← Mgr. Ondřej Lochman

To, co se nám ještě před pěti lety zdálo jako nemožné, se stalo každodenní realitou – válka v Evropě. Dnes jsou to 4 roky od ruské invaze na Ukrajinu. Myslím dnes na všechny, kdo na svých bedrech nesou tíhu války. Na vojáky i civilisty, na otce i syny, kteří se už domů nikdy nevrátí. Na děti, jejichž životy budou už navždy poznamenány touto barbarskou a nevyprovokovanou agresí. Tahle válka týká i nás, i když se nás ruská propaganda snaží přesvědčit, že tomu tak není. Čím blíže je teroristické Rusko naší hranici, tím ohroženější naše bezpečnost je. Zatímco na Ukrajinu dopadají rakety, na nás dopadá právě ruská propaganda. Dopadla na nás také energetická krize, když Rusko zneužilo naší bývalé závislosti na jeho plynu. Přišlo k nám přes 500 tisíc uprchlíků, většinově žen a dětí. Stát musel začít vydávat výrazně více peněz na svou obranu. Tedy naštěstí nebojujeme přímo ve fyzické válce, ale tato válka se nás týká. Bezpečnostní, energetickou i uprchlickou krizi jsme zvládli. Jsem neuvěřitelně hrdý na to, jak moc se v těchto krizových chvílích dokážeme semknout a stát na správné straně. Je to dlouhé, je to vysilující. Právě proto se nesmíse nechat od sebe rozdělit, otrávit, unavit. Není pochyb o tom, že přesně o tohle má Rusko zájem.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici