← Zuzana Majerová

Pohlazení k ranní kávě. ☕️ „Umět tak chvilku vrátit čas Kdy voněl bezpečím náš svět Kdy první lásky vedly nás Pěšinkou šťastných dětských let Kdy nebe bylo na dosah U domu srdce žádný plot Kdy kvetla něha a ne strach A úsměv přišel vždycky vhod Dítěti srdce zprudka tluče Však nepřemýšlí o tom proč Vrhlo se z výšky do náruče Když otec dole řekl Skoč V tom asi pravá víra bude I naději v ní každý máš Tak prostři stoly láskou chudé Tu víru dej nám Otče náš!” (František Novotný, Jak se hladí duše)Kopírovat text

Screenshot není k dispozici