← PhDr. Eduard Stehlík

Němci za 2. světové války obsadili řadu evropských zemí. Avšak v jedné jediné z nich stanul na popravišti její premiér, a to za rozsáhlou odbojovou činnost. Bylo to u nás a oním mužem byl Ing. Alois Eliáš – legionář a bývalý divizní generál čs. armády. Když se stal 27. dubna 1939 ministerským předsedou protektorátu Čechy a Morava, byla část české veřejnosti doslova šokována, že se takový člověk propůjčil ke spolupráci s okupanty. Jiní si naopak oddechli, protože věřili, že populární generál udělá vše proto, aby český národ ochránil od nejhoršího. On sám přemítání ohledně přijetí osudové funkce vyjádřil slovy: „Přijmu-li tuto nabídku, nakonec mne oprátka nemine. Nepřijmu-li tuto funkci, dostane to možná nějaký darebák, který může našemu národu a vlasti způsobit nedozírné škody. Proto jest mou povinností přijmout to.“ Životní pouť autora těchto vět započala 29. září 1890 v rodině krejčovského mistra na Královských Vinohradech. Po absolvování České vysoké školy technické si na jaře 1911 našel zaměstnání u firmy, která prováděla stavební a trasovací železniční práce na různých místech Rakouska-Uherska. Jeho další osudy, podobně jako v případě miliónů jiných, však zásadně ovlivnilo vypuknutí 1. světové války. V rámci mobilizace musel záhy narukovat k c. a k. pěšímu pluku 28, s nímž odjel na východní frontu a zde nedlouho poté padl do ruského zajetí. V něm se Alois Eliáš přihlásil do čs. legií a v říjnu 1917 odjel s tzv. Husákovým transportem do Francie. Zde absolvoval francouzskou důstojnickou školu v St. Maixent a jako příslušník 21. čs. střeleckého pluku se zúčastnil krvavých bojů na Aisně a u Terronu. Zpět do vlasti se vrátil na počátku ledna 1919 a vzápětí se zapojil do války s Poláky na Těšínsku i tažení proti maďarským bolševikům na Slovensku. Když boje skončily, rozhodl se zůstat v uniformě natrvalo. Nikdo nepochyboval, že ho čeká mimořádná kariéra. Jeho nadřízený a pozdější ministr národní obrany Otakar Husák o něm tehdy napsal: „Důstojník, kterého možno kvalifikovati nejlepší z nejlepších…V bojích vynikal statečností a chladnokrevností.“ Jako inteligentní důstojník s válečnými zkušenostmi absolvoval Alois Eliáš Vysokou školu válečnou v Paříži a následně prošel řadou významných vojenských funkcí. Dlouhá léta působil na Hlavním štábu v Praze, byl velitelem chomutovské 2. pěší brigády, v listopadu 1933 se stal velitelem 3. divize v Litoměřicích a na podzim 1935 převzal funkci velitele nově zřízeného V. sboru v Trenčíně. V mezidobí byl od ledna 1932 až do července 1933 stálým členem čs. delegace na konferenci pro omezení zbrojení v Ženevě. Právě zde se spřátelil s tehdejším čs. ministrem zahraničí a pozdějším prezidentem republiky Edvardem Benešem. Ve vysoké politice se Alois Eliáš ocitl vlastně tak trochu náhodou, když byl po osudných mnichovských událostech 1. prosince 1938 jmenován ministrem dopravy v Beranově vládě, jež se 16. března 1939 změnila ve vládu protektorátní. O pět neděl později se stal Alois Eliáš jejím předsedou. Ti, kdo ho tehdy obviňovali ze zrady a spolupráce s nacisty, netušili, že skutečnost je docela jiná. Eliáš byl již od prvních dnů okupace v úzkém kontaktu s představiteli odboje. Patřil mezi zakladatele vojenské odbojové organizace Obrana národa, zapojen byl i na Politické ústředí, ÚVOD a Petiční výbor věrni zůstaneme (PVVZ). Až do svého zatčení gestapem byl pak navíc ve spojení s Edvardem Benešem, jenž v té době stanul v čele našeho zahraničního odboje. Eliášova rozsáhlá odbojová činnost pochopitelně nemohla zůstat gestapu utajena. Již v den příchodu Reinharda Heydricha do Prahy – 27. září 1941 – byl zatčen a vyslýchán, a to i za použití násilí. Nikoho ze svých spolupracovníků však neprozradil. V soudním procesu konaném 1. října 1941 v budově řídící úřadovny gestapa v Praze, byl za zločiny velezrady, zemězrady a podporování nepřítele odsouzen k trestu smrti. Vykonání rozsudku bylo však odloženo a premiér byl držen na Pankráci jako rukojmí za „klid“ v protektorátu. Ten byl však fatálně porušen v květnu 1942 Heydrichovou likvidací. V pátek 19. června 1942, tedy právě před třiaosmdesáti lety, pouhý den poté, co sedm našich parašutistů svedlo v Resslově ulici svůj poslední boj, byl Alois Eliáš na přímý rozkaz říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera odvezen na střelnici v Praze-Kobylisích a tam zavražděn. Padl v boji na domácí frontě, která si svou krutostí a nebezpečností v ničem nezadala se skutečným bojištěm. Mohli na ní uspět jen opravdoví muži a ženy, hrdinové. Generál Alois Eliáš na ní obstál se ctí…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici