← Mgr. Šimon Heller

Můj druhý návrh na státní vyznamenání - P. Bonfilius🥳 Druhým jménem, které jsem jako poslanec prezidentovi skrze Poslaneckou sněmovnu navrhnul na státní vyznamenání, je páter Bonfilius Wagner 👇 Kdo jste nějaký čas strávil v Novohradských horách na jihu Čech či blízkém okolí, tohle jméno moc dobře znáte. Kněz z řádu servitů a sudetským Němec páter Bonfilius stál za obnovou kláštera v Nových Hradech v devadesátých letech. Sám na něj mám moc pěknou vzpomínku. Byl rok 2004 a já jsem přijel do kláštera v Nových Hradech na víkendové setkání animátorů. Přijel jsem ale později a všichni byli na nějakém programu mimo klášter. Pamatuji si, jak mně tenkrát otevřel dveře páter Bonfilius, kterého jsem právě zde poprvé potkal. Vysvětlil jsem mu, že jsem účastník animátorů a že přijíždím pozdě. A on mně jeho lámanou češtinou odvětil: "A máš hlad?". Ten jsem měl pořádný. A tak mě vzal do kuchyně, postavil přede mně talíř s jídlem, sedl si naproti mně a jakožto s neznámým poutníkem, kterého nikdy nepotkal si přátelsky téměř hodinu povídal Sám to měl v životě nesmírně těžké. Narodil v roce 1926 v Údolí u Nových Hradů. Jako 17-tiletý byl odveden na východní frontu druhé světové války, kterou jako jeden z mála ze svého batalionu přežil. Poté, co válka skončila, se mu zázračným způsobem vyhnulo odvlečení do ruských zajateckých táborů. V té době začal cítit povolání ke kněžské službě, což mu jakožto sudetskému Němci nebylo umožněno. Když mu v létě roku 1948 zemřela maminka, se zbytkem rodiny tajně překročil česko – rakouskou státní hranici. Poté vstoupil do noviciátu innsbruckého kláštera servitů. Zde byl v roce 1953 vysvěcen na kněze a zahájil svou apoštolskou činnost, za kterou si v Rakousku vedle tyrolského zemského vyznamenání vysloužil i přezdívku „Pfarrer von Tirol“ (farář z Tyrol). Službu vykonával neúnavně, bez ohledu na svou vlastní osobu, přitom pokorně a tiše. Býval prvním člověkem v ranních ulicích Innsbrucku, když na kole nebo pěšky spěchal povzbudit nemocné lidi. Stal se vyhledávaným zpovědníkem a kazatelem, ke kterému pro útěchu a povzbuzení přicházeli lidé nejen z jeho vlastní farnosti, ale též z nejrůznějších koutů Rakouska a Německa. Na vrcholu jeho plodné kněžské služby a na prahu důchodového věku přišel pád železné opony. Tehdy představený Tyrolské provincie vyslal P. Bonfilia do Nových Hradů s úkolem obnovit zničený servitský klášter. P. Bonfilius toto nelehké rozhodnutí s obavami i radostí přijal a ve věku 65 let odešel do zcela proměněného prostředí, kde mu bývalý domov připomínaly pouze společné vzpomínky hrstky neodsunutých vrstevníků. Nejprve se začal učit český jazyk, aby rozuměl místním lidem a lidé rozuměli jemu. Zároveň začal opravovat zničený novohradský klášter a svěřené kostely a kaple v Nových Hradech, Rychnově a na Dobré Vodě. Nejobdivuhodnější bylo ale páterovo umění obnovovat srdce lidí, kterých se dotýkal svou otevřeností a přátelskostí. Jako poslední český servita byl P. Bonfilius M. Wagner uložen k věčnému odpočinku do servitského hrobu na novohradském hřbitově. Nové Hrady s okolními farnostmi tak vstupují do nového období neseny odkazem tohoto mimořádného člověka a kněze.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici