← Zuzana Majerová

„Bydlí u vás Ježíšek?“ 👼 Jsou slova, která se mihnou – a zmizí. Jsou slova, která se zatřpytí a svítí. 🤩Nepřestávají svítit… ° ° ° Ten, kdo se zeptal tuhle zvláštní otázku, byl malý chlapec. Čekali jsme o božíhodovém večeru na autobusové zastávce. Pozorovali vánici, něžnou vánoční vánici… Našemu synovi byly tři roky. A byl… ano, jak to řekla jeho sestřička, byl zachumlánek. Zachumlaný v zasněženém jiskřícím zimníčku. Vypadal jako radostný medvídek. Chlapeček, který se syna zeptal, byl také předškoláček. A nudil se. Když si všiml našeho chlapečka, svého „budoucího kamaráda“, popoběhl k němu. Chtěl se kamarádit. Syn byl pro něj „budoucí kamarád“. Děti mají velký dar: nedívají se na cizí lidi jako na cizí, ale jako na kamarády. Budoucí kamarády. Nenapadlo ho, že by syn neměl radost, když se budou kamarádit. Zeptal se důrazně, jako by ta otázka byla ta nejdůležitější, jakou může člověk člověku dát. ° ° ° „Kdo jestli u nás bydlí?“, divil se syn. Nechápavě na budoucího kamaráda pohlédl. „JEŽÍŠEK,“ zopakoval chlapeček. Některé děti ještě neumějí psát, ale už umějí mluvit velkými písmeny. „U nás bydlí dědeček… a babička,“ rozvažoval syn. „A já, já u nás taky bydlím. A maminka s tatínkem… A fialová žirafa… A kocour…“ Považoval svou plyšovou žirafu i našeho černobílého kocoura za další členy rodiny. Pro děti se rodina skládá ze všeho, co mají rády. Z vánice vyjel autobus, zastavil před čekárnou. Cestující nastupovali, nastoupil i zvědavý chlapeček s rodiči. Setkal se s námi jen na chvilku. Chlapečci se neskamarádili. Možná se už nikdy nepotkají. Možná za deset… za třicet let…? Nepoznají se. Nenapadne je pokračovat v důležitém rozhovoru. V rozhovoru, jaký kdysi… kdysi prolnul hebkou vánoční vánicí… Tehdy v dětství. Kdo ví, jaké budou mít starosti. Jaké zbytečné otázky budou pokládat… Budou si zakrývat kulisami nedůležitých otázek významné otazníky? Takové, jaké by jim mohly rozsvítit život? někdy stačí správná otázka a posvítí na odpověď. Neznámý chlapeček odjížděl vánoční vánicí… Ale jeho otázka – NEODEŠLA. ° ° ° Bydlí u nás – JEŽÍŠEK? Není to jedna z nejdůležitějších otázek, jaké může člověk dostat…? Jaké může dostat od jiného, ale může si je položit i sám…? Jedna z nejvýznamnějších otázek, na jaké si může odpovídat? Nejen ve vánočním čase…? Je to superotázka. Když si člověk volí, s kým bude žít, volí si, jaký bude mít domov… Náš domov bude takový jako ten, koho jsme do něj pozvali. Náš domov bude takový jako ten, kdo svůj domov spojí s naším domovem… Chlapeček, který se zeptal syna neobyčejnou otázkou, byl asi okouzlený štědrovečerním hostem. Betlémským hostem… Nadílkou, kterou vánoční host donesl. Neuměl mluvit jako dospělí. Řekl svou otázku dojemně prostým způsobem. Tak se dospělý nezeptá. Děti mívají otázky, jako by se ptali andělé… ° ° ° Kolikrát jsem si na onu otázku vzpomněl. Kolikrát ji přehrál „gramofon vzpomínek“. Tolik lidí by nenapadlo se takto zeptat… Tolik dospělých by otázku nepochopilo. Usmáli by se… Pomysleli by si: dětská otázka. Ale nenese tato otázka sdělení, jaké nevyslovují tlusté knihy? Jsou otázky, které posvítí do svědomí jako reflektory. Otázky, které svítí jako majáky… Bydlí u vás Ježíšek? ° ° ° Eduard Martin Z knížky krátkých vánočních příběhu „Bydlí u vás Ježíšek?“, vydalo Karmelitánské nakladatelství, Praha 2022. Kráceno.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici