouškovy nesporné válečné zásluhy však nebylo možné zcela ignorovat, a tak byl v říjnu 1945 ustanoven podnáčelníkem Hlavního štábu pro zvláštní úkoly. Tuto funkci vykonával do poloviny února 1947, kdy byl jmenován zatímním Inspektorem protiletecké ochrany Hlavního štábu. Tou dobou se však již vojenská kariéra Karla Janouška nezadržitelně chýlila ke svému konci. Do jeho dalších životních osudů totiž fatálně zasáhl únor 1948. Již tři dny po komunistickém puči byl odeslán na „zdravotní dovolenou“ a k 1. červnu 1948 přeložen do výslužby. V té době však již byl držen ve vyšetřovací vazbě, kde se ocitl 30. dubna 1948. Právě toho dne byl totiž zatčen při fingovaném útěku za hranice, který vyprovokoval a zorganizoval nebezpečný agent Reicinova obranného zpravodajství (OBZ) Ing. Jaroslav Doubravský. V polovině června 1948 byl Karel Janoušek Vrchním vojenským soudem v Praze odsouzen na 18 let těžkého žaláře, který mu byl po odvolání zvýšen na 19 let. Ve výkonu trestu postupně prošel věznicemi v Plzni na Borech, Opavě, Leopoldově a Ruzyni, přičemž za údajný pokus o útěk z borské věznice byl v březnu 1950 odsouzen na doživotí. A to ještě mohl mluvit o štěstí. Tři další jeho aktéři totiž byli popraveni. Z výkonu trestu byl Karel Janoušek propuštěn v rámci tzv. velké prezidentské amnestie v květnu 1960, tedy po více než 12 letech! Protože přišel o veškerý majetek a byl mu přiznán jen minimální důchod (necelých 200,- Kčs!), bojoval i na „svobodě“ o holé přežití. Našel si práci jako inventurník v národním podniku Textil Praha, odkud odešel do starobního důchodu teprve v roce 1967, tedy ve věku 74 let. V červenci 1968 byl sice Karel Janoušek částečně rehabilitován, avšak skutečné satisfakce se mu dostalo teprve po listopadu 1989. Nejprve byla zrušena jeho degradace na vojína, v prosinci 1991 byl povýšen do hodnosti armádního generála a 28. října 2016 vyznamenán Řádem bílého lva I. třídy. Nic z toho se však nikdy nedozvěděl. V době přiznání těchto dávno zasloužených poct již nebyl mezi živými. Zemřel náhle 27. října 1971, pouhé tři dny před svými osmasedmdesátými narozeninami… Čest jeho památce! https://www.youtube.com/watch?v=uThFNSluSwwKopírovat text

Screenshot není k dispozici