← PhDr. Eduard Stehlík

Nikdy nezapomenu na chvíle, kdy mi dědečkův bratr Bohuslav, který strávil šest let v německých koncentračních táborech, vypravoval o hrůzách, jimiž si on a jeho přátelé museli za války projít. I proto na jaře 1945, když se v Buchenwaldu dožili svobody, složili přísahu. Slíbili si, že nikdy nepřestanou připomínat válečné hrůzy, dokud nebudou veškeré kořeny nacismu vymýceny. Můj prastrýček tu už dlouhá léta není a nežije ani nikdo z jeho kamarádů, s nimiž mě kdysi seznámil. A tak už je to teď na nás, abychom si znovu a znovu připomínali, že zlo stále ještě nezmizelo, a i dnes platí lidé za to, aby mohli žít ve svobodě, cenu nejvyšší. Proto jsem byl dnes opět v Terezíně. A na tamním Národním hřbitově položením květin uctil památku těch, kdo se nikdy nevrátili domů ke svým nejbližším…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici