← Zuzana Majerová

☝️Promarněná příležitost prezidenta Pavla ⚖️ V českém ústavním systému prezident nehraje (respektive dle toho, jak je napsaná ústava, neměl by hrát) tu nejdůležitější politickou úlohu. Jeho funkce je do značné míry reprezentativní a ceremoniální, očekává se, že by rovněž měla být společensky stmelující. Sečteno podtrženo, Pražský hrad není tím správným místem k politickému aktivismu. ❗️Nejméně aktivistickým prezidentem byl v tomto smyslu, vzhledem ke svému politickému ustrojení a předchozímu působení, paradoxně ten, od kterého se to asi nejméně očekávalo, totiž Václav Klaus. Bez větších problémů koexistoval s vládami pravicovými i levicovými. ⁉️Naprostým opakem se naopak ukazuje být právě ten, od kterého se žádný větší aktivismus, vzhledem k jeho politickému (ne)ustrojení a předchozímu působení, neočekával, totiž Petr Pavel. Voják, nepolitik, motocyklista, jehož kandidaturu si vymyslelo a na Hrad jej dotlačilo víc jeho okolí než vlastní politické ambice. 🏰 Za situace, kdy kdekdo na české politické scéně naříká nad zdejší rozdělenou společností, je právě Pražský hrad oním místem, jež doslova nabízí příležitost odhodit stranické sváry či koncentrovanou ideologickou předpojatost a vykonávat funkci prvního politika v zemi s nadhledem a respektem k nejrůznějším politickým názorům, jež se ve společnosti nacházejí. K politickým bojům je v našem systému určeno podhradí, nikoli Hrad. Symbolicky i doslova. ⚠️ Petr Pavel příležitost být stmelujícím prezidentem fatálně prokaučoval. Asi to není z jeho hlavy, nýbrž z jeho loutkovodičského okolí, ale to na věci nic nemění. PV případě nejmenování Filipa Turka ministrem už dávno nejde o Turkovu prostořekou minulost či černé stavby kdesi na pražské periférii. Že něco takového hlava státu vůbec zmiňuje, je trapně nedůstojné výšin jeho úřadu. Zvláště pak, když v osobě Petra Pavla druhé kádruje bývalý předseda stranické organizace KSČ, komunistický rozvědčík a nadšený podporovatel vstupu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Petr Pavel není a vzhledem ke své minulosti ani nemůže být žádným morálním majákem, natož arbitrem politické elegance, a pokud se do této role staví, je pouze směšný. V Pavlově případě je to ale daleko horší. Svému okolí dovolil, aby jej obsadilo do role vůdce politické opozice, což sice vzhledem k absenci jakékoli skutečné politické osobnosti ve stranické opozici v podhradí není nikterak obtížné, leč vzhledem k tomu, že od prezidenta se očekává pravý opak, totiž že bude nad věcí i nad stranami, zcela nepřípadné. O tom, kdo bude sedět ve vládě, mají rozhodovat svobodné volby, dohoda stran vládní koalice a předseda vlády, nikoli aktivistický prezident s vlastní pošramocenou minulostí a pochybnou ambicí komplikovat život nastupující vládě. Občané to vidí a podle toho reagují. Výsledkem je negativní smršť na sociálních sítích, jež českou společnost dál a dál dělí. Prezident je tak strůjcem pravého opaku toho, co se od něho očekává a co by mělo být jeho úlohou. Petr Pavel svoji historickou příležitost být prezidentem všech občanů naší země nevratně propásnul. ✍️ Petr Štěpánek - Trikolora (Autor je 1. místopředsedou Trikolory. Psáno pro Deník TO.)Kopírovat text

Screenshot není k dispozici