← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 1: Tak, vypadá to, že jsme v živě, na dvou platformách, aspoň doufám, a než přijdeme k rozhovoru, který nás tady čeká, tak já bych vás poprosil, abyste nám dali vědět, že nás slyšíte, že nás vidíte. Bylo by to docela příjemné, kdyby ten rozhovor I někdo viděl a slyšel. Ano, přesně tak. A jinak, já tě tady zdravím, děkuji, že Mluvčí 0: Já děkuji, Matouši, děkuji za pozvání a jsem s tebou vždycky rád, protože už se známe nějakou dobu a myslím si, že už jako jeden druhýho máme k sobě nějaký respekt a řekl bych I přátelství, takže moc děkuji, že jsi mě pozval a že si můžeme spolu o tom popovídat. Mluvčí 1: Souhlasím a je to vzájemné, vážím si toho. Tak koukáme, jestli lidi tady něco píšou. Píšou, to vypadá, že jsme zřejmě vidět a slyšet, protože tady napsáno všeoka. Tak děkuju, super. První point bychom měli. Jak to bude probíhat? Já mám nachystané otázky prvně na tebe, co se týče Nebo které jsou od fanoušků, které tě mají rádi, tě podporují, jsou to takové otázky, co rád píše a podobné věci. Takže to bude určitě příjemný. Pak mám takový ty rozvětovovací k různým tématům. Někteří se umývají neustále dokola. Takže tyhle otázky projedeme znovu. Zřejmě je to důležitý, když stále se na to lidi ptají. A já ještě poprosím, když začneme o nazdílení tohoto rozhovoru. Takže pokud můžete, tak určitě nazdílejte, budeme rádi. A pro ty, co přišli a nevíte, kdo jsem, tak moje jméno je Matoub Svoboda. A moje stránky jsou www.meditace.net, kde později najdete I tento rozhovor s dalšími. Tak, to bylo k vodům. A já se tě rovnou interzeptám, za co jsi vděčný ve svém životě? Co tě naplňuje? Mluvčí 0: Za to, že mám skvělou rodinu, zdravější děti, fantastickou ženu a spoustu skvělých přátel polem sebe, to bych řekl, že je to nejdůležitější. Protože všechno ostatní, když přijde, tak nějak jako samou, všechno ostatní člověk může ovlivnit tím, jak se chová, tím, jak pracuje, ale prostě zdraví, štěstí a ty nejdůležitější hodnoty, jako je láska, na to člověk musí mít I trošku toho z hudy pomoci, protože to jsou věci, které prostě sám opět nemůže ovlivnit, ale to jsou ty věci, které jsou pro mě v životě nejdůležitější. To ostatní, bez toho, bez všeho si dovolím představit dít, protože jsem za život už prošel různýma etapama, ale ta rodina a ty přátele, to je opravdu to nejdůležitější. Mluvčí 1: Krásný, služný. A jaký je tvůj nejdůležitější cíl v krátkém časovém horyzontu? Mluvčí 0: No to je vždycky to, co samozřejmě, když se nebudeme bavit o politice, politika je druhá věc, kterou já prostě beru tak, že se snažím pomáhat lidem a tyhle zemi, kterou mám rád, ale zase, jak vždycky říkám, že kdyby za mě, ke mně přistoukl někdy nějaký člověk, který má tu moct to ovládat, tak řekl bych, že to, co mám v osobním životě, ty lidi, který mám a jaké mám, že tady budu za deset let, tak úplně stejně, tak okamžitě to vezmu. Takže já jsem ty věci prostě nepovedl za samozřejmou, slušenou s tím, co jsem si prožil v rámci se svýma rodičema a dalšíma blízkýma lidma, tak vím, jak člověk může o někoho přijít během vteřiny, ani nestačí mrknout. A potom všechny ty ostatní věci jsou vlastně ve srovnání v optice tohohle, to je úplně marichéný a hloupý a nedůležitý. Takže jakýkoliv teď si dávat nějaké cíle z hlediska biznesu, prostě člověk se má snažit pracovat nejlíp, jak umí, ale být vděčný za to, že má ty věci tak, jak má. Protože opravdu po té zkušenosti, kterou mám, tak už vím, jak je to všechno strašně chcetí a jakže je nejdůležitější prostě to, aby lidi kolem tebe byli zdraví a spokojní. Mluvčí 1: Souhlasím. Já mám tady otázky na to, kde neustále bereš energii, jak je možný, že to všechno stále zvládáš. Mluvčí 0: Jednak je to samozřejmě o takovém sebenastavení, že člověk se může v té hlavě přepnout, že volte tu únavu potlačit, ale musím říct, že nejvíc energiem mě dáme lidi, jak už kolem v mé okolí, tě nejbližší, protože opravdu ty moje tři dcery a moje žena, to je úžasné, když jdeš domů a ta sedne, a se za tobou vyřítí a skočí ti na krk, tak to prostě nemáš. Není nic víc a tato se mnou umí. Tato se mnou umí nejenom takhle, ale I takhle, to je prostě můj maříček. Ale I lidi, který potkávám v rámci této cestování po České republice a teď vidíš vlastně to, co třeba já, když jsem jezděl z nich, tak jsem měl strašnou moc kepsi, nespokojenosti, jak to tady vypadá, kam se to posouhá. A dneska tam vidím naději. Naději, že se něco děje a že ty lidi začínají věřit tomu, že se to někam pohne. A I když třeba jedu a mám těžký den a jsem onavenej, tak jakmile přijdu do toho sálu a teď tam prostě vidíš těch lidí, který jsou plný té energie, tak oni to na tebe přenesou. To je opravdu věc, která mě úplně nabíjí a vlastně ty lidi mě odvezou na takový vlně. Já se pamatuju, já jsem měl to štěstí, když jsem byl v 2012 na olympiádě v Londyně. A tam byla místní běžecká hvězda, angličan, který se jmenal Mo Farah. A my jsme byli na tom posledním dnu atletických soutěží, kde běžel 5000 metrů a on třetím vyhrál 10 000 metrů. A teď u těch 5000 metrů běžel a poslední kolo celý ten stadion, prostě skandoval Mo, Mo, Mo. Plně 80 000 lidí prostě. A on potom na tiskových konferenci říkal, že měl obrovskou krizi, že v tom předposledním kole už vůbec nemohl, že si myslel, že ještě to nedoběhne. A že jak slyšel ty lidi, že prostě běžel na těch hlasitkách těch lidí. Že ho to tak nabilo, že věděl, že v tu chvíli nemůže prohrát, protože prostě najednou ty lidi mu dali takovou energii, že vlastně to poslední kolo zabih, takže ho zpřehl nemír. Mluvčí 1: Vím, o čemu mluvíš. Když člověk dělá to, co má, tak ho to pohání. A jak říkáš, poté je ta energie obrovská. Jednoduše nás to vede. A mám tady takovou rádově vtipnou, konspirační otázku. Má tvůj den taky 24 hodiny. Jak to, že to slovázáš? Počítal jsi z ty hodiny? Mluvčí 0: Potřeboval bych jich víc. Jestli někdo umí z toho udělat 30, nebo 40, tady už 48, tak by to bylo ideální. Protože je samozřejmě teď v tuhletu dobu těch mailů a zkazů a všeho. A teď člověk má tu snahu pomoct opravdu každému. A obracejí se na mě lidi se silnýma životnýma příběhama, který by potřebovali pomoct. A já bych jim strašně nám pomohl. Ale už někde jsou ty moje kapacity. Takže Aspoň jsem rád, že pomáháme v rámci toho našeho projektu Advokáti za svobodu, kde jsme tady dohnovali několik právníků. A mám skilu kolegynina opatrnické věci. Když se soudí lidi o děti, tak jsme tam hráli několik věcí ústavního soudu a tak dále. A ona je opravdu extrémně dobrá. Takže pokud by třeba měli lidé problém v opatrnickém řízení, v nějakém souzení se o děti, tak se klidně obrajte na advokatizasvobodu.cz nebo info advokatizasvobodu.cz a pokusíme se pomoct. Protože tahle kolegynina opravdu na to opatruje naprosto geniálně. Mluvčí 1: Tak tím pádem konspirace, že máš víc hodin a si padá. Mluvčí 0: Bohužel. Mluvčí 1: Já jsem tady měl další otázku, co se ti povedlo a na co jsi hrdý, což je možná I to, co si právě vybudoval se z právníky. Mluvčí 0: To jsou věci, které opravdu jsou potrušné a každý, kdo mě zná, já si říkám, že to je prostě to, co jsem prožil s tátou, s mámou a s dalšíma si brata mojej ženy, který se bohužel zemřel při autonehodě, tak to jsou všechno věci, které v tu chvíli fakt jsou potrušné. Já jsem to zažil do toho, že moje máma šla prostě na operaci a člověk celou noc nespí, protože to byla náročná operace mozku a nevíš, jestli to přežije nebo ne. Takže takový ty podnikatelský, politický, to je všechno už jenom nadstavba. Prostě jak kdybych měl být opravdu na něco hrdý, co jsem povodil, tak určitě prostě to, že fakt mám tak se svojí ženou 20 let strašně moc spokojený a šťastnej a že máme prostě tři celiny, na kterých jsem fakt hrdej, protože jsou to slušný holky, které se chovají tak, jak mají a mají prostě nějakou vlastní rozum, který se snaží úplně mát, ale myslím si, že jsou prostě nenamyšlený, nenafoukaný, že jsou slušně vychovaný. Tak to je na co léko jsem opravdu hrdej a všechno ostatní je, jak říkám, to už jenom nadstavba, která člověk cítí, že právě pomáhá nebo něco dělá, ale to jádro je fakt ta rodina. Mluvčí 1: Souhlasím. Já se tak dostanu k tomu životnímu příběhu I skrz rodinu a jak se to vyvíjelo. Abychom se k tomu prokusili Můžeme zkusit teď první, co tě napadne a je to na otázky toho nejoblíbenějšího. Jaký je nejoblíbenější sport? Mluvčí 0: Americký fotbal. Hudba? Mluvčí 1: Red. Film? Mluvčí 0: Interstellar. Mluvčí 1: Kníha? Mluvčí 0: Asi série nadace od Isaaca Asimova. Mluvčí 1: Jaká je oblíbená zemi? Mluvčí 0: No, to je těžký říct. První mě napadnou jsou Spolejné státy Americké, protože jsem tam byl mnohokrát a jezím tam na ty americký fotbaly, takže mě to tam baví. Ale těch zemí je strašná spousta. Nádherný byl Singapur, Bali. Jsou všechno krásné země, ale I tady kolem nás. My jezdíme rádi po České republice všude, takže kdybych se koupil první, tak Česká republika, samozřejmě. Jídlo tady nádherné. Zahraniční bych tak moc se na ty další vyjmenoval. Dajská ováčka. Já mám strašně rád Dajskou. Barva? Já nemám určitě, že bych měl nějakou úplně vyloženě oblíbenou a to nemám. Asi bych řekl modrá, ale že bych úplně měl nějakou vyhraněně oblíbenou, to ne. Tak modrá bych se asi měl. Zvíře? Pes. Mluvčí 1: Osobnost? Jaká, kterou si vážíš? Mluvčí 0: Těch by bylo taky hodně. První, co mě napadne v tohleto kvíli, to bych rád byl. Je to tak těžké, jako mě napadá, jak snad pět nejednou. Ale jsou to lidi, kteří vždycky něco dokázali změnit přes to, že jim nepřál sud. Já mám třeba nějaký sportovci obrovské. Mluvčí 1: Tak seš jeden. My se pak k tomu dostaneme. Mluvčí 0: Ayrton Senna. Fantazijský jezdře v Formule 1. Hrozně mám rád. Měl jsem rád, že bych zemřel. Mluvčí 1: Kdyby si mohl změnit jednu věc, ale nemyslím teďka v České republice, ale globálně, úplně cokoliv. Tvá fantazie teďka může nabrat jakýkoliv obrátky. Co by to bylo, co tě zase první napadlo? Mluvčí 0: Zrušit nenávist a závist. To jsou dvě vlastnosti, které totálně ohládají teď současné době lidské vztahy. A je to podle mě daný na tom, že vlastně ten svět ovládnu materialismus. Že vlastně lidi si myslí, že budou šťastně vhodovit víc peněz a víc majatku a tak dále. Ale ve finále ta frustrace většinou vyprývá z toho, že nejsou spokojeni na duchovní úrovni. Z hlediska své psychiky, z hlediska svých vztahů, z hlediska toho, že se prostě navzájem sobě chovají zle. Mluvčí 1: Jsi připraven na úspěch v tom, co děláš? Mluvčí 0: Já myslím, že to je potom otázka, co je úspěch. Mnoho politiků by řeklo, že úspěch je to, vyhrát volby a být tam. Pro mě je to jako je vlastně jenom takový předskokanský úspěch, protože prostě vyhrát volby znamená, že ten den začíná práce. Velká práce pro lidi. Tady je strašně moc věcí, které je nastavené v Matně, v České republice. A ten úspěch pro mě není vyhrání voleb, ten úspěch pro mě je to, že po těch čtyřech letech, že by lidi řekli, žije se nám lít. To je pro mě úspěch. A na to člověk nemusí být ani připravený, protože lidi mějí úspěch jako nějakou osobní slávu, ale to já už jsem si zažil stokrát a víme, jak je to strašně povrchní věc. Já, když jsem byl výsluh předsedem na forbalovém svazu, tak jsem měl kamarádu tisíce. A v momenty, kdy na té funkci skončíš, tak najednou zase se vrátíš k těmi původními, které tě měly rádi už předtím. Takže to je opravdu všechna sláva pouhní práva. Pro mě úspěch je to, že by se v týhle zemí žilo a že by lidi řekli, jo, teď už se nám žije, vždyť mi se nám žilo před třeba dokonce. Mluvčí 1: A si připraven také čerit většinu nátlaku? Snáhám, že by tě někdo chtěl uplatit, snáhám, že by tě někdo chtěl zastrašit, vydírat? Mluvčí 0: Já myslím, že ano, protože taky to už si to člověk zkusil všechny možný tyhle kampaně, burášky, výhrušky atd. To je něco, co bohužel tomu patří. Bohužel ty lidi nelní dneska věcně diskutovat, ale hned tě náhlapují a vyhražují a fakt ten svět je ohrom jakoby plnej nenávistě a namísto nějakých reálných diskuzeň prostě přichází jenom útoky a náhlapování. Takže to určitě, co se týče peněz, tak já znovu říkám, pro mě to není hlavní motivace už z hlediska toho, čím jsem se v životě prošel. A já jsem uxavrátek on tam mě říkal, že jaký je můj cíl a já jsem říkal vlastně zanechat tady odkaz. V anglištině se tomu říká legacy. Prostě nechat něco po sobě, co ty lidi ujídějí a která na to říká, takže nádražím, říkají a já říkám, no tak kdyby to jako po mně se jmenovalo nádraží, tak to znamená, že jsem tady odvedl pro lidi dobrou práci. Takže to je věc, která je pro mě daleko důležitější než nějaké peníze, protože ty si člověk fakt do hrabu nevezme. A já vím, že to zní jako kliše, ale no tak je, že vlastně v tu chvíli, když potřebuješ ty nejdůležitější věci, tak si snadně jako za peníze nekoupíš. Mluvčí 1: Občas někdo je podmenovan nebo spíš nějaká ulice či nějaké místo, ale neznamená tomu, že ten člověk udělal něco dobrýho. Nicméně chápu. Mluvčí 0: To je výjimečně. Nechtěl bych, aby to bylo jako, že Stalin nebo tak. Prostě to, že opravdu tady mně přijde ta politika v současné době strašně vyprázněná, omezená na držení sežití. Za každou cenu hlavně, abych se tam ještě nějakou dobu držel a ne na odvážným sešením pro lidi. Jak jsem se tatoho moderátora České televize, co vlastně ta vláda za 17 měsíců pro lidi udělala, neměla odpověď, protože neudělala nic. Ta vláda se vlastně, jejich jediný program je držet sežití. A to je strašně málo, to je strašně málo. Jak se vyrovnáváš s nátlakem, když teď se vlastně změní o tom asi jako o medii a to, jak se snaží kolikrát dalhát, překrucovat. Nebo I různý lidé o tebe nahrávají v videách, dokonce konspirace, jak I v těm se dostaneme dneska. Tak jak to zvládnáš? Máš nějakou relaxaci, meditaci, nebo o to víc pracuješ? Jak to je? Já většinou ty věci ani nečtu a neposlouchám, to nemá smysl. To je ztráta času. Bohužel tahle scéna právě, která je zaměřena na takovou tu národní orientaci pro Českou republiku, tak se vždycky utápila v těch záharných sporech. V tom, že neustále ty lidi na sebe něco vymýšleli a odpovídali si přes Facebook a podobně. A já tohle nedělám. Prostě já se chci soustředit na práci pro lidi a jestli někdo mě pomluvá, jak mě pomluvá, já s tím nic nezmíním. Prostě temu, kdo mě poznal osobně, tak si mohl udělat záharněn. Já vždycky každému říkám, že většinou mě pomluvají lidi, kteří mě nikdy v životě neviděli. Takže daleko lepší je, aby ty lidi přišli, odpovídali si z očí do očí a udělali si dojem sami za sebe, protože ten osobní dojem je vždycky nejsemnější. Mluvčí 1: Souhlasím. Už se zaměříme na to, co má smysl a nebo na hádky. Tam je to jednoznačný. Mluvčí 0: Tím, že budu někde jim odpovídat, tak tím jako Stracíš čas. Našim lidem to nepomůže vůbec nic. No přesně tak, je to jenom ztráta času. Přijdeme do otázek toho, čemu věříš. Věříš v Boha? No, já to mám, jak říkají Cimermani. Jestli znaš, tak tam říkali, že Jáda Cimerman měl ambivalentní vztah k Bohu, protože říkal, že je bezvýhradný ateista, až se bojí, že ho za to pavbu potrestá. A já vždycky říkám, že je rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Člověk jako Málo tedy člověk, když je opravdu v ústích, tak jako nemá takovou to, že se neobrátí k nebi a neřekne jako prosím tě pomož mi. Málo kdo tohle to má, takže že bych jaksi byl úplně úplně nějaký věřící konkrétně náboženství to říct nemůžu, ale. Mluvčí 1: Věříš v něco svýho? Mluvčí 0: V něco takového věřitelného. Mluvčí 1: To jsem chtěl slyšet, super. A věříš v život minulého tuto planety? Mluvčí 0: No to je zase Erich von Däniken, ten říkal, když spočítal planety a dělal nějakou potom extrapolovací na kolik z nich by mohlo být jaksi podmínky vhodné životu stejné jako na Zemi a dospěl prosvět naprosto šilenýmu číslu a napsal tam tenkrát tu větu možná, že nikde žádný další život kromě Země není, ale jestli ne, tak je to fakt prítvání jístem. Mluvčí 1: To si pamatuji. Mluvčí 0: Je to krásné. Je to prítvání jístem, ale těžko říct tohleto, které nejsme schopni pochopit a ani vidět a další věci samozřejmě je toho, že tím jak jsem říkal, že moje nejoblíbenější filmy Interstellar, tak tam je to vysvětlené, že vlastně na každý planeti běží časninek a pokud je tam výrazně výšší kravitace tak prostě jeden den tam je seba sedm let tady. To znamená, že my se ani časově musíme potkat. Rozhodně. To je mysletická teorie, relativy, velmi jaksi specifická otázka a těžko se na to odpovídá. Ale jak říkal Daniken, jestli nikde ten život není, tak je to strašný prítvání místa. Mluvčí 1: Ano, je to neoveřízený prítvání místa. Přesně tak. A já tě provedu trošku, kluzíme I k tomu s karáčkama teďka, chemtrance. Už je to docela historie, co lidé zjistili. Že skrze posyp mimo jiné I těžkých kovů mohou ovlivňovat například počasí. Co si myslíš? Sypujeme nás něco, hrající s počasíma s našimi drahými. Tohle je strašně těžký prostě říct. Já vždycky se nerad pouštím do nějakých konspirací, když k tomu nemám důkazy. Pro mě je prostě to, že pak člověk jak si ji začne věřit úplně všemu tak už je hrozně hlavce manipulovat. Myslím si, že by stálo za to, abychom nespolíhali na nějaké mediální věci a možná támhle někde, ale aby jsme se spolíhali na to, na co máme zcela jasný důkazy. Řekl bych, že v současné době máme daleko větší problémy z hlediska kvality potravy na kvalitě vody než jsou chemtrails. Až bychom se měli zpostředit spíš na to, co fakt můžeme ovnit a co vidíme kolem sebe, protože ta kvalita potravy na vody v České republice je úpravu velmi, bych řekl, diskutabilní a tam měli bychom se spíš zpostředit na tyhle věci. Když jsme o těch potravin tak teď nám dováží můj kus Ukrainy. Je možný nějak vlastně právně se bránit? To dává presní oznámení na to, že je zde nelegální příjemně čeho, co je evidentně taky nešanující. Mluvčí 0: Já si myslím, že skutečně upadla kvůli to na hranici trestního činu obecného ohrožení z nebalosti. Myslím, že to je paragraf 273 trestního značení, kdy podle mou názoru v momentě, kdy čtyři země zakážou to obilí z hlediska toho, že je obsahují nedovolené pestici, které už tady byly zakázany někde před 25 lety, tak prostě ten minister z zemědělství mu nezbylá nic jiného než než udělá to samý. Tady nám Evropská unie dá kompenzaci zemědělcům 100 milionů euro, za to, že se mu přijede ukraiňský obilí, ale nikdo prostě neřeší, že vlastně ty Němci a Francuzi k ním se nedostane, že to prostě končí tady. to nejhožší, co je, já jsem to dával především jenom na Facebooku, že vlastně když jedna kolegyně známá seplává na státní potřebná zemědělskou inspekci, a co tam našli, tak oni odpověděli, že ty vzorky nabrali 19.4. a že dostu žádné vysvětly nemají. To znamená, pan Nekula nám lhal, to je, a teď prostě nechme stranou, jestli to tam je nebo nemí, jako zlé jazyky tvrdí, že ta kontrola musí dopadnout dobře, protože jinak by tady byl skandál jako blázen, ale prostě faktem je, faktem je, že ministr zemědělství lhal, když říkal, že všechny vzorky, že jsou kontrolované a že nic neobservují, protože dle zprávy státní potřebnářské a zemědělské inspekce výsvětky té kontroly dosud nejsou zná. Takže buď to má Nekula, Křišťánovu, Pouhlina nebo lhal. Mluvčí 1: Říká ti něco o pojedinu Alatra? Mluvčí 0: Říká, ale nemám to nastudováno nějak zvlášť dál a není to jaksi věc, kterou bych, o kterou bych si nějak detailně zabýval. Kdybych si se tomu chtěl věnovat. Někteří konspirátoři přišli s tím, že jsi jeden z členů Alatry. One jich je hodně. Když se nabíží, kde co hned. Já už jsem úplně všechno. Tohle mě až zítra spadne v decelavý barák, tak se to budu moc ját. Samozřejmě. Mluvčí 1: Je skvělý, když máš vždycky na koho to síst. A dál zde mám otázku ohledně digitalizace měny a jestli máš pocit, že nám opravdu hrozí každý bank a že zde ta snahá by a hmotné peníze vlastně nebyly. A jestli seš I pro právě udržení hmotných peněz a udržení korumy. Mluvčí 0: Velmi dobrá otázka. To je totiž reální nebezpečí, které je naprosto zajímují. To není žádná konspirace. Za prvý letním tempem, kterým se zatoužujeme, tak nám rozjíždí reálně státní banknot. To je prostě věc, která je zajímavá. 166 miliard se teda po prvním čtvrtletí teď přiznali, že se o 100 miliard přepočítali. Pán Stan Juránový tačí samolejdou úplně dobře. A reálita je taková, že skutečně se už delší dobu je tady útok na omezování lotovosti. To je tady už 20 let. Podle mě to začalo 11. září 2001. po páru dovečer. Na jednoho se tak se řeklo, že tím se financuje terorismus a že prostě ty lotovostní transakce se musí zakázat. Já myslím, že terorismus se teda nikdy přes lotovost nefinancoval. Takže to byly vždycky normální převody přes různý banky. Ale vypoužil se to jako zámínka. To je pořád stejný. Vždycky se něco stane 11. září covid, Ukrajina. A ono se to použije jako zámínka, aby se prosadili nějaké věci a ty lidi se neptali. To už říkal Orwell, že v podstatě ta válka není vedená proto, aby byla vyhrána, ale aby byla podržována a lidi vlastně byli ve strachu a neptali se a nepítili se o tom, co ta vláda vlastně reálně by mohla dělat nebo nemohla, protože všichni řeknou 11. září terorismus, covid, Ukrajina a ty lidi jsou zaslepený tím velkým tématem a nevidí, že to slouží jenom jako zámínka k posazování některých věcí. Máš to tady jako cílada. Určitě. Takhle. To, že ta udáva se stane, to je nespokojující. Ale problém je v tom, že ona je zneužita těmi zároveňmi skupináci, aby v podstatě cílený by to bylo a všichni by to bylo vyvolaný. Což je taky možný, ale o tom nechci spekulovat. Ale reálně to je taková, že ať už je to vyvolané umělé nebo skutečně to nastane, tak reálně to je taková, že prostě ta pod růžkou té velké věci se schová strašně moc další záležitostí. Mluvčí 1: Ať už je umělé vyvolané nebo ne. Mluvčí 0: Zvýšený ceny elekciny, zvýšený ceny plynů. To není žádný důvod. Plyn dneska stojí na bůh ze toho, co stalo v roce 2020 a přesto za něj platíme výrazně nic. Oni řeknou, pozor Ukrajina a takhle jako to. A díky tomu ty energetické firmy vydělaly prostě neuheřetelný množství miliard a lidi si myslí, že je to kvůli té ukladnání. A není to pravda. Je to fakt jenom zástěhka, je to kouzelnický prým. A k tým původním otázce digitální měna je obrovské nebezpečí pro individuální slobody každého občana. Protože v momenty, kdy by nebyla hotovost, tak stát je schopen kontrolovat každou transakci, každou jednu transakci. Vidí do peněženky každou jednu vteřinu. Tu peněženku vám může ovládat s tím, že už máte moc vysokou uhlíkovou stopu a už jste si koupili moc hovězího masa a tak dále a tak dále. A já to s CBTC vměnu prostě považuji za obrovské pohrožení individuálních slobod každého občana. A proto říkám, že vlastně my máme takový čtyři základní práva, které chceme prosadit do listinných základních práv. První je právo platit českou korunu. Protože koruna není ekonomický termín. Zase to odvádí pozornosti. Když se bavíme si přímo od euro, tak velmi často jsou ty debaty bude to výhodnější pro podnikat, ale dojdete s vyššeným cen a tak dále a tak dále. Ale ten princip je, že euro nebo měna jako takový nebo česká koruna, to je v podstatě politická kategoria. Protože pokud nemáš vlastní měnu, tak nejsi suverénní stát. Ty musíš mít vlastní měnu, ty musíš kontrolovat vlastní měnu a pokud ji nemáš, tak už nejsi plně suverénní stát. O tom jsem bytostvě přesvědčený. Druhý je právo platit lotovosti právě z tohohoto důvodu. Třetí je právo žít offline, aby nám tady nevnucovali datový schránky a poměrno skomunikovat prostřednictvím internetu. A čtvrtý, to je díky teď těm šílenostem paní Černochový a pana Řevky a to je právo odepřít branou povinnost v případě, že není napadená Česká republika. Pokud je napadená Česká republika, je určitě povinností naší jí bránit. Ale pokud chce tady jenom naši ministrní obrany se zapojovat do nějakých válek kdekoli chvíli na světě. To prostě není jenom obraně, kdekoli chvíli. Tak absolutně odmítám, aby mohla využít institutu obraného povinnosti. Absolutně. To nemůže v tu chvíli být použité. Obraného povinnosti je tady jenom pro případ, že je napadená naše země. Mluvčí 1: Mám pro tebe takovou teďka vtipnou hlavou teorii. Přistav si, že všichni politici jsou napojení na děty, které můžou vždy přistíhnout. Skválo by se vůbec pro takové děti. Mluvčí 0: Mně by to nevadilo, ale podle mě to by to by se rozpadnul systém. Tady by byly těch lidí, kteří by museli Já vždycky říkám, že oni říkají pravdu jenom, když se spletou. A nebo když je zaskočíš. Tenkrát, když chytli toho skopečka poslance ODS a zeptali se, proč nemůžeme ujít z lidské bohuři, a on řekl, protože bychom tím poškodili Děmecko. A to prostě nějak se zapomněla tak pravdu. Tak to přesně Já myslím, že ty politici by utíkali Mluvčí 1: Se pro zručení imunity. Mluvčí 0: Sem pro omezení imunity. Myslím si, že by měla platit imunita pro slomý projevy v rámci poslanecké sněmovny. To znamená, že nemůže být stíhán poslanec za to, za cokoliv. Za cokoliv, co řekne poslanecké sněmovny. Protože to by bylo strašně jednoduše zneužitelný. A teď by tam mohli říkat, že to je nějaké křivý obvinění. Křivý obvinění a pomluv a tak dále. A to by ten parlament obrovským způsobem omezilo. Ale není tady jediný důvod, proč opělný poslanec, který někoho srazí pro zručení imunity, to nemá absolutně žádný smysl. To znamená výrazné omezení imunity, která by měla se stavovat pouze na slovní projevy v rámci poslanecké sněmovny nebo v rámci vůbec politické činnosti. Když něco řekne politik na náměstí, tak by za to prostě neměl vystíhat. Ať řekne, co řekne. Mluvčí 1: Jsi pro odvolání politiků myšlenou tak, aby to šlo mnohem rychleji, ale I hned, ve chvíli, kdy neslouží zájmu lidu? Mluvčí 0: To je taková otázka, která samozřejmě tady neustále se přepřásá, ale ono by to muselo být nastaveno nějak tak, že by třeba 50% voličů hlasovalo pro odvolání toho politika. A vtipně je, že kdyby 50% voličů se zítra zvedlo a šlo na letnou, tak ta vláda padne celá a nemusí nikomu odvolat. Takže prostě já vždycky říkám, že ti lidé chtějí vlastně víc práv, ale sami nemůžou ji využívat. Ten základ je v tom, abychom nebyli v rostejní účinnosti, co se kolem nás děje, abychom prostě si nemysleli, že prostě nemůžeme nic dosáhnout tím, že se za ta práva postavíme. Já vždycky říkám, že kdyby v roce 89, kdyby to nebyla akce tajních služeb, tak my jsme v tom komunismu byli ještě 10 let a my jsme tleskali mnou šově ke šově. My jako národ jsme postavili na tom, že nemáme nebo velmi často ti učené prostě nevěří k to, že mají tu sílu něco změnit. A to je obrovský problém a myslím, že je potřeba tohleto změnit, aby si ti lidé ujednomili, že oni mají tu sílu. Takže odvolatelnost je strašně složitá kategorie, protože tady je čtyřletej cyklus a teď je prostě, dám příklad, teď je tady obrovská nespokojenost vládnou. A někdo by musel dovolat nějaký proces, kdyby bylo ohledně nějaké odvolání, teď jestli jako celýho politika nebo celé vlády. A zase jsme u toho, že kdyby se stalo to, že třeba vláda má důvěru 49% a 51% jde odvolat, tak jako 49% není málo, protože to má šlut polovinu lidí. Takže já myslím, že správný přístup je zcela jedno, značí prostě trestní právní odpovědnost, modně právní odpovědnost. To je naprosto normální věc. Pokud působí ten politik škodu, tak se nemá odpovídat. Tady Hamáček, kvůli němu ministerstvo dnitra dostane milionov pokutů a jeho se to ani nedotkne. Zapratíme to my. Ministerstvo dnitra dostane pokutů, ale zapratíme to, jako by všichni snažili, snažili nebýt, což je úplně absurdní. Takže tam by mělo být prostě to, že skutečně za to odpovídá ten člověk, který v té funkci je. A spíš to, aby se lidé prostě uvědomili, že oni mají tu moc, že pokud prostě nebudou jenom jaksi rebelovat a kvělovlánsky renicelovat na hospodě nebo na Facebooku a zvednout se, prostě ta vláda padne. Podívej se, do Polska, kde minister zemědělství skončil takhle. To bylo prostě jenom se zemědělci zvedli a bylo po něm. Prostě tady je potřeba, aby ty lidi si uvědomili tu svoji sílu a nečekali Jako na co teď čekají povčáci? Na co čekají zemědělci? Prostě lidi jdou patnáct let vyjázet. A ostatní budou mít tak strašné pracovní podmínky, protože jich bude málo. A oni třeba v poštovných autích musí jezdit dva a jich bude strašně málo. A když se zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělci zemědělti Mají být teď v tomhle týru, v momentě, kdy se zveřejí, že je tady 166 miliard, deficit za první kvartál, tak ta média může okamžitě alarmovat lidi a říct, tohle je obrovský problém, aby zvládla tu vládu k demisii. Tady prostě má být druhý den, druhý den prostě má být vešet nové palcový titulky, podejte demisii. Prostě vy jste to nezvládli, 166 miliard, jak kdyby byl prostě nějaký funkcí jako finanční ředitel, jako manažer a měl bych rozpočet a vlastně, já nevím, zdvojnásobil bych deficit, tak mě ta firma okamžitě vyhází. To není to mý vůbec. Prostě stanovat ten den musí skončit, jako v jakom skupinu se zvládne setůku, tady stačí jako když dá demisii, ale prostě kde jsou tam média, kde je ta média, prostě tam mají být opravdu vešet mědí palcové titulky, selvaniste, podejte demisii. A ty média mají chodit na té tiskovce a říct, kdy porádte demisii. To už tady není oček. Vy jste udělali 166 miliard dílů, obíráte o peníze důchodce, protože nic jiného neumíte. A ještě jste přiznali, že jste se o 100 miliard neředet sekli v rámci toho rozpočtu. To bylo naprosto zajímavé, že z toho infotexu těch 85 miliardů nedostanou. A teď ještě přiznali, včera to bylo taky vlastně zmíněno, že si do rozpočtu dali 50 miliard, jako na přímou stránku, ale to jsou účelově určené peníze na dekarbonizaci, jako by provozovali. To znamená, to nelze použít, to si tam ten standard nemůže vymyslet. To jsou peníze, které nejsou jeho, nemůže použít. Mluvčí 1: Vy jste se tě rozdělali, strach, jestli si se dostaneme k tomu, že máte zbývu, k tomu životě máte zbývu. A to už znamená nekompetence, to už je opravdu potavní selhání a ty lidi to neumí, nemají na toho měly vývoj. Jaký máme čas, jestli se můžu zeptat? 16.40 Ty bláho! Mluvčí 0: Ale dostaneme, dostaneme, pro jedné. Mluvčí 1: 16.40, no dobrý, tak čas ještě je, ale tak to je fajn. Někteří tvrdí, že jsi sympatizant Ruska. Někteří zase tvrdí, že Rusku nenávidíš, že jsi úplně proti ním, že bys je nejradši zadoupal do země, protože je jenom Česká republika. Přijde mně, že jsou to takové názory vytržené z kontextu, úplně extrémně, já bych se tě chtěl zeptat, jaký je teda ten tvůj pohled a jestli by si s nima právě obnovil chudování, co se týče roky a co se týče vlhy. Mluvčí 0: No tak já mám můj zájem, je to prostě Česká republika a lidi, kteří žijou tady. A myslím si, že právě to, že mějstivního označuje za prohorského a zase ta skutečně prohorská cenovně označuje za protiruského, tak to dokonale dokazuje, že nejsem ani jedno. No asi tak. Já vždycky říkávám I na těch svých vystoupeních, že země, jaká to je země, pokud chce jít svojí cestou, tak se nemůže sebedefinovat podle stavu k nějaké jiné zemi. To prostě není o tom, že by Amerikáda nebo Rusko nebo Čína říkali, my jsme takový nebo makový. My musíme prostě jít svojím vlastním cestou, v celé jednoznačně a jasně. A neříkat jako nálepkovat se pořád, jestli máme blíž k tomu nebo k tomu. To znamená, my máme českou cestu, já chci, aby se o záležitosti našich obyvatel rozhodovalo v naší zemi. Aby nerozhodoval ani Brusel, ani Rusín, ani Moskva, ani Pek. Prostě tady. My na tom máme, pojďme s svojím vlastním cestou, nechodíme pořád od jezdy ke zdi. To je takový ten náš, ta vlastnost, že po druhé světové válce jsme se báli Němců, tak jsme skočili do vstávku v Starymově. Jen jsme se dostali z sovětského hloubu v roce 89, už jsme skočili do vstávku v Bruselu. A teď zase prostě jsme naštěný na Brusel, celoprávně. A když se takovou dostaneme? Tak zase chceme skočit na druhou vstavu. A prostě načas si uvědomit, že nemůžeme pendlovat od jezdy ke zdi. Ale vybrat si svoji vlastní cestu s cenem a tu velmi hrdě a jednoznačně prostě prosazovat. To je ten základ, který tady je. Můj předpoklad je politika všech Azimutů. To znamená korektních stavů, obchodních stavů se všemi zeměmi na světě. Já nechci mít žádnou zemi znamená nepřátelskou. A myslím si, že Česká republika by měla využívat tohoto svýho potenciálu a skutečně být nikoliv vazanem. Ne vazanem, ale rovnoceným partnerem, spolebným partnerem, ale partnerem, který se nepodbízí, který tam není prostě pro to, aby poslouchal, co mu Brusel nebo všichni nadyktuje. To se dá v řádném případě. A co se týče odnovených zdraví, dneska tohle vyšlo krásně. To, co jsem před rokem mě říkali, že jsem kvůli tomu pro ruský tlou, když jsem říkal, nezbavujme se ruskýho plynu, je to nesmysl. Prostě obrovsky to zdraží a celý náš provoz. Tak dneska vyšla statistika Eurostatu, už je to jedno z hlavních práv. České republice největší zdražení k tomu, že jsme vyšli do krvynů z celé Evropy o 231%. Už v Rumunsku bylo nějakých 150%. My máme 231%. To znamená, že jsme best in, ale ne kověk, ale best in gas. A za tým, co Slovensko, který si ponešel přes 60% krvynů z Ruska, tak má druhý nejnižší národ, který jsme měli o 18%. Mluvčí 1: A ještě si nám krásně draží ty foci. Mluvčí 0: A co je potřeba říct, je, že my, jak jsme si ty kohouty vyplnili, které nějak to nesmíme vrátit, tak Evropská unie zvýšila dost Ruského LNG v volenském roce o 35%. Španělsko samotné o 85%. To znamená, my jsme opravdu ty největší hlupáky, ty hujely, kteří plní všechno, to, co se jim někde řekne a vlastně nehledí na ty naše zákony. To je prostě absolutní šílenost, ekonomická sebevražda, kterou tahle ta vláda páchá. A myslím, že dneska ten řánek jasně dokazuje, že jsem měl před tím rokem absolutní pravdu. Protože kdybychom to neudělali takhle hloupě, tak dneska jsme měli návůst, jako to Slovensko, těch 18%, a naše lidi, naše lidi vyušecili 10.000 korun, které zanákali na ten prým a naše firmy miliony. Desítky milionů miliardy. A celý je to o tom, že to bylo vlastně tenkrát ten záběr. To nebylo o tom pomoct Rusku. To bylo o tom, aby lidi neplatili zbytečně nesmyslný peníze za svůj prým. Dneska ten řánek, ať se ho každý přečte, nasazvaný na Indesu, že jsme první návůstu ceny prýmu, tak to je důsledek toho, že mě tenkrát neposletli, protože prostě je naprosto zřejmý, že to nebylo o žádný prodobnostnosti, ale jenom o tom, aby Češi neplatili takhle nesmyslný návůst ceny. 231%. Šílení. Mluvčí 1: Já mám teďka v plánu tě vyspovídat trošku k takovým těm rotujícím otázkám, kdy doslova někteří objíždí besedy z toho důvodu, aby si tě zeptali znovu úplně na to stejný a tím dáš znovu tu stejnou odpověď a oni zase přijdou na další, tak to bude taková Mluvčí 0: A stejně to zůstane A stejně se mě na to zase budou pát. Mluvčí 1: Asi tak, ale asi je to nutné, diváci, to vtedy slyšet. Ale než to udělám, já bych ti chtěl říct, že moji důvěru máš, já v tebe věřím a jsem rád, že děláš, co děláš. Mluvčí 0: A nejdou těšit věřit jako sám sebe. Já vždy na těch debatách říkám Tvíčiny. Ani mě. Osehněte si informaci ode mě, přeštěte si novinár, podívejte se na nich v televizi a sami si udělejte svůj závěr, v co věříte. Protože když zase budete slepě věřit mně, tak zase nedáváte tu možnost těm lidem manipulovat. Já chci, aby si ty lidi udělali svůj vlastní závěr podle toho, co uslyší ze všech kanálů. Problem je v tom, že vlastně ty některé informace jim ty mainstream media vůbec nevěří. Takže moje úloha je jenom dát jim ty informace, kterých mainstreamů neuslyší a ať si oni sami dozvědnou, k čemu věří. V tu chvíli ten člověk je sobodný, má sílu a není manipulovat. Mluvčí 1: Nicméně někteří chtějí vidět jistou ryzí emoci při položení této otázky, která teď přijde, velká pikantnější. A mě zajímuje, jestli byste se teď dokázal upřímně podívat do kamery a odpřísáhnout, že to slibný je tak, myslíš, upřímně a tak, že ti nejde o tzv. nějaké předání moci a podobné věci, které se tady. Mluvčí 0: Našli říct. Tak samozřejmě, že to myslím upřímně, protože prostě každý, kdo mě potkal na těch našich výjezdech, tak to musí vidět. Můžu tady samozřejmě říct většinou umíl hát, ale prostě pro mě to klíčově je, že ty lidi, kteří se mnou mluvili, kteří mě poznali, tak snad vědí, o čem to tady je. A ty konspirační teorie o nějakém předání moci probohá pěkně. Kdyby to tak bylo, tak jsem dneska každej den v televizi. Dávají mě tam prostor, teď mě říkají, jak jsme úžasní, jak je to nová věc. A poměkně nám cestyčku, ale oni nám hází placky do cesty, jak to jenom jde. Tímhle jstemu media nás zložou, vymýšlí si, snaží se nás prostě dehonestovat, nálepkovat, nepouští nás nikam. Jdeme prostě debatit vždycky o demonstraci a nikdy nám nepozůvá nás. Kdyby to bylo předání moci, tak přece tam sedí rejtl a ne Rakušan. Mluvčí 1: Chceš, že si nějakým způsobem přisadit a přísávat něco, na co můžeš? Mluvčí 0: Já můžu přísáhat na co chci a já jsem klidně na svůj život, protože žádné předání moci se nekoná. Je to absolutní nesmysl. Je to vlastně jenom snaha těch lidí nás nějakým způsobem dehonestovat a pomluvit. A já mám v tomhletom absolutně čisté svědomí. Pracuji prostě 18 hodin denně, možná I víc. A snažím se dřít pro tuhle zemi, jak jenom nejlíp umím. Kdokoliv. Tam nejhorší je, že ten, kdo říká, to je řízený předání moci, tak on proto nemá vůbec žádný podklad. To je úplně vymyšlený fantasmagorie. A znovu říkám, to hlavní, co je, tak ať si lidi všimnou, jak se k nám kolem instimovala média. Jakým způsobem nás prostě pomluvují, urážují a hlavně, že nás nikam nezvu. Kdyby mě chtěli umrtat za stěčku, tak teď sedím v partii Terezy Tomáňkový, fotářská chváca do Moravce a každý den se může stít. Mluvčí 1: To je maskovaný. Já bych chtěl to poznat. Oni to dělají chykaně. Mluvčí 0: To bylo fantasticky. Je to jen odpracované od spoustu lidí. Já ani neříkám, že to je jenom jiné straně. Protože to, co budujeme, to budujou všichni lidi, kteří tady roznáší letáky, mluví o tom s dalšími lidmi a často si nechávají nadávat a stejně mluví o tom, že je tady naše strana, že je tady nějaký rekord, který se snaží něco udělat. Mluvčí 1: Tohle upřímní právě pro zřejmí lidí, kdy si řeknou jo, mě ty informace sedí, mě to dává smysl, já to chci dělat takhle, tak to zase nazvou muté fanatizm. Prostě si nikdy nevrž a nikdy neuděláš. Mluvčí 0: Já musím říct Matouši, že shodou konností, když jste dělal teď video, kterého nedávám a si příledně dílám, když si připravil o těch, o tom uži a ženě a o tom o slovi. A my jsme si včera včerače volali Zemlou, Zvětek, Amplovou večer a ona to tvojí video taky viděla a ona říkala mi ty, to je tak fantastický příklad, to je prostě úplně přesně ono, tak jak jsi to vyprávěl, že prostě ať to uděláš, jak to uděláš, tak se vždycky najde někdo, kdo řekne a to je špatně a buď to se tady budeme pořád bavit o tom, že možná je to no tak jo, tak vy nechte vládnout, jako a buďte spokojní, protože já si myslím, že prostě každý normální člověk už to nechce prostě dělat a znova říkám, všichni tyhle ty teorie jsou úplně mimo. Já na Zvětek, Amplová, teď jsem jim mluvil, ale to je prostě fantastická dáma, úžasný, inteligentní, cítlivá bytost, kterou já prostě miluju, protože je to neskutečný člověk. Nejenom, že to je právníčka, chytrá ženská, tak dále, ale ona je jako lidský, báčná. A my tady máme Mluvčí 1: I zdraví, ne? Moc, moc. Mluvčí 0: Ale myslím si, že to nejdůležitější je, že tady po dlouhé době sedala dobrá departa lidí, která to z toho už fakt myslí dobře, která tady není prostě proto, že potřebuje křeslo, že potřebuje 90 tisíc Já kdybych chtěl sedět ve sněmovně, už tam dávno jsem, tak si sednu do ANO nebo do SPD nebo tamkoliv jiné, mutruju tam za krásný vlád a sedím si v těch lavicich. Tohle je dále těžší cesta, postavit novou stranu. Ale pokud chceme změnu, pokud chceme změnu, tak to musí přes nový subjekt. V rámci jakéhokoliv starého subjektu to prostě nedokážeme. To znamená, tahle cesta je pro mě tisíckrát pracnější, časovnodálečnější, nebezpečnější z hlediska prostě všech těch těch výružek, takže někomu upravo úplně venit. A mohu bych pokračovat. Tohle je dálko trnitější cesta. Ale přesně jsme se na něj rozhodli s těmi kolegy v jedách, protože prostě bez toho nemůžeme změnit to sámo. Představuji, že to někdo udělá z poslanecké lavice. To nenastane. Tam ještě vás by Já jsem o tom hovořil. Tady je strašně moc firm, které jsou nasáty na státní dozpočet, na vezijní finance, ale jsou nasáty samozřejmě na ty politické strany. To znamená, že politické strany už proti ním nemůžou být, protože tam ty vás by jsou strašně pevní a jsou tam dlouho. Musí přijít nové suby, které to všechno všechno upředují. Mluvčí 1: Věříš to, že opozice takzvaně hraje kolikrát dolů a je to všechno vlastně tak, aby si nic nedělovalo? Mluvčí 0: Já myslím, že velmi často to je o tom, že je to představení pro lidi. A teď mám takovou současný situaci. To je prostě globálně, celosvětově, že různě v danou chvíli třeba ta opozice se jí ani by nevyhovovalo jít do vlády, takže ona jenom tak si kritizuje a říká, že by do té vlády šla, ale v reálním nechce. V reálním chce si těšit opoziční palicínka a počkat si. A my v podstatě se snažíme se dostat do té vlády co nejdřív. Ne proto, abychom seděli ve vládě a měli autora s řidičem, ale proto, abychom v téhle zemi mohli začít něco měnit. To je o začátku v podstatě ten princip, kdy jsme tady tři roky pracovali pro lidi v rámci toho covidistického šílenství a my jsme jenom zjistili, že dokud nebudeme v té vládě, tak ty věci nezmíníme, tak budeme ty lidi jenom bránit ale nebudeme reálně schopni změnit celý to klimat, který tady je. A bez toho to prostě nejde. To je jedna jediná motivace. Mluvčí 1: Já mám ještě chuť, že jsi trošku jako na hradách si mluvil o tom globálním. Tak jedna z otázek, já jsem hodně přeskočil a já se k ní vracím, byla, že ty tady jako reálně se snažíš teďka šlapat na kuří oka a vesí v podstatě na špičku ledovce, dá se říct jako tady v České republice, ale že jako si je to globálně, tady nejde o Českou republiku. Praktická otázka teď, myslíš si, že jsi schopen zajistit zároveň I bezpečí rodiny a abys to vlastně mohl dělat? Protože to je velká otázka. Mluvčí 0: No tak já myslím, že my máme trošku výhodu v tom, že my nejsme v podstatě až tak tím největším tarčem zároveň těch globalistických skupin, to je Francie, Německo, Anglie, Amerika a tak dále. Takže my tady můžeme vytvořit nějaký takový pozitivní ostrůvek nebo ostrůvek pozitivní devíace a je to jenom na lidech. Prostě ta zbraň té současné doby se nemenuje fyzická likvidace, to se jmenuje prostě medialní dehonestace. Oni o tobě budou lhát, budou o tobě šířit pomluvy horem dolem tak, aby tě vlastně v očích těch lidí, jak se jsi zdehonestoval. Takže většina těch lidí, kteří říkají a tohle je nějaký to a tohle je šílenec a tak mě dávají ty nálepky domů, solí mě např. To jsou lidi, kteří mě podle mě v životě nejslyšeli mluvit. Oni jenom si to přečetli v těch médiích, ale na tom náměstí nikdy nebyli. Já jsem spotkal mnoho lidí, kteří říkali, že vlastně někdo na tom náměstí dovedl a říkali a ty lidi, já vždycky všem říkám dejte pryč to za celo a přijďte se se mnou zjistit, jak to máme, co plánujeme, co chceme dělat, co chceme společně, čeho chceme dosáhnout a pak to ty lidi ujít. Takže já si myslím, že to největší nebezpečí toho je skutečně mediální dehonestace toho nejtěžšího modního kalibru, kterou se tady samozřejmě vytváří. Mluvčí 1: To by byl největší obraná, abych to trošku navázel tak je právě v těch lidech, kteří se postaví za seba a pochopí to. A v tý chvíli je tam ten plat obrovský, takže nikdo nemůže pak dovolit. Mluvčí 0: To byl Donald Trump v roce 2016 před hodlami, kdy tam média v Americe, CNN a ABC a MSNBC, tak na něj dělala největší kampáň. To si my myšleli, že má někde video s nějakýma holkami z nějakého hotelu a že prostě je tady. A jednu konspiraci za druhou. A ty lidi už klidně říkali nás už to nezajímá. Nás už to vůbec nezajímá. A oni už to vůbec nepostaví. A postavit se za něj, a to je v podstatě něco, co já potřebuji úplně stejně. Pokud máme úspěch, tak já budu stát za lidma až do posledních svých sil. Ale pokud máme úspěch, tak já budu potřebovat, aby se oni postavili za mě v momente, kdy ten hnojomet těch médií se rozjede úplně na tom I na pořádky. Mluvčí 1: Mně přijde, že ten čas extrémně letí. Já se měl tady ty Aspoň začneme a pak to možná přeskočíme. EU a NATO. To je nejoblíbenější otázka. Ale já je postavím ještě trošku jinak. V jakém případě za tebe má smysl vystoupit a v jakém případě má smysl zůstat? Mluvčí 0: Jasně. Tohle je otázka, která se tady neustále točí dopola ke tomuhle badně. A pořád zase je to odeznik jezdit. My máme dvě pology. Absolutní servery tam učí busenů a nebo Czexit. Ale přece na tý kusec je ještě poloha typu prostě maďarská Viktora Orbána, která říká, my budeme tvrdě posloubovat český národní zájem a nenecháme si diktovat to, co my nám tady budete vymýšlet. Já vždycky říkám, představa, že Czexit jako všechno vyřeší. Je na jiný. Protože o co jde? Jde o to, že ty ty ty evropský špičky chtějí naši elektriky. A chtějí chtějí prostě tady uvládat naše školství, chtějí uvládat naše média, chtějí si tady dosazovat naši vládu. Prostě pokud my, jak si to samotno, samotné vysloubení já vždycky říkám, když Představme si, že zítra, nejsme v evropské unii, zítra a bude Tetr Fiala vít vláhnout, začne česká televize říkat pravdu, odejdeme z lipských polozů, přestane tady být Green, přestane tady být ESB, přestane přestaneme dodávat zbraně na okruhu Mluvčí 1: Nejdřív, Mluvčí 0: Nejdřív si to musíme vyřešit my tady. My máme, my máme, my máme pořád tu takovou tu, že strašně rádi máme ty jednotký řešení, no. Vystoupíme z EU a všichni to běží. Já vnímám, já to říkám, to je něco jako manželství, no. Tady máš nějaké problémy se svojí ženou, tak přece na první dobu neřekneš rozvod. Nejdřív si s ní zkusíš sednout a říct jí, ale takhle ne, protože prostě pokud budeš pokračovat, tak k tomu rozvodu skutečně to spějeme. A jestli chceš, abychom žili společně dál, tak se musíš určitým způsobem změnit, jinak to prostě nebude fungovat. A já říkám za sebe, těm lidem, dejte nám tu možnost ukázat, že jsme schopni prosadovat tvrdě český národní záměk I v rámci EU, tak jako to dokáže Maďarsko, nebo Polsko, Polsko to samý, jsme to viděli krásně, prostě zakážou dovolstvu lidí a nikoho se netají. A pokud to nedokážeme, pokud, já vůbec nemám problém s jím, v momentě, kdy příští rok jsou EU. Já vždycky říkám, když nám lidi dají příroditost, tak já udělám všechno pro to, aby UŠV a FN skončila za mříženou. Za to, co předvedla s Fejtserem, to je prostě trestný čin, to je tunel toho mějtějšího pelibu. A když nebudeme v federským unii, tak jako já k tomu nemůžu příspět. Já bych strašně na tom příspěl. Prostě tohle je obrovský masivní podvod a my bychom se okamžitě přidali do skupiny tomu Christiana Teresche a ty Christine Anderson a snažili bychom se prostě vyšetřit ten podvod za 74 miliardy eur. Prostě Funger-Leyenová si psala s Burbou, se šéfem Fejtseru a jednoznačně podle mě zpávala. Mluvčí 1: Trestný čin. Mluvčí 0: A já vždycky říkám, že když se tam jako dostaneme my, tak ty projevy, co tam dělá Uhlík a podobně, nebo co byl Faráž, co se sdílají na internetu, tak to naše projevy, ten byl nějaký takový průvod, že budeme vzpomínat se slzovou oku na Faráže, jak byl fantasticky. Ale říkám znova, nemám problém, když se tohle nepodaří, cítit za těma lidma a říct jim, že mysleli jsme si, že to jde, nejde to, musíme prostě hout na jiná varianta. Ale nejdřív prostě pojďme jako v tom maďarské si zkusit sednout a vyříkat si to. A druhá věc je samozřejmě, že když už teda potom nějakým způsobem opouštěte hudbou mým, tak je to daleko lepší jíst v nějakým celku s dalšíma státama. My teď máme unikátní příležitost s tom, že v rakostu sílí slobodný herbertikl, který má úplně stejný názor jako my. V maďarsku je to Fidesz, Orbán, na Slovensku vypadá, že by Fidson mohl vyhrát, Smer, velmi podobný vztah. A najednou bychom byli v podstatě jaksi frakce čtyřech, možná pětišesti států, která by měla daleko větší sílu. A v momenti, kdy už bychom byli potlatený takovým, že už ta evropská unie by si opravdu rušila právo letos, za každou cenu tady vnůcovala digitální a podobné městy, tak ale je lepší odcházet jako celou. Protože jsme vstupili ekonomicky daleko saníž, než dělat všech zid, jako ostřůvek prostě v moři a jim odcházet sami. Takže já neříkám, že prostě je to absolutně mimo jaksi otázku. Je to prostě o tom, že pojďme nejdřív to vyzkoušet, dejte nám ten mandát, ať vám ukážeme, jakým způsobem může Česká republika být důrazným a důstojným partnerem nam těch evropských unií. A pokud to nepůjde, pojďme se bavit o tom, jak dál. A o tom, jak dál, v rámci toho, kdybychom tam tvrdě posazovali ty naše národní zájmy, tak už v tu chvíli bychom chtěli navazovat ty vztahy s Rakouskem, s Maďarskem, s Itálií možná, s Giorgio Meloni, s dalšíma zeměma, se Slovenskem, který to vidí podobně. A vytvářet určitou frakci, která by následně byla připravena k tomu spolu začít spoluprácovat. Mluvčí 1: Někteří říkají, že to nejde, ale jak jsi řekl u Orbána, tak evidentně si prosadil svoje, nemají tak drahou loupu, nedováží tam tu loupu a podobně. Mluvčí 0: Udělal ten kontrakt, ráno byli na 15 let, prostě je člověk, který v momentě, kdy Orbán je taky z NATO. Nedodal na Ukrajinu ani jeden návod. Mluvčí 1: A to jsem chtěl, že přijde. A říkají někteří lidi, kde to nejde. To samé je na to. Mluvčí 0: Věděli jste, to není prostě o tom, jestli jsi členem nebo nejsi členem NATO. Třeba Švýcady, kteří nejsou členem NATO, tak Německo na ně tlačilo velmi prvně, protože oni mají systém protislušného obrázu, který jsme na Čítách předložili na Věpár do Češtiny a Švýcady k tomu dali munici. A Němeci nevěděli o té munici. Německy systémy nemají tu munici. A tlačili na Švýcary, protože jí nakoupili od Švýcaru, ale měli doložku, že jí nemůžou vexportovat. Nemohou vyvožit, kdyby zkampovali finanta. A oni v podstatě vtukli, když tlačili na Švýcary, ať jim zruší tuhle vexportní doložku, ať to můžou dovézt NATO. A Švýcary řekli ne. A to není jen o tom, že nejsou členy NATO. My, kdybychom nebyli členem NATO, tak stejně na nás budou tlačit, jak tam dodáváme zbraně, jak tam vozíme přes naše území, jak se to transferuje a tak dále. A já ti garantuju, že I kdybychom nebyli členem NATO dneska, tak s Černou a Svělou budeme mít celý věci. Stejně dodávají. Orbánům NATO se bude chovat daleko souvereně nic, než my mimo NATO. A ten klíčový pravidel je, že NATO původně vznikal jako defensivní pakt. Poslední dobou se absolutně vyklojilo a dělá všechny možné nějaké vojenské útoky, vojenské operace někde prostě vzájemnější. Já tvrdím, že Česká republika se nemá účastnit. Ani jen jediný. Je to prostě nesmysl. A to je prostě první věc. Druhá věc je, že NATO si musí vrátit k těm si možným konceptem dohodám. To znamená, že má řešit ty konflikty, které vznikají ve světě, mírovou cestou. Ne tím, že tam pošláváme, ale to, že my v rámci České republiky, že nás nikdo nemůže domůžit někam vstoupit, to je prostě jenom naše otázka. Mluvčí 1: Pokud by na tom záleželo, tak říkáš, tak pojďme ven, že? Mluvčí 0: Ano, pokud. Tak kdyby někdo nás už tlačil, to znamená, jsme přijeli na to, začne nějaká nová válka tam na Afganistánu, oni řeknou, dodejte nám jednotky tam, a my řekneme ne. Dodejte nám zbraně, my řekneme ne. Mluvčí 1: Tak děkuji, tohle mě taky stačí. Myslím, že jsem to hezky obsáhl, že je nám to jasnější, jak to myslíš. Ano, kolikrát ti totiž taky nenechají mluvit, když seš někde. No, suverenita a srchovanost České republiky. Nechovat se v žádným stavu. Ty to řekl ten Martin. Mluvčí 0: To, že jsme partneri, neznamená, že jsme vazalo. A té filozofie je celá naše. Znamená, to, že nám někdo něco řekne, tak to udělat. Pokud ne, tak ne. My jsme suverení stát. Nás nemůžou řídit z Washingtonu nebo z Bruselu. Prostě nemůžou. A to je ten problém. Ne, že smečení, ale to, že my si to necháváme líbit. Mluvčí 1: K dalším opakovacím otázkám vrátím úplně na konci, jestli zbyde čas. Protože my bychom ten příběh prostě nestihli. Jasně. Myslím, že lidem se to taky líbí, že se rozhojí prostě víc, jako myslíš. A že tady ten prostor, je dobře, že byl. Takže životní příběh Indřicha Rechla. Jaké bylo tvoje dětství? Mluvčí 0: No skvěle. Moje rodiče byli jako Oni byli katijiny. Prostě táta to byl tahon grof, který byl opravdu obrovský svéházný. A vlastně učil mě toho, že není tam být protiproudu, pokud věříš tomu, co děláš. A ten v podstatě, toho by mě včepil on, že když budu věřit tomu, že prostě je to správně, tak budu proti tisíce lidem a nepřizpůsobím se. A mamka to byla zase, to byl nejnejsobejštější člověk na světě, která by se rozdala a byla úžasná. Pak jsem měl vlastně staršího brátra a starší sestru. Mluvčí 1: To jsem vám pověděl, že jsme všichni měli vždy, to je dobře. Mluvčí 0: Bráka ten mě učil v podstatě sporty všechny a naučil mě brát ping-pong a tenis a hokej a fotbal a všechno. A sekrata zase mě učila číst a psát a takovýhle věci. Takže to bylo super. My jsme bydleli v Hradci Králové, v rodinném domě a měli jsme vztahy perfektní. Jak s tátou, tak s mámou jsme měli opravdu úžasný vztahy. Já jsem měl, to mě vždycky říkáme, když se s ní dělám, já jsem měl žebříček to, jak mám ty dvě ráta a poslední byly slepice. Vždycky, když se mě někdo naštval, když jsem byl malej, tak jsem mu řekl, že až ze slepice mám. Mluvčí 1: Až za plkadou. Mluvčí 0: Že jsem? Mluvčí 1: Ona má takovou přísiku, tak to mě uhlouzlo, se omluvám. Mluvčí 0: Věříš, když se někdo na mě naštval? Mluvčí 1: Věříš, když se někdo na mě naštval? Mluvčí 0: Takže já jsem v tu chvíli říkal, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval, když se mě někdo naštval. Když už ten tenis učím, když už ten tenis učím, když už ten tenis učím, když už ten tenis učím, když už ten tennis učim, když už ten ten tennis učim. Když už ten tenis učim, Opravdu jsme měli spoustu zábavy, fakt jsme chodili na břižku, to je takový rybník, v Kraci Králové, kam jsme chodili před leto blbnout a v zimě hrát hokej. A sport mě vládal, strašně mě vládal sport, to jsme dělali, furt jsme hráli nějaký sport. Mluvčí 1: A jak je takové typické dětské reálně schované? Taky, jo. Nebo budeš, že jste často hrávali? Mluvčí 0: Hráli jsme, hráli jsme takový různý doma, že jsme se šermovali. Hráli jsme takový hokej doma, že jsme hráli vždycky rány do okyn jako blázen, ale nikdy jsme nic nerozbili. Hráli jsme takový hokej na chorbě. Mluvčí 1: A z balíku na seně jste si taky hráli, vskáchali, to jsem se pamatil já z dětství, to bylo to nejvíc, kříčili pod slámy. Mluvčí 0: My jsme měli vlastně nějakou slavník nahoře a pamatujeme všechnu brácha, že měl jí pomoct domů a nějak se zapomněl na hokej a táta si shodil, že přijde a nemohu slyšet. Tak vzal synu mě pohrával, ředil mámě do okna a to okno dozbylo a pak zbylo bráchu, že nepřišel v hokej. Mluvčí 1: Zkoušel jsi na nějaké svý obdobené hračky? Mluvčí 0: Šoveče, já si měl hrát z mladé hry hodně, takže jsem hrál stolní hry, byla taková cyklistika, stolní hra to mě hrozně bavilo. A brácha mě naučil, jsme dělali skoky na ryží, to bylo takhle, takhle se dali takové kostky a na to se dalo pravítko a spouštěl se človrda z člověče nezlobce, po tom pravítku odrazil se a kdo doskoušel nejdál, tak ten tam vyhrál. Takový to kreativní jenizm. A hodně se stávalo to celé. Mluvčí 1: Jak ti šlo učení ve škole? Mluvčí 0: Dobře, já jsem byl premiant jedničkář a samozřejmě občas to vyvolávalo, to bylo to, že to ty spouštějí, že nepodávali se jít dát. Ale třeba na GameCube tam už to bylo takové, že spíš jsem všem dával a poladit a když jsem to psal sám, a oni už chtěli, tak jim to dáme, tak můžou ho psát tak nějakým chylým kružítkem do zem. A jednou se mi podařilo, že jsem v mezisouště udělal chybu, že místo pětkrát jedná jsem udělal pět, ale šest. Jsem to sečet místo minásobil. A měli to v té mířevě úplně všichni. Prostě to opsali? Bez myšlenkovitě. Mluvčí 1: Tak trošku jsem si myslel, že když v škole si šla, když si vystupoval právě, to bude divný. Mluvčí 0: To bylo vtiplý, že jsme na tých myslených gymnázových tátrách jsme měli skvělý učitelé a fakt to na nás drželi. A myslím si, že ty základy, které mám z dějepisu, ze zeměpisu a z dalších věcí, tak do nás dostali oni. A ta krátka škola byla fakt dobrá. To byla kvalita. A my jsme spolu hrozně moc drželi ten Gimble, protože jsme měli skvělý kamarádství. Ať už s kukama nebo já jsem měl tam jednu výbornou kamarádku, se kterou jsme pořád někde byli a pařili a obavili se a tak dále. Ten Gimble byl bleský, ale my jsme hodně cestovali, jezdili jsme na různý výlety, zažili jsme na neskutečný výhled. Mluvčí 1: Jak jsi dostal právnu, co ti k tomu vedlo? Mluvčí 0: Já jsem vždycky takový, ve mně je takové samé pocit se zastatíkou, když je někde pátná nespravedlnost. Já jsem měl vody a žival vždycky. A bavilo mě to plus v podstatě tím, že moje nejoblíbenější předměty byly historie a takové právě humanitní hnedy, tak to k tomu směřovalo celou dobu. Takže asi tak nějak přirozeně to tam dospělo. Mluvčí 1: A teď ještě ti vyspovídám k tvojímu otci. Jestli pro tebe byl to správnou autoritou, k kterého zjíždíš a k kterého právě vzpomínáš. Mluvčí 0: No jednoznačně, táta byl úžasnej. Jak si říkám, on měl vystudovanou jenom střední stavebku, by měl vysokou školu. Ale jak si říkám, kdyby žil, že by to bylo do dneška, první člověk tak neby se šel poradit. Člověk s obrovskou porcí stelského rozumu, takové jako racionálita, na nic jiný nehrál, prostě vždycky všechno říkal na rovinu. A byl pro mě fakt jako velký vzor. My jsme se tak jako špičkovali a dělali se za sebe legeraci, ale stále jsme měli perfektní. Mluvčí 1: Představ si, kdyby tady teďka byl a že by věděl, co si všechno udělal. Co si myslíš, že by ti řekl? Myslíš si, že Billy na tebe byl hrdý? Mluvčí 0: On to měl vždycky tak, že všem ostatním říkali, jak je na mě hrdý, ale mě do očí vždycky říkali, že se mě kritizuje. Vždycky říkal, jo. Já jsem měl třeba, já na Gameclu jsem měl jedinej, jsem měl vysvětlit, že jsem měl jen jednu dvojku, ostatní měli třeba čtyři dvojky a hoši. Já jsem přišel domů a on mě řekl, mohl jsem nic na mě dít. Já jsem říkal, ne, kdyby jsi to udělal, mohl jsem nic na mě dít, ale byl skvělý, když jsem si přišel doma k tomu holku, tak on přišel za toho holkou a říkal, mohl jsem měl soustraž. Já říkám, co to bylo, on říkal, nechápu, jak můžete chodit s takovýmhle dolcem. Mluvčí 1: Nechápu, Mluvčí 0: Jak můžete chodit s takovýmhle dolcem. On to myslel samozřejmě zlegace a já vím, že měl strašně rád, že měl rád jeho a pracoval tady. Byl přísnej, ale byl zpravitlivý a byl takovou strašně moc ferovým člověkem. Tak máma, to byla srdíčko, to by se rozdala všem. To je vždycky nejlepší příhoda, když jsem si bral svoji ženu a tam bylo takové to, že rozbiješ ten talíř a máš to za metra. A máma třeba drží tu lopatku a ty držíš ten smrtár. A když jsme to dělali s mojím ženou, tak maminka stála nad ním a říkala Ukaž, já to udělám. A říkala, mami, to nejde, to je fakt takhle, to už je blbý. Mluvčí 1: To už je jako fakt blbý. Mluvčí 0: Ale máma to byla tak neskutečně na srdeckejčku. Neskutečně na srdeckejčku. Rozdala všem. Mluvčí 1: Kdo je Jindřich Reitelný a kdo byl Jindřich Reitelný? Nějakým způsobem po svým. Mluvčí 0: Když se s toho vylečel, tak táta mi zemřel na infarkt. Takže jsem šel do rozpadě a nevrátil se. Úplně náhle, nečekaně, v 56 letech. A mamce se to vrátilo potom zase z toho stresu. Takže jsme bojovali dalších jedenáct let a to tě jako vytvíčí zle. A to prostě najednou vidíš, že ty pravý hodnoty jsou úplně nikde nikdy neudalené. A už si díváš na ten svět jinak. A samozřejmě dneska tím, že potom vysvětlí na dvě děti, tak je to zase ta třetí fáze. Že už vímáš, že ten jejich život je to nejdůležitější, co v životě máš. A záležití na nich víc. Já třeba o sebe se nebojím, ale o děti nebojím. Prostě o sebe mě vždycky šíká. A příští, co odpočívám, musí být rohpatelné. Ale samozřejmě potom ty děti tě zase posunou někam dále. Začneš to výjímat ještě trošku s jiným pohledem. A samozřejmě úžasně člověk v mém životě je moje žena, která je prostě nejlepší. Mluvčí 1: Jak se poznal s Kouřinou? Kouřinou? Kouřinou? Mně se to jistě nevzničilo. Mluvčí 0: Prostě to nemůžeme popisovat, jak jsme se poznali. Dobře, dobře. Mluvčí 1: Já jsem měl možnost I nahlednout na to, jak se k sobě chováte. My jsme spolu vlastnili z Brna do Prahy. Když jsem tak s Doněm poprosil. A musím říct, že jsem věděl o hlavnou podporu, úctu, vzáním a hlásku. Takže, kdyby se svět na ně mohl podívat, jakože ty můžeš. Tak co by jsi řekl, co pro tebe znamená tvoje žena a co. Mluvčí 0: By jsi zkázal v tuhle chvíli? To je těžký výšek tady. Mluvčí 1: No právě výšek tady, proto to říkám. Mluvčí 0: Reálita je taková, že my jdeme dvacet let spolu. Prošli jsme těžké matky, normálně. Nesme kvůli sobě, ale kvůli tomu. Prostě osudů byly mě. A zvládli jsme to. Máme prostě největší podporu v životě. To je můj největší životní výhra, kterou jsme se potkali. A prostě tady podpora je úplně beznevezná. Budu dělat všechno, co dělám. A já si to se za to hrozně moc nážim. Protože to, že vlastně ona všechno to dělá bez toho nároku, jakoby někde vidět. Že vždycky někde v ústraní stejně jako teď. Někdy tady za kamerou. Tak to je o tom víc obdivování. Že vlastně nemáš to, že to neděláš pro sebe, pro nějakou svoji kariéru. A to je prostě Není lepší od člověka. Já vždycky říkám, je strašně těžký být v té politice a přesvědčovat lidi, že člověk je jako nejlepší pro hledení tohohle státu, když ví, že nejsi nejlepší ve svého dělení. Musím říct, že ta zásluha její na tom, kde jsme. Je oprovská zásluha na tom, kam jsem se sformoval, tak je taky jedinečná. Protože stejně tak, jako byla moje máma neslobecká, tak je neslobecká strašně moc moje žena. A se těch dvacet let už spolu patříme. Jestli můžu něco říct, jak se ty premiéři nebo ty politici, když jste z toho mluvil všechno, politiky, jak se rozháduje, Mluvčí 1: Tak to teda mě nejlepší. A to je přesně to, co jsem chtěl pokázat, protože množí tady řídí náš stát, ale si v podstatě nejsou schopní mít vůbec pořešený stát, který by byl na nějaký úrovni, který by byl vydržitelný, kdyby bylo fakt vidět, že ty hodnoty tam urání jsou. A co si pak o nich myslet? Jak může člověk, který není schopen u těchto kvalitách žít, založit třeba rodinu, jak může říct stát? Mluvčí 0: Já právě proto si myslím, že když už člověk vzývá ty tradiční hodnoty, tak musí sám ukázat, že je respektuje, že pohodlí, že jede. A znovu říkám tady, já si dneska nedohodím představit situaci, za kterou bych musel se rozhodnout říct, že vůbec to něco pro mě absolútně nepředstavit. Mluvčí 1: Vypadá to, že ti to věřím. Mluvčí 0: Já myslím, že po těch 20 letech, jo, protože těch testů, který jsme prošli, bylo fakt strašně mnohoc a byl tam takový těžký odobí. Znovu říkám, že by jsme si méně něco dělali. Vždycky náši děti říkají, že jednou jsme se pohádali. Vždycky se zapamatují, že jednou jsme se pohádali. Ale prostě to je jinak, jinak si říme, že je to opravdu velmi harmonické stát. A říkám, to už je do testování časem. Mluvčí 1: A ve mně to bylo sebeřejmě výpnutí a myslím, že naopak spíš cítí, jak to je. Já to moc dobře vím. Jak je počet na vaše rodinu? Mluvčí 0: No, my dva plus naše tři dcery a pes. Mluvčí 1: No, já si jenom taky potřebuji rodinu. Jak se jmenuje? Dizzy. Mluvčí 0: Co je to za rodina? Americký Stafford. Sotla jsme vyhněli z postele děti, tak se nám byl Markýbov a pes. Mluvčí 1: Plánujete ještě nějaké další děti nebo psy? Nebo kočky? Mluvčí 0: Už ne, prostřední dcera to by opravovala pořád. Nebo snopice. Mluvčí 1: Ano, to jsem si myslel. Mluvčí 0: Takže je to, že je takhle, ale ty tři dcery jsou úžasný. Každá jedna úplně, ale rodina z každého. Mluvčí 1: To se može mít trošku absurdní smysl prohovovat, když tak se jmenoval. Máš vůbec ještě nějaký čas, abys pro ně vlastně mohl vytvořit nějaký výlet, pozvat je na zmezlinu a věnovat si. Snažíme se. Mluvčí 0: Teď jsme v neděli, protože vlastně jak byla ta demonstace, tak jsme ještě tři dny byli na ulici a tam byli. V podstatě v jednom kuse. Jsme tam nocovali a všechno. Takže jsme je tak trošku zanadbávali. A vlastně v neděli jsme si udělali čas. Já jsem hrál s tou nejmladší hodě a pak jsme šli vlastně celá den. Máme takový stánek, tak jsme tam šli napivovat a popovídat. A ještě jsme pak seděli na příští. Takže jsme se s ním snažili věnovat. A příští týden má pan nejmladší na rozměny. Takže jedeme na takový výlet. Tak na chvilku vypnu a budu se věnovat. Mluvčí 1: Tak to je jistý. Já jsem právě se chtěl zeptat, co byste chtěli ještě zažít se svou rodinou. Jestli máte nějaké rodiny přáné a jestli se právě třeba naštívit nějakou země nebo nějaké místo. Mluvčí 0: Tak my jsme zcestovali na hodně zemí. Společně asi ten nejkrásnější cesta byl takový jako road trip, když jsme si vzali auto. Jezdili jsme po západním konflikti Ameriky. San Francisco, Los Angeles, Las Vegas. Ale k tomu taky ty národní parky, které tam jsou. Yosemite, Sequoia Park, Sonomada Park, Carna by the Sea. Dojeli jsme až do záhodního parku, do Utahu. A vlastně jsme jezdili autem celou robu. Takže tam bylo opravdu krásné, protože třeba jeden den jsme spali ve strubu. Úplně v divočině, kde jsou třeba vodu. A narodila se tam zrovna výpadku ten den. A sjeli jsme z toho Utahu. A druhý den jsme byli v Las Vegas hotelům. Prostě Amerika je v tomhle taková nádherná, úžasná. Takže to jsme si užili moc. A řekli jsme si, že bychom rádi viděli Japonsku, Austrálii, a ještě tam trošku oklepoust. A co objíbené místo v České republice, co by jsi věděl? Mluvčí 1: Já bych si říkal, Mluvčí 0: Že teď v cestu celé republice těch míst je krásně těžké. Je spousta. Opravdu. Byli jsme v Plumově. Nádherný. Když se všichni báli, tak jsme se představili Plumov bez turistů. Bylo to úžasné. Mluvčí 1: Práha bez lidí, to jsem taky zažil. Spousta krásných míst. Nádherný místa na Moravě. Byli jsme v Čelaví. To bylo překrásné. Beztědý, úžasný. My byli jsme v Troji už asi 19 let a jako Trojů máme strašně rádi. To je tam, kde jsme. To je naše domo. Co jinak děláš mimo práci? Jaké jsou tvý další koníčky? Naznačil jsi tenis, americký futbal, nevím co všechno. Mluvčí 0: Teď už kromě práce mám jinou rodinu a jiná. To jsou soboty, nedělání. Stovky je o víkendu. A teď to nejde. To by se mi za ty čtyři dny nahromadilo. Takže už bych to neznal vůbec dohromady. Takže teď na ty koníčky opravdu není čas. A když už mám nějaký čas, tak si ho snažím správit s rodinou. Mluvčí 1: Když jsme u toho času, máme nějaký čas? 17, 24. Máme nějaký čas. Výborně, to jsem rád. Tak my se ještě dostaneme k něčemu. Takže se ti tady ještě podržím. Jak dlouho tě tady můžeš? Mluvčí 0: V šest hodin máme nějaký meeting, takže do té doby budeme ještě. Tak to ještě probržím. Mluvčí 1: Přes chvílí to je uplnil. Bude to nabýl. Tak to ještě dojdeme. Já se vrátím tady k těm opakovacím otázkama. Z těch musíš mít určitě obrovskou radec. Samozřejmě nejde vynechat třeba, protože se poda otázka rozdělení. To jsi nikdy neslyšel. Žijeme na každé besedě. Já to zkusím ještě trošku jinak povtěřit. Víš, tak mě oprav. Referendum bylo obyto skrze nové ustavovaní zákona 542 lomno 1992 sbírky. A to je zákon nikoliv o rozdělení, ale o ukončení. Tam jde o té právnické výklady, jak to vlastně obešili, jestli to chápu dobře. Ten původní zákon byl o tom, že a teď musíme to rozdělit na formalisticko-právní věc a reálnou věc. Ty zákony se nevytváří proto, aby stály sami pro sebe, ale aby vlastně nějakým způsobem reflektovaly dění a potřeby těch lidí. To je nejdůležitější. Pokud zákony nereflektují potřeby lidí, tak jsou zbytečně. Existoval zákon, který říkal, že pro vystoupení České nebo Slovenské republiky z ČR je nezbytné defenitná. Potom v podstatě došlo k tomu, že přišel zákon 542.1992 z býtky, který zkáplo rozdělení ČR. To znamená, že nedošlo k vystoupení jednoho nebo druhého státu, ale rozdělení Ukončení, jestli jsem to dobře čítal. Mluvčí 0: Tam bylo rozdělení, že dochází k rozdělení Československé republiky na vstupnické státy a tak dále. A řešilo se mnoho dalších věcí. A reálita je taková, že v podstatě to zase deflektovalo tu danou podstavu v té chvíli, protože lidi bohužel už si lidi mají velmi krátkou historickou paměť a nepamatují, že se to tenkrát bylo. Situace byla taková, že na Slovensku v určitou chvíli začaly sílit takový nacionalistický tendence. Slováci měli pocit, že my nějakým způsobem vzorbujeme, že vlastně na nás doplácejí, že by byly měly samostatné státeby. Mluvčí 1: Na tom výhledu. Mluvčí 0: A vladimír Mečár nechtěl dlouhou dobu toho vzdělení. Dlouhou dobu samobránil a opravdu chtěl zůstat v tom společním státě. On nepatřil na si ty hlavní nacionalisty. A pak ta nálada už byla na to, že už se nám podlehnul a dohodli se na tom vzdělení. Fakticky, kdyby došlo do referendum a představa, že by to referendum bylo na území celý čas, a teď Slováci by většinově vtedy odejí a my většinově, aby ten stát zůstal a tím, že nás je dvakrát odejete, abychom ho nepřehlasovali, tak by to vytvořilo neskutečný napětí a mohlo to prostě využít na nějakou občanskou válku. Ta situace, já si ji pamatuju, ta situace byla taky už neudržitelná. To byl jediný z právější, kam se dalo tu danou pýry vymyslet. A to, že máme se Slovákem a dneska tak dobrý vztahy, tak je právě důvodem toho, že jsme se takhle slušně a čestně dokázali rozjít. Podívej se na Jugoslávě, tam vypadá, že do dneška prostě tím, že se rozhodly napatřit, tak ty starší generace se nesnášají. K tomu nás dnes je námá a Slovenskem vůbec není. Takové ty dneska debaty o tom, že já mám alepase nebo že jsem se narodil jako Českoslovák, no Jugoslavci tam je taky, že se narodili jako Jugoslavci a dneska jsou Srbové, Onomaty, Slovenci a Černohorci, Matějnovci a tak dále. Ono narodili se jako Jugoslavci. To znamená, představa, že v podstatě, jak si to, co mám v hodným listě, v světej státním, to alespoň vím. Kdyby šel do důsledku formalisticky právnímu, tak jsme správně v sourovnu s Rakovskou ústavou neupustili Rakovskou hřeskou. Spojených stát je americký, neupustili Velkou Británu je sourovnou správnou, takže by Amerika dala do dneška Velká Británia a mohli bychom popravit. Mluvčí 1: Je to snaha ohnout tu právu, kterou jste měla a je to Mluvčí 0: Je potřeba prostě přístupovat k tomu právu jako nějakým živým elementům. To není prostě vytestované do kamene a některé věci, zejména rozdělování států, vznik nových států, osamostatnění, vyhlašení nezávislosti. Žádný stát nemá, zůstávěná, samozřejmě část jeho si může vyhlasit nezávislost. Žádný. A podívej se třeba ve Španělsku, teď je to tam plné s tím katalánském, že prostě katalánci si udělali referendum, nechtějí je pustit a tak dále, tak dále. Teď je otázka, je to prostě nakonec končí celý a podobně, ale prostě to, že se státy osamostatňovali, vyhlašovali nezávislost v Africe, v Azii, jak říkám, spojený státy americké v roce 1776 když udělali nezávislost na Velké Británii, tak to nikde nejde v svých zákoněch. To prostě, to v tu chvíli je někde nějaké rozhodnutí většiny lidí na tomhle území, že se to prostě stane a ten zákon už to jenom nějakým způsobem se snaží kvalifikovat. Mluvčí 1: Trošku ještě jednou otázce, dejme tomu, je to úplný sci-fi, naprostě. Dejme tomu, že dnes, teďka v tuhle hodinu, v tuhle minutu řeknou, ano, my jsme Čechoslováci, všechno by bylo v pořádku. Říkám sci-fi. A co by to vlastně jako znamenalo, kdyby si stejně všechno musel nastavit znovu? Tím pádem by se jednou z toho teď, co potřebujeme, a ne z toho, že se to vrací někam, kde to bylo. To je nesmysl. Mluvčí 0: To reálně nejde, že jo? Já vždycky říkám, ty lidi, kteří to tahají, tuhle teorii, samozřejmě nikdo z nich není právný, protože si vůbec nedovede představit, jak si o konsekvence toho, o čem mluví. Jako taková ta jejich teze, že tím, že jsme se nikdy nerozdělili, takže jsme nestoupili do EU a nestoupili do NATO, tak to je, to prostě, to je na jiný. Ale taky nemáme dumy, nemáme manželky, takže to vlastně Ženitský nič, no, všechno vracíme do volu 1993, to je prostě mechanismus, nic takovýho opravdu neexistuje, takového, jako žádná takováhle retroaktivita ten nikdy nenastává. Mluvčí 1: A jsi to měl právě vstoupit do tohoto volu, aby to bylo vidět, že to je naprosto utopě? To je absolutní debata. To je opravdu debata, jestli teď se začneme bavit, jestli se nemáme vrátit do EU. Nic takového nenastane, my musíme řešit problémy, které jsou tady teď, a prostě představáš, že teď nějaký slovní orgán, nevím teda, jak je, by to musel bejt, vlastně nic takového neexistuje. Kdyby konstatoval, že. Mluvčí 0: České republice nikdy nerozpadlo, a že prostě nic se nestalo ty doby, tak to je absurditá. Nic takového nikdy nenastane. Pojďme prostě odejít do těchto chymér k řešení reálních problémů. My tady prostě musíme řešit to, že máme obrovský zanuržení státního rozpočtu, že se snižuje životní úrovnání těch lidí, že krachují tady firmy, že prostě lidé přicházejí o práci, že tady je věr pod obrovským vlakem sobota, slova. Jestli si někdo myslí, že to vyřeší nějaký Eurosex machina, který přijde a řekne, že se tady nikdy nezamyklo, tak je blázen. Nic takového se nenastane. Pojďme se bavit reálně a nebavme se prostě o nesmysle, které jsou. Ne, děkuji vám. Nebavme se o něčem, co je utopě. To je čistá utopě, to je akademická ryba, která nemá absolutně žádné smysl. Pojďme se bavit o tom, to je to, co já vždycky říkám, pojďme se bavit o tom, co můžeme reálně změnit. Ne o něčem, co je prostě. Mluvčí 1: Jsou další oblíbených kolotoč, a to je, že jsme firma a že vlastně vlastně existujeme. Řekni nám, jak to, že existuje vůbec firma, která se jmenuje Česká republika a co bys mohl říct k tomu, že vlastně firma je tady, co s tím je to názvo. Jak to máme chápat? Nějaký ten koncept trošku. Pojďme se bavit. Mluvčí 0: V České republice vlastně je, když se to děláte do věcíku, tak tam taky najdete firmu České republice, která to někde to neřeší. Ale někdo, když si já jsem to viděl nechápem tu internetovou reportáž, tak našel, že v anglickým obchodním věcíku je společnost zapsaná, která se jmenuje Česká republika Limited. Už nedodává, že je tam Hungary Limited, Poland Limited, Russia Limited atd. Prostě v anglickém obchodním věcí umožňuje zapsat společnost s názvem, který se spoluje s názvem nějaký zemlí. Mluvčí 1: Jen v tý Británii? Mluvčí 0: Ano, v tý Británii. Nevíme si, možná, kde jsou nějaké jazyky, ale tam to ne. Představa, že Rusku nevládá Putin a Maďarsku nevládá Orban, ale nějaká Lulibrova Lulibrova je sedemček z Anglie. To je opravdu strašně vtipný. To je za sebe legitimní vlastníci, to je ještě další chybný smysl. Já se pamatuji na tu reportáž, jak to vzniklo, jak ten člověk to někde objevil. A teď za telefon a vlastně na tom internetu na té kameře volal na jednotlivý ministerstvár. A teď prostě on tam tam zavolal, teď to tam zvedne vždycky nějaká referentka, která o tom líbí úplně kurový. A teď on jí řekne, prosím vás, můžete mi odpovědět na to, jestli jsme čekali public limity, a ona v tom kýdu, že líbí úplně kurový, co si kdo dá, tak řekne to my nebudeme komentovat. A on řekne, a vy víte, oni se to bojí. Oni to nevědí příští. To nezářá žádný minister nebo něco. To je prostě kaba na telefonu. Teď na něj kdo bachne, čekají public limity, to nám vůbec nepůjde. Ona řekne, prostě to nebudeme komentovat, protože je na to naučená, aby neudělala nějaké porušení. A teď prostě on takhle volal štyři ministerstvá. A všude mu řekne tohle to samé. Tohle to my nic nevíme. Někde to bojí. Vidíte? Tím, že to nechtějí komentovat, tím vlastně uznávají, že to tak je. Prostě je absolutní nesmysl. Zase znahá převíst tu odpovědnost z nás na to, že my to nemůžeme udělat, protože v důležitosti jsme nějaká firma. Ne, my to můžeme udělat. Představíme se opravdu, jak si zaměřovat na utopě, a pojďme začít dělat věci, které uděláte. Mluvčí 1: Já jsem od diváků dostal takovou hodně zajímavě položenou otázku, a to se týká ovládně akcí a demonstrací. A diváky zajímá, čím by měly být nátahové akce prozběšnější, než například v rádelově demonstraci. Mluvčí 0: No, to k tom, že soudeči můžou něco změnit. Podívejme se efka, podívejme se do Polska, kde se zemědělci rozhodli, že udělají státku a ministr zemědělství skončil. Ve hned týden. To znamená ty nátahové akce. V Boharsku padla vláda, prostě mnoho a mnoho zemí padaly v Itálii, tam má od druhé světové války asi 60. vládu. Mluvčí 1: Takže samotná demonstraci nic neřeší. Mluvčí 0: Samotná demonstraci nic neřeší. Já se vždycky říkám, že ty demonstrace jako takový jsou prostě, vždycky jsem to říkal těm lidem, kteří smějí krok za krokem. První krok byl 7.1., přeslali požadavku vláde. Aby ta vláda nemohla říct, vy jdete protestovat a nemáte žádný požadavky. Takže jsme dostali požadavky, které jsme odeslali. Proto, aby vláda zase nemohla říct, teda první, co jsme škrtili, nemáte žádný požadavky. Druhý, s čím by přišla je, nemáte žádný mandát. Já jsem musel udělat 11.3., aby tam bylo 100 tisíc lidí, aby vláda nemohla říct, nemáte žádný mandát. To není strana protości, je 100 tisíc lidí na tom nádměstí. Pak jsme přišli, ze 16.4. čím jsme to? Si intenzivní furtovali a ještě dostali tam víc lidí, udělali pochod, udělali daleko delší akci. Ale hlavně se povedlo to, že to byla akce nenásilná, neproběhl žádný konflikt, zase ve menším. Nebyla to akce nijak zaměřená na rozpůlkněnský konflikt. Čistě vládám v rámci České republiky. A to bylo prostě věc, kdy mnoho lidí mě potom volalo a říkalo, hele, tak teď už je to, teď jsem něco jako nádměn. A začali dostávat lidi opravdu odvahu v tom, jakým jsou tam vysvouky. A teď je prostě na řadě další krok, protože já teď nechci dělat zase za měsíc další demonstraci, jenom pro demonstraci. Protože teď už další krok musí být to, že se buď to připojí odboji, nebo zemědělci, nebo někdo další. Aby ten tlak byl ještě silnější. Aby to mělo jen smysl. Já nechci lidi, já nám prostě dopravě za každou cenu, prostě reálita je taková, že teď v tom schodu jsme dali krok číslo jedna, dva a teď ten krok tři musí být opravdu nějaký kombinace. Protože dovedu si představit, že kdyby prostě odboráři šli do toho stále nebo zemědělci, kdyby vzali traktory a zablokovali všechny krajské města, tak ta vláda už něco jako musí začít dělat. Ten tlak už bude tak velký na ně, že prostě padne a jsem přesvědčený, že I ty lidi, kdyby viděli, že se přidávají odbory a zemědělci, tak jich na to následuje přijde ještě daleko víc. A ta kombinace toho tlaku by měla dostat do toho, že prostě ta vláda padne. Mluvčí 1: Myslím si, že tohle zhruba není až tak podstatná otázka, ale trošku se tamto téma provetralo, tak já se chvíli vrátím. Budu muset přečíst, protože to není ode mě, ale samozřejmě formulací trošku ano. Množství lidé se všimli, že pod Donaldsem sešel pochod kolem muzea, kde byli, a já jako nevím, jak to teď jako správně úplně pojmenovat, přijde mi to jako třeba u genderově nevyvážených, kdy si chlapec třeba myslí, že je dívka a opačně, no ale já bych se k tomu vrátil, tak byli zde Češi, vyznávající ukrajinské a někde I ukrajinsko-nazistické symboly a mezi nimi byl I například sprosta robotní z Řepony a ten nám vzkázal, že by podřizal našich dětí a ženy, zlepal barák, zhodil nás u Teso a podobně. Nádherná řeč, tak poslouchněte si to skvělý doporučil. A mnohým z nás to přijde jako cílená provokace, kdy se strhlo, kde se to vlastně, pardon, já jsem se trošku jo, když se jde kolem nich a kde vlastně na nás podvávali podobně jako na futbale. Mě to trošku připomnělo I o 10.2.2014, ale samozřejmě jich je menší počet a nic se vlastně nedělo, takže to bylo vlastně jako dást, ale ta otázka zní, jestli bylo možné třeba zamluvit I celé Ovácovské náměstí a předjít tomu, aby byly opravdu všichni tři místa zamluvená, tím pádem I toho muzeu, jestli se tomu bylo třeba předjít tady těm hráním divadům. Mluvčí 0: Oni si to vždycky zamluví někde, protože zase už předtím byla část toho muzea, teď prostě ten magistrát to dělí jako u Kašny a zase u muzea a prostě šílenost. Pokusíme se to začít. Protože oni to dělají opravdu tak, že jak vidí, že my to oznámíme, tak oni to tam všichni oznámí. Mluvčí 1: Takže rovnou musíte oznámit všechno, aby se tomu mluvili všichni. Mluvčí 0: Rovnou musíme oznámit úplně všechno, aby nám to nekdy potěpalo ráda. A reálita je taková, že nemůžeš jít víc, dokud něco neuděláš prakticky. My jsme to museli mít zarezervovaný dávno. Žeho tě nesměj vyhlásit zatím, aniž bychom to měli vědět. Mluvčí 1: Že již bys ho neměl. Mluvčí 0: V tu minutu by to někdo měl vědět. Logicky samozřejmě jsme to měli dávno zadat. Mluvčí 1: To je ta vlastně dneská akce, Mluvčí 0: Který filmatřům, co je fakt pecka. Mluvčí 1: Teď už si říkám, bach, já jsem to uměl, já jsem dělal tohle. Ale to je pecka. Je to normální, člověk ukáže pecku, tak jako prvnou všichni Mluvčí 0: To je konectová. Reálně to je taková, že Prostě pro mě, co se týče pana Molotýna, tak to je člověk, kterýmu já se směju. To je člověk, který je povolaným synem, nikdy se neměl, nikdy se neměl, nebyl synem slavnýho otce, tak v životě není to, co je. Takovéhle lidi většinou bývají nicméně frustrovaný, ale bohužel to frustracejce pravdu je. Takže ten nemá celou za komentář. Ale to, co tady říká Vektor, to je podle mě názoru přesné, čím já bych měl být zavřený, ale to bohužel tady Česká republice snad nástupcí v téhle věci, co se týče konectového. A oni v podstatě nám bráli na jim o to, že vlastně mi nemáme právo říkat ten svůj názor. Já jsem neměl nikdy, že by dělali si demokraci měnou chvíli a že mi bychom se tam přišli postavit a říkali, ne, vy tady nesmíte demokraci. A ještě ta absurdita. Mluvčí 1: Češi s ukrajinskýma vlajkama, s nacistickýma symbolama. Ti tam vyjadřují jako co? Jako Češství? Mluvčí 0: Největší včip, to bylo krásně vyplňováno, jsem Patrik Kačenka na Facebooku strašně si mě to líbilo, to byla fotka se mnou s ukrajinskýma vlajkama a dole naše lidi s těma českýma vlajkama a tam bylo napsáno ti nahoře tvrdí o těch dole, že hájí zájem cizí země. Mluvčí 1: To je přesně. Mluvčí 0: Ten absurdista. Nechte tak. Ale já jsem to říkal, některé mají právo vyjádřit se. Hru je pravdopodobně nejdůležitější než Česká republika. Hru nás najde, hru nás je důležitější než Česká republika. Já osobně v rámci toho konfliktu se zásadným způsobem obávám na to, že může dojít jeho eskalaci a myslím, že každý z odpovědních člověk si nepřijde, aby došlo k eskalaci války, notabene k nějakému použití a toho riziko tady samozřejmě je. Samotný šafale jsem o těm řekal, že nikdy nebyli zdaneji mezi těmi mocnostmi napětější než naši. Mluvčí 1: Všechno zvolávání nepotřebuje nic zaprovežovat. Mluvčí 0: Emocionálně hlavně vím. Ale reálita je taková, že pokud tady nebude v co nejbližší době 17 mír, tak ta napětí se stále stupňuje. To není, že je to stejný, nebo se to snižuje. Ta napětí se stále stupňuje. Vozí se tam čím dál tím víc zbraní, rozmístují se ponorky a podobné věci a stačí jedna věc a může být neujiřitelná eskalace. A bohužel ty lidé, kteří Já proti nich nemám, že říkají, že na úplně musíme jich dodávat zbraní a podobně. Oni v podstatě používají styl načince a fotbalního fanouška. Hurá, douto. Já používám stylu managera, který říká a co když nemůžeme? Co když se stane toho, že ta válka začne eskalovat a propukne to v jadevný konflikt? Stojí vám to I za to? Byl byste ochotný podporovat dál to zbraním a vším, že to přejde v jadevný konflikt? Myslím si, že těžko někdo řekne ano, protože to už by muselo být opravdu balansováno. Mluvčí 1: Když byste se zkonkrétně zeptal těch maninek, opravdu byste se poslali z těch manink a třeba Samozřejmě přece, Mluvčí 0: Tam umírají reální lidé. Umírají Ukrajinci, umírají Rusové, umírají všichni. Mluvčí 1: Promiňte, že to zkusím teďka Já jsem chtěl ještě říct tak, ona je jedna věc, když někdo říká, my pomáháme, my pomáháme, my pomáháme, nějak, nějak, nějak, ale vlastně ve chvíli, kdy umíli opravdu o životy jejich blízkých, tak se najednou ten pohled změní. Mluvčí 0: No ne, samozřejmě. Kdyby kdokoliv z těch poslanců jak si posporoval tu válku, tak bych chtěl vidět, kdyby měli jejich dětí, jejich příbuzník do té války, jejich dětě, se k tomu jim podporovali. Se mnou sešli někdo, se mnou sešli někdo. Viděl jsem vlastně dokument Mike'a Mora, když to šlo o válku firátu v Americe, a on tam stál s tím vojákem, který zapisoval na vojno s kameramanem, a kdykoli jsme jišli do práce, tam měl ten mikrofon a říkal, jste pro válku firátu? On říkal ano. Máme tam oddávat zbraně? Ano. Máme tam posílat naše ženy a muže vojovat? Ano. Pošlete vašeho syna? A najednou, najednou ticho. Prostě, a pak se zjistilo, že vlastně snad jediný kongres on tam má nějakého svýho syna, a všechny ostatní ne. A to je to, že oni dneska vědí, oni samozřejmě plameně hovoří, jak musíme pomáhat, ale vědí, že zákon říká, že zbrané poměrnosti jsou jenom ti všichni poslanci a jejich hrdinní přísluhy. No, to je ta pěstka právě. Mluvčí 1: Je to v pořádku, změní obecně to? Mluvčí 0: Jo, určitě, určitě. Myslím si, že prostě, pokud někdo něco rozhoduje, tak mají příklad, a ne, že je vlastně schovaný a dělá za sebe hrdinu, ale reálně ví, že jenom nic nehrozí, že jenom se to nedotkne. Krvácí z jiných životů. Mluvčí 1: Věci musíme ušetřit, ale my si přidáme na popěch. Mluvčí 0: No, jasně, to udělali taky krásně. Ale prostě reálita je taková, že ak jedna umírají tam lidé postovka, ale kdyby neustále se zhorušuje pozice Ukrajiny pro vědnání, protože ty Rusové postupují dál, obsahují Batut a podobně. Znamená, kdyby se jednalo před původkem, tak ty podmínky byly lepší, než by byly teď. A oni prostě pracují s tím, že, jak říkáte, Hanoše, že jenim je mý hrad. Ale manažer pracuje vždycky, že doufá v tom lepší, ale je připraven na to nejhorší. A ta strategie je prostě taková, že pro něm riziko toho, že tu může eskalovat vědený konflikt, je natolik neakcetovatelný, že jednoznačně chci tlačit na mír a nejsme dneska už napadli. Ne, že jsme sami. Dneska už prostě to sami říká Rande Santis, dneska to sami říká prostě šef LSM UTS. Pojďme to řešit mýrou dohodou. Pojďme si sednout kyskolo a pojďme to ukončit. Protože prostě my sedíme na takhle smůlu se střelným brazem a nebudeme se jistě zapalovat. Mluvčí 1: Chtěl bych tě dát ještě dvě otázky, které jsou bezvaně a chtělo, ale na rozdíl od seznamu, já nevím, když si to vytrhnu z kontextu, tak tě dám právě ten prostor. Jedna z těch následkov, samozřejmě historie, to, co často vytáhují, co umívají médiá, jsou tady různé, různí lidé. Myslím tím trochu, to je Karlín Tesla s Kurtem a také ohledně Bionovi. Jestli bys za sebe mohl nastímit nebo říct k tomu více, aby to více lidé. Mluvčí 0: Pochopili? Já jsem zastupoval mnoha mediálních kaus a nezažil jsem nikdy, že by měl na celé typoze pravdu, který není tomu nerozumím a v podstatě píší úplně nesmysly vytržení z kontextu a prostě zásadně. Já třeba, když se přiče toho tensu, tak tam nemůžu mnoho věcí zjistit, protože adekvátná pojemnost močeného sněha a okamžitě za toho komora prostě jde účet. Ale jenom k neho námávkou, nikdo neříká, že ty poznánky byly zastáveny bankem a že ten tensor neměl peníze na to, aby je splatil. Žeby on nepřišel tak jako tady. Nikdo neříká, že byl problem za cílnou smáleckého poslouchu, která dává smálová smálstvou v půrčení a mnoho a mnoho dalších věcí, které už nikdo neříká. Prostě účet na těm není podat pravděvý obrázek na tyto hory, ale jenom v těm. Nic jiného. A co se přiče těch bioninových zapravačov, tam je to spojený s Karelem Havlíčkem. Já myslím, že my nemáme ani jedným zjistěnou okolí. V roce 2013 skutečně Karel Havlíček nepůjčil, že bude v ANO a já jsem měl ani pomětí, že bude někde nějaký pro. To znamená, že představa, že jsme jako tenkrát se načínali, když jsme vůbec nepošli do tohoto politice. To byla prostě spoustu zkrátka založená s ústavem experimentálních medicín když jsme se nějakým způsobem snažili pomoct, investovat do toho, aby se tady vytvořili nový lečený metody na nelečit těm chromům. A ono to vždycky dělá. A každý dneska říká tenkrát, když se s tím snažili lečit a je to v pořádku, ale je to prostě všechna ta reportáž od reporteři, že to je absolutní váž. Byla to jenom konkurencký boj, kdy se snažili prostě oztracká společnost potopit tuhletou preskou, protože prostě měli businesse v stejný oblasti, tak si prostě udělali mediální pravdu. Ale doporučoval bych všem, najděte si dneska na internetu jenom si například najdete odkaz Nová zbráň proti rekonině, kdy právě tahle společnost BioDinoa má úplně novou věc a udělala takzvaný spinoff v speciální firmu s jeho Českou univerzitou a má skvělé výsledky v oblasti léčby léčby s léčky, rakovými s léčky, která má 95% úmrtnost. To znamená, jestli se tohle povede a dotáhne se to do konce s toho Českou univerzitou, tak tohle dostane novou vůcenu. Tohle dostane novou vůcenu za medicínu. A to už nikdo vám neřekne. Takže já jsem tam stopoval tenkrát, protože právě mě zemřela moje máma a chtěli jsme to posunout, zejména v té oblasti rakoviny, ale zkušilo se to I na jiné nemoce, tak se to prostě dělá. A dneska, teď je to nová věc, zbřezna letošního roku, já už tam samozřejmě nejsem dávný v té společnosti, ale přesto mám radost z toho, že ta společnost, kterou jsme rozjeli, tak je dneska ve výzkumu tak daleko, že celou světově nejdál je v oblasti léčby rakoviny s léčky. A pokud se to povede, tak to bude skutečně na návrhu. A v tom, kdy jsem zjedal, jestli ti kritici, kteří dneska říkají, Mluvčí 1: Že jsem se na to podílal, Mluvčí 0: Že jsem se na to podílal, že jsem se na to podílal tehdy, a aby byla, kdyby někdo z nich, a že jim to nepřeju, někdo z jeho blízkých, on nemusí na to nemocat, tak ti kritici, kteří jim bude volat, abych tam zkusil jim to domluvit, tu experimentální nemoc. Takže já jsem za to strašně moc rád, že se tohle povedlo. Celá ta věc je dneska samozřejmě nějakým způsobem medializovaná, manipulovaná proti mě, ale reality je taková, že tady je obrovská medie na to, že budeme schopni pomoct lidem z tohle dneska údelečně těžkou závražnou nemocí. A pokud se to povede, tak budou strašně šťastné. Mluvčí 1: Já cítím, že už jsi žádaný tady ve Bonci, ale dám ti poslední otázky, které byly velice krátký. Máš nějaké své objívané motto, kterým si hlídíš? Mluvčí 0: Ano, Lao Tzu, jeho citát, čínský filozof, je lepší zapalit bytění v jednom slučku, než většinu kritizovat ženu. Prostě já znám mnoho lidí, kteří kritizují, kteří v jednom slučování stále reagují, kteří říkají tohle je špatně, ale nejsou schopní na to, aby to řešili. Chtěl bych lidem rozkázat, aby zcela jednoznačně očenovali ty, kteří musí být sobou, kteří musí být sobou. Jedno je to, jenom bojují mě, jenom kritizují, že jsem něco dělal špatně, ať nepůsobám to svoje vlastní cítitelní zvědání. Konečně dělat toho, že si si můžu zapalovat smýčky, je kritizovaný. Mluvčí 1: A to byl asi dřevnějštější motivační zpase na závěr, kdyby s tím měl prostě někdo rád zkoušet. Děkuji tě hlavně moc, děkuji. Propustím tě do výhledu. Děkuji, že jsi mě vězl na závěr. Tady ten rozhodek, kde se nahríme na mý stránk www.meditaci.cz a to dobře na žitičku, jenom najdete. Já už se loučím, jak to bude všichni. Mluvčí 0: Už nás zahrtěl, děkuji moc, kteří se dívali. Třeba nás už zase můžeme vzdávat. Budete vidět, co dělám, co dělám. A hlavně se příteli, kdyby to bylo osobně, na té 13. My jsme z Praha Honci, je tady úplně pomyslán. Většinou můžete přijít a podívat se mně do očí a zeptat se, na co bude vás zajímat. Protože to nejdůležitější je budovat strany mezi lidmi a podívat se spolu na příhod pro zkusení s ním internetu nebo jakékoliv obrazovky. Takže přijďte kdekoliv, se podívat za námi a já bych vám pomyslel. A většinou, vládí to 15. slátek, tak pokud bude hezký, tak přijdeme na některé sredinovosti. Takže přijďte se podívat za námi na nějaké pěkné obrazovky a se podívat za námi jako přátel. Mluvčí 1: Krásný, krásný. Tak jo, prosím, děkujeme za váš těla. Mluvčí 0: Děkuji moc, děkuji moc, děkujeme. Dobrý den. Dobrý den. Do toho je.Kopírovat text

Jindřich Rajchl - Povídání s Matoušem Svobodou

Screenshot není k dispozici