← PhDr. Eduard Stehlík

Jeden z dílů smutně proslulého televizního seriálu „Třicet případů majora Zemana“ nesl název „Bílé linky“, což mělo být jméno jakéhosi striptýzového podniku. Málokoho, kdo tento seriál viděl, asi napadlo, že „Bílé linky“, tedy „White Lines“ opravdu existovaly. Ne však jako podnik pochybné pověsti, ale jako zpravodajský projekt čs. protikomunistického odboje ve Velké Británii, jenž si kladl za cíl získávat v Československu vhodné spolupracovníky pro boj proti zločinnému a zavrženíhodnému režimu, jenž se u nás dostal v únoru 1948 k moci. U zrodu tohoto zpravodajského projektu stál plukovník generálního štábu Karel Jindřich Procházka, statečný český vlastenec, od jehož narození právě včera – 25. dubna – uplynulo 120 let. Karel Jindřich Procházka spatřil světlo světa v Brně a po studiu na místní vyšší reálce se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. V říjnu 1923 se proto stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích. Přestože toužil po tom, aby mohl sloužit u dělostřelectva (matematika byla totiž jeho celoživotní láskou) byl nakonec z akademie vyřazen jako poručík ženijního vojska a přidělen k ženijnímu pluku 5 v Praze. Láska k dělostřelectvu ho však neopustila, a protože byl nejen mimořádně inteligentní, ale také cílevědomý, dosáhl v prosinci 1926 svého přeložení k této zbrani, u níž pak sloužil nepřetržitě až do roku 1933. Významnou změnu v jeho dosavadní kariéře představovalo studium na prestižní Vysoké škole válečné v Praze, kterou s vynikajícím prospěchem ukončil v srpnu 1936 a poté působil ve štábu Posádkového velitelství Velké Prahy. Právě tehdy se však nad republikou začaly stahovat černé mraky, které vyvrcholily tragickými mnichovskými událostmi. Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se Karel Jindřich Procházka zapojil do odbojové činnosti v řadách Obrany národa. Hrozilo mu však zatčení gestapem, a proto musel uprchnout za hranice. Na počátku září 1939 dorazil do Francie, kde se v lednu 1940 stal přednostou 3. (operačního) oddělení 1. čs. divize v Agde. Na frontu se však již pro rychlý spád událostí nedostal a po porážce Francie byl společně se zbytky divize evakuován na britské ostrovy. Zde byl v září 1940 díky svým diplomatickým schopnostem a jazykové vybavenosti (hovořil plynně anglicky, francouzsky, německy, italsky a rusky!) ustanoven přednostou styčné skupiny u britské mise při 1. čs. samostatné brigádě ve Velké Británii. Na tomto zodpovědném místě působil Karel Jindřich Procházka nepřetržitě až do června 1942 (v mezidobí se bez ohledu na svůj relativně vysoký věk dobrovolně přihlásil k vysazení v týlu nepřítele a v srpnu 1941 absolvoval na STS 51 v Ringway nezbytný paravýcvik!). V září 1941 byl jako zástupce čs. armády delegován do mezinárodního politického kursu v Cambridge, který absolvoval s vynikajícími výsledky. A právě to ovlivnilo jeho další osudy. Na žádost britské strany byl totiž v červnu 1942 odeslán do Indie, kde působil až do konce roku 1944 jako politický a bezpečnostní poradce vlády Indického impéria. Zpět do Londýna se Karel Jindřich Procházka z Kalkaty vrátil teprve v lednu 1945 a na vlastní žádost byl ihned odeslán na východní frontu, kam odjel v březnu 1945 jako velitel 1. čs. vládního transportu (z Londýna do Košic). Do vlasti dorazil v polovině dubna 1945 a již o pět dní později nastoupil jako náčelník štábu k velitelství dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR, s nímž se zúčastnil závěrečných bojů při osvobozování Československa. Po skončení 2. světové války byl Karel Jindřich Procházka ustanoven náčelníkem štábu velitelství dělostřelectva 1. oblasti v Praze. Zde působil až do února 1946, kdy byl odeslán do Budapešti, kde se stal přednostou organizační skupiny naší vojenské mise a zároveň generálním sekretářem Československé přesídlovací komise, organizující přesídlení Čechů a Slováků z Maďarska na Slovensko. Po návratu od našich jižních sousedů byl sice v říjnu 1947 ustanoven velitelem 2. dělostřelecké brigády v Brandýse nad Labem, avšak jeho další vojenskou kariéru okamžitě ukončil komunistický puč. Bezprostředně po únorových událostech byl Karel Jindřich Procházka počátkem března 1948 z funkce velitele brigády odvolán. Rozhodl se proto na nic dalšího nečekat a v srpnu 1948 odešel do exilu. Zde začal ihned pracovat proti totalitnímu komunistickému režimu v ČSR. Ve spolupráci s armádním generálem Sergejem Ingrem a divizním generálem Čeňkem Kudláčkem vytvořili v USA, Velké Británii a Francii vzájemně spolupracující zpravodajské organizace, které přinášely vládám západoevropských zemí důležité informace o dění za „železnou oponou“. O tom, že byla tato činnost mimořádně úspěšná, svědčí bezesporu i to, že organizace Karla Jindřicha Procházky působící z Velké Británie (pod názvem CIO – Czechoslovak Intelligence Office, krycí označení „Measure“), byla komunistickou Státní bezpečností považována v první polovině padesátých let za jednoho z nejnebezpečnějších protivníků. I díky tomu si pravděpodobně vysloužila onen výše zmíněný pomlouvačný seriálový díl. Když v roce 1957 Britové činnost CIO ukončili, přesídlil Karel Jindřich Procházka do Rhodesie (dnešní Zimbabwe), kde žil až do počátku devadesátých let. Po změně politických poměrů v Československu se rozhodl definitivně vrátit domů. Zde byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti generálmajora a následně vyznamenán nejvyšším státním vyznamenáním – Řádem Bílého lva. Alespoň na sklonku života se mu tak dostalo zasloužených poct, jež mu za jeho mimořádné odbojové zásluhy právem náležely. Životní pouť generálmajora Karla Jindřicha Procházky se navždy uzavřela v pražské Ústřední vojenské nemocnici v úterý 16. prosince 1999. Nikdy nezapomenu na desítky našich společných setkání, kdy jsem s úctou a obdivem naslouchal vyprávění tohoto mimořádného muže, jenž pro naši zemi tolik vykonal. Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici