← Mgr. Jan Lacina

Blahopřeji všem, kteří byli při tom, i když jsem zrovna hodně daleko. Michal Prokop dostal včera večer v přímém přenosu, který vysílala Česká televize, dvě sošky andělů, dvě výroční ceny od Akademie populární hudby. Tu první jako zpěvák roku, tu druhou, větší za album roku jménem Ostraka. Koukal jsem na to tady v Paříži a musím říct, že mě to i na vzdálenost přesahující tisíc kilometrů dojalo. Michalova Kolej Yesterday pro mě byla kdysi formativní: To je ta hudba, která vám ve čtrnácti, nebo v sedmnácti vleze do uší a už tam zůstane. Přes ní pak nalézáte kamarády, objevujete literaturu i další hudební autory doma i ve světě, s trochou štěstí vám třeba i přihraje první práci, ale především: Otevře vám vlastní svět, v němž potom, aniž byste si to příliš uvědomovali, žijete dál svůj život. "Pozná člověk, že prožívá své nejlepší časy ve chvíli, kdy je zrovna prožívá," zněla má nejoblíbenější otázka, kterou jsme dost často chystali do scénářů docela populární talk show jménem Krásný ztráty, podle níž jsme pojmenovali svou první kavárnu a David Gaydečka pak ještě festival Krásný ztráty live Všetice. S Michalem jsme se pak ještě potkali na jedné lodi, na kterou jsem se příliš nechystal nastoupit, protože ten jeho hudební svět, ohraničený talenty Pavla Šruta, Petra Skoumala, Honzy Hrubého a dalších titánů, pro mě byl vlastně odjakživa nedostižný. V pravém smyslu toho slova. Ale nakonec je to, jako v životě docela často, jinak. Na posledních třech albech: Sto roků na cestě, Mohlo by to bejt nebe a Ostraka se potkáváme jako hudební spoluautoři. Všechny ty desky byly platinové díky prodejům, ale teprve Ostraka dostala svého Anděla jako album roku.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici