← PhDr. Eduard Stehlík

Dva lidičtí muži – Josef Horák a Josef Stříbrný – přežili zkázu své obce proto, že v době jejího vyhlazení německými nacisty, byli daleko za hranicemi okupované vlasti. Právě tehdy totiž bojovali za svobodu Československa v řadách britského královského letectva. Od narození prvního z nich – plukovníka in memoriam Josefa Horáka, uplynulo dnes dlouhých 110 let. Světlo světa spatřil 24. června 1915 v rodině dělníka Bohumila Horáka a jeho manželky Anny, rozené Volfové. Do obecné školy chodil v Lidicích, ale měšťanku již absolvoval v sousedním Buštěhradě. Po jejím ukončení studoval na obchodní akademii v Praze a na podzim 1936 nastoupil tehdy povinnou vojenskou prezenční službu. Láska k létání, z níž však nebyli jeho rodiče vůbec nadšeni, ho přivedla nejprve do školy pro důstojníky letectva v záloze při prostějovském Vojenském leteckém učilišti, a nakonec i do Vojenské akademie v Hranicích. Z ní byl v srpnu 1938 slavnostně vyřazen jako poručík letectva. Konec jeho úspěšně se rozvíjející vojenské kariéry však v březnu 1939 udělala německá okupace. Když začali po zřízení protektorátu odcházet mladí čeští muži do zahraničí, aby se zapojili do boje za osvobození své vlasti, nemohl mezi nimi chybět ani Josef Horák. Strastiplnou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dorazil 8. února 1940 do Francie, kde nastoupil činnou službu v čs. armádě. Do bojů s Němci však nezasáhl. Počátkem června 1940 byl sice odeslán do leteckého výcvikového střediska na letišti Bordeaux-Mérignac, avšak vojenská situace Francie byla již tou dobou zoufalá. Bezprostředně poté, co požádala Německo o sdělení podmínek kapitulace, se mu 17. června 1940 podařilo odletět ve třicetičlenné skupině Čechoslováků na londýnské letiště Hendon. Ve Velké Británii byl Josef Horák přijat do svazku RAF a již 29. července 1940 se stal jedním ze zakládajících příslušníků nově vzniklé 311. čs. bombardovací perutě. U své jednotky však nepůsobil jako letecký pozorovatel, což byla jeho původní specializace, ale byl přeškolen na palubního střelce, jichž byl tehdy nedostatek. Po odlétání předepsaného dvousethodinového operačního turnusu, což v jeho případě představovalo pětatřicet nebezpečných nočních bombardovacích náletů, byl vybrán k pilotnímu výcviku. Ten absolvoval od února do června 1942 u 1429. čs. operačně výcvikové letky, a poté se opět vrátil ke své staré 311. čs. bombardovací peruti, kde v rámci Coastal Command vykonal se svou osádkou další čtyři desítky operačních letů při protiponorkových patrolách nad Biskajským zálivem. Právě krátce po jeho návratu k „třistajedenáctce“ ohromila celý svět zpráva o vyhlazení Lidic. O svých tehdejších pocitech napsal: „Byl to strašný pocit bezmocnosti…Víc, než kdy jindy jsem nenáviděl Němce a skoro se i nahlas modlil, aby žádná z našich pum nezapadla za humna, ale pouze tam, kde dokáže drtit, ničit a zabíjet.“ Po skončení operační činnosti absolvoval Josef Horák RAF Staff College v Gerrardʼs Cross v Buckinghamshiru, což byla obdoba naší Vysoké školy válečné, a poté až do konce války působil jako styčný důstojník u Flying Training Command. Na počátku června 1945 se vrátil zpět do ČSR. Návrat to však byl nesmírně bolestivý. Z celého rozvětveného příbuzenstva se shledal pouze s mladší sestrou Aničkou, která tragédii Lidic přežila jen proto, že byla tehdy ve vysokém stupni těhotenství. Malou dcerku Věnceslavu, jež se jí narodila pouhých devět dní po lidické tragédii, ji však nacisté odebrali a víckrát ji neviděla. Ona sama si poté prošla tři roky trvajícím peklem koncentračního tábora. Oporou byla Josefovi jak v letech války, tak i v osvobozeném Československu především jeho britská manželka Winifred a synové Václav a Josef, které do republiky přivezl. Zapomenout na hrůzy, jimž byli jeho nejbližší vystaveni, mu pomáhala i práce, které bylo po osvobození opravdu mnoho. Vedle náročných služebních povinností absolvoval Josef Horák Vysokou školu válečnou a jako major generálního štábu nastoupil k Velitelství letectva. Zdálo se, že nic nestojí v cestě jeho úspěšné vojenské kariéře. Přišel však únor 1948 a to, že někdo za války bojoval za svobodu své vlasti na Západě, se ze dne na den stalo smrtelným hříchem. Pykat za něj museli i oba letci z Lidic. Josef Horák byl již 15. března 1948 přemístěn od Velitelství letectva k Leteckému učilišti do Prostějova, což byla jasná funkční degradace. Jako inteligentní důstojník si uvědomil hrozící nebezpečí a aby zabránil tomu nejhoršímu, odeslal neprodleně manželku s oběma syny do Velké Británie, kam zanedlouho poté odešel přes Rakousko ilegálně i on sám. V ostrovním království byl Josef Horák jako zkušený válečný letec ihned přijat zpět do řad britského královského letectva. Ze znovunabyté svobody se však dlouho neradoval. Již 18. ledna 1949 tragicky zahynul nedaleko Chipping Sudbury, když se jeho letoun De Havilland Dominie zřítil za špatného počasí při cvičném letu. K poslednímu odpočinku byl uložen na hřbitov Whitworth Road Cementery ve Swindonu. Jeho hrob nese číslo F 557... Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici