← PhDr. Eduard Stehlík

V komentářích k mému příspěvku z minulého týdne, který jsem věnoval vzniku Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), často zaznívaly názory, kritizující tehdejší velení čs. armády za to, že ve 30. letech minulého století přistoupilo k výstavbě údajně koncepčně zastaralého fortifikačního systému. Prý by tehdy bylo bývalo lepší použít namísto toho tyto finanční prostředky na nákup tanků a letadel. Nemyslím si, že jde o kritiku oprávněnou. Naše tehdejší armáda totiž současně s budováním pevností vynakládala skutečně obrovské částky právě na nákup tanků, obrněných automobilů, moderních děl i letadel. Rozhodnutí o výstavbě opevnění opravdu nebylo přijato lehkovážně, ale po zralé úvaze. A hlavním důvodem, proč i Československo přistoupilo k jeho budování, byl nedostatek lidí! Republika zkrátka neměla, vzhledem k nevýhodnému tvaru území, mimořádné dálce hranic a nevyzpytatelným sousedům (s výjimkou 200 km s Rumunskem hraničila pouze se zeměmi nepřátelskými, anebo minimálně ne právě přátelskými) dostatek obyvatel, kteří by ji mohli spolehlivě ubránit. Tehdejší způsob uvažování naší generality dokonale vysvětluje „Úvaha o rentabilitě fortifikace“ z 2. června 1936. A protože jde o velice zajímavý text, který stojí za pozornost, rozhodl jsem se vás s ním seznámit. Zároveň se omlouvám za tu trochu matematiky, kterou obsahuje. V materiálu se uvádí: „Nevýhodou opevnění proti stavění nových divizí je to, že s nimi nelze manévrovat, po jich prolomení jich pak nelze pro ofenzívu použít. Jde o to, abychom uvážili, zda se vyplatí zakopávat a znehybňovat miliardy národního jmění. Uvažujme například o prostoru Labe – Odra, kde obranná čára měří asi 400 km. Nepřítel je sto po mobilizaci svých sil a uzná-li to za prospěšné, nasadit zde asi 30 až 35 divizí. I když válka začne tím způsobem, že nám dá čas mobilizovat a provést nástup (dnes to není pravděpodobné), potřebovali bychom nejméně 25 až 30 divizí pro tento prostor, abychom měli opodstatněnu naději, že jej uhájíme. Tolik divizí sem nikdy nemůžeme dát, poněvadž prostě na to nemáme lidí, nemluvíc ani o jejich vyzbrojení. Postavení jedné divize (její výzbroj a vystrojení) stojí 150 milionů Kč. 30 divisí spotřebuje asi 600 000 mužů a základního nákladu 4 500 milionů Kč. Denní náklad za mobilizace (bez střeliva a pohonných hmot) na divizi činí asi 200 000 Kč, tj. na 30 divisí asi 6 000 000 Kč. Opevníme-li prostor Labe – Odra v délce 330 km, zbytek 70 km jen nesouvisle a přehrazením komunikací, budeme potřebovat pevnostní osádky (45 000 mužů), asi 2 divise do Krkonoš a Jeseníků, kde budou opevnění nesouvislá (40 000 mužů) a asi 4 divize, pokud možno motorizované (60 až 80 000 mužů), celkem tedy 165 000 mužů. Od takto vybaveného úseku můžeme čekat přibližně stejnou obrannou hodnotu, pokud se budeme bít na linii opevnění, jako od výše zmíněných 30 divizí. Jeví se tudíž úspora 600 000 – 165 000 = 335 000 mužů, úspora na lidech – statku nejcennějším. Finančně budou navrhovaná opevnění stát asi 4 500 milionů Kč i s municí, přibližný to náklad na rovnocenný počet divizí, jež nejsme sto postavit pro nedostatek lidí. Tímto srovnáním je nejlépe vidět, jak možno v míru zvýšit náš obranný potenciál opevněními a snad jedině tím vyrovnat nevýhodu poměru obyvatelstva k délce ohrožených hranic.“ Úvaha končí následujícími slovy, která bychom si měli pamatovat i dnes: „Finanční oběti k tomuto účelu přinesené (myšleno vydané na obranu země – pozn. ES), jež vlastně jsou jen prací národa v míru, mohou ušetřit jeho krve za války, ne-li vůbec odvrátit nepřítele od útoku, poněvadž nebudeme tak snadnou kořistí.“Kopírovat text

Screenshot není k dispozici