← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 1: No, tak asi ne, ale jestli ano, tak se vám nepřiznám. Já vám povím to, co teď říkám u každého na každém zetkání, kam se mezi vás dostali. Víte, co byla ta úplně největší lež od roku 1989, která nás spotkala? To nebyla privatizace. I když tam zavučili neskutečný peníze, tam se staly neskutečný věci. Ale nebyla to ta největší lež. Nebylo to ani potom později, když jsme vstupovali do všech těch mezinárodních struktůr a říkali nám, že to bude dobrý, a ono to zas tak dobrý není. Ani to nebylo tak jako úplně to nejhorší. Ale úplně největší, nejnehoráznější lež od roku 1989 bylo to, že nám tvrdili, že ta občanská skolečnost, kterou nám tady vybudují a kterou bychom si měli zaplatit a kterým bychom si jí vážili, že je pro nás. Mluvčí 0: A ona není. Mluvčí 1: Oni nám tvrdili, že media musí být nezávislé, objektivní, musí se to platit s koncesionářským poplatkům, to je jediný důkaz, kterému jediný způsob, jak zařídit, aby ta česká televize byla nezávislá, český rozhlas taky, že je velmi dobré, když české noviny budou v rukou ideálně zahraničních vlastníků, protože to je ta známka objektivity, že český novináři budou vychováváni na fakultě sociálních věd, říkali nám, že musíme mít to nové školství, které slouží té nové obrově, nové občanské skolečnosti. Říkali nám, jak je dobře, že tady vyrostou všechny ty politické nezískovky, člověk v tísni, evropské hodnoty, jak je to pro nás důležité a podstatné. A teď jsme v roce 2023 a zjištujeme, že to úplně nebylo pro nás. V roce 2015 začala migrační krize. Do Evropy bylo najednou na cestě určitě miliony lidí. Němci říkali, výrša prdas, zvládneme to, bude to dobrý. Mluvčí 0: A lidi si říkali, kurdi, ono to není dobrý, ono někam přijde, milion lidí, není žádná migrace. Měli pochybnosti, že to zvládneme. Co říkala ta občanská společnost, která to měla být pro nás? Jste násci, všichni jste násci, protože máte pochybnosti o tom, že se to nezvládne. Mluvčí 1: V roce 2020 přišel covid. A lidi si říkali, to je úplně divný, jak se to tady vede, jak se všechno zavírá, jak se pod závěkou boje proti nemoci uzavírá. Jo, přicházíme o občanské svobody. Vždyť přece to mělo být o vráceně. Co nám řekly nezistovky a lédi? Držte huby a buďte rádi, že můžete být završtovaný a sedět doma. A kdo si to nemyslí, tak pozdě je nepřítel a nepatří se. Pak přišla vakcína, rok později, a lidi si se měli pochybnosti a říkali si, to je nevyzkoušená vakcína. Kdo to kdy? Takhle rychle se to přece nedělá. Normálně to trvá strašně dlouho dobu, než se to odzkouší. Ne, bude to dobrý, ale kdo nemyslí tomu, že ho dvě dávky zakrání, ten sem to se nepatří, je to špatný. Teď máme válku na Ukrajině. Před rokem lidi zase říkali, kále, to Rusko je podměrně hovřenatý soupeř. To není tak, jako že bude poraženo jedna věc. Ne, ne, ne. Rusku dochází návěr, zbraně, lidi. Teď zavedete ty ohromný samce, a kdo to bude měřit jako laborat. Tohle nebude lidé dělat. Jenom jsem vyjmenoval ty nejkřiklanější případy od roku 2015. Mluvčí 0: Myslíte si, jakože média, Mluvčí 1: Která takovýmto způsobem o nás informovali, takovýmto způsobem informovali v poslední době, jakože nám to něčemu muselo. Myslíte si, že tohle je ten hlídecí pes demokracie, který bude hlídat tu vládu, která bude hlídat a starat se o sluhy národ, třeba I proti vlastní vládě. Ne. Ty média slouží, ale ne nám, ne lidem, ne tomuhle národu, ne České republice, ale jakýmsi nedefinovaným, nedefinovatelným, a nebo velmi snad nedefinovatelným mořenským důmům. Pro ně se to všechno stavilo. 30 let. 30 let nám říkali, že to je pro naše dobro, a až teď se ukazuje, že ne. A já chci říct, že naše cesta, aby jsme se z toho nedostali ve vnitá, že my musíme bojovat stejným zbraňem. Ještě před půl rokem, když se k tohle někde mluvilo, tak mě spousta lidí říkalo, víš, ale my musíme být tu, tahle mě říkny média, my je musíme doluňit, aby říkali pravdu. Nikdy je tomu nenudí. Možná na chvíli, možná na čas, možná se někde najde nějaká silná osobnost, Mluvčí 0: Alespoň na chvíličku, která to zvládne, Mluvčí 1: Ale jakmile někdo bude mít moc a vliv, a bude schopen udovit, udávat informace, bude mít nějaký vliv, okamžitě se mu pokusí někdo ovládnout. Okamžitě se někdo pokusí toho využít. Tudy cesta nevede. My můžeme dělat jen jedinou věc, my musíme být vlastní média. My musíme být občanskou společnost. A ty podporné struktury té občanské společnosti vybudovat velmi znovu. Já vždycky dávám takový hezký příklad. Představte si, že strana Pro vyhraje OVN. Vyhraje je poměrně dobře. A jindra Reykjel se stane premiérem a bude povolovat, a dostane pozvání z americké ambasády. On tam přijde a oni mu řeknou, pane Reykjel, super, skvělé vítězství, gratulujeme vám, jo. A teď tady tam jsou pěti mezinárodní slovy, které už zůstávají v platnosti a tady jsou dohody, které v žádných slovách nejsou. A to taky bude platit. A ten jindra říkne, no počkejte, aby jsme vyhráli volbí z něčeho úplně jiného, to takhle jako by to nešlo. A řeknou mu to, pane, jestli to nebude šílet, a česká televize proti vám stůří kampání, milion chvílekým dělá třistotisícové demonstrace, postaráme se, aby třeba Volkswagen začal odvolat Škorufu. No co ten jindra v této chvíli někoho má udělat? No, my se musíme dopracovat do standu, kdy on tam přijde a říkne, jo, česká televize proti mě udělá kampání. A tři lidi udělá. My jsme schopní si naše informace podoplačit. Našimi kanály, našimi cestami. Máme vlastní média, vlastní spolupracovníky. Ať všichni mě kampání dělají a že se milion chvílekým bude dělat demonstraci, my si uděláme větší. Tohle je cesta, kterou musíme dosáhnout. A já vás dneska poprosím, aby nám jste nám, především s těmi novými médií, Mluvčí 0: S tím, co děláme, abyste nám pomohli. A nejvíc nám pomůžete opravdu tím, co už tady zaznělo na začátku. Mluvčí 1: Že si založíte facebookový profil a uděláte s námi, v podstatě s námi to médiu, kdo hromady vytvoří. Vy už máte ty reportery, který píšou, včetně moje maličkosti, ale nejsou to jenom já, jako jsou nás desítky a stovky. Jsme schopni dostávat ty informace do hře jiného prostoru. A už vlastně potřebujete jediné. Aby to stalo lépe. Už nepotřebujeme si kupovat noviny, nepotřebujeme si kupovat, nepotřebujeme koukat na televizi. Tohle, toho, ten mobil je všechno. To jsou noviny, televize, kamera, Mluvčí 0: Čtečka, Mluvčí 1: To je všechno, hromady, to je všechno, co potřebujeme. Když nám s tím pomůžete, když budete šířit ty naše myšlenky dále, tak nejenom, že s náma tvoříte ty nový média, ale zároveň I rozhodujete o tom, o čem se bude a nebude mluvit. To není v našich rukách. My vám můžeme říct, co je rozumné, nebo co myslíme, že je správné, ale vy rozhodujete, jestli to pustíte dál, nebo nepustíte. Vy rozhodujete o tom, které myšlenky se budou šířit a které jako úplně nebudou. Nebudem to rozhodovat někde, nebo na setkání, nebo nějaké redakční radě, nebo někde poslední, co se dohodnou, o tomhle se mluvit nebude, o tomhle se mluvit bude, o Raimovi budeme říkat, že je zlej, a o Fialovi budeme říkat, že všechno dělá správně. Ne, budete do toho prostě a jednoducho se rozhodovat, jestli. Zeptám se, jak jste se dozvěděli o této akci? Prosím, zvedněte ruku, kdo se o ní dověděl přes Facebook, nebo jinou sociální sítě. Tak, děkuji. Kdo se o ní dozvěděl jinak přes internet, ale ne přes sociální sítě? Třeba, že mu přišel nějakej mail, nebo tak něco. Taky mám, výborně. A kdo se o ní dověděl, jako od přátel, že mu o tom někdo řekl, kdo je poslaný, k toho se někdo poslal? Tak je víc. Ano, děkuji. A kdo se o tom dověděl z letáku, jako že si to předřetl někde na ulici? Jeden, dva, tři. Nejvíc. Nejvíc lidí se o tom dozvědělo přes sociální sítě. Tudy jde naše cesta, protože mémir na sociální síti, když nám s ním pomůžete, je asi tak jako o dva, o tři řády levnější než česká televizi. My nepotřebujeme ty přemyslné vozy, nepotřebujeme ty vysílače, nepotřebujeme kamery, nepotřebujeme organizační strukturu, která se podobá jakýkoliv korporaci. Ne. My můžeme udělat mémir dohromady s vámi, pokud vy nám to pomůžete, pokud nás budete sledovat, pokud nás budete sdílet, pokud nás budete číst, pokud o nás budete říkat dalším lidem. A jste to vy, kdo rozhovuje o tom, jaký budeme mít meniální obsah. A jste to vy, kdo rozhovuje o tom, co se do veřejného prostoru dostane a co se do něj nedostane. A jste to vy, kdo rozhovuje o tom, kdo mluví za vás, kdo mluví o tom, co vy potřebujete, aby zasdělilo. A nebude to to, že si právě dělíte v České televizi rozhodnou, o tomhle se mluvit nebude, a tím pádem to z veřejného prostoru zvizí. Podívejte se, jak málo se mluvilo o vysokých cenách. Nakolik lidí se na ně obracelo, že to na něj dopadá. A skoro nikdo o tom nemluvilo. Mluvčí 0: Přece je to v pořádku. Mluvčí 1: Víš, jsem teď úplně myslel, jak jsme seděli, seděl tam ten parkourist, jak bossoval to, a říkal, že neprčí, že vlastně do třeho nemá žádný problém. To přece nestojí za to, že lidi mají problém, že přišli a řekli, že prostě žijí týží ceny. Že to není jednoduché v čem žijí. K tomu řekl, to není důležité. Na závádcováku se sešlo 100 tisíc lidí a prezident řekl, ty nejsou důležité, můžeme pomluvit. No sakra, jako v takovémhle stavoste, to je ta občanská společnost, o které nám říkali, že je pro nás a není. Mluvčí 0: Ale. Mluvčí 1: Teď už se s tím dá něco dělat. Ta cesta je právě tady. My se snažíme, co nejvíce, ty, kteří za nás mluví, nějakým způsobem koordinovat. Abychom se potkávali, seznatovali. Abychom se znali. A my pak nemusíme spolu sedět v jedné redační budově. My si prostě můžeme zavolat. A jsme schopni koordinovaně podávat ty informace vé. A opět jste to vy, kteří je buď to rozšíří nebo nerozšíří. No a my samozřejmě také chceme mít dosah. Chceme, aby jsme byli štějní. Chceme, aby se mluvilo o tom, co říkáme. Tak samozřejmě také koukáme, co chcete, abyste říkali. Nebudeme mluvit o tom, co nikomu nezajímá. Mluvíme o tom, co zajímá vás. Co zajímá vás všechny. A všechno tohleto, každou kornu, kterou vydáváme my, tak na stejnou produkt musí vydat Česká televize tisnat. O tři záře víc. Pokud nám v tom nepomůžete, aby se to šířit stejně rychle, a budeme mít ten stejný směr, který to máme, tak do roka a do dne bude většina reportejů bez práce, protože my jim na veřejným prostoru to opravdu seberáme. A budeme to oslovnit. Ale budeme to oslovnit jedině, když to bude dohromady s vámi se všechny. Takže vás chci poprosit, kdo ještě nemá ten výzvukový profil, kdo ještě nejste na žádné sociální síti, kdo ještě nejste v tom veřejném prostoru, pomožte nám začít vstup novou občanskou společností, pomožte nám začít znova budovat ty doktůrné struktury, aby kterýkoliv premiér až jednou přijde a řekne mu, co má říkat, tak aby mohl říct, nemusím, protože za mnou stojí občané tohle země. Za posledních deset let jsme neměli žádného politika, za kterém bychom mohli stát. Ale ono to funguje obou straně. My nemusíme čekat na to, až se ten politik objeví. My musíme vytvořit tu strukturu, aby jsme byli schopni dohromady fungovat. A pak to poptáte. Vždycky někdo vyplní. A něco mi říká, že ta strana pro by to klidně mohla být. To je tady ode mě. Dám vám děkuji za pozornost. A já vám ještě předávám slivku Petru, která bude pokračovat. Mluvčí 3: Děkuji. Víte, co dokáže zranit, potěšit, ublížit, ale I zachránit? Je to slovo. Já si myslím, že za těch posledních čtyři roky, tři čtyři roky, jsme zjistili, že dokážete slovem hodně zranit, hodně ublížit, dokážete si rozešvat vztahy, ale dokážete I podpořit. Dan tady mluví o tom, že je potřeba podporovat tady ta média. Já na to to souhlasím, ale já jsem zdravotník, jsem maminka, jsem manželka, počas protiv nás, jsem kamarádka a pro mě je strašně důležitá ta jistota a stabilita v té domácosti, takže já zas budu navádat k tomu, abyste vážili komu co říkáte, jak mu to říkáte a kde mu to říkáte. Pokud je to Pekarova na Facebooku, máte volnou ruku. Pokud je to přítel, tak je vždycky dobrý se podívat, zeptat, co zatím je a proč reaguje a jak reaguje. Co se vám může nejhorší dostat, když budete mluvit o svých pocitech a o svých poslych? Nic. Maximálně se rozhádáte, řeknete svůj názor a odjedete. Víte, já jsem, oni mě vždycky říkají, že jsem rejtlu v bulldog. My jsme to změnili a říkali jsme, že budeme říkat rejtlu ma vlčice, protože jako bulldog si myslím, že teda nevypadám. Ta vlčice se mi líbí víc, ale já se umím za věci postavit, umím v podstatě říct tak, jak jsou a neuhnou. Neuhnou stojím si zatím. Moje ostré věci obličejí většinou lidí klamu a myslí si, že jsem štěkná, která se bude hládat jeho krve. Kdyby tady byl dneska můj manžel, tak vám řekne, že když se mi něco nelíbí, tak já prostě přestanu mluvit. A já jsem schopna mlčet opravdu I dlouhou dobu. Já budu odpovídat na základní otázky doma, ale nemluvím, protože ze zkušenosti vím, že člověk může v afektu objestovat spoustu věcí, které vás zraní a ty slova už zpátky nevezmete. A pamatuju si to už do zpívání I vlastně z vlastní zkušenosti, že moje nítě, když přijde do mojeho očí, moje první zjišťuje, jestli mě něco bolí a když mě nic nebolí, tak ví, že někde průse, že mě z nich někdo naštval a zjišťuje doma, kdo mě naštval. Proto já vždycky říkám, je potřeba komunikovat jeden s druhým, začít se ptát, dívat se, jaký máte sousedy, co přesně ten váš soused dělá, co potřebuje, protože mnohdy ta bariéra, která tady byla vychvořena během covidu a ta nenávist, ta záž, která byla opravdu vychvořena cíleně, protože tahle vláda chce zničit ty vazby, chce zničit rodinu, chce zničit přátelství a chce vás udělat závislý prostě na systému, tak je potřeba, abyste zjistili, co ta vázna a nakonec zjistíte, že jsou to prostě hloubosti a maličnosti a nemusíte se zhodnout na vézy ohledně covidu, nemusíte se zhodnout na tom, jestli bylo očkování v pořádku, nebo ne, ale je potřeba, abyste se zhodli na té životní cestě a na tom, co chcete a jak chcete žít a já si myslím, že všichni, jak jste dneska tady, tak chcete to, co chceme my a je jedno, jestli jste ze strany PRO, nejste PRO, jestli jste ze strany KSČM, všichni chcete prostě svobodnou republiku, normálně se nadechnout a mít nějakou budoucnost bez omezení, je to tak. Abyste začali stavět pilíře, abyste prostě opustili takovou tu nevraživost, to, že vám soused, naše sousedka nepochoruje fialu, takže pro mě je to nekrátké, že jí pozdravit, ale snažím se ty hosty lámat a snažím se budovat ty druhý hosty. Je potřeba postavit ty pilíře té stability, protože on ten výchr přijde, ta hruška přijde a on se tu všechno smete a vy víte, jak to dopadlo před dvěma lety, uchodem 24. června, to budou dva roky, co proběhla ta tornáda na Jižní Horavě a tam už zůstala pohroma. Tam opravdu zůstala pohroma a já si pamatuju, když jsem tam tenkrát stala v těch hruškách a tu si myslím, že vydržím hodně, tak jsem brečela, jak malá holka a v tu chvíli bych chtěla mít na to kompletně všechno. Takže my tady v té virtuální výchřici musíme přejít. To znamená, že budeme stavit ty pilíře. Na čem je to postavené? Na rodině, na přátelích. Pokud vás rodina prostě odmítla, přátelé, sousedé, komunikace. Musíte najít odvahu, vystoupit z té obchodní zóny a začít se zajímat, kde máte svýho vydláka. Kdo máte svýho vydláka? Přesnějte se. Kdo jste začal podporovat české obchody a české Podnikatele. Podnikatele. To je to. Ale pořád je vás málo. My musíme prostě začít podporovat naše podnikatele. České podnikatele. A tím, že si budete vzájemně pomáhat, povídat si, vzdělovat si ty informace. Zase jednoho slovo. Vy si řeknete, hele, támhle na konci České Líbby je úžasná paní, prodává úžasný vajíčka. A tak se domluvíte a od týden tam bude jezdit každý jeden. Aby se si prostě ušetřili cestu. Začněte si zjišťovat, jak jeden druhýmu můžete pomoct. To je velmi důležité. I vědět o sobě něco. Jestli má někdo zdravotní problémy. Nemá zdravotní problémy. A já vám garantuju, že když postavíme základy těchto pilířů A je fakt jedno, jestli máte krevní skupinu nebo nemáte rodinou krevní skupinu. Protože ono většinou v ruku na srdce vždycky vás nejvíc radí, ten nejbližší. Tak ty pilíře zůstanou stát. A tam, kde zabrán horaj, nebo kde spadnul, tak budou okolo stát lidé. Ať už jsou to lidé s prol, nebo se to vy, kteří vám tu paží podají a pomohou vám na ty nohy, aby jsme šli dál do předu. Víte, ale tady to všechno je postavené na jedné takové nízké energetické vibraci, které se říká strach. Tam nás nahnali před třemi lety. A já jsem to vždycky srovnávala k takové ohradě, v které nažinou slouží ovečky, aby jste nažilovat tam. A na konci té ohrady chybí kus flotu. A objeví se jeden z vás jedinci, kteří prostě budou pít s tobou ven. A všichni říkají, ne, tam nesmíš, tam když vypročíš, tak ty už smete, umřeš a už se nevrátíš. A oni najdou odbavu, vypročí ven a zjistí, že říkají, že se nic nedělo. A začnou v podstatě takhle zanářit ty ostatní a ostatní. A je potřeba všichni, co máte v sobě, ještě nějaké pocity strachu, abyste si je zpracovali, I když někdy je to náročné, protože ono, když to běží v dlouhodobním procesu, tak je to těžší. Ale já teď říkám, že emoce jsou nemoce a tady ty chronické strachy o tom vedou zapravit ke zmíšenému krennímu tlaku, ale k té ve snavosti, která z vás hodně trpí. Já jsem měla včera telefonát od paní, protože viděla nějaké vysírání pana Kohlera, já nemohla vůbec toho stát, a pak mi volala, tak jsme si chvilku povídali a já jsem řekla, že to pustí prostě. Já věřím v tom, že co mají být, to prostě bude a všechno se děje z nějakého důvodu a děje se toho náš prospěch. My to teď ještě nevidíme, my máme to prostě jako katastrofickou věc, ale já jsem naprosto větnostně přesvědčená, že to všechno dobře dopadne. Takže je potřeba, abyste ty strachy eliminovali. Jak na to? Těch metod je spousta, ale já vždycky říkám svým dětem, co se může nejhoršího stát? Nic. Kamarádka mě opustí, přestane se se mnou bavit. Co se může horšího stát, když řeknu prodavačce, že nemám pravdu? No tak mě vyhodí z odchodu. A co? Tak půjdete jenom. Zkuste eliminovat tady ty strachy, až půjdete odstřed z téhle místnosti. Kdokoliv z vás má nějaký strach, prostě nechte ho tady. Nechte ho tady a si s ním poradí a běžte domů. Nabíjte se tou energií, bavte se se snouštědy, šiřte informace o tom, prostě jak chcete žít, co chcete proto udělat, co se děje vpro, co se děje celkově. Připravte se na září, protože to sešli. Bude pak rychlý a budujte ty pilíře, protože na tom to všechno stojí. Jak jim graficky říká, on bez vás je nikdo. Tu budoucnost, kterou si tvoříme teď s tím, že jsme v přítomnosti, ta záleží na nás a všechny. To nezáleží na jednom rajchlově, protože když tady nebude rajch, to určitě někdo jiný. Ale jde o to, aby jsme všichni šli těm stejným směrem. Jak asi víte, tak se děje v České republice spousta, spousta změn a začíná se I v tom zdravotníctví. To zdravotníctví je mhá, jako si řekněme, na rovinu a dokonce už mě volá některý lidé, že plakí I za rangery a různá vyšetření. Antibiotika jsou činná obrazčí pokud jsou dostupná a tohle všechno se dá zvrátit, tohle všechno se dá změnit. Pokud vám někdo přidní, že to nejde kde, smlouvy, které jsou uzavřené, jsou právně nakladnutelné, dají se změnit. Slivy, které tam zamlávala Gala, od nich se dá obstoupit. Není to tak černé, jak to vypadá. Oni vám to tak pouze prezentují. A tím, že vy to v sobě tak jako žijete, tak potom vás to víc nahno dává. U ní to všem vsteh. Já můžu narovinu říct, že jak potkat Fiala, tak mě slundává jeho šáru z jeho krku. Já ho mě by asi zavřeli za nejvší četnost a pak bych potřebala hodně dobrýho právníka, aby mě posilil. Ale některé věci jsem se naučila úplně ignorovat. No za ty tři, čtyři roky dostanete tolik ráno, že máte dvě možnosti. Pokud se stáváte, nebo se nadřímíte, ten příští zvon posilíte a jdete dál. Ale já vás prosím, nebojte se, neohýbejte se, narovnejte se, protože to, co vás dělá člověkem je vaši důstojnost. Zachovejte si svou důstojnost. Spousta věcí, jak jsem říkala, se dá zpravit. Teď se tady rozjíždí ta telemedicína. Týká se to tady hlavně průmluvského kraje, takže tam bych vyzvala všechny, kteří se toho budou zúčastnit, aby nám posílali světnou vazbu, protože dělat diagnozu počas počítač, to je naprosto absurdní. Máme tady někoho z lékařů nebo z SSK? Tamhle se hlásí. Já si myslím, že Jste sestřička nebo lékař? Prosím? Fizioterapeut. Fizioterapeut. Umíte si představit dělat diagnostiku pacienta přes počítač? Nelze. Nelze. Přesně tak. Už tím, že přijdete obchodňákovi, tak první celou, když vejdete do dveří, tak si vás prohlídne. Za prvé ví, jak obchodíte, jak dýcháte, jak se pohybujete a z mimiky obliče je pozná, jestli máte bolest, jestli se vám špatně dýchá a to potom dopiluje vím, že si vás poslechne, prohmátne a hlavně se doptá. A přes ten počítač těžko vidíte barvu růža, spoustu věcí a spousta východců si to ani nepřipojí. Takže to bude takový stresující a nelze nahradit prostě lidský faktor, který tím. Takže pokud by se to mělo potom mohlo zpustit I ve vašich krajích, tak já vás budu navádět, neodporujte to, naopak bojkotujte to, stejně tak, jak je potřeba bojkotovat tady to zrušení těch pohotovostí, těch 25 pohotovostí, které mají v plánu, protože ty pohotovosti už jsou tak dost řití, že ne, už tak se čeká hodně hodin a občas máte pocit, že dřív umřete, než vás ošetří. Takže tady je potřeba zase ta vaše spolupráce. Vyprdněte se na českou televizi, vyprdněte se na nějaký kliptady a spíš pracujte tady na těch věcech. Budujte si ty pilíře, soustředně se, co se děje ve vašem kraji, protože my ty věci můžeme změnit. Oni půjdou pomálu, ale malými kroky, malými změnami dostáváme velkých cílů a funguje to tak I v praktickým životě, že když se odpoutáte od toho negativního a od toho, co vás tráfí, pustíte to, necháte to pridout a začnete měnit věci sami v sobě, tak se vám to okolí začne měnit sami. A vy pak předjíždíte, jak je to možný, ale to je obec změně, to je vaší vybrační změně a to okolí nenásilně změníte. A ten, kdo ve vašem okolí zůstat nemá, ten odejde. Ještě nevím. My všichni, co jsme tady, my jsme si přehodili přátelé, rodiny, ale je to v pořádku, protože vy si přitáhnete lidi na stejné vlně, vy si přitáhnete ty samé lidi, kteří budou chtít tu samou vizit, svobodnou zemi, volně výchat, děti bez nějakého LBGT a nějakých ptákovin, jo, prostě svobodu, žádný kiloalkoholia a tyhle ty věci. Takže potřeba je začít sami usadit. To je cesta. Neříkám, že je znad. Věřte mi. Tu cestu už jsem si prošla mnohokrát a mnohokrát se vpadla a mnohokrát se musela stoupnout. A já věřím, že každý z vás, který tady je, má svůj vlastní příběh. Každý z vás, který tady je, už musel stoupat. A to, že jste tady je, tak je jasný v dokaze, že jste stoupli až jste dál. Takže vydržte, koukejte se kolem sebe a pokud najdete někoho, kdo je trochu slabý, kdo potřebuje vaši sílu, pomoc, nebojte se mu tu pašinatáho, protože on se vám potrátí. Ne třeba hned, ale já vždycky říkám, že každá květní myšlenka je energie a vrací se. A vrací se v době, kdy prostě to nečekáte. A jak jsem tady se s tými kolegy, tak já jsem prostě přesvědčena, že my jdeme dvěma kroky dopředu a krok zpátky. Předtím to byly dva kroky zpět, tři kroky zpět a krok dopředu. Ale teď už máme ten balón my. Předtím jsme hráli obranu a jenom high je to naši bránu. Teď už ten balón držíme a jdeme dopředu. A my jsme to viděli v tom Bénešově, když jsme tam teď byli před dvěma dny. Vlastně Leníčka tam byla taky. Já jsem toho pana Patrůského měla takhle na dohled a to bylo neskutečně zakomplexovaný, zpocený člověk, nevyrovnaný, který se ani nepodíval nezvedl hlavu, neměl ani vlastní názor. A jediný, co se tam stalo, nebyla tam žádná agrese ani radicalizace, protože tam bylo 120 lidí, takže je tam 120 cvětků. Ale jediný, co se tam stalo, tak ten tam, ale já jsem mědlá, přišel k tomu Bratkovskýmu, vzal takhle zrtavu a otočil ho. A co ten Bratkovský viděl? Viděl zruhu, viděl sám sebe a to se mu nelíbilo. A to byla ta příčina toho, když se Běnešově uještělo. Žádný nevdělal nic, musel konfrontovat na to, kterému klidu a tichosti mu tu kaměstě všechno řekl a na to se nedá nic říct. Prostě to jsou věci a ten člověk se zbalil a ještě se tam rychle postěžoval a pak už si hrál na haura na těch sociálních sítích. Víte, u našich sociálních sítích je každej frajer. Ale když mu řeknete, pojďte si to vyříkat, tak už je to po nich svůj hlavek. Takže nebojte se hlubit sami za sebe, nebojte se říct si svůj vlastní názor. I klidně na tom Facebooku. Nebojte se sdílet věci, které vám zajmají a za kterými ve mě stojíte. Protože když budete couvat, budete to schovávat, budete se bát, tak se v podstatě zpátky dostanete dolů a zapadnete mezi těmi litáry. A pak už se vám těžko odestavět. Já bych to ukončila, já si zdohledním Já jsem si tady ukončila další knížku. Kdo zde ji četl? Četl zde ji někdo? Já jí moc doporučuji. Já bych vám tady dal ještě nějaké má. Jinak vebdáme vlastně každý den. Píšete svoje vlogy. A já se je snažím nahrávat. Protože spousta lidí nemá čas číst. Takže já ji nahrávám, dávám to na svůj profil. Je to přes YouTube kanál. A I tahle kniha v princip ide v audioverzi. A tak, jak tam někteří psali, že s toho mám velký peníze, tak ne. Můžu vám na rovinu říct, a můžete se teď zadat. A dělám to zadat. A dělám to z toho důvodu Dělám to z toho praktického důvodu. A to je, že v dále navádá lidi o nějakou šířit jejich myšlenka. Ten čas který já mám tak to je v podstatě nejcennějiší co mám mohu dát Nemám peníze, nikdo mi neplatí Tak se říkala Tak se říkala, že to nejmenší, co můžu těm důvodcům a tady těm lidem sdělat je to, že jim to vždycky přehraju. A pokud tu knížku nemáte a milujete knihy, tak vám ji doporučuju. Ale já vám něco přečtu. Bohužel společnost přijící v napětku nemá potřebu všechny svoje zkušenosti předávat. Nemá potřebu budovat hluboké střehy, stejně jako roztvina, která roste k předvým původě má tendenci zahývat. Proč dobře vycházet ze sousede, když si můžu pomoc zaplatit? Proč se plavučit na zahrádce, když si v lídu můžu koupit zeleninu levněji? Proč se snažit získat dobré vzdělání, když si můžu diplom koupit? Třeba u Nerudové. Proč šetřit prostříčka příhodu, když vláda moje úspory prošustrovává nebalovou metamonetární politikou? Proč se zlovit s dcerou a určitý plést nebo vařit, když si s petr koupí levněji v pesku a na oběd si zajde do restaurace? Dokud svítí slunce, dají se zahrnívající pořady nějakým způsobem ignorovat. Bědá ale, když špatné počasí přinese vychr, tajfún, horikán v podobě pandemie, životné katastrofy, nedostatku energií vojenského konfliktu. V tu ráno se celý náš systém začíná otřásat základek a hrozí, že se z pořadu vydrátí. My jsme teď ve fázi, dáme děkuji, jsme teď ve fázi, kdy Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Mluvčí 1: Mluvčí 0: Mluvčí 1: Mluvčí 0: Mluvčí 2: Mluvčí 0: Kopírovat text

22.6.2023 - PRO Česká Lípa živě, Jindřich Rajchl, Ondřej Svoboda, Petra Rédová a Vidlák

Screenshot není k dispozici