← PhDr. Eduard Stehlík

I když to může znít až nepatřičně, i války se vedou, či by se alespoň měly vést, podle předem stanovených pravidel. Pokud je někdo poruší, dopouští se válečných zločinů. Jedním z nich je i vraždění bezbranných civilistů. Právě tak, jak to dnes ruské rakety provedly ve městě Sumy. Shodou zvláštních okolností se tak stalo právě dvaaosmdesát let poté, co byl odhalen jiný válečný zločin. Zločin, který spáchal Sovětský svaz na polských válečných zajatcích. Právě 13. dubna 1943 totiž nacistické Německo oznámilo, že vojáci wehrmachtu v katyňském lese nedaleko Smolenska objevili několik masových hrobů a v nich těla tisíců povražděných polských důstojníků. Většina mrtvých měla ruce spoutány za zády a byla zastřelena ranou do týla. Mezi zavražděnými byli identifikováni nejen vojáci z povolání a policisté, ale i univerzitní profesoři, lékaři, vědci, hudebníci a spisovatelé, kteří uniformu oblékli teprve v rámci mobilizace po napadení Polska v září 1939. Chladně naplánovaná a bezcitně provedená masová vražda měla totiž za cíl nejen likvidovat důstojnický sbor polské armády, ale zasadit i smrtelnou ránu polské inteligenci. Tedy těm složkám polského národa, které mohly stanout v čele boje za jeho osvobození z německé i sovětské nadvlády. Polským exilovým představitelům v Londýně se tak dostalo šokujícím způsobem odpovědi na otázku, kam se podělo přes 20 000 polských důstojníků zajatých na podzim roku 1939 Rudou armádou, které tři dlouhé roky pohřešovala. Následné zkoumání ostatků zavražděných evropskými lékařskými kapacitami přineslo jednoznačné konstatování, že zločin byl spáchán na jaře roku 1940, tedy v době, kdy bylo toto území pod kontrolou Rudé armády. Není divu, že němečtí nacisté využili této informace k rozsáhlé propagandistické kampani, která měla vnést rozkol do tábora Spojenců, což se také stalo. Byly přerušeny styky mezi Moskvou a polskou exilovou vládou a vztahy mezi USA, Velkou Británií a Sovětským svazem zůstaly zachovány jen za cenu obětování Poláků a mlčení v celé věci ze strany Angloameričanů. Sovětská oficiální místa z Katyňského masakru vzápětí obvinila nacisty a po osvobození Smolenska dokonce vytvořila svou vlastní lékařskou komisi, jež, nikoliv překvapivě konstatovala, že za povraždění Poláků nesou odpovědnost Němci. Avšak pokus Sovětského svazu obvinit po 2. světové válce u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku ze spáchání zločinu nacistické Německo už byl moc i na dosud mlčící západní Spojence a předložené „důkazy“ byly v tichosti smeteny pod stůl. Poté se kolem celé věci rozhostilo na dlouhá desetiletí tísnivé mlčení. O Katyni se nehovořilo a ani hovořit nemohlo, a to nejen v Polsku, kterého se případ tak bolestně dotýkal, ale ani v celém východním bloku, včetně Československa. Teprve na počátku devadesátých let, půl století po katyňském masakru, přiznal Michail Gorbačov, že to byli občané Sovětského svazu, kdo hromadnou vraždu spáchal. O několik let později byly na základě dohody mezi Borisem Jelcinem a Lechem Wałęsou do Polska předány kopie tisíců stran dokumentů z moskevských archivů (část jsem mohl v roce 1997 ve Varšavě studovat), které jednoznačně potvrdily fakt, že zločin provedla NKVD, a to na přímý rozkaz sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Přestože došlo k přiznání viny, nikdo z vrahů, kteří hromadnou vraždu spáchali, nebyl nikdy potrestán. Namísto toho jsme dnes svědky opětovného zpochybňování viny Sovětského svazu na obludném masakru. V lepším případě pak můžeme slyšet, že šlo o omyl a ty se přece stávají. To bohužel svědčí o tom, že v uvažování některých je vražda desetitisíců lidských bytostí běžným administrativním nedopatřením…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici