← JUDr. Vladimír Kremlík

Když to čtu, co píšete, připomenulo mi to mojí oblíbenou knihu, cituji z ní: “Pane presidente, stane-li se někdo členem tohoto zákonodárného sboru, netuší ani, jakým zkouškám bude nevyhnutelně vystaven; kolik odvahy bude muset mít, aby odolal pokušení, denně na něho doléhajícím; jak se bude muset učit ovládat nedůtklivost vůči nezasloužené kritice; jak bude svádět věčný zápas mezi přirozenou touhou po souhlase veřejnosti a mezi smyslem pro povinnost k veřejnosti; jak bude muset trpělivě snášet břemeno nespravedlnosti i od těch, kdo by měli být jeho přáteli; jak mu budou přisuzovány nekalé pohnutky; jak bude muset snášet pohrdání a výsměch, vyplývající z nevědomosti a ze zloby; jak jeho nechráněná hlava bude zasypávána všemožnými křivdami ze zklamané stranické zášti nebo osobní zlovůle. To vše se bude muset, pane presidente, naučit snášet bez pohnutí, bude-li chtít zůstat poctivý. Bude muset pevně kráčet vpřed po cestě povinnosti, posilován vědomím, že mu snad čas přinese spravedlnost. A nedostane-li se mu jí, pak by pro něj všechny jeho osobní naděje a touhy, ba i dobré jméno u lidí měly málo znamenat v porovnání s blahem lidu, jehož osudu je ustanoveným strážcem a obhájcem. Tato prorocká slova pronesl senátor William Pitt Fessenden z Maine v holdu na zemřelého senátora Foota z Vermontu v roce 1866 Za dva roky nato přispěl svým hlasem k osvobození Andrewa Johnsona, a tehdy se jako prorocká slova vyplnila.”Kopírovat text

Screenshot není k dispozici