← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 03: Pojďme ještě takovým dvou fenoménům, které chci na začátku nebo na začátku v průběhu debaty zmínit a to je to je jednak tak taková genderová agenda, která je samozřejmě velice velice populární dneska já to považuji za další velikou iracionalitu je nějaký nějaký ten boj proti dogmatu dvou pohlaví já si myslím, že to boj proti muži a ženě já mám pocit, že to je vlastně Trošičku mi to připomíná nějakou porušování vlastně nějakých základních pilířů existence všeobecně, protože to není, která stojí vždy na nějakých polaritách, na nějakých protivech, které se vzájemně doplňují a ideálně jsou v nějaké rovnováze a to je například muž a žena, nebo to je přiliv a odliv, nebo je to den a noc a nebo je to nebo jsou to třeba i dva proťaté trojhelníky v Davidově hvězdět. Mluvčí 02: Na tom stojí celá filozofie a existence vůbec nejenom lidstva, ale myslím si, že i nějakým způsobem vesmíru v tom, v čem žijeme. A já teď si tak jako říkám, o co vlastně jde, že se toto všechno relativizuje a nějakým způsobem vznikají nějakých 153 nebo čtyři pohlaví, když je vědecky i dokazatelné, že jsou pohlaví jen dvě. Jde o zásah do instituce rodiny, To znamená i nějaké tendence depopulace planety, nebo je tam ještě něco jiného zatím, Jindro? Tak já myslím, že celá tahle gender ideologie je vlajkovou lodí toho, čemu říkáme ten woke, wokism. To je vlajková lodí. Oni to na tom mají postavené a já dlouhodobě vlastně říkám, tak jak jezdím po ČR a bavím se s lidmi, tak se jim snažím vysvětlovat, že člověk je v podstatě něco jako strom. A strom drží při zemi jeho kořeny. Ty úmožňují to, že když přijde vítr, byť i větší, tak se nevylumí z těch kořenů a zůstane státrově. A některé ty kořeny máme mělčí, některé jsou hlubší. A za mě ty tři nejzásadnější, nejdelší, nejhlubší kořeny, které má každý člověk, je víra, vlast a rodina. A v momentě, kdy tyhle tři kořeny přesekneme, tyhle tři kořeny dokážeme utnout, tak ten člověk se stává jenom nějakou větvičkou ve větru, se kterou můžeme velmi jednoduše manipulovat. Za co historicky je člověk připraven, teď to řeknu možná až nadneseně, obětovat svůj život? Za svou rodinu, za svou vlast, za svou víru. Za málo co jiné. Kvůli penězům svůj život neobětuješ. To je prostě něco, co tě drží při zemi a dokáže tě to motivovat k tomu, že jsi schopen odporovat v podstatě čemukoliv. I za cenu svojí vlastní sebelikvidace nebo nějakého vlastního poškození. A všechny ty tři kořeny, s durazům víra nerovná se náboženství. To může být prostě víra v cokoliv dobrého, to jsou dvě úplně jiné kategorie. Tyhle tři kořeny jsou pod soustředěným útokem toho, čemu my říkáme Vogue. Oni chtějí zničit víru, oni chtějí zničit vztah k vlasti a oni chtějí zničit rodinu. Rodina je, bych řekl, úplně ten nejhlubší kořen ze všech. Je to to nejzákladnější, co nás definuje. A jakmile tyhle vztahy dokážeme rozbořit přes tuhle naprosto šílenou ideologii, která nemá s realitou vůbec nic společného a řekneme si, že tady je 138 pohlaví a že prostě můžeme žít v nějakém jaksi pospolitosti a hlavně prostě dávat Mluvčí 01: přednost všem těmhle menšinám a minoritám před tím normálním, na co jsme stavky roku zvyklí, tak v tu chvíli toho člověka skutečně vykořenujeme a máme ho ve své hrsti. Ten člověk je potom velmi snadno ovladatelný. A to je by řekl to, co tady jde. Zase je to ten souboj o tu moc. několikrát říkal, protože člověk, který nemá, představ si, že nemáš rodinu, že nejsi, necítíš se jako Čech a nemá žádnou víru. S tebou budu moc udělat, když řeknu, ať jedeš zítra do Austrály, tak tam pojedeš, protože tě tady v podstatě vůbec nic nedrží a uděláš přesně to, co pod tobě ten systém chce. A jakmile ten systém dokáže jednou tyhle kořeny přetnout, tak podle mou názoru zvítězí celá tahle snaha ovládnout a ten kolektivismus nad tím i individualismem. Já bych vlastně se vrátil k tomu, jak jste to úvěd. To se mi líbilo, protože já tomu říkám podvojnost. Já jsem když jsi napsal knihu Podvojný svět a to je právě založeno na tom, že jak lidská osobnost, tak zdravá společnost má v sobě ty dva principy, které stojí proti sobě i spolu. To znám muž a žena. Jeden bez druhé nemůže být a jeden v druhém je i trochu obsažen. To je trochu to Yin Yang, ta logika. Já si myslím, že tohle je princip, který je nepřijatelný. pro jakoukoliv totalitní logiku. Jindra to vzal přes ten kořen s těmi stromy, já to beru přes tu podvojnost, protože tohle, když v té společnosti je, tak ona se té totalitě dokáže bránit a není možné ji kontrolovat. Jak kontrolujete společnost, že ji vnutíte jeden princip, Jeden princip, který v podstatě bude princip vládnoucí, v tomto případě je to takový právě atomizovaný, uniformní jednotlivéc, kterému je možné vlastně vnucovat nejrůznější identity. Taková ta představa je, že můžete v podstatě transportovat z jednoho konce planety na druhý, Mluvčí 03: někam ho tam usadíte a on bude dělat, co potřebujete, že mu můžete změnit tu jeho gendrovou identitu, změnit jeho národní identitu, že vlastně tady ty identity přestávají být identitami, ale jsou prostě jenom nějakými konzumními značkami, které jsou spojeny prostě s určitými biznesovými příležitostmi, které se dají samozřejmě nabízet a ten jednotlivěc je bude nakupovat, takže řekl bych, že to je pro mě vlastně tady na těchto těch řekněme na tom gendru, ale i na tom boji pro žitou národu se ukazuje totalitní charakter toho systému. a ta podvojnost je vlastně něco, co musíme hájet. A zase nepodlehnout takovému opaku říci, že je tu jiný princip a že to je ten správný a že ten je potřeba prosazovat. Zdravá společnost musí mít ty principy dva a oni nějakým způsobem budou spolu koexistovat. A to je něco, co bohužel ten současný liberální progresivista asi nedokáže pochopit. Mluvčí 00: Já teda navážu tady na Petra a obrátím se na druhého Petra. vlastně Petr. druhá, který zmínil vlastně toho, že někoho vezmu, nebude vědět, jakou má identitu a přesunu ho někam, kde bude vykonávat nějakou práci někam jinam. Nesouvisí s tímhle tím vykořeněním, s takovým základním, jednak základní dualitou, jednak jindrovou stromu, že jsme připoutaný k něčemu. Nesouvisí to, nesouvisí vlastně s tím genderismem i migrace nebo problém migrace v současné době a například Migrační pakt. Co myslíte, Petře? Já můžu opravdu navázat a vlastně souhlasně říct, že jde o rozmazání kontů, rozmazání individualit a pokud je o rozmazání kultury rodiny, tak to je úplně to klíčové a všechny tyhle degradsky s několika desítkami pohlaví tomu mají sloužit, slouží opět jenom proto, že ve státních médiích neexistuje prostor pro diskuzi o tomto tématu. Vlastně tady existuje propagandistická mašinerie, která prosazuje určité vidění, a je obdivuhodné ve velkých uvozovkách, jak a to je pro nás pro všecky tragické sociální vědci, jak teď produkují, tak říkajíc podpůrné výzkumy, které dokazují to, co politika od nich požaduje. To je pro člověka, který ví, co to je hledání pravdy a snaží se o to, who believes that science has an ethos, which it is necessary to use and to subordinate some confirmation bias, which we have in us. It is a striking finding, like these spirits of the spirit. produkují to, co se od nich žádá a dělají přitom opravdu vážný obličej, jako by to bylo něco věroobjevného, ale udělují si ceny a zakládají katedry, já nevím, co všechno, to je jenom směšné, ale zároveň i velmi nebezpečné, protože to připravuje cestu k tomu, s komu si vždycky vracím, o přípravě jaké jsi zvláštní technokratické tyrannie, která samozřejmě potřebuje člověka, který je šedivý, jste zmínil Huxleho, budeme o tom ještě mluvit, přesto jsou ty alfa, beta a tak dále, které jsou přizaditelný, postavitelný, nasaditelný tam, kde vrchnost rozhodne. To jsou věci, které na jednu stranu vypadají hrozivě, na druhou stranu si myslím, že největší obětí of this mixture of genderism and volkism are certain groups in the big cities. a pokud je o zbytek společnosti, to znamená o věčinu, tak ti lidé to buď nevnímají a žijí si svůj život, nebo to vnímají a žijí si svůj život a kategorizují tak, jak jsou zvyklí, jak je jim to přirozené. A tahleta propagandistická móda se mezi tím deklasuje a ničí vlastně sama ze sebe, Všichni známe příklady toho hesla Go Vogue, Go Broke. To si ten Bud Light, ten pivovar americký slávní ánoř si o to uvěřil, když použil model pro jednu značku a dopadl to tak, jak to dopadlo a takových Go Vogue, Go Broke je stále víc, to znamená, Mluvčí 02: nejpozději v tomto okamžiku, kdy ti, kteří mají a musí vydělávat peníze, protože ty rentěři od nich očekávají každého čtvrt roku zprávu o tom, kolik jim přibylo na kontě, přestanou tuhle tu věc hrát, dopustí místy hrají, taková diverzita obsazování pozic, ale jak se ukazuje dysfunkčnost tohohle přístupu, tak se degraduje i tahleta ideologie. Je na tom vlastně ještě mnohém hůř než svého času ty čínské rudé gardy, které s těmi svými knížkami běhali a udávali své rodiče, dokonce je přivedli i na popraviště. Tohleto je jenom takový zcela směšný a v krátké perspektive zanikající moment, Now they wear wide pants and before that they wore tights. I just want to add to Petr's actuality, when we sent a petition to the Ministry of Education, that we ask that this ideology of genderism should not be included in the minds of our children, especially our children in primary schools. Tak oni nám odepsali, že ve školách tuhle ideologie nebo ten gendrismus vyučí pouze po konzultaci s předními odborníky na základě nejnovějších vědeckých poznatků. To je přesně to, co říká Petr, že ta věda se stala vlastně služkou té ideologie, což je opravdu něco, co je naprosto šílené. A ještě jednu drobnou poznámku si dovolím, abychom si uvědomili, jak neuvěřitelně ten proces vlastně akceleruje. Že dřív ty společenské změny to trvalo třeba deseti letí, ale my tady prostě jsme během Já, kdyby jsi mě v roce 2019 teď vzal zpátky a řekl mi, že to, co se tady stane za kovidu a za války za Ukrajina, že to bude ta realita toho dneška, tak by jsi se s tebou vsadil o co chceš, že se to nemůže stát, že jsou určitý hranice, kde ta společnost už prostě to nepřijme. Mluvčí 00: Pro mě třeba tou velkou hranicí z hlediska kovidu bylo očkování dětí, že prostě v tu chvíli už ti rodiče řeknou to ne, prostě to jste překročili část. nic z toho se nestane, protože ta věda je v podstatě tím hlavním argumentem, kdy každý v tu chvíli říká, ale vždyť to říkali v televizi a tady máme potvrzeno, vždyť by nám přece nelhali. To je ta nejhorší věta, která podle mě vůbec existuje. Proč by nám hali? Mluvčí 03: Já bych chtěl k tomu dodat jenom jedno zjištění, snažím se neustále populizovat a připomínat lidem, tím spíše je velmi nemilé a sice zjištění, že ti nahoře nechtějí naše dobro. Ti nahoře nechtějí ani naše zlo, oni chtějí své vlastní dobro a dělají všecko proto, aby ho dosáhli. se všemi těmi důsledky vyskovit nebo vysvoukismus a tak dále, když si, já chápu, že si to Normanček tu otázku ani možná nepoloží, ale když si ji položí, tak se bojí z odpověď tak, jak já říkám, oni nechtějí tvoje dobro, protože by to pro něj by to znamenalo oput začít něco dělat. protože když někdo nechce mé dobro, tak já musím proti tomu nějakým způsobem reagovat. Přesto si myslím, že lidí, kteří tohleto chápou, stále přibývá. Bohužel už pomalu přibývá. To je můj důvod pro optimismus. Já bych se teď, pánové, samozřejmě pojmenovali jsme tady mnoho, já tomu říkám jedy a můžeme tomu říkat agendy, woke agendy nebo nějakou filozofie a dogmata dnešní doby, které jsou samozřejmě velice silně podporovány politiky, médy, zmíněla jsme tu faktčekingové organizace, potom jsou to takzvané nevládní a neziskové organizace, které jsou ve skutečnosti velice provládní a velice ziskové a tohle to všechno určuje jedinou možnou pravdu a nic ostatního se netoleruje a pokud to nazvete cenzurou, tak jste dezinformátorem a nevím, jaké nálebky vám ještě další dávají. Myslím si, že to je totální absurdistán a myslím, že mnozí z nás už se nějakým způsobem často hledají v knihách a v myslích bývalých politiků, politologů nebo i prognostiků a myslitelů, kteří něco pojmenovaly a já jsem mě docela zaujal takové srovnání dvou britských velice výrazných osobností minulého století a to je George Orwell a Aldus Huxley. A tady je jich vzájemné porovnání. Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Mluvčí 00: Huxley se obával, že by nebyl důvod je zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával, že by námi hráli tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával, že by byla pravda před námi skryta. Haxl se obával, že pravda by utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Haxle naopak, že to, co milujeme. Speciálně ty poslední dva řádky se mi moc líběj. Petře, co vy k tomu řeďte? No mě tady nutně napadá to, co asi nevyplývá přímo z toho, co jste citoval, ale to, že rodina Haxleho patří spíše k těm, kteří se chovají nebo kteří představují ideologicky tu druhou stranu. Oni mají velmi blízko právě k tomu technokratickému, k scientismu a právě tyhle, když jsem tohleto zjistil, tak mě to docela překvapilo, protože jsem obě knížky čet vlastně podobně svého času a teď zjišťuji, ta sympatie Haxových směrem k transhumanismu, abychom to nějak pojmenovali, tenkrát ještě tak pojmenované to asi nebylo, ale každopádně tímhle směrem, ta je docela zarážící. Na tom vidíme i takovou ambivalenci osobností dneška, Pro mě je symptomatický Elon Musk v tomhle ohledu, že on na jedné straně funguje jako ten, který dává prostor svobodné výměně názorů, na druhou stranu, když všechno půjde tak, jak si to s Trumpem představují, tak bude něco jako ministr eficience. A eficience je vlastně to nejnebezpečnější, řekněme na přístupu k organizaci společnosti, protože eficience znamená vládu čísel, vláda čísel znamená vládu unifikace nad jednotlivcem, nad jeho specifičností, co si jako vytvořit ze společnosti fabriku. Eficience je vlastně stupňování efektivit asi v tom smyslu, co nejlepší, co nejrychleji, co nejvíce. a efektivita je trošku oslabená verze, ale ten. Tady je ten aspekt toho, že se vlastně tady zažíváme jaké jsi odezvy Taylorismu, společnost jako fabrika, nejenom perfektně fungující fabrika ve směrem k fordismu a těmitěm konotacím, ale zrovna tak fungující společnost, je to, co se právě ozývá v tom, já nevím, jestli vědomě nevědomě, já si myslím, že velmi vědomě, představuje Elon Musk. Přičem jako vždycky se potom ptám nepřítele tvého, nepřítele je tvůj přítel a on dočasně je v každém případě můj přítel. Ale to ještě neznamená, že ta filozofie, kterou zastává, co nejefektivněji, to matematizování všeho není právě to, co nám úplně nejvíc vadí, protože rozmazává nebo zmazá a zmazává individuálitu lidí. So this is exactly in the dimension of the novel and the dimension of fiction, what is actually happening now and who is good and who is bad, it is quite an interesting aspect. I think it might be possible to summarize do toho, že ten konflikt ve skutečnosti, který se odehrává v takových těch dobře viditelných problémech, jako je dejme tomu voukyzmus, je ve skutečnosti něco úplně jiného a sice, že zažíváme střed mezi skutečným a umělým světem. Mluvčí 02: Mezi digitalizovaným a analogickým světem. A že ten digitalizovaný má samozřejmě navrh. a je v ofenzivě a je to přesně to, co nemůžeme připustit, ale zároveň je to, co je atraktivní pro většinu lidí, kteří tuhle diferencovanou, tenhle diferencovaný pohled nemají. To je trošku taková zmatečná skutečnost a já myslím si, že ta konfliktnost mezi světem umělým a skutečným, to zná ta virtualizace a to, co je hmatatelné a to, co není hmatatelné, je ve skutečnosti zásadní problém dnešek. Já k tomu jenom krátce doplním, že jsme zase zpátky u toho dualismu. U toho Ying a Yang, že ty dva světy se navzájem protínají a každý obsahuje část toho druhého v sobě a v momentě, kdy jsou určitý rovnováze, tak pak ten svět funguje. Jakmile ta jedna strana výrazně převáží, tak se dostáváme do problému. To je ten digital, analog a tak dále. A paradoxně to, co jsi četl, já když jsem se nad tím zamýšlel, tak přesto, že se to zdá vlastně ta tvrzení ve vzájemné opozici, tak ona vlastně platí. Obojí. My v současné době jako příklad bych dal třeba ten rozvoj úmělé inteligence. My na jednou stranu přece milujeme ty nové technologické věci, prostě nám usnadňují život a na druhou stranu nesnášíme to, že nám někdo chce ten život řídit, že nám ho vlastně určuje, předurčuje kam máme jít. Mluvčí 01: Co se týče těch informací, na jednu stranu ta uměla inteligence je schopná nám některé informace nedat a na druhou stranu nás zahrne tolika informacemi, že už nejsme schopni se v nich vlastně ani vyznat. A to je právě tak krása toho, že přesto, že ty výroky mohou na první pohled vzdat, že jsou ve vzajemném rozporu, tak když se na těm dlouhodobě zamyslíš, nebo když se na těm zamyslíš z většího nadhledu, tak zjistíš, že jsou platné oba dva. Já tam vidím vlastně určitý časový rozdíl, protože obě dvě ty vize, které jste pojmenovala, jednu teda s Totoženem, s Orvelem, druhou s Huxlem, se uskutečnily. Orvela se uskutečnila ve 20. století a ten model jeho byl vlastně sovětský svás a komunistická totalita. To bylo to, co ho k tomu vedlo, on měl vlastně tu první zkušenost z první ruky ve Španělsku, když viděl, jak se tam vlastně likvidují trocky s těmi stalinisti a dovedl to samozřejmě do toho důsledku v té knize, kde popsal mechanizmy moci totalitního systému sovětského typu. Nicméně to, co píše Huxley, To je totalitní společnost toho liberálního typu. Potřeba si uvědomit, že my máme totalitu. V podstatě ten systém, který byl liberální, tedy antitotalitárský, dospěl do totality. A je to totalita, která má úplně jiný charakter, než ta sovětského typu, protože ona není centralizovaná. Ona není vertikální. Je rozptýlená, ty mechanizmy moci jsou vlastně mnohem složitější, jsou více rozptýlené. A proti té totalitě toho Orwellovského typu se vlastně svým způsobem snadněji bojuje, protože tam je jasný nepřítel. Tam je prostě to stranické vedení. V tom Orwellovi tak nějak je, že tam je nějaký to centrum moci. Když to ta moc je tak zvláštně rozptýlená, že my v současném systému těžko budeme schopnit jen tak identifikovat, kdo jsou ti držitelé moci. V tom sovětském systému to bylo celkem jednoduché. Ambulány Politburo. Mluvčí 02: Bylo to pět, sedm lidí a víte, že ti lidé jsou za to zodpovědní. V tomhle systému. jsou ve mnohem složitější. Řada z nich je skryta. To prostě ta skutečná oligarchie, to nejsou ty oligarchové, kteří vykouknou, ale ty lidé, kteří skutečně mají ty majetky. Takže to je jeden moment a pak jsou tu samozřejmě další mocenské struktury. které tím, že jsou skryté, tak se samozřejmě proti ní mnohem hůř bojuje a já myslím, že ten Huxley jeho pohled na to, že tam je vlastně i taková ta dobrovolnost i ty masy, jak prostě se nechávejí těma drogama, že jo, je vždycky jako opojit, to je jako, když se podíváte v Americe, jak jsou závislí na těch opijátech, jo. To je jako vždycky se mluví o tom, jak se v Rusku chlastá, jak je to problém, ale mnohem větší problém je prostě ta závislost na těch opiatech v USA a já jsem zvědav, co dokáže nový minister zdravotnictví, jestli ho potvrdí Robert Kennedy, s tímhle udělat. To je totiž jeden z největších problémů současné Ameriky a je to teda Huxleyovský problém. Mluvčí 03: Já myslím, že tohle Petr pojmanoval naprosto přesně a že v podstatě ten nejzásadnější z toho, co říkal podle mě je právě to, že ten nepřítel není personifikovaný. Takže když prostě nevidíš toho nepřítela, tak se proti němu strašně těžko bojuje. Vždycky, když vlastně ty velké státy nebo mocenské skupiny chtěli proti někomu bojovat, tak si tam postavili toho Ďábla, toho Lucifera Aby lidé věděli, že je Usama bin Láden. Nebudeme bojovat proti terorismu, ale musíme ten terorismu zpersonifikovat s tom Usanovi bin Ládenovi, abychom všichni měli před sebou ten obrázek, proti komu jdeme. A v momentě, kdy tenhle systém je sofistikovaně postavený tak, Toho držitele té moci na konci nevidíš, neznáš, tak se proti tomu strašně těžké, jakýmkoli způsobem nejenom, že bojuje, ale hlavně mobilizuje ostatní, aby šli s tebou. Mluvčí 02: Já si myslím, že do určitý míry samozřejmě, jakoby pochopitelně, že jsou to tzv. lidé, kteří tahají za nitky a