← PhDr. Eduard Stehlík

Je to už opravdu hodně dávno, co jsem jako malý kluk v některé z knih věnovaných atentátu na Heydricha četl poutavý popis toho, jak si Jan Kubiš na jaře 1942 v kterémsi pražském bytě vyráběl z britského protitankového granátu bombu, s níž 27. května zaútočil na protektorův Mercedes. Už tehdy jsem si kladl otázku, zda to nebylo příliš velké riziko, když mu mohl granát při úpravách explodovat, čímž by byl plán atentátu zmařen. Domníval jsem se, že by bylo bývalo mnohem lepší, kdyby si hotovou bombu přivezl z Velké Británie. Netušil jsem, že se jednou dozvím, že tomu tak skutečně bylo a že se autor oné knihy mýlil. Stejně jako že se mi podaří zjistit jména mužů, kteří onu bombu zkonstruovali, že budu v Národním archivu v Londýně držet v rukou jejich osobní spisy a prostřednictvím v nich umístěných portrétních fotografií jim dokonce, obrazně řečeno, pohlédnu do očí. Pravděpodobně 22. nebo 23. října 1941 dorazili po týden trvajícím náročném doplňujícím výcviku ve Skotsku Josef Gabčík a Jan Kubiš na Station XVII Brickendonbury Manor v hrabství Hertford. Zdejší utajovaná základna SOE (Special Operations Executive) byla zaměřena především na práci s trhavinami, a proto zde oba parašutisté prošli jednodenním výcvikem spojeným právě s touto problematikou. Zaměstnání pro ně připravil major Cecil V. Clarke, vizionář, vynálezce a jeden z nejlepších specialistů SOE na trhaviny. A právě on byl tím, kdo zkonstruoval bombu, jež 27. května 1942 explodovala v Praze a fatálně změnila osudy mnohých. Protože se však major Clarke zásadním způsobem podílel i na vzniku speciálního nástražného minometu, tzv. Tree Spigotu, jenž se po setkání s ním objevil ve výzbroji výsadku ANTHROPOID, dá se předpokládat, že součástí výcviku Jana a Josefa na Station XVII, bylo i představení této nové zbraně a procvičení její obsluhy. Dochované písemnosti SOE však o této skutečnosti bohužel mlčí. Ze Station XVII byli oba parašutisté převezeni na nedaleký Aston House u Stevenage (opět v hrabství Hertford), tajné zařízení SOE označované jako „Station XII“, jehož velitelem byl vynikající technický expert major Leslie J. C. Wood. Ten také dokončil původní projekt majora Cecila V. Clarka a stal se tak spolutvůrcem „Heydrichovy bomby“. Ta byla navíc s největší pravděpodobností vyrobena právě zde, kde k tomu SOE měla nezbytné zázemí. Výroba bomby však nebyla tím jediným, čím vstoupil Aston House do dějin operace ANTHROPOID. Právě zde se totiž rodil detailní plán útoku na Heydricha a Gabčík s Kubišem zde po několik dní pod dohledem majora Petera A. Wilkinsona a šéfa československé sekce SOE kapitána Alfgara C. G. Hesketh-Pricharda nacvičovali útok bombou na jedoucí automobil. Jako cíl jim při tom sloužil starý Austin. Jak dokládají dochované dokumenty a vzpomínky britských instruktorů, neprobíhalo to úplně bez problémů. Zasáhnout jedoucí vůz totiž pro oba Čechoslováky nepředstavovalo jednoduchý úkol, zatímco oba britští školitelé trefovali automobil neomylně každým hodem. Tato skutečnost prý dováděla soutěživého Gabčíka a Kubiše k zoufalství. Jak však Britové sami s úsměvem poznamenávali, nebylo to od nich tak úplně fair. Kapitán Hesketh-Prichard byl totiž synem jednoho z nejlepších britských reprezentantů v kriketu a ani major Wilkinson nepatřil v tomto sportu k začátečníkům. Zda se tím však nakonec našim parašutistům pochlubili, bohužel nevíme. Důležité je, že Jan Kubiš 27. května 1942 nezklamal.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici