← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 0: Krásný, dobrý, slátečný podvečer dámy a pánové, vítám vás u svého neživého vysílání a jsem rád, že I v tomhle slátečním čase si někdo z vás najde chvílinku, aby s námi nebo se mnou strávil tenhle podvečer. Abychom si řekli pár slov, které se týkají Vánoc a možná jakého, řekl bych, poselství, či možná předsevzetí pro rok příští, pro rok 2024, protože Vánoce samozřejmě vždycky jsou příležitostí nejen k tomu, abyste strávili čas se svými nejbližšími, ale zároveň abychom rekapitulovali to, co se nám povedlo, to, co se nám povedlo méně, to, co se nám nepovedlo vůbec a pokusili jste z toho vzít po naučení. Poprosím vás, pokud budete mít chuť, jestli byste tohle video sdíleli, protože I v něm budou celé jistě nepadat slova, která by se mohla a měla dostat k uším celé řady našich spolupčanů, tak abychom si uvědomili možná některé širší souvislosti, které provází to naše pachtění se v současné době, které v podstatě nám připravila nejenom tahle vláda, ale řekl bych celý těch předchozích několik let, kdy Česká republika rozhodně nejde správným směrem a myslím, že to cítíme už všichni. Já bych začal možná I tím, že Vánoce jsou skutečně tradičním svátkem, který, jak všichni víme, pochází s křesťanství, nicméně podle mou názoru dnes už mají trošku přenesenou váhu v tom, že skutečně jaksi jej využíváme tyto svátky k tomu, abychom se načas zastavili, abychom strávili čas se svými nejbližšími, abychom si užili přítomnost a už ten náboženský podtext není natolik důležitý. I přesto vidíme v některých západních zemích, že se řada z nich vzdává nebo některých měst vzdává slavení těchto svátků, aby údajně nějakým způsobem nepobuřovala muslimskou komunitu, která žije v Evropě a která se stává čím dál tím víc početnější. Já musím říct, že jsem z toho obrovský smutný, protože my se v tu chvíli vzdáváme něčeho, co prostě patří k evropské kultuře naprosto neodmyslitelně a je to něco, s čím se nehodlám za čádnou cenu smířit a myslím si, že Česká republika by na tyhle rozhodnutí nebo na tahle rozhodnutí v žádném případě neměla přistupovat. Myslím, že v nejbližší době to nehrozí, ale kdybyste se podívali deset let zpátky do Německa, tak byste možná tvrdili to samé. Takže nic takového nehrozí a samozřejmě podívejte se, jaká je tam situace dnes. Já se nedohudu představit, ani bych to na vteřinu nechtěl, aby například muslimové neslavili někde ramada v nějaké muslimské zemi jenom proto, aby se nedotkli k řeštěnům, kteří tam žijí. Považuji to za hloupé, považuji to za krátkozraké a především to považuji za disrespekt vůči té kultůře, na které se vlastně nacházím. To znamená, nikdy bych to ani nepožadoval, nikdy by mě nenapadlo, že by muslimové neměli slavit ramadán jenom proto, že je tam nějaká ksestianská komunita, která se tam usídlila. Je to opravdu něco, co podle mou názoru naprosto postrádá jakýkoliv smysl. A já myslím, že stejně tak my bychom se neměli zdávat našich tradic, měli bychom si je držet, protože tradice jsou něco, co nás činí takovými, jaký jací jsme. Tak jak už jsem říkal, Vánoce vždycky poskytují prostor pro rekapitulaci a pro zamišlení. Je na to více času a člověk má možnost přeci jenom více přemýšlet než v tom každodenním shonu. A já když se zpětně vrátím k tomu průběhu roku 2023, tak musím říct, že to pro Českou republiku nebyl dobrý rok. Dokonce bych řekl, že s míjnkou těch zlomových let 48, 68, 38, to byl možná nejhorší rok v celé naší historii. Začali jsme už neslavně tím, že jsme si zvolili v letnu prezidenta, jenž dle mého názoru skutečně nemůže být pirířem důstojnosti a majákem o morálky, ke kterému by měla naše populace, naše obyvatelstvo zlížet. Loutka, která je v podstatě jen vedena a opakuje okiny svých principálů, už nemůže být vlastně z logiky věci nikdy žádným etalonem, ke kterému bychom se měli jakýmkoliv způsobem upírat. Považuji jeho zvolení za velkou chybu, která skutečně bude dále poškozovat Českou republiku a bude vničit morálku v naší zemi, protože jsme si na post nejvyššího ústavního činitela zvolili člověka, jeho životním krédem je kam vítr, tam plášť. Myslím, že prezidentem by měla být pevná osobnost, silná osobnost. Ať už s ním můžeme souhlasit nebo nemusíme. Já jsem byl vždy kritikem Václava Havla, silným kritikem Václava Havla, ale nikdy jsem nezpochybnil toho, že byl obrovskou osobností, která měla ve světě neujeřitelný respekt a byla vážená kamkoliv přijela. Určitě bych mohl řadu věcí vytýkat Václavu Klauzovi a Miloši Zemanovi, nicméně to, co jim musím v každém případě nechat, je to, že to byly pevné osobnosti. Mohli jste s nimi nesouhlasit či souhlasit, ale v žádném případě jste je nemohli nerespektovat, nemohli jste si jich nevážit. Petr Pavel je prvním prezidentem, kterého si můžeme celé oprávněně nevážit, protože není silnou osobností, není silnou postavou a nikdy nebude. Nikdy nebude a myslím, že je to obrovská chyba, kterou jsme učinili a za kterou ještě budeme platit. Brzy poznáme, že to byla chyba a řada lidí už to poznává, jeho důvěra klesá a bude klesat I nadále, o tom jsem přesvědčen. Nicméně, bohužel jsme to poznali příliš pozdě a opět jsme se nechali nalákat na tu fasádu, na tu mediální slupku, kterou nám vytvořila zejména mainstreamová média, ukázala nám toho člověka v tom nejlepším možném světle, nekritizovala věci, které ke kritice byly a naopak zvýrazňovala ta pozitiva, ze který dělala až boskou adoraci, která nemá s Petrem Pavlem skutečně nic společného. V průběhu roku vláda pokračovala v devastací životní úrovni České republiky a našich občanů a myslím, že drtěvá většina z vás to pocítila ve svých peněženkách ve svém životě a to nejenom v životě ekonomickém, ale zejména v tom životě osobním, kdy se přetrhávají vazby, kdy v podstatě dochází k obrovským rozkolům mezi přáteli, mezi členy rodiny, mezi kolegy na pracovišti, jenom kvůli politice. Tak tomu dříve nebylo. A já si pamatuju tu dobu, kdy skutečně ten souboj seman Klaus byl velmi vyhraněný, ale vždycky se ty lidé dokázali posadit ke stolu a mluvit společně. Když se včera podíváme na film Pelíšky, tak tam je Kodet, Polívka a Donutil, kteří sice měli úplně jiný náhled na to, co se v naší zemi dělo, ale když byla svatba, když byly Vánoce, tak si sedli jeden s druhým ke stolu a normálně se spolu bavili. Dnes vidíme, že vítězí nenávist, že vítězí zlo, vítězí hloupost, vítězí neomalenost, vítězí urážky a vulgarismus nad slušností, nad věcností, nad jakoukoliv komunikací, která by mezi lidmi měla být přirozená a normální. To, že I v průběhu Vánoc někdo je schopen v podstatě vulgárně nadávat a přát vám nějaké ujmy, to je něco, co tady dříve prostě nebylo a s čím se mě velmi těžko smyřuje. A tohle atmosféra, která tady byla nastavená v posledních letech, atmosféra nesmyřitelnosti, to, že nejsme schopni se bavit s člověkem, který má opačný názor a v podstatě se ho snažíme ostrakizovat, snažíme se s ním udělat moderně řečeno dezinformátora a vlastně ho umlčit, nikoli s ním diskutovat, ale umlčit ho. A umlčení není správný způsob, jak vést jakoukoliv komunikaci, protože ten se vám vždycky vrátí. Vrátí se vám jako boomerang, protože ti umlčení jednou hlas dostanou a v tu chvíli najednou se mohou chovat stejně. Já jsem se vždycky zavazoval, že tak neučiním, že pokud se nám podaří zvítězit, tak budu navazovat komunikaci a budu komunikovat s každým, protože jedině to je správný postup. Je ustále výmluvy na to, že nemůže vláda Petra Fialy postupovat lépe, protože tady byl babiš a protože si je v nějaké situaci, ve které nelze prostě dělat nic lépe. To je úplně slabé, to je nízké a považuji to jenom právě za důkaz slabosti té současné vlády. Ty výmluvy už přestávají stačit a už I ti nejvěrnější na ně neslyší. Naprosto logicky. Představte si, že si otevřete restauraci, najmete si kuchaře a dáte mu smlouvu na čtyři roky, protože vám tvrdí, že umí vařit ty nejlepší jídla v celém městě a za dva roky zjistíte, že vaše restaurace jde cukrunt, že už tam nikdo nechodí a že ten váš kuchař vám lhal, protože prostě vařit neumí. A on vám neustále říká, ne ne ne, ono to líp nejde, já dělám co můžu, co umím a bohužel mě tady předchozí kuchař nechal strašně špatný suroviny a strašně špatný nástroje a já prostě nemohu vařit lépe. Přece byste ho tam nenechávali dál, nečekali byste, že se to naučí. A nejhorší je, že ten kuchař by vám říkal, všichni kdo mě kritizují, tak ať si to jdou zkusit, stejně by to nedělali líp, oni jenom mě kritizují, ale neuměli by to líp. Tak to zkusme, tak to zkusme, zkusme tam dát kuchaře, horší už to být opravdu nemůže. Já tyhle výmluvy neumím na ně slyšet, já jsem člověk, který pochází z podnikatelského prostředí, kde výmluvy absolutně nikoho nezanímají. Buď máte výsledky, nebo nemáte výsledky. A vláda tetrafialy výsledky nemá. A kdyby byla jakkoliv čestná, tak už dávno odstoupila. Podzim tohoto roku se pro změnu nesl v útoku na naši suverenitu a svachovanost, kdy jsme sledovali snahu EU připravit členské státy EU o právo VETA, kdy jsme sledovali snahu o prosazení a takzvané povinné solidarity v rámci migrace a neustálé útoky na to, aby vlastně ty členské země měly čím dál tím méně pravomocí a rozhodovací kompetencií a ty se přesunovaly do Bruselu. Je to něco, co považuji za v podstatě možná největší nebezpečí, které v současné době před Českou republikou stojí a věřte mi, že budu ze všech sil a ze maximálních celé své osobnosti bojovat proti tomu, aby se tak nestalo. O našich věcech si musíme rozhodovat my sami, protože jenom my sami máme za cíl to, aby se v České republice dobře žilo, aby se našim dětem v naší zemi dobře žilo. Právě proto o věcech, které se týkají České republiky musí rozhodovat čeští občané, nikdo jiný. Nehodlám přesouvat jakoukoliv pravomoc, jakoukoliv kompetenci na kohokoliv ze zahraničí, protože ten vždy bude myslet na první místě, na zájmy svých dětí, své země. Je to tak přirozené, nikomu to nevyčítám. Ale nikdo také nemůže vyčítat nám a mně osobně, že chci a budu velmi kategoricky trvat na tom, aby se české záležitosti rozhodovali tady u nás. Je to nezbytné a je potřeba do těch záležitostí, do rozhodovacího procesu více vtáhnout občanů České republiky. Protože myslím, že všichni z nás máme ten pocit, že vlastně k tomu nemáme co říct. Že jsme sice udělali chybu, ale I to přece neznamená v žádném případě nějaký závazek, že tady čtyři roky musíme koukat na to, jak nám devastují naši zem. To je přece něco, co nemůžeme v žádném případě strky. Udělali jsme chybu, je čas ji napravit. O tom není pochyb. Ale nemůžeme přeci akceptovat to, že budeme absolutně vyloučeni z rozhodovacího procesu. Tohle není země Petra Fialy, ani Výtára Kušana, ani Jany Černlchové, ani Markety, Pekarové, Adamové. Tohle je země deseti milionů občanů České republiky. Ti by měli o