je to pár vysoce bohatých lidí, který prostě, ale pochopitelně, že už jsme se tady bavili o mnoha agendách, který o agendě voukyzmu, která začala prostě v roce 2020 covidem a teď jsme zmínili spoustu jiných alternativ toho a v podstatě je to jedna věc, ale pochopitelně kdo, kdo napsal knihu The Great Reset, která se jmenuje jiným způsobem Agenda 2030 a nebo New World Order a to víme, kdo to je velice dobře, ale pochopitelně se proti těmu těžko bojuje Je to starý pán Klaus Schwab, šéf Světového ekonomického fóru v Davosu. Takže my asi víme tak zhruba, odkud výtrvané, že jo? Mluvčí 01: Ale krásně, jak jsme se tady bavili neformálně při toho debatu o těch filmech, tak já musím říct, že v tomhle tom si vzpomínám na jednu věc, protože dnes, když řekneš Soro, Schwab a já nevím všechno možné, Vanguard, tak všichni tě řeknou konspirátor. A to je prostě, ty už tady vyrozujíš konspirační teorie. A já si vzpomínám na jednu krásnou větu Alpačína z filmu Ďáblův advokát, kde říkal, největším trikem Ďábla bylo přesvědčit lidi, že neexistuje. To je ten trik. Mluvčí 02: A tohle ale víte ono s tím samozřejmě, my můžeme ten davos lokalizovat a říct, kdo se tam schází, ale co je zajímavý, že přece pováha tohodle kapitalistického systému je založena na obrovský netransparentnosti. Ono často není vůbec jednoduché zjistit, co komu patří, jaké jsou tam ty vlastnické vztahy. V podstatě to je jako tam máte desítky fasát, jedna skrývá druhou, takže ti skuteční vlastníci se často úplně nevěví a ujišťují vás, že Klaus Schwab, Bill Gates nejsou ti nejhlivnější. V okamžiku, kdy je někdo propíraný, každej druhej den v médiích, tak to znamená, že už je svým způsobem. No tak Sorš já myslím trochu symbol, to je symbol. Šváv taky. Ty lidé, kteří mají tu skutečnou moc, vědí, že je to nejefektivnější využití ve skrytu. To zná, že občas to probleskne někde. Ale řekl bych, že ten hlavní rys je právě ta netransparentnost. Že vy je nevidíte často. S tím naprosto souhlasím s Petrem. Mluvčí 03: Prostě i těhle lidé, které řada Uvědomělé populace považuje za ty hlavy, tak jsou to jen nástroji. těch, kteří skutečně drží tu největší část moci. A už Benjamin Dezraeli říkal, že vlastně ten, kdo vládne, vždycky stojí za oponou, ne před oponou. Mluvčí 00: Já bych tady předtím, než dám slovo Petrovi, tak já bych tady krátce Petře si můžu vás citovat. Petr řekl ve svých audioknihách, Mimochodem tuto věc, co je základem, z čeho se skládá nová techno-feudální společnost. Za prvé je to pár tisíc nejbohatších, jako by to byly královské rody. Za druhé média, vědci a takzvaní experti, to jsou kněží. Za třetí politici a státní úředníci, dvorní drábové a úplně pod tím masa bezprávných, to znamená nevolníků. Tímto vám dávám slovo Petře. Mluvčí 03: Já jsem tě chtěl upozornit na to, na čem se jistě shodneme, že to, co se s námi děje, nebo co se s námi chtějí udělat je vlastně, abychom, aby se západní společnosti vrátili před českou revoluci, před toho občana. a to by znamenalo právě návrat k té dynastickému uspořádání společnosti. Tenhle ten model je vlastně taková řekněme metafora, která si myslím, že docela sedí. Sedí zde jim na tím, že ty finanční dynastie trvají na tom. že chtějí i nadále ovládat svět a proto, že už není, kde brát, tak se rozhodli obrat i obyčejné lidi. To je něco, co by právě ty, kteří si říkají, to je těžké říct, ti nahoře nechtějí moje dobro, že by si měli uvědomit, že jedním z hlavních cílů toho, řekněme, technokratického modelu je zánik soukromého vlastnictví. a když lidé trošinko přemýšlí a ptají se, k čemu asi slouží specifické příliš drahé způsoby topení, které jsou zákonně předepsané, k čemu slouží spousta podmínek velmi drahých podmínek, když člověk staví dům, k čemu slouží zdanění přes CO2, tak to jsou všecko cesty k tomu, jak lidem postupně odebrat té střední třídě, která je ještě vlastní, jak jim odebrat jejich majetek. No tady mám to, co jsem řekl na začátku, kapitalismus už není dost výkonný na to, aby uspokojoval hrabivost těch nejbohatších a zároveň zbylo i něco pro ty ostatní a protože ten systém říkáme tomu globalisté, globalismus, říkáme tomu finanční kapitalismus, to jedno, ale ten systém oni nechtějí změnit, protože ten systém podmiňuje jejich vládu, tak musí v rámci toho systému najít řešení a to řešení je vyvlastnění jejich zbytku obyvatelstva. Mluvčí 00: To už právě říkal právě zmíněný Klaus Schwab, Mluvčí 01: No ano jistě, nebudeš mít nic a budeš šťastný. Mluvčí 00: Adam je hezký, ale že oni o tom omezení vlastnických práv mluví pro ty druhý, že jo? To je jejich vlastnická práva, naopak. Mluvčí 01: To se to netýká. Ta nejsvětější. Já jsem pevně přesvědčen o tom, že jestliže se ku podivu rodiče nebráňují tomu, aby jim očkovali děti, tak v tu chvíli, když jim budou brát dům, tak to je myslím ten poslední bod, který dělí tu západní společnost od revoluce, od povstání. To si málo kdo, no bohužel to tak je. No to právě ne, já si myslím, že ne, to je něco naprosto jiného. Mluvčí 00: Machiaveli říkal, že jak vlím sádete na majtek, tak začnou bunkry. Mluvčí 03: To je maslovová hodnotová pyramida, to je prostě ta jeskyně. To je ta střeha nad hlavou, to jsou věci, které jsou tak hluboko v tom lidském genomu, že s tím se nedá nic dělat. Jakkoliv perverzní je to, že ohrožování dětí jim nevadí, to je pro mě naprosto nepochopitelné, ale je to tak, ale tohle to si myslím, že je hodně zásadní věc a tím si myslím, že bychom si mohli trošku i přemýšlet o tom, jak se proti tomu neviditelnému nepříteli, který jako pro mě je ve skutečnosti asi tak stejně viditelný jako politbyro sovětské komunistické strany. Já jsem nikdy ani nedosáhl, já jsem viděl ty jména a věděl jsem, že za nimi jsou ještě nějací další a tady se člověk umí představit, kdo je asi ten poslední hybatel, když Harýry nedávno řekl, že ten, co nejvíc vlastní, není byly lidská bytost. To jsou takové ten folklor, který má vytvářet Taková mytologie, já myslím, že on místy ujíždí, nebo je to dokonce, jakoby řekněme, marketingová strategie, aby tyhle věci vyvolával. Spousta věcí je účinná k tomu, aby lidi vystrašili. To by byla téma samou sebe, ale já bych řekl, kde je naše, kde máme možnost bránit se tomu, kde můžeme začít, Bránit se tomu, jistě ne útoků, je útokem na vlasti. Není to ten způsob, protože ten je předem odsouzený k neuspěchu. A proto já se zavívám velmi tím, že říkám, zkusme vzít do rukou moc tam, kde ji bezesporu máme a kde můžeme zároveň i kontrolovat její spolehlivost a to je v tom lokálním, to je své pomoc, samozpráva. To je něco, co se dá třeba spojovat s družstevnictvím, protože většina lidí ho má spojené s vesničkou a mou střediskou, ale družstevnictví je ve skutečnosti úžasný nástroj proto, aby lidé změnili politické uspořádání tím, že změní svoje ekonomické chování, protože v tom, jak je vytvářeno družstvo, nad čím je postaveno, na nějakých principech, je řekl bych velmi silná páka k tomu, abychom se osvobodili jednak z toho, co nám systém vnucuje a sice stále větší nedostatek chudnutí, abychom si sami pomohli, ne tak dokonale, jak to bylo dřív, ale přece jenom a zároveň, abychom převzali část moci, která leží na ulici, kterou ten stát vlastně nemůže vykonávat, a začaly se starat o sebe, kompenzovat to, co stát odmítá nebo není schopen nabídnout, slušné vzdělávání dětí, zdravotní potřeby nebo zdravotní služby takového typu, který neohrožuje pacienta. To jsou věci, které jsou sami o sobě, složité, ale možné a dějí se a dějí se po celém světě. V tom si myslím, že tahletá páka našeho, naší vzpory je skrytá v tom pojmu, my získáme postupně opět ofenzivní pozici politicko-mocenskou, když změníme naše ekonomické chování v tom malém, v tom našem bezprostředním. Přesně tak, které nemusí být vůbec navzájem nějak propojené, to jsou, tam vznikne za určitých lokálních okolostí tohle, tamhle vznikne něco jiného, ale vždycky se jedná o to, jak kompenzovat nevůli nebo neschopnost státu uspokojovat moje potřeby a ten motiv lidí pak bude samozřejmě garantovaný, protože jestliže se snažíme oslovit už čtyři doky nejméně obyčejné lidi tím, že jak důležité je svoboda slova a ono to moc nezabírá, tak v tu chvíli, když jim řekneme, my bychom věděli, jak si můžete pomoct, pokud je o zásobování svojí vlastní rodiny a aspoň z části kompenzovat to, co vám stát neustále ubírá. tak bychom spíše získali podporu a zájem a ochotu těch lidí spolupracovat. A to je vlastně moje filozofie, můj přístup k tomu, jak se ubránit tomu neznámému, tomu nebezpečnému, tomu všemocnému, co se tady někde nad vodami vznáší. Mluvčí 02: Jak se na tohle třeba díváš ty Jindro jako předseda řekl bych klasické politické opoziční strany právo, respekt, odbornost, který doštou vlastně systému, nebo snaží se jít systémovou cestou dosávat. Já vždycky říkám, že není možné systém změnit, do toho nedokážeš ovládnout. Prostě ten systém nezměníš, nebo těžko ho změníš zvenku. A samozřejmě druhá věc je čas. Tohle, o čem hovoří Petr, je věc, která je z mého pohledu něco, na čem bych se absolutně podepsal, ale pracuje to s nějakým sebeuvědoměním si z hlediska lidí, co se tady děje a vlastně postavení se na odpor toho současného systému, který je unifikuje a dává do jedné krabičky. Já bych byl strašně rád, aby se to stalo, ale myslím si, že to nenastane v nejbližších letech. To znamená, to, o co já se snažím, je minimalizovat ty škodlivé dopady, které tady v současné době jsou a ještě nějakou dobu budou. Je to takové sypání písku do soukolí toho stroje, který v současné době jede, jak namazený a dokonale vyladený útvar. To, co chci říct, mě tam zaujala na té věci, co jsi četl od Petra jedna věc a to je v podstatě o připodobnění současných médií a vědy k tomu kněžstvu. Když se podíváš do historie, tak vždycky silný byl ten král, který si dokázal získat na svoji stranu církev. Protože ti lidé chodili každou neděli do kostela a tam jim řekli, jak to je a jak se mají chovat a co mají dělat. A dneska ta média vlastně nahradila tu církev. Ona jsou schopná úplně zaslepit pravdu. ty lidi přivez k tomu, že věří k něco, co je evidentní nesmysl. Ale proto, že oni to vnímají jak to božstvo, tak jsou schopni věřit něčemu, o čem by jsi přesvědčil pětileté dítě. Když média budou tvrdit, že tenhle stůl je zelený, tak věř mi, že se najde mnoho lidí, které se s tebou budou hádat, že ten stůl je zelený. Ten problém je způsoben v současné pohodlnosti toho člověka, že člověk nechce hledat pravdu. Člověk ji chce přijímat. Člověk chce, aby mu někdo řekl, jak to je. To je daleko pohodnější způsob života, než když musíš přemýšlet, než když musíš spochybnovat věci tak, jak je znáš, protože každý člověk, který hledá pravdu, tak spochybnuje věci. Spochybnuje i to, co si myslí on sám. A nejpohodnější způsob života je poslechnout si to, jak to je z té televize nebo z internetu. A pohůžel to zabíjí v těch lidech tu snahu vlastně poznávat pravdu, hledat pravdu a udělat si svůj vlastní. V těch příkladů je celá řada a samozřejmě v době covidu, když nám byli schopni vysvětlit a mnoho lidí to přijalo, že vlastně očkování je lepší než prodělaná nemoc. Což je prostě nonsense, který víme, že desítky lety absolutní nesmysl, protože ta prodělaná nemoc vždycky vzbudí daleko lepší imunitní reakci a ty lidé tomu věřili, i odborníci tomu věřili, protože najednou se prostě úplně změnilo celé paradigma, aby odpovídalo tomu záměru, který tady byl a mohl bych pokračovat do historie mnoha dalšími příklady, kdyby v podstatě média byla schopná přesvědčit lidi o naprosto totálním zjemném nesmyslu a oni jsou schopní se do krve za to hádat a být, že ta média mají tu pravdu.Kopírovat text

Situace posledních pěti let, kde jsou její kořeny, jaká jsou řešení a cesty dál. O tom všem v debatě třech významných osobností – politologa, ekonoma a esejisty Dr. Petra Robejška / advokáta a předsedy strany PRO 2022 JUDr. Jindřicha Rajchla / politologa, diplomata a bývalého velvyslance ČR ve Francii prof. Petra Druláka - v rozsáhlém rozhovoru s choreografem, režisérem a bývalým uměleckým ředitelem Baletu Národního divadla Petrem Zuskou. Nebojme se pravdy a bojujme za zdravý rozum a budoucnost naší země. Je to na nás všech.

Screenshot není k dispozici