← PhDr. Eduard Stehlík

Válka je nesmírně krutá. Vždy si vyžádá obrovské množství lidských životů a způsobuje nezměrné utrpení nejen vojákům, ale i civilnímu obyvatelstvu. Pokud již vypukne, lidé jsou vystaveni neuvěřitelným hrůzám a všichni bez výjimky sní o dni, kdy konečně skončí. Častokrát jsem myslel na to, jak asi bylo nejbližším těch mužů, žen i dětí, kteří přišli o život v posledních minutách války, či dokonce jen malou chvíli poté, co bylo podepsáno příměří a zbraně válčících stran měly navždy umlknout. Uvědomuji si, že smrt ve válce je hrozná, ať k ní dojde kdykoliv, avšak smrt těch, kdo navždy odejdou na samém jejím konci, v sobě nese vyšší míru tragičnosti. Již jako malý kluk jsem často v Dejvicích v okolí Nové techniky, kde pracoval můj tatínek, míjel pamětní desky se jmény padlých a datem 9. května 1945. Tehdy jsem pochopitelně nemohl tušit, že se jednou stanu vojenským historikem a o osudech některých z těchto mužů budu psát. Mnozí z nich totiž byli důstojníky čs. armády, i když na těchto pamětních deskách tato skutečnost mnohdy nebývá zmíněna. Je tomu tak například u štábního kapitána generálního štábu Bohuslava Seluckého, rodáka z Brna, který v letech 1923-1925 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích, z níž byl vyřazen jako poručík ženijního vojska. Dlouhá léta působil u pardubického železničního pluku, v letech 1934-1936 absolvoval pražskou Vysokou školu válečnou, aby poté působil ve štábech posádkového velitelství Brno a následně Zemského vojenského velitelství v Bratislavě. Za okupace se zapojil do odboje v řadách Obrany národa a poté, co nastoupil k protektorátnímu četnictvu, spoluorganizoval odbojovou skupinu v rámci pražského Zemského četnického velitelství. Zásadním způsobem se podílel na přípravách k Pražskému povstání a po jeho vypuknutí řídil v rámci povstaleckého velitelství „Bartoš“ jeho zpravodajskou službu, a to přesto, že byl tou dobou velice vážně nemocen. V noci z 8. na 9. května 1945 se vydal osobně zjistit, jak se vyvíjí situace v okolí dejvického Vítězného náměstí, avšak tato cesta se mu stala osudnou. Padl za nikdy přesně nevyjasněných okolností v časných ranních hodinách 9. května poblíž budovy Ministerstva národní obrany. Obdobně se odvíjely osudy kapitána pěchoty Ladislava Kříže, rodáka z Hrobců u Roudnice nad Labem, který absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích v roce 1927. Prošel různými velitelskými funkcemi u pěších útvarů čs. armády, aby se nakonec stal topografem Vojenského zeměpisného ústavu v Bubenči. I on, stejně jako Bohuslav Selucký, absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze, a to v letech 1937-1939. Po okupaci ČSR se zapojil do odboje v řadách Obrany národa a spolupracoval s podplukovníkem generálního štábu Františkem Bürgerem-Bartošem. Na samém počátku povstání – 5. května 1945 – byl zajat příslušníky SS, uvězněn v budově Nové techniky a odsouzen k trestu smrti. Namísto popravy byl však naštěstí (spolu s dalšími rukojmími) 8. května vyměněn za skupinu německých vojáků zajatých povstalci. Kapitán Ladislav Kříž padl hned následujícího dne při posledním útoku povstalců na budovu Nové techniky podporovaném tanky Rudé armády. Střela nepřátelského odstřelovače ho zasáhla přímo do hlavy a byl na místě mrtev. Jen několik málo desítek metrů od místa jeho smrti, dokonce ve stejném bloku domů a prakticky ve stejnou chvíli, přišel o život brigádní generál Ing. Jaroslav Untermüller. Pražský rodák, absolvent České techniky, který byl v srpnu 1915 zajat na ruské frontě a jako dobrovolník srbské armády se zúčastnil bojů proti Němcům a Bulharům v Dobrudži. V čs. legiích v Rusku velel obrněnému vlaku „Orlík“ a později byl ustanoven zástupcem přednosty technické služby Čs. vojska na Rusi. V letech 1924-1926 byl velitelem Vojenské inženýrské koleje v Praze a před 2. světovou válkou zastával funkci velitele ženijního vojska VII. sboru v Banské Bystrici. Jako takový měl zásadní podíl na vybudování našeho stálého opevnění na hranicích s Rakouskem a Maďarskem. Ihned po okupaci se i on zapojil do odboje v řadách Obrany národa a podílel se na přípravách k povstání. Jeho osud je však na rozdíl od výše uvedených dvou důstojníků ještě tragičtější. Ve středu 9. května 1945 totiž nepřišel o život nepřátelskou střelou. Kulka, která ho zabila, vyšla ze zbraně vojáka Rudé armády, který si pravděpodobně zaměnil jeho uniformu čs. generála, za uniformu německou... Čest jejich památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici