← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 01: Petře, vy samozřejmě krom spoustu jiných aktivit jste zakladatel spolku svatopluk, svatopluk to je o těch několika prutech, které se nedají zlomit, jeden zlomíme, to je hrozně hezká metafora. a myslím si, že máte teď asi tak pětset zhruba členů a pověste něco o tom, protože to je zrovna věc, kterou vy přispíváte k nějaký obrodě společnosti. Jak to funguje? Tak jako náš spolek funguje tak, že vlastně říkáme, že ta hrozba, která před námi je, já myslím, že jsme ji dneska v tom rozhovoru taky jako identifikovali, že vyjadřuje, že skutečně vyžaduje celou společenskou nějakou odezvu a že nemá smysl trvat na takových těch běžných děleních levo a pravo. To zná, že tato dělení nejsou nepodstatné, ale existují. Ale v té existenční bitvě o budoucnost našeho národa se musí spojovat rozumní lidé zleva s rozumnými lidmi zprava proti tomu, co představuje ta liberálně progresivistická totalita. Víte, tady byly pojmenovány dvě takové strategie toho, jakým způsobem jít. Petr Robejšek třeba mluvil o tom družstevnictví, což si myslím, že je docela důležitý moment takové toho postupného nějakého nahlodávání, hledání alternativ v rámci toho systému vytváření si vlastního prostoru, ale samozřejmě od toho jako není možné zůstat, protože ten systém se dokáže bránit. a když najednou uvidí, že se tu vytváří alternativa, která by ho mohla ohrožit, tak to zadupe. Takže já myslím, že tato strategie musí být doprovázená ještě další strategií, která je řekněme možná antisystémová nebo směřuje k té změně systému a myslím si třeba k tomu, jak přispíváme i v tom svatopluku, pro mě je to otázka, trochu života v pravdě, protože ten Solženicin, protože to formoval Solženicin, což byl ten autentický, podle mě, disident. U nás je to trochu spojeno s Václavem Havlem, což byla mnohem problematičtější figura, když už jsme u toho, ale ten Solženicin prostě viděl určité, ten viděl rozpornost jak toho sovětského systému, z kterého vlastně odešel, tak toho amerického. Říká na Harvardu, já nevím, koncem 70. let. Já nemůžu doporučit Rusům ten váš systém jako něco, co by mohly následovat, protože vlastně viděl ten problém a já si myslím, že to, co my potřebujeme k tomu, aby ti lidé byli schopni se vzbouřit, je, že oni musí vystoupit z toho matrixu. Oni si musí uvědomit, že to, co se jim servíruje, ty pravdy, které konzumují, jsou skutečně nehorázné lži, ale tohle udělat je hrozně náročný krok, protože vy si musíte ten svět začít rekonstruhovat. A my vidíme i teď v takzvané alternativě za A, že tam fakt lítají autentické dezinformace, naprosto šílené věci. A někdy, protože jsou to lidé, kteří jsou naivní a nechají se poplést, No a někdy, protože tam schválně vypouští ten systém, aby to celý zdiskreditoval, aby řekl, podívejte se, to je prostě banda magorů, který jsou schopní věřit čemukoliv. A jedna z těch prací, podle mě i v tom svatopluku a jinde, je, že my třeba se snažíme vždy stát za sérióznými informacemi. My podáváme alternativní informace a fakt si dáváme pozor. aby to nebyly věci, které jsou snadno napadnutelný, že to je prostě nějaká opravdu konspirace, která je naprosto hloupá, takže já myslím vystupovat z toho Matrixu prostě a těm lidem říct, podívejte se, je to fakt jiná A to pak začne v těch lidech to klíčit, protože přece jenom ten souhlad s tou realitou se v určité chvíli prosadí. A nám jde o to, aby to nebylo příliš bolestivý, protože když to bude příliš pozdě, tak ta srážka s tou realitou je popádu z deseti metrů. Možná, že teď jsme ve dvůch metrech, takže ten dopad ještě jako budou nějaký šrámy a dá se přežít. Mluvčí 03: Když to bude z deseti metrů už skoro ne, ale vždy z dvaceti metrů určitě ne. A to je to, oč dneska jde. aby jsme dokázali ten systém demaskovat a nějakým způsobem začít nabízet tu alternativu. Mluvčí 01: Petr tady mluvil o nějakém pádu ze dvou metrů a z deseti metrů a já tady chci nastínit, trošičku vrátit se k válci na Ukrajině a to je pád asi ze sta metrů. A chci se zeptat, pánové, jak vnímáte nedávné výsledky voleb ve SP, které dopadly tak, jak dopadly samozřejmě ke zděšení všech progresivistů na Prostýmu, kteří ale, já si myslím, že to má absolutně jasnou souvislost, okamžitě odpověděli nebývalou eskalací toho konfliktu v rámci raket Storm Shadow a Skull, a tak dále a tak dále a samozřejmě Rusové na to nějak odpověděli. Petře, zůstanu u vás, jakým smyslíte způsobem, že Donald Trump a jeho doma administrativa může teď ovlivnit další vývoj, jedná Putin s Trumpem, jsou nějaký dohody nebo jaký kompromisy jsou na stole, a jak to vypadá potažmo třeba i teď jako nová administrativa SP jako obrovský velmoci i v rámci třeba válek na Blížském východě. No tak samozřejmě víte, tak mě nástup Trampa nezděsil, ale ani nenatchnul, protože my My přesně nevíme, s čím všim přijde a když se podíváte, jakým způsobem on si sestavuje svůj zahraničně politický tým, tak to je spíš na to zděšení. Víceprezident je fajn. JD Vence je autentický konzervativec, který říká, fakt se do toho světa nemáme tak míchat a nemáme ho tak rozbíjet. Já myslím spíš nominace na poradce pro otázky Národní bezpečnosti, ministra zahraničí, OSN, vůbec celý ten aparat Národní bezpečnostní rady. To jsou lidi, kteří nás ujišťují o kontinuitě s Bidenem. A teď si říkám, jak tyhle lidi budou skutečně jedna s tím Ruskem. Co všechno tam přijde, co tam nepřijde, takže byl bych velmi opatrný v tom načení. Samozřejmě u Kamaly Harrisové jsme mohli tušit, že to dopadne špatně. Tady u něj máme aspoň naděj, že to třeba bude trochu jinak, ale nepřeceňujeme to. Prostě Amerika a Evropa, jejich zájmy jsou dosti odlišné, řekl bych dokonce radikálně odlišné. A já si myslím, že v čem nám může pomoct to Trumpovo prezidentství je, že nás to bude učit brát ty věci do svých vlastních rukou. Oni, i když budou mít rozumější politiku k Ukrajině, tak to nebude politika pro nás. Když slyšíte ty představy, tak to je všechno na evropský účet. To občas to tak nějakco probublá, že se tam vytváří nějaký demilitarizovaný pásmo, tam budou nasazený vojáci, samozřejmě, že ne americký, ale evropský, ale to stejně by pro Rusy nebylo přijatelný. Mluvčí 03: Zatím skutečná jednání s Rusy nezačala. A já si vůbec nejsem jist, jestli američané docenují, že všechny ty kompromisy, které se rýsovaly v těch posledních letech, tak jsou pasé, ty jsou pod stolem. Ti rusové do té války něco investovali. A investovali mnohem víc než američani. A prostě budou chtít, aby ten kompromis nebo ten vyjednaný výsledek tohle odrážel. Mluvčí 01: K tomu ještě doplním, že samozřejmě jak Trump, tak Putin jsou do znační míry egocentrici a takže oboum jde obrovsky o jejich vlastní prestiž. Mluvčí 02: Asi než se myslím, do jaký míry je Putin egocentric, u Trumpa se to dá říct, řekl bych, že Putin je v podstatě člověk, který jako se snaží sloužit tomu svému státu. Já ho vidím jako toho služebníka státu. To ego, který je tak vypjatý u toho Trumpa, mi u toho Putina nepřijde, ale to je spíš jako stranou, Myslím si, že tam samozřejmě je nějaká naděje na tu dohodu, ale ti američané budou muset také podstatně slevit z těch svých představ a z toho, co dosud říkají. A co říkají i ti lidé z toho nastupujícího Trumpova týmu, protože tam jsou skutečně lidé, kteří nás ujišťují, že Biden to vlastně dělal dobře a že možná měl být na ty Rusy tvrdší a pak by to bylo jednodušší. Takže v tomhle tom buďme opatrní. ale hlavně od mentálně se oddělme od těch spojených států amerických, protože oni jsou hrozně nebezpeční. Já považuji spojené státy americké za toho nejnebezpečnějšího hráče ve světové politice dnes. Naprosto nejnebezpečnějšího a my v Evropě opravdu se musíme začít chovat radikálně jinak. Já bych to podepsal naprosto do slova. Američané totiž neznají mentalitu dosu. Oni přistupují k tomu konfliktu mentalitou američanů. To je ale úplně něco jiného. Zase odkážu na Scotta Litra, se kterým jsem o tom hovořil. On říkal, že to už není o vojenském vítězství pro průjtě NÁTA, to je o vítězství politickém. On musí dosáhnout politického vítězství. A v tuhle chvíli má všechny karty ve svých rukou on. Ať se nám to líbí, nebo ne. My mu nemáme v tom jednání fakticky co nabídnout. My jsme všechno, co jsme vytáhnout na stůl mohli, sankce, rakety, já nevím, co všechno si vymyslíme, tak jsme všechno použili a on to ustál. Takže teď vlastně já jako právník vždycky říkám, nejcennější je ten argument, který má šuplíku, který můžeš hrozit, říct, jestli neuděláš, tak já vytáhnu tady tenhle papír. a my už žádný nemáme v tom šuplíku. To znamená, že on dneska drží opratě toho jednání zcela jednoznačně a Trump bude chtít splnit ten svůj slib, který v podstatě dal, na kterém postavil tu svůj kampaň. Bude se tam hledat nějaký kompromis, já věřím, že nakonec ho pragmaticky najdou, protože oba dva to budou potřebovat a nakonec se to tak nějak uhraje, že vlastně obě dvě strany někde je ustoupili. Já bych chtěl pokročit k tomu, co říkal Petr potom, protože to je daleko důležitější. Trump bude hájit zájmy Ameriky, nikoho jiného, možná ještě tak svoje, ale Ameriky. Představa, že to pomůže nám jako Evropě je naprosto lichá. Já jsem dostal teď jeden dotaz, jakože by bylo super, kdyby ten Nord Stream 2 koupil ten americký konglomerát blízký k Trumpovi. No to by byla největší zkáza pro Evropu. Přece Nord Stream je v bytostném rozporu s americkými zájmy. Američani nám chtějí dodávat plyn, oni nechtějí, aby ho nám dodávali do svého. Trump opakovaně řekl, že kdyby bylo na něm, tak se Nord Stream nikdy nespustil, kdyby on byl prezidentem. To znamená představa toho, že nám Amerika bude podávat nějakou pomocnou ruku a že vlastně to partnerství nás někam pozvedne je lichá. Amerika se bude snažit Evropu zneužít přesně podle jejich doktrýny se bude snažit odtrhnout Evropu od ruských energetických zdrojů a napojit ji na svoje energetické zdroje, protože to je samozřejmě velký zdroj. Bohatství pro Ameriku a my si musíme uvědomit, že v něčem nám ten Trump může pomoci, ale v něčem nám zase může uškodit. A přestat se spolehat na to, že nám někdo zvenčí někde hodí nějaké laso. Miroslav Macek když si řekl, že jediná ruka, která vám může pomoct si na konci vašeho ramene. Pojďme si to prosím uvědomit a pojďme si zvolit politickou reprezentaci, která nebude hájit zajímy Bruselu, Ameriky a tvářit se tady jako partnéři. To je prostě, to není banket politika, to není ples, to je tvrdý boj. A pokud tam nemáte tvrdého hráče, tak v tom boji prostě prohrajete. A jakmile my se budeme upínat k východu, v západu, k Bruselu, já nevím k čemu, tak to bude prostě obrovský problém. Mluvčí 03: A souhlasím si tu poslední tezi, kterou tady říkal Petr, že USA jsou v současné době největším nebezpečím pro svět, protože oni vyčerpali svůj ekonomický model. A to je obrovský problém, protože to, co říkal vlastně druhý Petr Dobejšek, oni se budou snažit ten svůj status superval moci udržet za každou cenu. A to je úplně jedno, který prezident tam bude. A když říkám za každou cenu, tak podtrhují slovo každou. Za každou cenu. A tam to hrozí prostě obrovskou implozí toho, že vlastně ten ekonomický vyčerpaný model se bude chtít tou vojenskou silou za každou cenu udržet v pozici té světové jedničky. Mluvčí 00: To je logický samozřejmě, že Trump se bude stávat příliš o spolení státy, ale já jsem takový pocit, že když je velká část jeho rodiny pochází z Česka, že něco udělá aspoň pro naši republiku, ale po tom, co jsme se od našeho prezidenta dozvěděli, že to je odpůděvá lidská bytost, tak to bude asi problém. Petře, co vy k tomu? Já bych klade důraz a čerpa optimismus s Trumpovi ješitnosti a z jeho snahy zapsat se do dějin, já myslím, že je opravdu výrazně ješitný a zároveň i z toho, co k tomu nejspíš může použít a sice opravdu make America great again. Koncentrace na americké národní zájmy, což ne vždycky nutně znamená na úkor Evropy. Třeba ještě tak nejspíš v tom smyslu, Take se o sebe. Na vás nemáme, ve smyslu nemáme na vás peníze na to, když vy se nebudete stát o svůj vlastní obranu, tak Amerika vás bránit nebude. S troškou nadsázky bych možná řekl, že v optimálním případě mi mohl Trump fungovat jako jakýsi Gorbačov, který řekl je to vaše dělo. Starejte se o svoje věci, dělejte si to po svém, Já jsem svojí pováhou nebo přístupem striktně racionální, ale přesto v sobě nezapřu jednak vůli a jednak i naději, že ty věci se dají dát do pořádku a proto vidím v té jako Kamilé Helisově se vůbec nedá mluvit o nějaké alternativě, ve srovnání s Trumpem je to pro mě prostě tam byla jenom jedna volba zaplať pámu, to byla to správná a já si myslím, že jeho egocentrizmus nutnost konzolidovat americkou pozici povede k tomu, že se bude méně starat o Evropu, útočit nebo vněšovat se do evropských zájmů, což umožní a teď zase samozřejmě přijde ta velmi kritická analýza toho, v jakém stavu je Evropa, EU se rozpadá, ty dvě hlavní mocnosti Francie a Německo jsou v obrovských potížích, EU se profiluje tím, že vymyslela neodtržitelné zavírání na lahve od vody jako její příznak. a američané umí už přistát tam s tou raketou, ze kterou vyletěli, odkud vyletěli. Tenhle ten disastrál toho, té evropské myšlenky, té představě o tom, my budeme jednou velmoc, proto to děláme, abychom mohli se spojením státům postavit se Rusku, ten se rozpadá a v tomhle rozpadujícím se systému je jedna z možností, samozřejmě jsou i negativní scénáře, asi jsou představitelnější, ale jedna z nich je to, že se otevře prostor pro, u nás je bohužel nemáme, ale pro velké státnické osobnosti, které najednou, vzhledem k tomu, že ta Evropská unie už ztrácí tu sílu vnitřní konzistence, will have a greater space to negotiate in the name of national interests. And so when I look at Kikla in Austria, when I look at Orbán, when I look at Vildes in Holland, these are all trends, in the end, the Italian government, these are all trends that are aimed at national interests. a odklánějí se od toho ochybného mítosu evropské sounáležitosti, který vlastně nikdy nedával smysl, protože se o to opravdu nikdy vážně nestarali, nebyli schopní vyřešit věci celo evropsky a v tom vidím v té Americe, která se bude stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále stále Mluvčí 02: k tomu, aby se osobnosti, kterých je málo, ale některé tady jsou, aby se vyprofilovaly a využili tuhle šanci k tomu, aby ten evropský úpadek nepokračoval tak drasticky, jako do posud se vyvíjel. Mluvčí 01: Já teda ještě úplně poslední poznámku trošku zafušuju tady Petrovi do řemesla, ale možná ho k tomu nechám říct pár zlov. Pro mě je prostě nejhroznější v současné době Ta vize toho, nebo ta situace, pohled na tu situaci, že Česká republika se svojí naivným zahraničným politikou dostala do situace, že jsme vlastně v nepřátelském postavení nebo v antagonistickém postavení se všemi velmocemi, které tady jsou. My máme špatný vztah jak s Ruskem, tak s Čínou, tak se spojenými září. A oproti tomu Fico Orbán, Orbán speciálně, Orbán si dneska může jít otevřít dveře do Bílého domu, do Kremlu, i v Pekingu, prostě zase tím kingem a má všude velmi dobré postavy. My jedině máme, kde jsme si budovali postavení, bylo na Tajmanu a oni postavili tu fabriku na čipy v Drážděnech. Prostě ta nemohoucnost české zahraniční politiky, to, že tam není nikdo, kdo by... No a takhle, já to řeknu ještě jinak, my žádnou zahraniční politiku vlastně nemáme. My jenom kopírujeme ty fráze, zletná politická prohlášení, ale vlastně vůbec nemáme svoji zahraniční politiku a tam nám prostě strašně moc chybí na to ministerstvu zahraničí někdo jako je Petr, kdo by budoval svébytnou českou zahraniční politiku, která by měla jasný směr a jasné cíle. Otázka, jestli my můžeme mít, protože pro tu zahraniční politiku musí existovat určité společenské předpoklady. A teď si představte, kdyby na to ministerstvo zahraničí přišel někdo, kdo by dělal takovou politiku jako Orbán a Fico, do jaké míry by to bylo pro českou společnost v podstatě stravitelné. Protože my mluvíme o této zahraniční politika, no zahraniční politika je přece součástí širší společnosti. A společnost tak, jak je dneska nastavena s těmi médii, s těmi vazbami prostě na američany, němce, Brusel by byla v podstatě nemožná. To znamená, já souhlasím s tím, že bylo dobře mít zahraniční politiku, která třeba dělá, ta Orbánova je dobrý příklad, já považu Orbána za jediného realisticky uvažujícího rozumného státníka, ale ta není uskutečnitelná v českých podmínkách. Aby byla uskutečnitelná, musí dojít ke změně režimu. Sam Orbán v podstatě mluví o změně režimu, že on tam provede změnu režimu svého druhu. A my něco takového také musíme provést. Jinak ještě k těm američanům, já bych řekl, že Petro Bejšek je tady dost optimistický, protože on vychází z toho, že američané řeknou, no tak ať si ty evropány to řeší sami, nechme je bejt, soustředíme se na vlastní problémy a já neříkám, že to není varianta, je to varianta, která je možná, ale bohužel si myslím, že ti američané fungují jinak. Mluvčí 03: They will still have a tendency to tighten Europe, to tighten it to certain conflicts that will suit them. They just don't leave Europe alone. Mluvčí 01: I'm afraid... And what did Trump do in Ukraine? Mluvčí 02: Look, this is such a nice thesis that there was no war for Trump. There was a big escalation of the situation in Ukraine for Trump. A co myslíte, že udělá ten Trump s tou rozestavěnou základnou v Rumunsku? To má být největší letecká základna USA v Evropě. Největší. Tam se má přesunout v podstatě Ramštajn. Nevím, jestli Ramštajn v Bavorsku ještě zůstane, ale to, co je Ramštajn v Bavorsku, bude Konstance v Rumunsku. Tam už teď jsou utopený docela velký peníze. A teď bude to tak, že on řekne, ne, tohle jde pryč. Věřte si, že on hraje velmi opatrnou hru s tím hlubokým státem a když se podíváte na tenhle zahraničně politický tým, tam vůbec není naděj, že by šel nějakou jinou cestou. Samozřejmě lidi jako JD Vance, Tulsi Gabardova, ale to jsou dva a máte deset jiných. které jdou úplně jiným směrem, takže já se obávám, že ta Evropa se bude muset trochu bránit. První moment je, že by měli vzít Trumpa za slovo, když říká, my asi vystoupíme z toho na to. Tak já bych pak už nedával moc prostor pro další damo a řekl, Donald, máš pravdu. Je fakt, jako stojí vás to mozdi, jo? A tam by bylo zajímavý, ta reakce. Mluvčí 00: Ale tak Donald samozřejmě na to nechce vystoupit. On tohle samý říkal, když byl poprvé prezident, pak jel na summit na to a tam v podstatě on to používá jenom jako vědnávací taktiku, že vyhrožuje odchodem, donutí ty ostatní státy, aby se podepsali po to, že budou investovat 2% z ADP. do zbrojení a vítěz slavně odjede, že to všechno domluvil. Na to si vsadím celý svůj plat. Ale to, co chci říct o té rumunské konstanci, mimochodem to je podle mě názoru také jeden z hlavních důvodů toho, proč došlo v Rumunsku teď, k čemu došlo, protože se obávám, že Kalin George z Kuby asi nebyl úplně souzněn s tím, že mu tam vyroste takováhle základna. A ještě se mu tam ten Ramštejn přesune a samozřejmě to bylo taky jeden z důvodů, proč muselo vzniknout Kosovo, kde dneska Kambon stíl je jedna z největších základů mimo území Spojených států na světě, ze které kontrolují celý Balkán. Takže američané mají svou filozofii, která je schranná do té kouzelné věty, že si nevybírají zájmy podle svých přátel, ale přátelé podle svých zájmů. a oni v podstatě potřebují Evropu k tomu, aby si ještě jakštaž udrželi tu pozici té světové velmoci, takže oni jich budou využívat a tak, jak říkal Petr, strkat do různých konfliktů, protože to jim vyhovuje. Tak no a Evropa nebude jednotná, nebude spolupracovat, nespojí se v jeden celek, ale bude mezi sebou řešit tyhle hašteřivé, žabomyší války, tak to těm američanům dokonale vyhovuje, protože oni vedle toho rostou v mnohem rychlejším tempem, než ta Evropa, která se sama zaplétá a ničí těmihle těmi nesmyslnými konflikty. Petr chce reagovat? Já si myslím, že zažijeme přesun těžiště americké politiky vůči světu, In my opinion, it is the McCain's idea, you rule the world, you rule the world, something that America can no longer do. To, co Zběk Přešinský formuloval a všichni ti neokonc formulovali a potom ňůlendová a všichni ostatní se snaží uskutečnit tím dobrodušstvím na Ukrajině, ukazuje, že to asi nepůjde zejména proto, že jejich hlavní nepřítel je Čína. Pro mě to bylo vždycky Although understandable, but difficult to understand, that the United States, the real, the main confrontation with China, and their forces, thus also dismantled the orientation, the old neocons, orientací na ovládnutí nebo ovlivňování Ruska a to si myslím, že tam přestane. Já si myslím, že právě proto, že si uvědomí a dělat deals je jeho způsob myšlení a přístupu k politice, že si uvědomí, co jsou opravdové priority a uvědomí si, že pokoušet se dále ovlivňovat tak masivně situaci v Rusku nebo soustředit se na tu osu Washington a Moskva je příliš nákladné ve srovnání s tím, že vlastně všechny zdroje potřebuje ke konzolidaci Ameriky, aby obstála Mluvčí 03: v tom, co představuje Čína. To si myslím, to jsou prostě scénáře, Petr má tenhle, já mám tenhle a budoucnost ukáže, co se děje. Mluvčí 01: Kdyby se teď vrátil pánové k nám domů, protože všichni tři jsme Češi a myslím si, že budoucnost budoucnost naše je vlastně největší, co se bude dít tady u nás, pro nás a myslím si, že Petr už to tady zmínil vlastně v rámci toho eventuálního virtuálního ministra zahraničí, který vlastně nemůže být jiný, než tam je teď, protože jinak by ta společnost ho neaceptovala. A mám tady takový text, který bych vám rád přečet, který právě o té české společnosti je od moravského básníka Jana Skácela, kterého mám velice rád. A jenom předesílám, že Jan Skácel zemřel 10 dní před 17. listopadem 1989 a byl ve velké neoblibě tehdejšího režimu příkrem rozporu, ač to nebyl žádný revolucionář. A tohle je moto ke knize Český spor o Milana Kunderu. Jsme divný národ a často o tom smutně přemýšlím, často dusíme sami sebe, asi nám chybí moře, otevřená dálka., I náš takzvaný demokratismus je mě podezřelý. Nedokážeme mít úctu k talentu, charakteru, čistotě myšlení. Naši lidé negují a vysmívají se všemu, co sami nemají. Chtějí si být ve všem rovně a kde mohou, tam popírají a ničí buď silou, nebo intrikou, či výsměchem. Já si myslím, že po mých zkušenostech posledních téměř pěti let dávám panu Skácilovi v zásadě zapravdu. Jak to, jak to vidíte vy, Petře? Tak já myslím, že je zajímavý i ten kontext, že mluvil vlastně o tom Milanu Kunderovi, že vlastně to byli přátelé s SKC a ten jeho osud Milanův je vlastně dost tragický v tom smyslu, že on skutečně byl někdo, kdo nějakým způsobem přesahoval to české prostředí a za to pravidelně sklízel tu nenávist a sklízel Já ještě chápu, že byl zahrnován tou nenávistí, když se báli Havlovci, že by nějakým způsobem mohl poškodit, že by byl tým konkurentem Václava Havla jako velký spisovatel, ale co mě zaráží je, že skutečně v tom pokračovali ve chvíli, když už ani Václav Havel nebyl prezidentem a ty nejpodlejší útoky přišly. vlastně v té době, takže skácel samozřejmě v tomhle asi vystihuje nějaké limity českého prostředí. S tíma musíme počítat. Na druhou stranu myslím si, že bychom neměli být zase příliš velký sebem rzkači, to znamená ano, jako Češi máme ty svoje nějaké slabosti, na druhou stranu, když se podíváme do těch jiných národů, k francouzu, němcům, rakušanům, tak tam najdeme Mluvčí 02: podobně strašní věci, jako vyčítáme sami sobě, takže ano, přiznejme si to, máme tyhle slabosti, ale na druhou stranu máme taky nějaký síly, taky jsme národ, který něco dokáže, takže já bych to bral s tímhle, tak nějak k tomu sebevědomí patří, že nepopíráme to, co neumíme, v čem jsme jako slabí, co se nám samotným nelíbí, ale hlásíme se k tomu, co umíme a zkoušíme ty slabosti třeba čas od času přetavit i v nějakou sílu. Já myslím, že Tohle je vynikající úvahy, abych to spíš otočil do optimismu, protože my jsme se tady bavili o Kunderovi, o Skácelovi, to jsou samozřejmě významní amerikáni a vyšel právě ještě dál trošku do historie, to byla osobnost Tomáše Masaryka. Masaryk dnes je samozřejmě vykládán jako člověk všeobecně oblíbený tatíček národa, kterého všichni milovali a zbožňovali. Opak byl pravdou. Masaryk v době Hilsneriády a v době sporu o rukopisy byl vyvrhel nenáviděnou osobností, on uvažoval o emigraci, naprosto reálně. A to byl člověk, který v podstatě, studenti mu vymysleli říkanku, zasloužil bys Masaryčku jít s Hilsnerem na houpačku. Protože byl člověk, který opravdu šel proti všem tomu většinovému, co jsme si tady říkali, tomu negativismu. A nakonec vlastně ty dějné údálosti, objektivní okolnosti ho vynesli navrcho a ten národ se za něj postavil. A to je podle mě zase něco, co my umíme. My umíme se postavit za toho vítěze. A to bych řekl, že v tom jsme jedineční. Já myslím, že teď právě zase ty okolnosti kolem nás, objektivní, ať už je to ten covid, ať už je to ta válka na Ukrajini, tak prostě vytváří prostor proto, aby se tady zase, jak si, změnělo to klima a přišel vlastně na ten vrchol té politické scény někdo, kdo dokáže ten národ strhnout a za kým se postaví. Protože podle mého názoru za normálních okolností by to nešlo. Pokud by tady byla prosperita, pokoj, klid, tak by to právě bylo takové to naše, budeme si volit, jestli Fiala nebo Babiš, a budeme všichni spokojení, ale myslím si, že ta krize, ve které už v jejím počátku současné době se nacházíme, což si myslím, že je naprosto neodiskutovatelný fakt a nemluvíme jenom o ekonomických problémech Německa, o tom, co nás čeká tady z hlediska té zelené šílenosti, a další a další věcí, tak si myslím, že ta krize právě může zase otočit, jako ta první světová válka vynesla toho Masaryka vlastně navrchov, tak zase ta krize může tady vytvořit úplně jiné prostředí, než tady v současné době je. Mluvčí 00: A pak ty češi zase, ty blaninské rytíře v sobě někde podle mě snad dokáží probudit. Petře? Mluvčí 02: No já se přidám tomu optimistickému tenoru a ještě bych to zostřil tím, My máme samozřejmě, protože my jsme om de leta, my říjeme řečí, říjeme tím, co píšeme a co píší jiný, tak možná, i když ani mineta tolik, ale hodně nám podobných naší krvní skupiny podléhá trošku takovému optickému klamu, že Praha je Česko. a že ti intelektuální pěšáci, kteří posedávají po kavádnách v různých institutech a v politických stranách a pomocí státních médií se vytváří dojem, že oni reprezentují českou společnost, je právě optický klám a ta česká společnost a všichni jezdíme po Čechách We have contact with normal people and we know that it is not like that at all. All centers in all Western societies, urban centers are degenerated. They are overpowered by those who do not represent the society, but harden it, or I would even say parasitize it. And we still have to endure that parasitization. ale nesmíme akceptovat to jako trvalý stav a už vůbec ne, vynit z toho ty lidi, kteří se v těch mladé boje s Alvě Brandy se v chruděmi někde se snaží a každý po svém se snaží vzepřít se tomu systému a dělat maximum proto, aby se věci změnily a tím, že prostě Facebook a státní média dominují ty, kterým já říkám intelektuální pěšáci nebo nádeníci, to znamená opravdu žádná elita, to ještě neznamená, že takový je náš národ. Mluvčí 03: Ona v podstatě každá, možná jedna věta, každá ta totalita vlastně vytváří umělé autoryty. To nejsou skutečné autoryty, to jsou umělé autoryty, které představují národu jako ty skutečné elity a to je věc, kde ten systém už stojí na těch umělých nohách, kdy v podstatě celý ten národ je jaksi proti tom, přes to, že poslouchá, přes to, že není otevřeně jaksi v revoluci vůči tomu, co se děje a vlastně hraje tu hru podle těch pravidel, které jsou nastaveny, ale jedou si svoje a potom nastane ten okamžik, kdy se ty hliněné nohy prostě zbortí a dojde k té výměně a já jsem se svědčen, že se to k tomuhle okamžiku prostě blížíme. Mluvčí 00: Já si myslím, že to je často takové okřídlené řečení, že dochází v poslední době k absolutnímu selhání elit. Já si myslím, že tahle věta se týká těch, který těma elitama vůbec nejsou. Mluvčí 03: Ony mají elitní pozice, ale nemají elitní kvalitu. Přesně tak. Mluvčí 02: Já jsem rád, pánové, že tady s váma sedím, protože každej z vás je pro mě opravdu elitou tohoto národa a já doufám, že jednou se budete podílet a velice brzy nějakým způsobem na tom, co se týhletý a s touhletou zemí, co se děje, protože je za ani ne tři minuty, za půl minuty dvanáct. Předtím, než se rozloučíme, než to zakončíme, možná i právě pro to, co jsem teď řekl, bych vás požádal každýho o krátkej krátkou glosu toho, co je nejpodstatnější v tuhletu chvíli, aby se Česká republika, aby se stalo v České republice, aby se stalo s tuhletou společností, proto, abychom se pohnuli alespoň o pár metrů tím správným směrem. Jindro. Mluvčí 00: To je to nejtěžší nakonec samozřejmě. Já bych věděl, co, ale musím být zase realistický v danou chvíli. Já obrovský jsem člověk, který bojuje celý život proti letargii, proti pasivitě. a to je v postatě ten největší příčina toho, proč vlastně nedochází k těm změnám, proč nedochází k těm pozitivním posunům, protože lidé v postatě žijí tou pěnou dní, oni jsou zaměstnáni těmi nepodstatnými věcmi, které samozřejmě z toho denního, běžného denního života podstatné jsou, ale oni jsou vlastně pasivní a neustále čekají, že to za ně někdo nějak vyřeší. We simply need to realize that it is our responsibility. V té odpovědnosti bych chtěl vyzvat každého jedného člověka. To není o tom, že někde nějaké elity, že si tady sedne Robejšek, Drulák a Reichl a takhle jako zavelí a všichni půjdou. To je prostě o tom, že každý jeden ovčan téhle země si musí uvědomit, že on sám je tím základním stavebním kamenem té změny. A že pokud ji chce, tak on si o ní musí říct a ne, že čekat, že mu to někdo někde nějak narýsuje. To znamená prosím Rezignujme na pasivitu, na letargii, na to, že stejně nic nezměníme, to je takový ten defetistický přístup, který já tady velmi cizí a pojďme začít každý jeden sám u sebe, protože v tom je ta pyramida nejsilnější, že nakonec ta základna jsou ti lidé dole a dokud budeme stále jaksi jenom čekat na toho godota umyslného, až přijde a zachrání nás tady a pomůže nám, tak se ho prostě nedočkáme. Je to všechno jenom na nás a pokud si prostě jenom na chvíli dokážeme uvědomit souvislosti a všechny ty okolnosti, které celá jednoznačně svědčí o tom, kam naše společnost měří a nemyslím si jenom ČR, ale celou Evropu, tak přece si musíme uvědomit, že je čas jednat teď. Protože přesně jak řekl Petr, teď by to bylo pát za dvou metrů. Pokud počkáme ještě pět, deset let, tak už to bude pát z dvaceti metrů. To je naprosto jednoznačný fakt a myslím si, že každý člověk, který je seriózně schopen kritického myšlení, tak si tohle v tuhle chvíli uvědomuje. Takže já bych chtěl všem našim občanům zkázat, nebujte prosimpasivní, nebujte letargičtí, všechno to začíná u každého jednoho z nás na té poslední vesnici v ČR. Petře Hrobejšku. Mluvčí 01: No já to jenom parafrázu, protože to je vlastně podobná výzva, já bych řekl, požádal bych, doporučil velmi důsledně a důrazně lidem, aby si uvědomili, že ti nahoře nechtějí jejich prospěch, nechtějí váš prospěch. Oni nechtějí ani váš neprospěch. Oni se starají o to, co je pro ně důležité a tím neslouží svoji zemi. a to začíná u vaší rodiny a končí to někde o historické roli Čechů ve světových dějinách. Jestli vám leží na srdci, tak se musíte vy sami starat o to, co maximálně můžete udělat pro to, aby se téhle zemi ve vašem okolí, v dalším okolí, v budoucnosti, aby se ji vedlo lépe. Každý to může udělat. To nejhorší, co by se vám mohlo stát, je říct si, že jsem příliš slabý na to, abych něco provedl. Každý malý krůček se kumuluje do páky, která nakonec tuhle tu zemi pozvedne zase tam, kde má být. Mluvčí 03: Já bych řekl, že je potřeba rozbět tu pevnost lží, do níž jsme se nechali ujeznit a nebát se..! Jediné, čeho se bát je vlastní slabost a vlastní strach. Pánové, já vám děkuju za váš čas, za vaši energii a za krásná slova a myšlenky, který tady zazněli. Moc si toho vážím a doufám, že i naši diváci. Ještě bych snad za nás a všechny rád pogratuloval Petru Robejškovi a popřál všechno nejlepší k jeho zítří na rození nám oslaví krásné 8.30. Nevějte mě starší, než jsem. A vám vážení přátelé a milí diváci přejeme hlavně krásný zbytek adventu, pohodové Vánoce a samozřejmě hodně zdraví, lásky a štěstí v novém roce, protože ho budeme určitě všichni potřebovat. Moc vám děkuji za vaší pozornost a opatrujte se.Kopírovat text

Situace posledních pěti let, kde jsou její kořeny, jaká jsou řešení a cesty dál. O tom všem v debatě třech významných osobností – politologa, ekonoma a esejisty Dr. Petra Robejška / advokáta a předsedy strany PRO 2022 JUDr. Jindřicha Rajchla / politologa, diplomata a bývalého velvyslance ČR ve Francii prof. Petra Druláka - v rozsáhlém rozhovoru s choreografem, režisérem a bývalým uměleckým ředitelem Baletu Národního divadla Petrem Zuskou. Nebojme se pravdy a bojujme za zdravý rozum a budoucnost naší země. Je to na nás všech.

Screenshot není k dispozici