← Zuzana Majerová

NARCIS. 🌼 Zahleděn do sebe, troubí světu. Jsem tady, jaro je tu! Já bloudil samotný jak mrak, jenž hory doly přelít si, vtom zástup upoutal můj zrak, roj, hejno – zlaté narcisy; tam u jezera, pod stromy vítr jim kýval hlavami. Věčné jak hvězdy, které svítí a v mléčné dráze blikají, táhly se v nekonečné síti nad zálivem hned při kraji: vidím jich sta a tisíce, hřívy se vlní od tance. Tančily vlny, jiskření vedle nich neměly však dost: ať básník cítí nadšení, že má tak skvělou společnost; hleděl jsem… hleděl… nemyslel na poklad, který jsem v nich měl. Často však, v křesle před krbem, zadumán, nebo z prázdnoty, vnímám je vnitřním pohledem, který je darem samoty: a srdce štěstím výskne si a začne tančit s narcisy. Via Michal Poláček, přesně! 👌Kopírovat text

Screenshot není k dispozici