← PhDr. Eduard Stehlík

Jako malého kluka mě občas tatínek brával s sebou do práce. A přestože mě od dětství vypravoval příběhy o našich hrdinech, kteří bojovali za svobodu Československé republiky, ani on netušil, že je zvláštní shodou náhod z oken jeho kanceláře ve Studentské ulici v Praze-Dejvicích vidět do míst, kde byl 22. dubna 1941, tedy právě před 84 lety, gestapem zatčen podplukovník dělostřelectva Josef Balabán. Ruský legionář, mimořádná osobnost domácího protinacistického odboje a velitel odbojové skupiny „Tři králové“. Jeho životní pouť započala 4. června 1894 v myslivně Obora u Voznice nedaleko Dobříše v rodině hajného Matěje Balabána a jeho manželky Anny, rozené Soukupové. Po ukončení školní docházky na měšťanské škole v Sedlčanech se v tamní Kašparově továrně vyučil strojním zámečníkem a v lednu 1914 nastoupil do zaměstnání jako kreslič a nástrojař u firmy Stross v Praze. Další jeho osudy ovlivnilo vypuknutí 1. světové války. V říjnu 1914 nastoupil k c. a k. zeměbraneckému pěšímu pluku č. 28 v Písku, s nímž byl počátkem roku 1915 odeslán na ruskou frontu. Zde již v dubnu 1915 padl do ruského zajetí, v němž se přihlásil do čs. legií. Jako člověk s technickým vzděláním byl zařazen k 1. čs. lehkému dělostřeleckému divizionu, s nímž se zúčastnil krvavých bojů s bolševiky u Lipjag, Buzuluku i na mnoha dalších místech. Do Československa přijel Josef Balabán v dubnu 1920 a po krátké dovolené nastoupil službu u dělostřeleckého pluku 1 v Praze-Ruzyni. Právě u tohoto útvaru strávil velkou část své prvorepublikové vojenské kariéry a postupně zde prošel celou řadou velitelských funkcí. V polovině září 1929 byl přidělen k II./1. oddělení (dělostřeleckému) Ministerstva národní obrany, kde setrval jako referent osobní skupiny až do konce dubna 1934. Poté ho znovu čekalo takřka dvouleté působení u jeho mateřského dělostřeleckého pluku 1 (tentokrát jako velitele jeho II./1. oddílu), aby se nakonec definitivně vrátil na Ministerstvo národní obrany, kde působil jako přednosta osobní skupiny II./1. oddělení, a později jako zatímní přednosta tohoto oddělení až do nacistické okupace ČSR. Po 15. březnu 1939 působil Josef Balabán na „Ministerstvu národní obrany v likvidaci“ (jak zněl jeho tehdejší název) a podílel se na umísťování bývalých důstojníků čs. armády do civilních povolání, což prováděl plně v souladu s potřebami právě tehdy vytvářené vojenské odbojové organizace Obrana národa. Poté byl sice přidělen k Ministerstvu zdravotnictví a sociální péče, avšak aby získal další prostor pro svou rozsáhlou ilegální činnost, nechal se ze zdravotních důvodů předčasně penzionovat. Tou dobou již totiž byl plně zapojen v odboji. V prvních týdnech okupace byl sice Josef Balabán pověřen vybudováním, a následným velením, jednoho z pluků Obrany národa v tehdejší Praze VII., avšak jeho organizační schopnosti a vysoká inteligence ho předurčovaly pro důležitější poslání. Není proto divu, že se v létě 1939 stal jedním z klíčových spolupracovníků Ústředního vedení Obrany národa a kromě toho navázal úzkou spolupráci s podplukovníkem Josefem Mašínem a štábním kapitánem Václavem Morávkem, s nimiž časem vytvořili nyní již legendární skupinu „Tři králové“. Balabánovou doménou byla především zpravodajská činnost. Hodnotu jím zpracovávaných přehledů informací, které byly zasílány do Velké Británie, zvyšovalo to, že nepocházely pouze z činnosti Balabána, Mašína a Morávka a na ně napojených zpravodajských skupin, ale i rozsáhlých zpravodajských sítí Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ). K Balabánovým informátorům patřili navíc i významní představitelé hospodářského života, mezi nimi například Ing. Karel Staller, generální ředitel brněnské Zbrojovky a mnozí další. Vzhledem k rozsáhlé odbojové činnosti „Tří králů“ vyvinulo gestapo mimořádné úsilí na jejich dopadení. V Balabánově případě bylo bohužel úspěšné 22. dubna 1941. Poblíž lékárny na Velvarské ulici (dnes Evropská), kde byl zaměstnán jeho spolupracovník Otakar Schiedeck, byl v důsledku zrady obklíčen, postřelen a zatčen. Vězněn byl v pražské Pankrácké věznici, odkud byl dovážen do sídla gestapa v Petschkově paláci. Tamním bestiálním vyšetřovacím metodám odolal a nikoho ze svých spolupracovníků nevyzradil. Záhy po příjezdu Reinharda Heydricha do Prahy byl proto v rámci tehdy vyhlášeného stanného práva odsouzen k trestu smrti a 3. října 1941 zastřelen v jízdárně kasáren bývalého dělostřeleckého pluku 1 v Ruzyni, tedy v místech, která jako bývalý příslušník tohoto útvaru tak důvěrně znal. V okamžiku své smrti pochopitelně Josef Balabán nemohl tušit, že jen o několik hodin dříve proběhla v Londýně schůzka šéfa našich vojenských zpravodajců plukovníka Františka Moravce s dvojicí parašutistů – budoucím výsadkem ANTHROPOID. A že se tedy právě začal připravovat tým, jenž 27. května 1942 vykoná rozsudek smrti nad katem českého národa a pomstí tak nejen jeho, ale i stovky dalších Heydrichových obětí...Kopírovat text

Screenshot není k dispozici