Mgr. Petra Pecková

Dnes je Mezinárodní den památky obětí holocaustu. 🕯️ Včera se zapalovali svíčky u kamenů zmizelých a já jela pozdě večer na Vinohrady do Krkonošské ulice, kde žila moje teta Anna se svou rodinou před tím, než byli deportováni. Z celé rodiny přežila Terezín a Osvětim jako jediná právě Anna. Příběh své rodiny popisuje v knihách a také ve vzpomínkách pro organizaci @Pametnaroda, jejíž ocenění obdržela. Letos je to 85 let od zahájení masivních transportů v roce 1941, na jejichž konci byla odporná vražda milionu lidí. Část rodiny Kovaniců odvezli na konci roku 1941 a část až v říjnu 1942, po šesti týdnech ve sběrném táboře v Praze-Holešovicích. Nejprve do Terezína a v roce 1944 do Osvětimi. Anně v té době bylo teprve 14, její sestře Trudě 23. Deportováni byli i rodiče Augusta a Pavel a Trudy manžel František. Truda byla krásná mladá dáma, vystudovala gymnázium a poté soukromou reklamní školu. Pracovala v administrativě a zároveň si přivydělávala kreslením pro módní časopisy. Byla velmi chytrá a zručná. Uměla francouzsky a německy, hrála na klavír. V říjnu 1941 se provdala za Františka. Svatba byla zorganizována poměrně narychlo právě proto, aby mohli být po deportaci manželé spolu. Hned po svatbě byl ale František poslán do pracovního tábora v Lípě a poté do Terezína. Truda byla deportována do Terezína v prosinci 1941, kde se shledali. Když byl do Terezína deportován i zbytek rodiny a všichni byli opět spolu, oznámila jim Truda radostnou událost. S Františkem čekali svoje první dítě. Janička se narodila v Terezíně v červnu 1943. Život miminka, kterému celá rodina říkala Honzulka, trval jen jeden jediný rok. V říjnu 1944 byli na posledním transportu posláni z Terezína přímo do plynové komory. Její kufříček se jménem mužete vidět úplně nahoře na hromadě kufrů v expozici v Osvětimi. Teta Anka hrůzy holokaustu přežila. Zemřela před 4 lety v krásných 93 letech. Její vyprávění, včetně toho o sestře Gertrudě, si můžete poslechnout zde: pametnaroda.cz/cs/hyndrakova… Včera jsem zapálila svíčku nejen za ně, ale v duchu za všechny oběti nacistického režimu. Vzpomeňte si dnes i Vy na ty, kteří žili třeba právě ve Vašem sousedství a jejich život vyhasl kvůli zvěrstvům, které způsobili jiní lidé. Z nenávisti k druhým. Nebo se dnes, až půjdete po ulici, dívejte pod své nohy. A až uvidíte Stolpersteiny - kameny zmizelých, sehněte se, přečtete si jména a pokloňte se obětem. 🙏🏼