Mgr. Petra Pecková

Víte, jaký je rozdíl mezi pracovníkem protokolu a teroristou? S teroristou se dá vyjednávat. 😅 Hejtmankou jsem se stala v roce 2020. A zjistila jsem, že to bude jiný level, než být starostka. Že pokud se chcete chovat navýsost profesionálně, měnit věci, řídit velké týmy, vystupovat na úrovni, reprezentovat, bude to fakt challenge. 💪🏼🙏🏼☝🏼 Víte, že se musíte chovat tak, že ostatní spolupracovníci v týmu, kterých jsou kolem vás desítky, se na vás musí spolehnout, musíte být velmi odolný a vystupovat milionkrát denně ze své komfortní zóny. Musíte být spolehlivý, z ničeho se nesesypat, tvářit se příjemně, komunikovat mile i v okamžicích, které nečekaně nastanou (a že jich je) a hlavně musíte být dochvilný. ⏰ O spoustě okamžiků vašeho profesionálního života totiž už nerozhodujete vy, ale lidé, kteří to kolem vás zajišťují a organizují, a vy jste v tom všem sice tím možná téměř nejdůležitějším článkem, ale prostě, pokud nejste sebestřednej blb, musíte respektovat práci druhých. A tím myslím zejména protokolářů a pracovníků ochranné služby. Zažila jsem už stovky zahraničních návštěv, návštěv velvyslanců, ministrů, prezidentů spolkových zemí, hejtmanů jiných krajů, dokonce britského prince a také dvě prezidentské dvoudenní návštěvy. Týmy lidí kolem vás - protokoly a ochranka - jsou sehraní, protože znají úskalí své práce a přesně na vteřinu věci, co mají dělat. 📆Taková jednání se připravují dlouhé dny, někdy týdny a někdy dokonce měsíce. Provází je řada pravidel a protokolárních pokynů. 🇶🇦🇬🇧Jinak se chováte k britskému princi, kterému nesmíte podat sám ruku, a jinak k velvyslanci Kataru, kterému nemáte ukazovat podrážku lodiček, takže si nesmíte dát nohu přes nohu. Jinak se chováte k představitelce spolkové země, která je vaším partnerským regionem a kterou už znáte a ukazovaly jste si fotky dětí. 😍 📃Než návštěva proběhne, týmy na všech stranách ladí program a přesné detaily, jako jsou přejezdy a samozřejmě navazující další body dne. 🚓Před samotnou akcí se koná rekognoskace terénu, ochranka zkontroluje všechna místa, celý konvoj obou týmů projede trasu, změří přejezdové časy, stanoví kritická místa a přijme opatření. ❗️📆V den návštěvy absolutně všechno musí klapat podle vytvořeného minutovníku. 🕒 Program není na desítky minut, jako 9:30, 9:40, 9:50, ale na minuty 9:31, 9:39 odjezd a tak dále. Na to navazují přejezdy a další program. Část týmu jede vždy dopředu a když přijedete na místo, už vás všichni očekávají. A neexistuje, že přijdete byť jenom o 5 min. později. Protože pak všem rozbouráte kompletně celý program a hlavně se projevíte vy sám jako absolutní amatér a ignorant. 🤨 Prezidentské návštěvy jsou obdivuhodné. A opravdu velmi náročné. Všechno šlape naprosto přesně a i odskočit si na toaletu musíte ve vhodné chvíli. Když se někde zdržíte, tak je to maximálně proto, že vás obklopí veřejnost, lidé se s vámi chtějí fotit, chtějí, abyste se jim podepsali do památníčku, nebo se vás ptají, kdy jim opravíte silnici. S panem prezidentem si lidi povídat chtějí pořád a fotit také a on je vstřícný a milý, stejně jako paní Pavlová. 📸 🥰 A když se bavíte s lidmi, tak ano, na to se dívá protokol trochu shovívavěji. V průběhu takové návštěvy se odehraje i řada zajímavých situací. A vtipných. 😄 Jako například když chcete reprezentovat a vypadat dobře a máte lodičky na vysokém podpatku a přitom neustále někde lítáte a pekelně vás bolí nohy. 👠 A tak máte v autě náhradní lodičky, abyste se přezuli, protože ženy vědí, že když si vezmete jinou výšku podpatků nebo jiný tvar lodičky, trošku to pomůže. A tak se vám najednou stane, že kolona složená z 15 aut s ochranou službou zastavuje, všichni vystupují z auta a vystupujete i vy, abyste byla absolutně profesionální a včas na místě. A najednou jdete na další bod oficiální návštěvy, kolem fotografové, týmy, a vy cupitáte vedle pana prezidenta a protokolářka se k vám nenápadně přikloní po cestě vzhůru na schodech a říká: „Paní hejtmanko, to máte schválně každou lodičku jinou?“ 😮 A já se v šoku podívám dolů k zemi a mám jednu lodičku lakovanou modrou a druhou semišově medovou se zlatou přezkou. 😂 V tu chvíli jsem pár vteřin v šoku a pak se začnu smát, ale šéf mého protokolu Petr mrkne na protokolářku prezidentské kanceláře a ve vteřině někam zmizí, běží do auta k řidiči a přinese mi lodičku skrytou pod svým sakem až k jednacímu stolu. Nenápadně mě odvede a ještě mi řekne: „Paní hejtmanko, nevěděl jsem, jestli chcete tu modrou nebo tu béžovou, tak jsem vám vzal obě, abyste si vybrala.“ 😄 Máte pocit, že byste mu nejradši před všemi dali pusu z vděčnosti. ❤️ Všichni se tomu pak ale u stolu zasmějeme a vlastně je ta chvíle strašně fajn a zjišťujeme, že jsme prostě jenom lidi, kteří se snaží dobře dělat svoji práci. A pak podepisujete memorandum, jednáte o nějaké zásadní investici pro váš kraj a timekeeper zase kouká na hodinky. ⌚ Je to náročný. Pokud chcete za nějakou vysokou funkcí vidět jenom ty prebendy, jako je auto s řidičem, jako je servis kolem, tak to v tu chvíli není výhoda, ale zásadní nutnost. 🚘 Za tím vším je ale dřina, průměrně třeba 12–14 hodin práce, být ve střehu a s úsměvem na tváři, když máte bolest hlavy, kroutíte se bolestí kvůli menstruaci nebo skříplému esíčku. 😔 Také jsou za tím hodiny nalítaných kilometrů v letadle, noci na hotelích, také rodina, kterou moc často nevidíte, a chvíle, kdy si strašně přejete být s nimi a ne být vlastně mezi stovkami lidí, ale cítit se úplně sama. ✈️🏨 Ale pak víte, že kolem sebe máte ten skvělý tým, který když vy jdete do postele a padnete v jednu v noci za vlast, ještě připravuje protokolární dárky na druhý den, aby opět všechno klaplo a vás nevystavili trapné situaci. 🎁 Takže když někdo přijde o 15 min. později na důležité jednání k panu prezidentovi, který ted den ma x dalších významných akcí, protože je pietní den, a přijde o 15 minut později bez omluvy a řekne: „No prostě to nějak nevyšlo…“, je to fakt zoufalec a ne odpovědný státník. 😐 Tečka.