← PhDr. Eduard Stehlík

Dnes si připomínáme 175. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka, prvního prezidenta Československé republiky. Já však kromě něj vzpomínám i na svého dlouholetého kamaráda Lubora Šušlíka, celoživotního skauta, kterého jsme všichni znali pod přezdívkou Bill. V mém obývacím pokoji totiž stojí před prezidentovou portrétní fotografií malá, takřka nepatrná postavička v bílé uniformě, figurka TGM vyrobená Luborovýma rukama. Každý, kdo někdy navštívil dělostřeleckou tvrz Dobrošov u Náchoda, si dozajista vzpomene na mimořádnou kolekci stovek vojáčků čs. prvorepublikové armády, umístěnou až donedávna v malé expozici hned vedle pokladny. Těch figurek pěšáků, dělostřelců, letců, generálů i prostých vojáků, tam bylo přes 1 500 a k tomu je zapotřebí připočíst ještě více než stovku koní a mnoho kusů vojenské techniky. Přestože jde pravděpodobně o největší soubor miniatur čs. armády na světě, o tom, že je jeho autorem právě Lubor, ví jen málokdo. Lubora zásadním způsobem ovlivnil příklad tatínka, který se z 1. světové války vrátil jako příslušník čs. legií v Rusku, a i poté působil v armádě jako důstojník. Hoch proto vyrůstal ve vlasteneckém prostředí, a není proto divu, že se brzy stal členem Sokola i Junáka a za okupace se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1945 chybělo jen málo, aby byl v Olomouci nacisty popraven, avšak tehdy, jako ještě mnohokrát během jeho života se na něj usmálo štěstí a přežil. Ihned poté odjel do Prahy, kde se zapojil jak do obrany Rozhlasu, tak i do dalších krvavých bojů s německou armádou a jednotkami SS. Jako mnoho vlastenců, kteří prokázali své hrdinství v letech okupace, nebyl ani Lubor po únoru 1948 uchráněn zájmu Státní bezpečnosti. Jen s obtížemi stihl odmaturovat, více než půl roku strávil ve vyšetřovací vazbě a opět jen shodou náhod unikl vysokému trestu odnětí svobody. Nikdy však nesměl studovat na vysoké škole, což byl jeho životní sen. Jak jsem již uvedl, Lubor byl celoživotní skaut a stál nejen u zrodu ilegálních skautských oddílů v době německé okupace, ale byl i jedním z těch, kdo po desetiletích zákazů pomáhali obnovovat skautské hnutí u nás, a to jak v roce 1968, tak po listopadu 1989. Plným právem byl proto v roce 2018 vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním – Řádem stříbrného vlka. Dnes už Lubor mezi námi není. Odešel navždy 21. září 2021 k velkému táborovému ohni tam nahoru. Ale tu figurku, kterou pro mě vyrobil, mám na očích každý den. Nejen jako vzpomínku na našeho prvního pana prezidenta, ale i jako připomínku velkého vlastenectví, skautského kamarádství a památku na skvělého člověka – Lubora Šušlíka, Billa.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici