← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 00: Krásný dobrý podvěčer dámy a pánové, já vás zdravím v předvěčer našeho státního svátku. Oblekl jsem si u této příležitosti i sako a kravatu, protože jsem přesvědčen, že se jedná oudálost, kterou bychom opravdu neměli opomíjet a měli bychom ji slavit. S hrdostí v našich strcích a v našich myslích ohledně toho, dokázali v roce 1918 naši předkové projevit odvahu k tomu, aby si řekli o samostatních stát a o svůj vlastní cestu. Ještě než dorazí další sledovatelé, protože ono to naskakuje během pár těch minutek, byť už teď máme 231 sledujících tuhleto chvíli, tak bych chtěl jenom krátce, mám říci něco o historické konotaci a o tom, jak vlastně České království bylo od roku 1526 součástí Habsburské monarchie v různých podobách, ať už předlitavsko nebo Rakousko a tak dále. Kdy vlastně po té bitvě u Moháče v roku 1526 jsme ztratili suverenitu, co by národ a možnost zpravovat své vlastní věci v naší zemi podle svého nejlepšího předvědčení. No už do té doby nám vládly polští Jagiellonci, to znamená ani předtím nebyla ta suverenita úplně lužová, taková, jakou bychom si ji asi představovali. Nicméně o toho roku 1526 skutečně u nás lávě Habsburkové téměř 400 let a přesto Česká republika ekonomicky na tom nebyla vůbec špatně. Česká republika zkvétala a byla to země, která patřila jak na prosté špičce ekonomiky v celé Evropě a v životní úrovni tady v naší zemi našich lidí, kteří tady žili. Přesto v tom roce 1918 po skončení první světové války se začalo hovořit o novém uspořádání ve střední Evropě a Českém zemím byla nabídnuta autonomie v rámci Rakouska a Uherska. v podstatě neopustíme monarchy, zůstaneme jich součástí, ale budeme mít v mnohem vyšší míru samozprávy a své bytnosti. V té době to bylo odmítnuto našimi představiteli a to i proto, že nebyla tato možnost nabídnuta Slovensku, pouze českým zemím. Slovenskou tuto autonymi nemělo dostat a vzhledem tomu, Back then, Edward Beneš, Tomáš Masaryk and Milan Rastislav Štefánek, who created the exile government in Paris, cooperated very closely. Edvard Beneš was the Minister of Foreign Affairs, Milan Rastislav Štefánek was the Minister of Defense. Back then, it was denied and we demanded independence for both our nations, Czech and Slovak. Po hřichu, přestože jsme si 28. 10. tuhle samostatnost vybojovali, tak jsme si ji příliš dlouho neužili. Protože po 20 letech přišla nacistická okupace, na ní navázala fakticky plynulá doba toho, kdy jsme byli sovětským satelitem, no a po roce 1989, kdy jsme si alespoň načas užívali domělé soubory, tak jsme zase velmi rychle zakotvili do spolku Jenč nesejmenou Evropská unie a který dle mého názoru pošlapal září tu znosnou myšlenku evropské spolupráce a evropské integrace. Evropa a evropské národy by měly spolupracovat a rozhodně určitá koordinace v rámci ekonomiky a zahraniční politiky má svůj smysl. Smysl však přestává mít v momentě, kdy se nejedná o svobodná rozhodnutí jednotlivých zemí, respektive občanů, kteří v těch zemích žijí, nejbrž o rozhodnutí někým nevolených byrokratických úředníků. Těto lidé v podstatě nás připravují o samostatnost a suverenitu a to velmi podobným způsobem, jaký jsme už zažili v naší minulosti. Ať už to byla právě ta doba sovětská nebo doba rakouská a uherská, Kdy relativně si můžeme zpravovat své věci sami, ale v těch klíčových otázkách už potřebujeme svolení od kuci z hora. Já se opravdu nemohu smířit s tím, když Petr Fiala nám oznámí slavnostně to, že vybojoval v EU možnost toho, že si tady dostavíme jadrné elektrárny. To je přece naše soubodné rozhodnutí a soudruzy v Bruselu do něj vůbec nemají mluvit. A jaká je potom suverenita toho daného státu v momentě, kdy nemůžeme bez jejich požehnání stavit vlastní elektrárny, kdy musíme obchodovat elektřinu a plyn tam, kde oni nám řeknou, kde musíme platit odpustky za to, že jim vyrábíme elektřinu. kde v postatě veškeré zásadní firmy, veškeré zásadní společnosti, korporace, které tady ovládají naši ekonomiku, tak jsou v rukách lidí, kteří nežíjí v této zemi. A mohl bych pokračovat. Já se domnívám, že v současné době učebnice, dějepisů, historie budou přepisovány a jsou přepisovány a jsou z nich zjmena vynechávány určité kapitoly. Když pojedete do SPA, tak téměř každý člověk, bytě oni nejsou nějak zvlášť dělaní povětšinou, ale téměř všichni ovládají text Deklarace nezávislosti z roku 1776. My tady, když půjdete za naší mladou generací, tak jenom sotva dá dohromady to, co se dělo v roce 1918. Maybe he will mention Masaryk, Beneš and Štefánek, probably not. But for sure, if you go and ask them about the Washington Declaration, which is a text, which basically created the basis of our independence and declaration of independence on October 28, 1918, when two days later the Martinská Declaration was added to Slovakia, tak většina našich studentů ani středoškoláků vůběž nebude mít ponětí o tom, že takový dokument existuje, kdy a kým byl sepsán a zcela jistě ne to, co obsahuje. Ano totiž, pokud se do těch řádků začnete, tak ty paralely s tou současnou dobou velmi řetelně vidíte. Česká republika se nemá za co stydět a měla by razantně odmítnout roli jakékoliv kolonie, jakéhokoli poddaného v jakémkoliv nadnárodním celku. Pokud bychom měli být součástí nadnárodního celku pak pouze tehdy, kdy to bude výhodné pro nás i pro naše partnery a kdy si zachováme naši plnou suverenitu. V roce 1918 to nebylo vůbec nic jednoduchého si tu suverenitu získat, vybojovat. Byla to turbulentní doba, očekávala se hluboká krize. ekonomická samozřejmě po první světové válce a i přesto jsme se rozhodli na vlastní cestu vydat. A dnes v podstatě se rozprýváme v nějakém nadnárodním celku, který podle mého názoru ztratil vztah k základním principům demokratické společnosti, jako je svoboda slova, jako je slušnost, jako jsou tradice, morální hodnoty, jako je mír. a dle mého názoru je to prostě špatně. Naše ekonomika v současné době neskvětá, dokonce se ocitáme v době nejhlubší ekonomické krize v dějinách po roce 1989. A nevidíme světlo na konci tunelu. Naše platy jsou nedůstojné, třetina lidí žije na hranici chudoby a o důchodech ani nemluví. To je naprostá neústa. pracovali a tvořili tento stát. To oni nám předali tyhle hodnoty a my nemáme ani dostatek slušnosti, abychom je za to patřičně odměnili a zajistili jim důstojné stáří. To všechno je dáno tím, že Česká republika nejde svou vlastní cestou, ale že skutečně slouží jako kolonie pro západní Evropu, pro celý kolektivní západ. Já se domnívám, že je to špatně a myslím si, že ČR má na mnohem víc. Myslím si, že máme v naší zemi lidi, kteří jsou jedni z nejšikovnějších a nejpracovitějších vůbec na celém světě. A proto potřebujeme v sobě nalést odvahu, abychom se na vlastní cestu znovu vydali. Vidím, že už tady máme 14D2 sledujících, zvuk snad funguje. So I would like to present you my project, which I have prepared and written at the occasion of our state holiday, the anniversary of the creation of the Independent Czechoslovak Republic on October 28, 1918. So let's get to it. Ladies and gentlemen, dear fellow citizens, allow me to inform you in advance of our most important state holiday, He spoke with several ideas related to this key historical event in our history and especially to its reference for our present. Our ancestors, led by exceptional historical figures, Tomáš Masaryk, Edvard Beneš and Milan Rastislav Štefánek, showed in 1918 an unusual dose of courage when in the turbulent period of the end of the First World War they decided to leave the Austro-Hungarian monarchy and set out on the path of independent Czechoslovakia. Although we belonged to the very top of the whole of Europe in terms of living standards and economic productivity, these founders of our modern state gave precedence to an uncertain sovereignty over the relative security of one of the largest international entities of the Old Continent, and to pay for the price of the acceptance of the treaty a significant part of the pre-war debts of the Habsburg monarchy. Sovereignty was more important to them than the economy. The most important document, which provides the reasons leading to this milestone in our history, is the so-called Washington Declaration, which Masaryk, Beneš and Štefánek signed on October 17, 1918 in Paris. Its text, however, forms the basic pillar of the independence of our state, is a sin in the textbook almost entirely about communism. Today, I would like to introduce you to at least two key points, which laid the foundations of the creation of the Czechoslovak Republic. If we want to know the path of our future direction, we must first find out where we came from. Here are the reasons that led our first presidents to declare Czechoslovak independence. I quote. We do so, because we believe that no nation can be forced to live under a superiority, which it does not recognize, and because we are aware and firmly convinced that our nation cannot develop freely in the Habsburg lie of the federation, which is nothing but a new form of nationalizing oppression, under which we have suffered for the past three centuries. We believe that freedom is the first requirement of federalization and we are convinced that a free, national Central and Eastern Europe will easily form a federation if it is necessary. We demand the Czechs the right to be allied with their Slovak brothers from Slovakia, when the members of our national state are detached from our national body. The world knows the history of our fight against the Habsburg oppression, enforced and introduced into the system by the dualist equation of Austria-Hungary from 1868. This dualism is such a despicable organization of brute force and exploitation of the majority by the minority. It is a political betrayal of the Germans and Hungarians against our own nation, as well as against other Slovak-Latvian nations of the monarchy. The world knows the history of our rights, which the Habsburgs themselves did not dare to support. František Jozef recitoval opětovně nejslavnostnějším způsobem srchvaná práva našeho národa. Němci a maďaři postavili se na odpor proti tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějící se před Pangenmány, stalo se kolonii Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt, stejně jako nynější světovou válku, kterou Habsburkové počali sami, without the consent of the representatives of the people. We cannot and do not want to live under the direct or indirect rule of those who invaded Belgium, France and Serbia, they wanted to be the enemies of Russia and Romania, they are the enemies of 10,000 citizens and soldiers of our blood and accomplices of countless indisputable crimes committed in this war against humanity by these two degenerated and irresponsible dynasties. We do not want to remain a part of a state, which does not have an existing government and which directly opposes the basic principles of a modern world organization. It remains an artificial, immoral political entity, which hinders every move towards a democratic and social progress. The Habsburg dynasty, burdened with an immoral heritage of crimes and crimes, is a constant threat to world peace, a my považujeme za svoji povinnost lidstvu a civilizaci přispět k jejím pádu a zničení. Tolik citá z Washingtonské deklarace. Jsem bytostně přesvědčen, že každý občan současné ČR, schopen alespoň základů kritického myšlení, nemůže v tomto textu nenalézt zjevné paralely se současným postavením ČR v EU. Tento nadnárodní celek In its current form, however, the words of the Washington Declaration remain as an artificial, immoral political structure, which prevents any movement towards democratic and social progress. Perfect this year. Finally, I would like to mention one more important step, which has enabled our country to gain full sovereignty, které jsme si pouříchů v našich dějinách příliš neužili. Tímto krokem bylo přijetí československé koruny sobě naší národní měny v roce 1919. Koruna byla tehdy plně kryta zlatem a patřila až do roku 1939 k nejstabilnějším měnám, a to i v celosvětové měřítu. It is no coincidence that one of the first actions of the German Nazis after the occupation of our country in 1939 was the abolition of the Czechoslovak crown and its replacement by a protectorate crown, which was firmly tied to the German brand. The exchange policy was then fully subordinated to the German Central Bank. This change transformed the Czech Republic a plně protektorátní ekonomiku a faktickou kolonii podřízenou zájmům třetí říště. Pokud existuje v Evropě stát, jenž by jsem měl poučit ze své historie, že vzdání se vlastní měny znamená vzdání se suverenity, tak je to jednoznačně právě naše země. Jsem proto přesvědčen, že vědomi si odkazu slov Maselíkových, Benešových a Štefáníkových vtělených do Washingtonské deklarace we must preserve the sovereignty of our country and not to transfer even a part of it to any international entity of which we already are or will be a part. Giving up the Czech crown, which would be our national change, would then undoubtedly be a major betrayal of the ideals of our founders and the digging of the strongest pillar of our independence. Let us not be deceived by the fact that in 1939 we were forced by force by the protectionist change, while now we are convinced by a huge financial and media power, that we have a verdict of our full change-dependence and the path of the economic colony to choose voluntary. In both cases, the result is exactly the same. The end of the actual sovereignty of our state. The struggle for our independence began in 1918, but it is not over. It continues to this day. If we had gained it 106 years ago, thanks to a huge amount of courage of our ancestors, it would now be an unforgivable sin to give it up voluntarily. Because of our self-determination in the years 1939 and 1948, we are now at the beginning of our journey. and it is our duty to find the same courage as our ancestors at the birth of our own country. So that we do not replace the professor's promise of prosperity for the opportunity to decide independently about our own future. So that we judge anyone who contributes to the suffering of the war and refuse to contribute to its continuation only a small part. to return to the cooperation of Slovak nations in Central and Eastern Europe, as our founding fathers wanted. Our generation has once again been led astray. In this rapid enrichment after 1989, we have given ourselves deeply to our national silver. as if we inherited the estate from our parents and instead of its construction and gradual construction of Prosperity we sold it and bought a luxury car for it. However, it is now 35 years old and we have nothing left of our original land. The Czech Republic has become a tax haven and a pawnshop from which everyone takes away what they need and leave us here only drops under the table. To hledat spásu v tom, že budeme servilně odevzdávat dílky naší suverenity do Bruselu je čiré šílenství. Naopak je čas sobě nalézt sílu se této postupné kolonizaci naší země zepřít. Je čas se vrátit k základům Washingtonské deklarace a odmítnout umělý a nemorální politický útvar, jenž potlačuje jakoukoliv snahu směřující k demokratickému pokroku a svobodě. It is time to self-evidently state that we want our full sovereignty back in the form of the return of the principles of the European economic society or, according to our ancestors, to contribute to the fall and destruction of the structure of the European nation. In all this, it is necessary to show the same courage as our ancestors had. There is no doubt that we take this courage in our genes. Now, however, it is necessary to awaken them in our hearts. The fight for freedom, sovereignty and peace is a never-ending fight. We must not let ourselves be swayed even for a minute by the fact that it is about values that are certain and given. It would be a fatal mistake for which we would pay hard. It is our duty to fight for our own future. so that we would have the right to decide our own fate. If we give up on this effort, then we are undoubtedly risking that our beautiful country will be closed again for many years in the eyes of the nation. I wish us all enough strength not to allow it. And so that we could look into the eyes of the people, we could look directly into Masaryk´s eyes. Ať žije naše vlast, ať žije naše krásná Česká republika. Krásné narozeně. Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost, budu velmi rád za sdílení tohoto příspěvku, nech se šíří uším našich lidí, kteří možná ani neznají text Washingtonské deklarace, když skutečně položila základy naší státnosti. Je potřeba se k ní vrátit, je potřeba se zamyslet nad naší budoucí cestou, nad tím, kam směřujeme a zdali chceme dopustit to, abychom o naši těžce nabitou suverenitu znovu přišli. Ještě jednou opakuji, že nic není dané a představa, že tady ČR bude věčně a nerozmělní se nějaké změti multikulturalismu šířeném bruselskou byrokracií je zcela na jiný. Děkuji vám mockrát ještě jednou, přeji vám příjemné prožití svátečního dne, a budu se těšit brzy na viděnou. Ještě jednou, ať je naše vlast, ať je naše krásná ČR. Hezký večer všem.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici