← PhDr. Eduard Stehlík

V reakci na můj poslední příspěvek, věnovaný generálmajorovi in memoriam Bohumilu Boreckému, umučenému v říjnu 1954 v sovětském gulagu, si několik z vás vzpomnělo, že jsem v minulosti opakovaně zmínil jeho mimořádný projev ze září 1938, v němž se obracel ke svým vojákům, příslušníkům pevnostního hraničářského pluku 6, kterému tehdy velel. Ten projev jsem poprvé četl jako devítiletý kluk v knize Oty Holuba „A věže mlčí“ a hluboce na mě zapůsobil. Jeho věty prodchnuté láskou k vlasti a z každého slova sálající autorita velitele, jenž je připraven za republiku položit život, mě silně ovlivnily. Četl jsem ho mnohokrát a znám ho prakticky celý nazpaměť. Když jsem o mnoho let později jako student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy začal navštěvovat Vojenský historický archiv, originál tohoto projevu jsem našel a začal pátrat i po osudech jeho autora. Nebylo to vůbec jednoduché, protože velká část jeho osobních materiálů se bohužel nedochovala. Nakonec jsem však byl úspěšný, a dokonce jsem se sešel s několika generálovými příbuznými. Ale nyní již ke zmíněnému projevu, který Bohumil Borecký napsal na konci září 1938, tedy několik dní před osudnou mnichovskou dohodou. Nemohl tušit, jak tragické doby čekají nejen Československo, ale i celý svět. A už vůbec si nedovedl představit, že bude jednou umírat v sibiřském koncentračním táboře, daleko od svých nejbližších, daleko od země, za níž nasazoval život ve dvou světových válkách. Ten projev zní následovně: „Důstojníci a vojáci! Jako 21. května jsme přišli na hranice s nezlomnou vůlí tyto uchránit a nepřítele nepustit na historickou naši půdu, tak dnes stojíme opět na hranicích s tím větším odhodláním, neboť jsme během posledních čtyř měsíců jasně poznali, že našemu odvěkému nepříteli se nejedná o naše spoluobčany německé národnosti, kteří celých dvacet let žili v republice zcela spokojeni, nýbrž že se mu jedná o to, aby rázem ukončil tisíciletý historický boj mezi námi a Němci, aby uvrhl náš národ zpět do toho třistaletého hrobu, z něhož jsme vítězně vyšli před dvaceti lety. Tento stát, který si přivlastňuje název „nositel kultury“, který se ve svých frázích ohání Bohem, a přitom šlape na všechno křesťanské učení surovou prušáckou botou, tento mocný náš nepřítel snížil se k hanobení našeho prezidenta, ministrů, armády, celého našeho národa, snížil se k podlým lžím a snaží se surovou propagandou rozvrátit naši jednotu, podlomit naše odhodlání k obraně, unavit naše nervy a rozleptat naši důvěru v naše spojence v naději, že bez války se mu podaří zlomit náš odpor. Sám se však války bojí, snaží se proto propagandou a zastrašováním vzíti nám naši odvahu, naši vůli k boji na život a na smrt. My se však zastrašit nedáme, my věříme našim spojencům, my věříme v první řadě sami sobě. Anglie a Francie mají příliš velký životní zájem na existenci našeho státu, než aby dopustily něco, co by naši existenci ohrozilo. Jest zde veliké Rusko, které nikdy nepřivolí, aby náš stát zmizel z mapy Evropy. A i kdyby nás všichni opustili, jsme zde my sami, Češi, Slováci a státu věrní Němci, kteří byť i všemi opuštěni, budeme se bránit do poslední kapky krve a do posledního dechu. MY SE UBRÁNÍME! Svět nebude moci nečinně přihlížet našemu zápasu a nebude k němu nečinně přihlížet ani ten Bůh, kterého by naši nepřátelé tak rádi na světě svým mečem nahradili. Žádný národ v historii se nemůže pochlubit, že by bojoval sám, všemi opuštěn proti celé Evropě, a že z toho boje vyšel vítězně. Tím se může pochlubit jedině národ náš, a poněvadž se historie opakuje, vyjdeme i z tohoto napohled zoufalého boje – vítězně. Vzpomeňte zpěvu husitů „Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte“. Stůjte proto všichni pevně tam, kam vás Republika postavila. Naším společným heslem budiž: NEPROJDOU!“Kopírovat text

Screenshot není k dispozici