← PhDr. Eduard Stehlík

Dnes uplynulo právě 80 let od chvíle, kdy byl v noci ze 16. na 17. února 1945 do okupované vlasti vysazen výsadek PLATINUM-PEWTER ve složení kapitán Jaromír Nechanský (velitel), rotný Jaroslav Pešán (zástupce velitele) a dva radiotelegrafisté – rotný Alois Vyhňák a četař Jaroslav Klemeš. Úkolem parašutistů byla zpravodajská činnost, zajištění rádiového spojení domácího odboje s Londýnem a příjem dodávek zbraní a osob. Vybavena proto byla nejen dvěma rádiovými komplety „Anna“ a „Věra“, ale i naváděcím rádiomajákem Eureka. Po dvou neúspěšných pokusech o vysazení, k nimž došlo 7. října a 22. prosince 1944, se tentokrát nebezpečného úkolu ujala osádka polské 301. perutě RAF. Letoun Halifax, který startoval z italského Brindisi, pilotoval F/Sgt Antoni Tomiczek, kterému se čtveřici parašutistů podařilo vysadit půl hodiny před půlnocí 16. února 1945 nedaleko Nasavrk. I tak se to neobešlo bez problémů. Při seskoku se totiž bohužel všem, s výjimkou velitele, přetrhla lana nožních zásobníků a většina přepravovaného materiálu byla buď rozbita, anebo ztracena, a to včetně obou radiostanic. Úspěšně naštěstí dopadlo spojení s domácím odbojem. Poté, co selhalo přijetí na první z kontaktních adres, se parašutistů ujala statečná rodina Korábkových z osady Hradiště, která jim poskytla úkryt a zároveň je propojila s příslušníky odbojové organizace Rada tří. Ti se o ně dokonale postarali a dopravili je do Studnice u Velkého Meziříčí, kde se sešli s velitelem paraskupiny TUNGSTEN kapitánem Rudolfem Pernickým. Ten následně přes svou stanici „Milada“ informoval Londýn o ztrátě operačního materiálu. Příslušníci PLATINUM-PEWTER se v noci z 22. na 23. března 1945 podíleli na zajištění příjmu kapitána Pavla Hromka (operace BAUXITE), který kromě jiného dopravil pro Nechanského a jeho muže nové radiostanice. S nimi se dala skupina plně k dispozici Radě tří. Nechanský s Klemešem se se stanicí „Anna“ přesunuli do Velké Bíteše, zatímco Vyhňák s Pešánem zůstali se stanicí „Věra“ na velkomeziříčsku. Zde se skupině podařilo zajistit přijetí několika dodávek zbraní (celkem šlo o úctyhodných 14 tun zbraní a střeliva). Nechanský a Klemeš 23. dubna 1945 odjeli i se svou radiostanicí do Prahy, kde se dali k dispozici České národní radě. Zároveň se v okolí hlavního města podíleli na vyhledání vhodných přijímacích ploch pro paraskupiny CHURCHMAN a FOUR SQUARE. Jaroslav Klemeš již 28. dubna 1945 navázal z Prahy spojení s Londýnem, které poté udržoval nepřetržitě až do ukončení Pražského povstání (celkem odeslal 130 radiodepeší). Disponoval i spojením s Košicemi a později s Plzní. Jaromír Nechanský mezitím stanul v čele vojenské komise České národní rady a úzce spolupracoval s velitelstvím „Bartoš“ brigádního generála Karla Kutlvašra, které řídilo Pražské povstání. V jeho průběhu se zúčastnil jednání s představiteli německé armády o uzavření příměří a následné kapitulaci a sešel se i s příslušníky americké 3. armády. V závěru povstání odjel vstříc americkým jednotkám jako styčný důstojník ČNR. Celkově je tedy působení výsadku PLATINUM-PEWTER v okupované vlasti možné hodnotit jako mimořádně úspěšné. Jistě si řeknete, že tato čtveřice statečných mužů musela být ve své vlasti uctívána jako hrdinové. Ano, ale bohužel jen velice krátce. Vše změnil nástup komunistů k moci v únoru 1948. To, že někdo bojoval za svobodu své vlasti na západní frontě, anebo přišel na frontu domácí ze Západu, se totiž z pohledu nových mocných stalo smrtelným hříchem. Největší štěstí z příslušníků výsadku měl Alois Vyhňák, který od února 1946 působil jako telegrafista na československém velvyslanectví v Paříži. Vzhledem k nástupu komunistického totalitního režimu se již domů raději nevrátil a usadil se v kanadském Torontu, kde žil až do své smrti v roce 1994. Jaroslav Pešán byl v srpnu 1951 vyhozen z armády, degradován na vojína a vystěhován i se dvěma malými dětmi z vlastního domu, aniž by mu byla poskytnuta jakákoliv náhrada. Pracoval poté jako pomocný dělník až do své předčasné smrti v roce 1972. Jaroslav Klemeš byl z armády vyhozen v prosinci 1950 a krátce poté zatčen. Ve vyšetřovací vazbě ho drželi 15 měsíců. Následně byl odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody a degradaci. Prošel nechvalně proslulým Domečkem na Hradčanech, pankráckou věznicí, plzeňskými Bory a po propuštění z výkonu trestu i táborem nucených prací ve Všebořicích. I on poté působil v dělnických profesích až do odchodu do starobního důchodu. Na rozdíl od svých spolubojovníků se alespoň v závěru života dočkal poct, které mu právem náležely. Nejhůře dopadl velitel výsadku Jaromír Nechanský. V srpnu 1949 byl z armády propuštěn, jen o několik dnů později zatčen, obviněn z údajné protistátní činnosti a 16. června 1950 v Praze na Pankráci oběšen… Nezapomínejme!Kopírovat text

Screenshot není k dispozici