← PhDr. Eduard Stehlík

V aleji topolů na Prašném mostě v Praze 6 kdysi stával malý pomníček. Byl jednou z prvních vojenských památek, které si vybavuji ze svého dětství. Tatínek tehdy působil na Vysoké škole chemicko-technologické a občas mě brával sebou do práce. V přestávkách mezi přednáškami a semináři, které vedl, jsme se spolu procházeli v okolí dnešního Vítězného náměstí a často jsme zašli až nahoru na Prašný most. Tam mou pozornost jednoho dne upoutal žulový kámen s nápisem oznamujícím, že zde 21. března 1942 padl v boji s gestapem hrdina štábní kapitán Václav Morávek. Dodnes si pamatuji, jak mi tehdy tatínek vypravoval jeho příběh. Příběh o statečném muži bojujícím s gestapem nejen tvrdě a neúprosně, ale i s humorem, který mu byl po celou dobu jeho života vlastní. Jsem rád, že dnes, kdy uplynulo třiaosmdesát let od jeho hrdinské smrti, mohu o tomto mimořádném vojákovi vypravovat já Vám. Václav Morávek spatřil světlo světa 8. srpna 1904 v Kolíně v rodině středoškolského profesora Josefa Morávka a jeho manželky Jaroslavy, rozené Muzikové. V letech 1915-1923 studoval na státním reálném gymnáziu v rodném městě, kde v červenci 1923 odmaturoval. Na podzim téhož roku se stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, z níž byl 14. srpna 1925 slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka dělostřelectva. Bezprostředně poté byl přidělen k olomouckému dělostřeleckému pluku 107, u kterého strávil většinu své vojenské kariéry. Celoživotní láska ke koním ho však přivedla i do pardubického Vojenského jezdeckého učiliště, kde v letech 1931-1933 úspěšně absolvoval jak vyšší jezdecký kurs, tak i jezdeckou školu. Po jejím ukončení se v červenci 1933 vrátil zpět do Olomouce, kde se stal velitelem remontního oddělení 7. polní dělostřelecké brigády a v této funkci působil až do okupace. S osudnými mnichovskými událostmi na podzim 1938 a následnou okupací ČSR se Václav Morávek nikdy nesmířil. Na jaře 1939 se proto pokusil u Moravské Ostravy o ilegální přechod hranic do Polska, avšak neuspěl. Vrátil se proto do rodného Kolína a ve spolupráci s plukovníkem Josefem Buršíkem se podílel na vybudování ilegální divize Obrany národa „Pribina“. V jejím štábu byl Morávek zařazen jako její zpravodajský důstojník a mezi jeho úkoly patřily i časté cesty do Prahy, kde se setkával s představiteli Zemského velitelství Obrany národa – Čechy a na konci podzimu 1939 zde navázal kontakt i s podplukovníky dělostřelectva Josefem Balabánem a Josefem Mašínem, s nimiž vytvořil dnes již legendární odbojovou skupinu „Tři králové“. Jejich rozsáhlá odbojová činnost však nemohla ujít pozornosti gestapa, a tak musel Václav Morávek před hrozícím zatčením přejít do ilegality. Vzhledem k jeho neohroženosti a vysoké inteligenci navázal na jaře 1940 na naší vojenské zpravodajské služby ve Velké Británii úspěšně kontakt s předválečným agentem čs. zpravodajské služby Paulem Thümmelem (agent A-54), jenž tou dobou působil v Praze jako vysoký představitel Abwehru. Tím se Morávek stal z pohledu Londýna jednou z nejdůležitějších postav domácího odboje. Pro oba Morávkovy nejbližší spolupracovníky se stalo osudným jaro 1941. Nejprve padl 22. dubna 1941 do léčky gestapa podplukovník Balabán a 13. května 1941 byl zatčen i podplukovník Mašín. Toho dne přepadlo gestapo byt v Nuslích, ze kterého právě Mašín, Morávek a radiotelegrafista František Peltán vysílali. Mašín, který kryl ústup svých druhů palbou, padl do rukou gestapa. Morávkovi s Peltánem se podařilo ze třetího patra uprchnout oknem (spustili se po ocelovém lanku, přičemž Morávek tehdy přišel o levý ukazováček). Přes ztrátu nejbližších kolegů obnovil Morávek rádiové spojení s Londýnem, a i nadále pokračoval v činnosti. Gestapo mu přitom bylo neustále v patách a v závěru roku 1941 se mu ho málem podařilo dopadnout. V noci z 19. na 20. prosince 1941 postupně obsadilo dvě desítky ilegálních bytů, jejichž adresy získalo v průběhu rozsáhlého zatýkání. V posledním z nich, v Karlově ulici 25, narazilo osmičlenné zatýkací komando na Morávka. Tomu se sice podařilo z obklíčení prostřílet, avšak na místě zůstala vysílačka, šifrovací kniha, seznamy důvěrníků pražského gestapa i další materiál. Do roku 1942 tak Václav Morávek vstupoval bez prostředků i spolupracovníků. Od 29. prosince 1941 však již v protektorátu působila skupina SILVER A z Velké Británie, která obdržela jako jeden ze svých hlavních úkolů navázání spojení s Otou, jak znělo jedno z Morávkových krycích jmen. Přes mimořádné nasazení se jí však s ním podařilo navázat kontakt teprve na počátku března 1942, tedy jen několik dnů před jeho smrtí. Události již tou dobou začaly nabírat nezadržitelný spád. Dne 22. února 1942 byl v Praze zatčen Paul Thümmel, který byl usvědčen ze spolupráce s čs. odbojem. Po slibu, že gestapo přivede na Morávkovu stopu, byl 2. března 1942 propuštěn a nakonec prozradil, že má na 20. března 1942 smluvenu schůzku s Morávkem. Ten se však na ni nedostavil a Thümmel byl proto opětovně zatčen. Gestapu se však podařilo zjistit, že k dalšímu setkání má dojít již 21. března 1942 v okolí Prašného mostu. Sled událostí onoho osudného dne nebyl dosud zcela uspokojivě objasněn. Víme však, že se v pozdních večerních hodinách strhla poblíž místa plánované schůzky přestřelka, v níž štábní kapitán Václav Morávek padl v hrdinném boji s přesilou gestapa. Odešla v něm legenda našeho domácího odboje, vlastenec a hrdina, muž, který proslul výrokem: „Věřím v Boha a své pistole!“ Čest jeho památce!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici