← PhDr. Eduard Stehlík

To tragické úterní dopoledne 8. července 2014 mám v paměti uložené tak živě, jako by od něj uplynulo jen několik málo týdnů, a ne jedenáct dlouhých let. Byl jsem tehdy služebně v horách na východním Slovensku, když zazvonil telefon a já se dozvěděl, že se chvíli předtím v blízkosti našich vojáků poblíž základny Bagram v Afghánistánu odpálil sebevražedný atentátník a my máme čtyři mrtvé a jednoho těžce raněného. Jen velice těžko bych popisoval pocity, které se mě v tu chvíli zmocnily. Mé myšlenky byly s rodinami těch, kdo právě tehdy přišli o život. S jejich rodiči, partnerkami, dětmi. A s velkými obavami jsem očekával okamžik, kdy se dozvím jména padlých. Dobře jsem totiž věděl, že v rámci 2. strážní roty BAF (Bagram Airfield) jsou zařazeni příslušníci 41. mechanizovaného praporu ze Žatce a 43. výsadkového praporu z Chrudimi, mezi kterými mám mnoho blízkých přátel. O několik hodin později jsem již věděl, že nás toho dne navždy opustili David Beneš – Beny, Ivo Klusák – Kluzó, Libor Ligač – Ligy a Jan Šenkýř – Šenky. Svůj poslední boj nakonec 14. července 2014 v pražské Ústřední vojenské nemocnici prohrál i Jaroslav Lieskovan – Lesi. Kluci, nikdy na Vás nezapomeneme! Čest Vaší památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici