← Zuzana Majerová

⁉️Kam až v naší politice sahají Hujerovi? Opravdu fungující demokracie vždy stojí na dvou nohách. Můžeme jim třeba říkat levá a pravá, i když politické členění je dnes už o trochu složitější a pestřejší, protože další dělící linie se vede také, možná dnes dokonce především, na linii mezi globalisty a národovci. Každopádně chytrá vztahová politika by nikdy neměla kulhat na jednu nohu. Základním předpokladem skutečně fungující demokracie je vždy vzájemný respekt a schopnost a ochota akceptovat také odlišné názory. Jenže to je přesně to, co dnešní politice schází. Česká republika v tom není výjimkou, naopak přesně tímto směrem se praxe naší domácí politiky ubírá. Opravdu volná soutěž myšlenek a programů tu moc nefunguje, lidé s jinými názory jsou už zase ostrakizováni, denunciováni, ba dokonce kriminalizováni, přičemž se zdaleka nejedná o nositele nějakých extrémních postojů, ale reprezentanty značné části občanů. Zvláště nebezpečné pak je, když vláda tuto praxi uplatňuje i v zahraniční politice. Petr Fiala a jeho ministři jsou v tomto smyslu smutnými přeborníky. Jejich neochota respektovat, že Ficova či Orbánova je stejně legitimní, jako politika jejich domácích protivníků, poškozuje naše vztahy se sousedními zeměmi. ☝️Stejně zničující pro budoucnost naší země je lokajská ochota Fialovy vlády sloužit cizím ekonomickým a velmocenským zájmům víc, než zájmům vlastních občanů, a je jedno, zda se zrovna jedná o migrační pakt, ukrajinskou válku či Green Deal. TRIKOLORA naopak preferuje co nejužší spolupráci zemí Visegrádské čtyřky a dalších zemí středoevropského prostoru, neboť věcí, které nás spojují, je mnohem více, než jednotlivostí, ve kterých se lišíme, a také pragmatický postoj vůči světovým velmocem i Bruselu. Není nic směšnějšího než naše mistrování kupříkladu Číny. Do nedávna unipolární svět se dramaticky mění a vyvíjí. Okázalé ignorování tohoto trendu je chybou. Česká republika není středobodem světa ani majákem politické morálky, a měla by proto provozovat zahraniční politiku úměrnou své velikosti i významu. Pro příklad takové pragmatické politiky stačí nahlédnout třeba do sousedního Rakouska. Proč tam nemají potřebu být za všech okolností papežštější než papež? Kam až v naší politice sahají Hujerovi? Do celé vlády a ještě o kus dál…Kopírovat text

Screenshot není k dispozici