jím osudu rozhodovat nikoliv tato vláda, která evidentně nerozhoduje ve prospěch svých občanů a která je vládou za programu. A když už jsme si mysleli, že nemůže být hůř, tak přišel černý čtvrtek 21. prosince 2023 a událost, která nemá v našich dějinách obdobit. A která bude ještě dlouho předmětem mnoha debat a analýz ohledně příčin toho, proč se tak vlastně stalo. Bude nesmyslné se dohadovat o tom, kdo má pravdu, protože tohle není matematika, není to exaktní věda a každý může mít názor v podstatě jaký chce. Jde ne o to, abychom se hádali o správnost toho řešení, jde o to, abychom nabízeli taková řešení a aby si opět občany naší země vybrali, které je pro ně to nejsprávnější. Někdo jako například Pavel Novotný vám bude tvrdit, že je to normální věc a že v USA se to stává každý druhý rok. Takže není důvod, proč bychom se z toho měli nějakým způsobem chillit a být nervózní a vlastně být vděční za to, že u nás se to stane jenom jednou za deset let. Neumím se s tím smířit a takové řešení považuji za neakceptovatelné. Pak budou lidé, kteří vám přijdou s velmi jednoduchým řešením a to bude omezení zbrojních pasů, podmínek pro vydávání zbraní a instalace různých rámů a kontrolních mechanismů do našich škol a různých veřejných budov. Jistě můžeme se shodnout na tom, že by nemělo být jednoduché dostat se útočným puškám, kterým se dostal pachatel tohoto hrůzného činu. O tom není sporu. Ale já si nemyslím, že navině jsou zbraně. Kdo pamatuje případ Olgy Hepnárove, která zabila mnoho lidí nákladním vozidlem, tak mu je jasné, že nejde o to dostat se k palebné zbraně a především, že lidé, kteří se k ní chtějí dostat, tak se k ní dostanou I nelegálně. Lidé jsou psychopati, jsou to psychické narušení lidé, kteří nehledí na následky. Jim je jedno, jestli je někdo u toho chytné nebo nechytné. Oni počítají s tím, že v rámci toho svého činu zemřou. A já si nemyslím, že regulace zbraní a zbrojních pasů je samospásná. Naopak velmi často se platí takovéto anglické pořekadlo The only thing that can stop a bad guy with a gun is a good guy with a gun. Tedy jediný, kdo může zastavit špatného muže se zbraní, je dobrý muž se zbraní. A já nechci teď rozhodně lobovat za to, abychom si všichni kupovali zbraně. Byť očekávám, že ta fronta na zbrojní průkazy bude obrovská. Ale myslím si, že ta regulace zbraní skutečně není samospásným řešením a nikdy nebude. Podle mého názoru a znovu říkám je to můj subjektivní názor, tady neexistují důkazy, není to matematika, je hlavním příčinou adorace násilí, nenávisti a neustále radování se nad zbraněmi a uctívání v podstatě zbraní jako něčeho, co má být součást toho našeho normálního světa. Já jsem na to upozorňoval už mnohokrát, I tento rok, když jsem viděl Petra Fialu, jak si se samolibým úsmělem prohlíží nábojnice, kdy Jana Černochová se bezprizorně fotí s útočnými puškami a v podstatě učí dokonce nebo učila, co by starostka Prahy dvě děti, jak správně držet zbraní. Vidíme to dnes a denně, 23. prosince nám sdělí z médií, že se máme připravovat na válku, dnes pan Lipavský nám zase řekne, že musíme zastavit Rusko, protože Rusko se snaží dostat se do střední Evropy. Neustálá štvavá propaganda. Namísto komunikace, namísto diplomatického řešení pořád posloucháme, že je třeba zbrojit, že je třeba odpovídat na násilí násilím a že je třeba zahnat protivníka nějakými zbraněmi. Ten největší problém je v tom, dámy a pánové, aspoň dle mého názoru, a znovu říkám, je to názor subjektivní, zdůrazňují to naprosto jednoznačně, že my jsme se ocitli v situaci, kdy se cítíme oprávněni prosazovat vůli zbraněmi. A nikdo z nás nebo ne, z nás možná ano, ale z těch vrcholných politiků a z těch lidí, kteří jsou zastánci právě této cesty, si neuvědomuje, že každý z účastníků jakéhokoliv konfliktu je přesvědčen o tom, že koná dobr. Každý z nich. Tak jako jsme my přesvědčení, že konáme dobro v rámci ukrajinského konfliktu, když tam dodáváme zbraně, já tedy ne, ale naše vláda. Tak jako jsou přesvědčení Ukrajinci, že brání svoji zem, zcela přirozeně, že bojují ve jménu dobra. Tak jsou o tom přesvědčení Rusové. Jsou o tom přesvědčení, protože 8 let sledovali to, jak jejich spolupčané jsou šikanováni, vražděni, zabíjeni, polupováni. To samé platí I v konfliktu v Izraeli. Samozřejmě Izrael odpovídá na útok Hamásu. Je to přirozené. Všichni ti bojovníci, kteří tam jsou, tak jdou bránit svoji zem. Ale věřte mi, že stejně tak bojovníci Hamásu, Hisbaláhu, jsou přesvědčení o tom ve svých očích, ve své optice, že konají dobro. A pokud budeme neustále přesvědčení a budeme přesvědčovat všechny ostatní, že dobro lze prosazovat I se zbraní v ruce, tak se nám tyto věci budou opakovat a budou se nám vracet jako boomera. Právě proto apeluji a vždy budu apelovat na to, abychom hledali kompromis. Abychom hledali komunikaci. Abychom hledali společné vody. To, co nás spojuje, ne je to, co nás dělí. Abychom nikdy a za žádným okolností neprosazovali válku jako nějaké řešení jakéhokoliv konfliktu. Já si pamatuju a mohu vám to ukázat a dokonce vám to ukážu v jednom svém příspěvku na Facebooku, kdy se Jana Černochová nejradovala, ale vyjádřila nelítost nad zabitím ruské novinárky Darě Duginové. V domníní, že přece ona byla ta zlá. Že ona si tu smrt tak nějak zasloužila. A já jsem tehdy upozorňoval pozor, tohle se nám může nebezpečně rychle vrátit. Nebezpečně rychle vrátit. Nemůžeme se radovat nad smrtí civilistů, I když si o nich myslíme cokoliv. Můžeme si o nich myslet cokoliv zlého, ale nikdy a nikdy za žádných okolností nemůžeme radovat ze smrti civilisty bez řádného soudu, bez případně trestu smrti, který by byl vynesen řádným soudem. Nikdo z nás není bůh. Víte, já jsem v pořadu keci a politika, když se mě ptali na takovou ošemetnou otázku, jestli bych se radoval ze smrti Goebbelse za druhé světové války. Já jsem říkal, ne, neradoval. Protože by to nic nevyřešil. Já vím, že je to velmi ošemetné, vím, že je to velmi kontroverzní téma. Ale prostě já nemohu jaksi popravovat bez soudu nějaké lidi jenom proto, že si myslím, že jsou zlí. Já to nemám oprávnění. Nejsme bozi. Západ si začal hrát na bohy. Západ si začal hrát na to, že může prosazovat kdekoliv cokoliv sílou vlastních zbraní a sílou své technologie. Tohle je fatální omyl, který se nám bude skutečně vracet. Prosím pěkně vratíme se k humálním tradici České republiky. My nejsme národ válečinků, my jsme národ chytrých a schopných lidí, který vždycky preferoval mírovou cestu. A přesně takovou cestu chci preferovat a prosazovat I já. Minulém roce jsme uspořádali tři velké demonstrace. Největší za poslední dobu a chtěl bych poděkovat moc každému, který na tu demonstraci přišel a často vážil cestu přes celou republiku jenom proto, aby se postavil za naši zem. Obrovsky si toho vážím, každého jednoho z vás. Bohužel jsme nedosáhli svého cíle, kterým samozřejmě byla demise vlády, jak často říkám, jakož to odvalení balvanů z naší cesty k cíli, kterým musí být prosperita, bezpečnost, suverenita České republiky. Nepodářilo se nám to nejen proto, že bojujeme proti silnému protivníkovi, který má na své straně média, finance a v podstatě všechny zbraně moderní doby, ale zejména proto, že řada lidí bohužel je vlhostejná vůči tomu, co se v naší zemi děje. Velmi často kritizuje to, co se kolem nich odehrává, nicméně není připravena cokoliv v té věci udělat. Já bych řekl, že jsou dva základní faktory, které, podle mou názoru, vedou právě k tomu výsledku a k tomu, že jsme našeho cíle nedosáhli. Tím prvním z nich je slovíčko nebo slovní spojení úsloví Ono to nejde. Ono to nemá cenu. Je to něco, s čím já se neumím smířit. V celém svém životě jsem neukázal akceptovat jako odpověď na svoji otázku, že něco nejde. Velmi často navrhujeme řešením, ať už na snížení ceny potravy, ať už na snížení ceny energii a velmi často v komentářích nacházím I od lidí, kteří by si to přáli, odpověď to ale nejde. Není větším vítězstvím otrokáře, než přesvědčit otroka, že nemá šanci se dostat ze svého otroctí. Není větším vítězstvím. Když zlomíte jeho mysl, když je přesvědčíte, že to není možné, tak v tu chvíli už ten člověk nemá sebe menší šanci na odpověď. Takhle to bylo vždycky v historii a je tomu taky v současné době. Otázky na to, jestli tou demonstrací padne vláda, možná ne, možná ano. Ale víte, já jsem zažil ve svém životě možná asi nejhorší okamžik, kdy jsem byl se koupat se svojí nejstarší dcerou v moři a přišly obrovské vlny. Obrovské vlny. A skutečně I mě s mojí postavou a přesto kilováhy ty vlny totálným způsobem zemlili a já jsem neviděl, kde je moje dcera. Ta chvíle byla zoufalá a já jsem se snažil za ní probojovat zpátky do vody a prostě nešlo mi to, protože ty vlny mě pořád jenom se mnou mlátili o dno a byla to chvíle naprosto zoufalá. Naštěstí pro mě jedna z těch vln v podstatě mě tu dceru vyplavila až na pláž a já jsem se teprve v tu chvíli oddychl a z toho moře jsem vyšel. Ale věřte mi, že I kdyby mi tam v tu chvíli někdo říkal, nemáš šanci se k ní dostat, nedostaneš se k ní, tak bych nikdy z té vody nevylezl. Ano, ta pravděpodobnost byla strašně nízká, ale prostě pokud něco skutečně chcete, pokud si něco skutečně přejete v hloubi svého srdce, tak uděláte maximum bez ohledu na to, jaký je výsledek. Už jenom proto, že chcete mít pocit ve svém srdci, že jste udělali maximum možného pro to, abyste toho cíle dosáhli. A to, jestli to výjde nebo ne, to řešíte až potom, nikoliv předtím. Takže skutečně věřte mi, že kdyby mi tam tenkrát kdokoliv říkal, nemá to cenu, stejně se ti to nepodaří, pokračoval bych dál. Už jenom proto, že bych nikdy, nikdy se nemohl smířit s tím, že jsem neudělal maximum, které bylo v mých silách, abych svou srdce typoval. Dodnes se z toho budím a mám z toho velmi, velmi těžké, těžké pocity, když si na to vzpomenu. A nic není horšího, než zoufalost, když nemůžete pomoci svému milovanému. Proto prosím, zapomeněme na slovní spojení. To nejde. Bojujme za svou budoucnost, za budoucnost naší děti. Bojujme za naši zem. Bez ohledu na to, jestli ten výsledek je zaručený nebo není zaručený. Nikdy není zaručený. Kdykoliv kdo začínal podnikat, určitě ani Elon Musk, ani Steve Jobs nevěděli, že budou miliardáři a nikdo jim nemohl v tu chvíli říct, že se tak stane. A určitě by jim 99 lidí ze sta řeklo, to se nikdy nemůže povést. A vidíte, povedlo se to. Prosím, zapomeněme na to, že něco nejde. Jde, všechno jde. A nesmíme se nechat ani na minutu přesvědčit, ať už médii, nebo našemi politiky, nebo kýmkoliv jiným, že něco nejde. To je porážka. To je ta prohra, dámy a pánové. Pojďme si to, prosím, uvědomit. Každý jeden den. No a druhý faktor, dámy a pánové, alespoň dle mého názoru, je to, že hledáme neustále nějaké dokonalé řešení. Dokonalé lidi. Nic takového neexistuje. Perfekce je nesmysl. Ani já nejsem perfektní. Nikdo na světě není perfektní a tím méně já jsem člověk a ještě ke všemu muž, takže to samo o sobě implikuje to, že jsem tvor chybující. Nehledejme perfekcionismus, dámy a pánové, protože je nikdy nenajdeme. A často zůstaneme stát na místě jenom proto, že si říkáme, tohle řešení není perfektní. Tady nejde jenom o politiku a o naši zem, ale o náš život v rámci našich rodin, v rámci našich přátelství. Mnoho věcí není perfektní, ale vy v nich tu dokonalost musíte najít. Každá věc je svým způsobem dokonalá, pokud akceptujete její chyby. Já se svou ženou žiju 21 let, ani ona není dokonalá, vždyť se k tomu blíží mnohem více než já, ale věřte mi, že její miluji právě I pro ty její krásné chyby, které na ní vidím a které možná znám jenom já. I to je poselství, které bych tady vám chtěl předat, abyste se nad ním třeba na chvíli zamysleli, že skutečně tu dokonalost, ta není daná, tu my musíme ve věcech a zejména v lidech nacházet. Díval jsem se teď nedávno na film Poslední samuraj a kdysi jsem četl knižní předlohu a tam je tohle řečeno naprosto krásně v průběhu celého toho příběhu, kdy hlavní postava tráví svůj život tím, že pod stroby hledá perfektní květ a nemůže ho nalézt, na každém vidí nějakou chybu a teprve v závěru svého života, kdy umírá, tak tam pronese tu památnou větu Každý květ je dokonal. Tak já vám dámy a pránové přeji, aby pro vás každý den byl dokonalý, abychom si vážili každého jednoho dne a v optice té tragedie, která se nám stala tady ve čtvrtek, v optice toho, když si vzpomenu na ten okamžik, kdy jsem nemohl pomoci své dceři, tak už se mně v podstatě nemůže stát asi v životě nic horšího. Představa, že když mě někdo říká, my se nebojíte, že vás někde někdo zavře nebo připraví odvokaci, já už jsem ten nejhorší okamžik svého života patrně prožil a měl jsem štěstí v ten okamžik, obrovské štěstí a budu si toho vážit. A právě proto považuji každý den za dokonaly. Možná není perfektní, ale já v něm tu dokonalost se vždycky budu snažit hledat a snažím se ji v ní nacházet každý jeden den. Proto vám přeji I vám, dámy a pánové, abyste prožili Vánoční svátky v krhu svých nejbližších, v klidu, ve zdraví, ve spokojenosti, ve štěstí. Abychom v tom příštím roce dokázali odmítnout argumentaci, že něco nejde. Abychom se postavili za správnou věc. Abychom k sobě byli milejší, ohleduplnější, empatičtější. A abychom nacházeli dokonalost v každém dní a v každém člověku, kterého v životě máme a kterého potkáme. Přeji vám krásný den, krásné nadcházející dny a tak, ať si je prožijete nejlepé, jenom jak umíte. Budu se moc těšit na další setkávání s vámi, protože to, co mi tenhle rok dal a na co nezapomenu, je neuvěřitelné množství lidí, tisíce lidí, se kterými jsem si podal roku, se kterými jsem se seznámil a se kterými jsem se dal dohromady. Ta těžká doba spojila mě s lidmi jako Jana Zvěrtekhamplová, Jiří Berán a mnoho a mnoho dalších úžasných lidí, se kterými bych se možná nikdy osobně nepotkal. Takže pojďme nacházet v těch věcech I to dobré. I v těch špatných věcech vždycky hledajme to dobré, protože jedině to je ta správná cesta. Jedině pozitivní energie nám vrátí v rámci Karby opět pozitivní věci. To, když budeme negativní, to, když budeme nadávat jeden druhému, když budeme na sebe vulgární, když budeme adorovat násilí a zbraně, tak mi věřte, že se v té energii bohužel vrátí I v tom negativním slovosmyslu. Takže, dámy a pánové, přeji vám krásné Vánoce, hodně zdraví, hodně štěstí a nacházejte dokonalost. Děkuji vám pěkně. Ať žije naše vlast, ať žije Česká republika. Hezký večer.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici