← PhDr. Eduard Stehlík

„Mám skvělou, statečnou ženu. Umí se o sebe postarat. Jednou, když byla sama doma s maličkou Mimi, vloupali se k nám do vily ozbrojení lupiči. Bála se o dítě, oba zastřelila.“ Těmito na první pohled stručnými větami, avšak větami plnými obdivu, ohodnotil na stránkách svých pamětí s názvem „Co jsem prožil“, svou manželku armádní generál Josef Šnejdárek. K oné události pochopitelně nedošlo v Praze, ani jiném českém městě, ale v severoafrickém Oranu, kde tehdy společně žili. Životní pouť tohoto mimořádného muže započala 2. dubna 1875, tedy právě před 150 lety, v Napajedlích, kde se narodil jako jediný syn Josefa Šnejdárka a jeho manželky Marie, rozené Vondrákové. Maminka mu však zemřela, když mu byl pouhý jeden rok, a vyrůstal proto u prarodičů v Jičíně. Po ukončení tří ročníků německého reálného gymnázia v Trutnově přestoupil na podzim 1891 na pěchotní kadetní školu v Praze, z níž byl vyřazen jako premiant v srpnu 1895. Během dovolené v roce 1896 vstoupil jako dobrovolník do turecké armády a zúčastnil se obrany Prevezy proti Řekům. Když za to byl po návratu k útvaru disciplinárně potrestán, opustil činnou službu a odešel za hranice. Později o tom napsal: „Jsem rváč, jsem voják. Rváč a voják patří na frontu. Když fronta nejde za mnou, musím za ní.“ V lednu 1899 se stal Josef Šnejdárek příslušníkem Cizinecké legie a službu konal u jejího 2. pluku. Po absolvování pěchotní školy v St. Maixent sloužil u 1. pluku alžírských střelců a od září 1911 u 4. pluku alžírských střelců v Tunisu, později u 4. pluku domorodých střelců v Kairuanu. Pod francouzskou vlajkou se zúčastnil celkem sedmnácti válečných tažení v Alžírsku, Tunisku, západním Maroku i na dalších místech saharské Afriky, v nichž byl pětatřicetkrát (!) raněn. Po vypuknutí 1. světové války odjel Josef Šnejdárek na západní frontu a s pochodovým plukem domorodých střelců zařazeným do 1. brigády proslulé Marocké divize. Opět byl několikrát raněn a za prokázanou statečnost vyznamenán Řádem Čestné legie. V polovině listopadu 1917 se jeho životní pouť po dlouhých letech protnula s jeho krajany. Byl totiž přidělen Československé národní radě v Paříži a působil jako pobočník vrchního velitele čs. vojsk generála Maurice Janina. Po příjezdu do Československa velel Josef Šnejdárek čs. jednotkám ve válce s Poláky o Těšínsko a hned poté jako velitel 2. divize rozhodující měrou zasáhl do bojů s Maďary na Slovensku, které porazil v bitvách o Banskou Štiavnici, Badín a Zvolen. I proto byl místními oslavován jako „Zachránce Slovenska“. V září 1919 se stal Josef Šnejdárek vojenským velitelem Prahy a v následujících letech prošel mnoha funkcemi v čs. armádě: byl velitelem 9. pěší divize v Trnavě, 7. pěší divize v Olomouci, 11. pěší divize v Košicích, košickým zemským vojenským velitelem, a nakonec v letech 1932-1935 zemským vojenským velitelem v Bratislavě. V roce 1933 byl jedním z kandidátů na funkci náčelníka Hlavního štábu po generálu Janu Syrovém, jenž převzal funkci generálního inspektora čs. branné moci, ale volba nakonec padla na generála Ludvíka Krejčího. Právě pro spory s ním, které musel dokonce řešit T. G. Masaryk, byl však Šnejdárek v červenci 1935 (oficiálně pro vysoký věk) přeložen do výslužby. Po vzniku samostatného Slovenska v březnu 1939, odešel Josef Šnejdárek spolu s manželkou a synem Jiřím do Francie. Zde ihned po vypuknutí 2. světové války nabídl své služby tvořící se čs. armádě a využil mnoha svých kontaktů ve prospěch čs. odboje. Jeho zdravotní stav mu však nedovolil, aby převzal jakoukoliv velitelskou funkci. Po útoku nacistického Německa na Francii odešel s rodinou na jih země a později do marocké Casablanky, kde 13. května 1945, tedy pouhých pět dnů po kapitulaci nacistického Německa, vydechl naposled. O jedenapadesát let později byly ostatky armádního generála Josefa Šnejdárka a jeho manželky Catherine převezeny do jeho rodných Napajedel a zde v sobotu 8. září 1996 uloženy do rodinné hrobky. Pan generál se tak konečně vrátil domů, jak si to přál. Kdykoliv jedu kolem, nikdy se u něj nezapomenu zastavit…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici