← PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem v minulosti projížděl kolem Základní školy Vybíralova na pražském sídlišti Černý Most, občas mě napadlo, kolik asi z více než 600 dětí, které jí navštěvují, by vědělo, kdo byl Tomáš Vybíral. Muž, po kterém se jmenuje jejich škola i ulice, v níž sídlí. Jsem přesvědčený, že nyní bych již dostal správnou odpověď od mnoha z nich. Právě včera odpoledne byl totiž před hlavním vchodem do školní budovy odhalen nádherný mural, který tohoto vynikajícího stíhacího pilota a jednoho z velkých hrdinů našeho letectva v letech 2. světové války, připomíná. Pro ty, kdo by se o jeho osudech chtěli dozvědět něco víc, jsem připravil svůj dnešní příspěvek. Tomáš Vybíral se narodil 29. září 1911 v Moravském Písku u Uherského Hradiště v rodině oficiála ČSD. Po ukončení základní školní docházky úspěšně absolvoval gymnázium v Břeclavi (1931) a o rok později nastoupil vojenskou prezenční službu v Prostějově. Již od mládí měl mimořádný vztah nejen k technice, ale také k létání, což zásadním způsobem ovlivnilo celý jeho další život. V prostějovském Leteckém učilišti absolvoval školu na důstojníky letectva v záloze a dosáhl nejen kvalifikace letounového pozorovatele, ale i povýšení do hodnosti podporučíka, což byla nejvyšší hodnost, jakou mohl během vojenské prezenční služby získat. Dva roky strávené v uniformě v Tomáši Vybíralovi upevnily rozhodnutí, že to, čemu se chce do budoucna věnovat, je kariéra vojenského letce. V říjnu 1934 se proto stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, z níž byl o dva roky později vyřazen jako poručík letectva. Nejprve působil u leteckého pluku 3 na Slovensku, od září 1937 u leteckého pluku 4 v Hradci Králové a posléze na letišti Praha-Kbely jako pobočník velitele II./4. peruti. Po osudných mnichovských událostech a následné okupaci ČSR se Tomáš Vybíral rozhodl bojovat za svobodu své země za jejími hranicemi. Přes Polsko dorazil do Francie, kde po vypuknutí 2. světové války absolvoval přeškolení na americké letouny Curtiss Hawk H-75. A právě na tomto typu stíhačky zasáhl již ve druhém květnovém týdnu 1940 do bojů s německou Luftwaffe, a to jako příslušník slavné GC I/5. Na francouzském válečném nebi nalétal přes 58 operačních hodin a dosáhl sedmi sestřelů (z toho šesti ve spoluúčasti), za což byl vyznamenán nejen francouzským Válečným křížem se třemi palmami a dvěma stříbrnými hvězdami, ale i Řádem čestné legie. Po kapitulaci Francie dorazil Tomáš Vybíral přes severní Afriku do Velké Británie, kde se stal na počátku září 1940 jedním ze zakládajících příslušníků vznikající 312. čs. stíhací peruti RAF. U této jednotky strávil (s drobnými přestávkami mezi operačními turnusy) následující čtyři roky a zúčastnil se s ní všech jejích nejvýznamnějších bojových akcí: bitvy o Británii, ochrany britských ostrovů před nálety německých bombardérů i nebezpečných sweepů nad nepřátelské území. Zapojil se rovněž do leteckých operací v době spojeneckého vylodění v Normandii (operace Overlord) a do vzdušné podpory výsadkové operace Market-Garden v Nizozemí. Jako skvělý stíhací pilot a vynikající důstojník si Tomáš Vybíral vybudoval mimořádnou autoritu jak u svých podřízených, tak i u nadřízených velitelů a byly mu svěřeny důležité funkce. Od ledna do listopadu 1943 byl velitelem 312. čs. stíhací peruti a od února 1944 do poloviny listopadu téhož roku zastával dokonce funkci velitele Československého stíhacího křídla (No 134 Czechoslovak Fighter Wing), jež bylo složeno ze tří čs. stíhacích perutí RAF (310., 312. a 313.). Během svého operačního nasazení v řadách britské RAF, se již Tomáši Vybíralovi nepodařilo dosáhnout žádného sestřelu, a to přesto, že patřil k nejschopnějším a nejaktivnějším čs. stíhacím letcům. Nikdy se nevyhýbal nejtěžším bojům, z nichž několikrát vyvázl životem jen šťastnou shodou okolností, o čemž svědčí to, že se dvakrát vrátil na mateřské letiště ve zcela rozstřílené stíhačce a dvakrát se také musel zachránit seskokem padákem. Za dobu služby v RAF nalétal více než 625 operačních hodin, z toho 349 při 196 mimořádně nebezpečných sweepech nad nepřátelským územím. V počtu operačních hodin tím obsadil mezi čs. letci druhé místo (za Václavem Šloufem). Pokud jde o počet sweepů – více než on měli pouze dva naši stíhači: Jaroslav Hlaďo a Otto Smik. Není proto divu, že jeho mimořádné schopnosti a nasazení byly oceněny udělením vysokých britských vyznamenání – Řádu za vynikající službu (DSO) a Záslužného leteckého kříže (DFC). Zpět do osvobozené vlasti se Tomáš Vybíral vrátil 24. srpna 1945 v hodnosti podplukovníka v čele skupiny Spitfirů, která toho dne přistála na letišti v Praze-Ruzyni. Jako inteligentní velitel, zkušený válečný pilot a vynikající organizátor absolvoval v červenci 1946 III. ročník pražské Vysoké válečné školy a vzápětí se stal zástupcem velitele 1. letecké divize. Od října 1946 zastával funkci zatímního velitele obrany proti letadlům – Čechy a v listopadu 1947 byl přeložen k velitelství III. leteckého sboru do Brna, kde s ním bylo počítáno pro funkci náčelníka štábu. Přišel však únor 1948, komunistický puč a s ním změna politických poměrů u nás. Jen o několik dní později byl Tomáš Vybíral odeslán do Přerova, kde se stal zatímním velitelem 43. leteckého pluku, což představovalo jasnou funkční degradaci. Avšak mělo být ještě hůř. Již 12. dubna 1948 jako „politicky nespolehlivý“ zbaven funkce a odeslán na nucenou dovolenou. Aby předešel své perzekuci, uprchl 20. září 1948 před hrozícím zatčením za hranice, za což byl v nepřítomnosti degradován na vojína. Nový domov našel Tomáš Vybíral ve Velké Británii. Ani zde však nesložil ruce v klín a ihned se zapojil do aktivního boje proti komunistickému režimu Československu. Stal se jednou z nejvýznamnějších osobností zpravodajské organizace Czechoslovak Intelligence Office řízené z Velké Británie plukovníkem Karlem Jindřichem Procházkou, v níž zodpovídal za rezidentury ve Stockolmu a Kodani. Poté co byla Brity její činnost v roce 1957 zastavena, působil v řadě čs. exilových organizací a dlouhá léta zastával funkci předsedy Československé obce legionářské v Londýně. Vynikající československý stíhač, hrdina a vlastenec Tomáš Vybíral, nositel pěti Československých válečných křížů 1939, tří medailí Za chrabrost, medaile Za zásluhy I. stupně, britského Řádu za vynikající služby (DSO), Záslužného leteckého kříže (DFC), francouzského Válečného kříže a důstojník francouzského Řádu čestné legie, se změny poměrů u nás nedožil. Zemřel předčasně 21. února 1981 ve věku pouhých 69 let. Poslední odpočinek našel na hřbitově v Brookwoodu mezi svými kamarády, kteří padli za 2. světové války v řadách britského Královského letectva, anebo podobně jako on, zemřeli daleko od vlasti, kterou nadevše milovali, a již museli po únoru 1948 nedobrovolně opustit. Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici