← PhDr. Eduard Stehlík

Dnes je 30. června a já myslím na statečné muže a ženy, kteří právě v tento den v roce 1942 stanuli na střelnici v Praze-Kobylisích před německou popravčí četou. Byl mezi nimi i důstojník, který se právem řadí mezi nejvýznamnější osobnosti našeho protinacistického odboje za 2. světové války – generálmajor in memoriam Josef Mašín. Světlo světa spatřil 26. srpna 1896 v Lošanech u Kolína jako jediné dítě sedláka Aloise Mašína a jeho manželky Marie, rozené Zourkové. V letech 1907-1911 studoval nejdříve na české nižší reálce v Kutné Hoře, a protože se počítalo s tím, že jednou po svém otci převezme rodný statek, pokračoval v letech 1912-1915 ve studiu na hospodářské škole v Roudnici nad Labem, kde v dubnu 1915 maturoval. Krátce poté však musel narukovat k c. a k. pěšímu pluku č. 36, s nímž byl odeslán na ruskou frontu. Zde již v září 1915 přeběhl do ruského zajetí, přihlásil se do čs. legií a stal se příslušníkem 1. čs. střeleckého pluku, s nímž se zúčastnil památných bitev u Zborova a Bachmače i bojů s bolševiky na sibiřské magistrále. Do svobodného Československa se vrátil v únoru 1920. O tom, že by v armádě zůstal natrvalo, pravděpodobně neuvažoval. V srpnu 1920 totiž předal velení roty svému nástupci a odjel na rodný statek v Lošanech, kde začal hospodařit. Dlouho zde však nevydržel. Již počátkem roku 1921 se Josef Mašín vrátil zpět do armády a nastoupil službu u pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích. Nedlouho poté však projevil zájem o službu u dělostřelectva a po absolvování příslušného kursu v Dělostřeleckém učilišti v Olomouci nastoupil v roce 1925 službu u dělostřeleckého pluku 5 v Českých Budějovicích. Na podzim 1928 byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 1 v Praze-Ruzyni, kde pak s menšími přestávkami působil na různých velitelských pozicích až do okupace. Mnichovská kapitulace na podzim 1938 a následná okupace v březnu 1939 pro Josefa Mašína znamenaly obrovský šok. Ihned se nesmírně aktivně zapojil do protinacistického odboje. Společně se svými přáteli získával již před okupací utajeně z vojenských skladů stovky kusů zbraní, které byly pro připravovaný odboj naprosto nezbytné a v této své činnosti v neztenčeném měřítku pokračoval i po 15. březnu 1939. Jeho „zásobárnami“ se vedle okupanty stále lépe střežených vojenských skladů, staly i výrobní podniky (např. Česká zbrojovka ve Strakonicích a Avia v Letňanech). V rámci vojenské odbojové organizace Obrana národa byl Josef Mašín napojen na štáb Oblastního velitelství – Velká Praha, v jehož čele stál divizní generál Bedřich Homola, a podílel se na vybudování rámcového pluku ON ve čtvrtích Praha XVIII. a XIX., tedy Dejvice, Bubeneč a Břevnov. Kromě toho úzce spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem. Jejich přátelství a legendární odbojová činnost jim vynesla přezdívku „Tři králové“. Velkou pozornost věnoval Josef Mašín od počátku okupace i tzv. cukrářství, jak se tehdy v rámci Obrany národa říkalo přípravě a provádění sabotážních akcí. V klempířské dílně na Bílé Hoře byly vyráběny nálože, s nimiž se podařilo provést útoky i mimo území protektorátu. Mašínův švagr kapitán Ctibor Novák tak například 15. září 1939 uskutečnil atentát na policejní ředitelství a ministerstvo letectví v Berlíně. Další významnou akcí se stal výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně v únoru 1941, kam „pekelný stroj“ dopravil průvodčí Jan Karel. Mašín připravoval i útok proti pražskému sídlu gestapa v Petschkově paláci. I když patřilo „cukrářství“ mezi Mašínovy oblíbené způsoby boje s okupanty, nezapomínal ani na zpravodajství a s ním související spojení se zahraničím. Společně s Balabánem a Morávkem se jim podařilo vybudovat zpravodajskou ústřednu, v níž se soustřeďovaly informace vojenského, hospodářského i politického charakteru z celého protektorátu. Ty byly do zahraničí dopravovány jak kurýrní cestou, tak i pomocí radiostanic. Pro trojici Balabán – Mašín – Morávek se stalo tragickým jaro 1941. Nejdříve byl 22. dubna 1941 v Dejvicích gestapem zatčen podplukovník Balabán a 13. května 1941 padl při přepadení bytu v nuselské ulici Pod Terebkou do rukou Němců i Josef Mašín. Vzhledem ke zraněním, jež při zatčení utrpěl, byl nejprve vězněn v SS lazaretu v Podolí, odkud byl po pokusu o útěk převezen na Pankrác. Poté, co gestapo zjistilo, že se v jejich rukou ocitl právě on, byl po řadu měsíců vystaven bestiálnímu mučení. Přesto nikoho ze svých spolupracovníku neprozradil a vyšetřování gestapa se u něj zastavilo. Atentát na Reinharda Heydricha a následně vyhlášené stanné právo znamenalo konec životní cesty i pro Josefa Mašína. Stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze byl 30. června 1942 odsouzen k trestu smrti, a ještě téhož dne večer spolu s dalšími svými spolupracovníky na střelnici v Praze-Kobylisích zavražděn. Jeho manželka Zdena, která byla vězněna gestapem od 6. ledna do 5. srpna 1942 na Pankráci, Karlově náměstí a v terezínské Malé pevnosti, se po propuštění opět zapojila do práce v odboji, za což byla vyznamenána Československým válečným křížem 1939. V otcových stopách šli i oba jeho synové Ctirad a Josef. Starší z nich byl dokonce za práci v odboji proti Němcům vyznamenán Československou vojenskou medailí Za chrabrost. Osudy celé rodiny tragicky změnil únor 1948, který vedle nástupu totalitního režimu, poprav a věznění nevinných, často lidí z okruhu nejbližších přátel Josefa Mašína a jeho manželky, přinesl i znevažování generálovy památky. Jeho synové se následně zapojili do odboje proti komunistickému režimu, jejich maminka Zdena Mašínová byla zatčena, odsouzena na 25 let odnětí svobody a ve vězení 12. června 1956 zemřela. Její bratr major Ctibor Novák, generálův švagr, byl komunisty oběšen 2. května 1955…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici