← PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem před dvěma dny napsal krátkou vzpomínku na trojici statečných tankistů, kteří se podíleli na osvobozování Ostravy, uvědomil jsem si vzápětí, že podobné připomenutí by si zasloužily i stovky dalších vojáků, kteří zde tehdy bojovali a umírali za naši svobodu. Při pohledu na kalendář jsem zjistil, že právě dnes je vhodné datum ke krátkému připomenutí alespoň dvou z jejich tehdejších velitelů – Emanuela Šrámka a Josefa Buršíka, kteří tehdy veleli 3. a 2. praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. První z nich, Emanuel Šrámek, se totiž narodil v Žinkovech u Přeštic právě 2. května 1910, tedy před 115 lety. Po okupaci Československa odešel v červenci 1939 jako mladý poručík do zahraničí. Prošel Polskem, francouzskou cizineckou legií a na jaře 1940 bojoval proti Němcům na západní frontě ve Francii. Ve Velké Británii absolvoval tankový výcvik a v létě 1944 požádal o odeslání na východní frontu, kde se zúčastnil krvavých bojů při osvobozování Slovenska. Byl to právě jeho 3. tankový prapor, jenž 15. dubna 1945 překročil na Ostravsku státní hranice ČSR a stal se tak vůbec první zahraniční jednotkou naší armády, která stanula na území současné České republiky! Po tvrdých bojích o Velkou Polom, Dolní Lhotu a Čavisov se posledních sedm bojeschopných Šrámkových tanků 30. dubna 1945 probilo do Ostravy. Na osvobození Ostravy však měl Emanuel Šrámek zásadní podíl i z jiného důvodu. V letech 1936-1938 totiž v jeho okolí působil na čs. stálých opevněních – nejprve jako důstojník strážního praporu II. a později jako příslušník elitního pevnostního hraničářského pluku 4. Dokonale znal zdejší opevňovací systém a informace, které poskytl sovětskému velení, výrazně přispěly k úspěchu celé osvobozovací operace i omezení ztrát vlastních jednotek. Vlastní země se mu za to v roce 1952 odvděčila propuštěním z armády, šikanováním a sledováním na každém kroku. Prošel řadou podřadných dělnických profesí a jeho jméno se nesmělo nikde objevit. Byl doslova vymazán z dějin. Obdobně se odvíjely osudy jeho kamaráda Hrdiny SSSR Josefa Buršíka, o němž jsem zde nedávno psal podrobněji. Narodil se 11. září 1911 ve Starém Postřekově na Domažlicku. Po okupaci ČSR odešel do Polska, kde byl v září 1939 zajat Rudou armádou a až do roku 1941 internován v táborech NKVD. Zúčastnil se bojů u Sokolova, Kyjeva, i na Dukle a do osvobozování Ostravy se zapojil jako velitel 2. praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. I on, stejně jako Emanuel Šrámek proslul hrdinstvím a neohrožeností. Přestože byl Hrdinou SSSR, byl po únoru 1948 sledován orgány Reicinova obranného zpravodajství (OBZ), 11. listopadu 1949 zatčen (právě v Ostravě!) a v prosinci 1949 odsouzen k 10 letům žaláře za údajnou velezradu. Poté, co si dovolil podat odvolání, byl mu trest zvýšen na 14 let! K jeho výkonu byl zařazen do smutně proslulé mírovské věznice, jedné z nejtvrdších, které v tehdejším Československu existovaly. Šťastnou shodou náhod musel být kvůli těžké tuberkulóze hospitalizován ve Vojenské nemocnici v Olomouci, odkud se mu v srpnu 1950 podařilo za pomoci přátel uprchnout. Dostal se do zahraničí a nakonec se usadil ve Velké Británii, kde v srpnu 1968 veřejně protestoval proti okupaci rodné země vojsky armád Varšavské smlouvy. Oba hrdinové měli to štěstí, že se dočkali pádu komunistického režimu u nás. Počátkem devadesátých let byli povýšeni do generálských hodností a vyznamenáni, čímž se jim alespoň v závěru jejich životů dostalo poct, které by jim za normálních okolností patřily již dávno. Emanuel Šrámek zemřel v rodných Žinkovech 24. července 1992, pouhé dva měsíce předtím, než se mi po mnoha letech pátrání konečně podařilo získat jeho adresu. Sešel jsem se tak již jen s jeho britskou manželkou Joanne. Mimořádnou ženou, která s ním až do posledních dnů jeho života snášela dobré i zlé. Pana generála Josefa Buršíka jsem měl tu čest potkat několikrát a dodnes pečlivě schraňuji knihu jeho vzpomínek i portrétní fotografii, kterou mi při jednom z našich setkání podepsal. Odešel navždy 30. června 2002 v požehnaném věku nedožitých 91 let. Nepochybuji o tom, že v případě obou těchto hrdinů platí pravidlo, že „vojáci odcházejí přímo do nebe, protože peklem si již prošli na zemi“… Čest jejich památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici