← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 1: Dobrý večer, dámy a pánové. Dobrý večer, vážení diváci. Moje jméno je Jindřich Reichl a já jsem předsedou politické strany Právo respekt odbornost. A my dnes pokračujeme v další z našich odborných debat. Už jsme zde měli debatu na téma svobody slova a na téma vody, na téma energie, která byla extrémně úspěšná. Dnes nás čeká další, neméně zajímavé téma. Máme tady ekonomiku, téma, které podle mého názoru v současné době hýbe Českou republikou a které ovlivňuje život téměř každého občana naší země. Já mám tu čest, že vám dnes mohu představit opravdu zvácné hosty, kteří přijali naše pozvání do této panelové diskuze. A je to paní docentka Ilona Švihlíková, pan doktor Vladimír Pikora a ekonomický expert naší strany, pan internír Tomáš Bavín. A to bylo naposledy, což jsem použil tituly, protože teď už si budeme říkat jmény a my si na ty tituly tolik nepotrpíme. Pojďme tedy na to, ať se dozvíte co nejvíce zajímavých informací z úst našich odborníků. A já myslím, že tím hlavním tématem, který v současné době opravdu hýbe Českou scenou, je téma inflace. Pojďme si tedy říct asi na začátek, proč v současné době máme tak vysokou inflaci, která vteřahuje 17%, zatímco v západní Evropě často pod 10% a třeba ve Švýcarsku aktuálně 3,1%. Paní docentko, nebo Ilonko, pokud mohu, jaká je podle vašeho důvodu hlavní tříčina té současné opravdu velmi vysoké, rekordně vysoké inflace? Mluvčí 4: Dobrý večer. Já děkuju za první otázku. Já myslím, že těch důvodů je asi několik. Myslím, že je dobré říct, že ta vysoká míra inflace trápí velkou většinu vyspělých zemí, ale jsou mezi nimi značné rozdíly. To znamená, že my vidíme třeba relativně výspou inflaci ve Francii, zůraznímu slovo relativně, a naopak několikanásobně vyšší u nás, Mluvčí 2: Nebo třeba v pobalovských zemích. Mluvčí 4: Takže to je potřeba říct, že ty rozdíly jsou skutečně významné. Já si myslím, že těch důvodů bude několik. Myslím, že ta inflace je dominantně nákladová. Je dána tím, že když vidíme, tak ten poslední asi roka půl, že se velmi dramaticky začaly zvyšovat ceny některých komodit. Nesouvisí to jenom s konfliktem na Ukrajině, jak se říká, že ty ceny se zvyšovaly velmi významně už třetím. Mnoho důvodů, ke kterým se tady asi dneska ještě dostaneme, a pak si k ním bez zazporu je otázka toho, jakým způsobem třeba funguje trh těmi povolenkami a podobně. A to je prostě celý soubor, k tomu to nebyvá jen jedna věc. Takže to bych zúraznila, že ten trend tu strvá nějakou další dobu. Takže to není otázka jenom února tohoto roku. A další, co si myslím, že je potřeba říct, plně toho, že si myslím, že ta inflace je dominantně nákladová, je, že vidíme velké rozdíly mezi zeměmi třeba I z toho důvodu, že některé země začaly konat poměrně sližně. Právě třeba ta Francie, která vlastně šla cestou některých prvků, tenová regulace, zastropování cen a podobně. A byla velmi rychlá. To znamená ta první opatření, kterou my vidíme vlastně už před konci minulého roku. Roku 2021, což si taky myslím, že stojí za zmínku. No a třetí věc, což je taková hypotéza, která by si možná zasloužila trošku testování, je vědomí toho, že přece jenom ty země, řekněme, které se hodně věnují práci ve mzdě a jsou v pozici těch subdudovatelů, což jsme my, což je Slovensko, což je to Pobalti a další, další, tady na tom východě, ale řekněme střední, východní Evropa, tak přece jenom tu inflací mají podstatně vyšší než země, jako je Německo nebo Francie. To znamená, tady si myslím, že je to I otázka toho, jakým způsobem u nich funguje vůbec konkurence. To znamená, do jaké míry, jako třeba u nás, na některých kteřích najdeme ty tacitní kartely, vlastně ty tiché dohody, které tam budou. A samozřejmě je to I otázka přidaných hodnoty v ekonomice. To znamená, že na nás to dopadá o to víc, že my tu přidanou hodnotu máme střednící. My jsme finalisté ceny, finalisté je někdo jiný. A myslím, že ten komplext faktoru potom vede k tomu, že ta inflace u nás je vlastně takto vysoká. Nemyslím, že bych řekla rekordně, protože jsme se vrátili do 50. let. To byla vyšší. Ale na to se dneska jako nespomíná. To už se bere jako, že to je moc dávná minulost. Ale řekněme, že prostě polovníků Československá, polovníků České republiky, je to skutečně rekordně vysoká míra inflace, kterou nežívám. Mluvčí 1: Děkuji za tenhle rozbor. A poprosím Vladimíra, když tady naznačila paní docentka to, že v podstatě v současné době se bavíme o tom, že v té západní Evropě není ta inflace až tak vysoká jako u nás. Není důvodem právě I toho, co už tady natupla, tedy to, že vlastně ve Francii zregulovali cenu elektřiny přes elektricitę. Zde v Francii využili vlastně toho svého majoritního podílu, který tam mají. A současně nejsou tolik závislí na ruském plynu jako my. Energie je právě tím hlavním faktorem, který táhne tu inflaci nahoru. A právě ta naše závislost na Rusku, která v současné době je jedním z faktorů, proč se tady zvyšují ceny energii v České republice. Mluvčí 0: V principě je, ale já si myslím, že to není jenom o těch energích, o regulování. Když se podáme třeba na Polsku, tak Poláce mají nížší inflaci. Ta nížší inflace je způsobená tím, že mají nížší ETH, kde vláda I hned zareagovala a letala základaně. Myslím si, že kdyby něco podobného udělala Česká republika, tak bychom měli nížší inflaci. A to porovnávání dneska zemí mě přijde hrozně nefér, protože vlastně se nebere v potaz, kdo dělal jakého opatření. Tak Česká vláda zůstala velmi prostřední, protože prostě naopatření nedělala. A proto nechala ten vývoj trhu a ty ceny rostly takto rychle. Zajímavé na tom je, že hodně amatérů nebo politiků, kteří chtějí z neuvěřitých situací, začínají tvrdit, že máme nížší inflaci kvůli tomu, že máme korunu. A kdybychom měli euro, tak nemáme vysokou inflaci. To rozhodně, nebo koruna, není důvodem, proč je kde jaká inflace. Prostě to v tuto chvíli nehraje tu podstatnou roli. No a myslím si, že ještě bych přidal tomu jeden argument, který zatím nezazněl, na to, že prostě my vidíme v celé Evropě, jak prostě banky, centrální banky Mychlin, v posledních letech pumpovali peníze do ekonomiky a bylo prostě jenom otázkou času, kde ta inflace musela pít. Prostě ty centrální banky se chovaly naprosto proti těm základním poučkám. Pumpovali peníze do ekonomiky, chovali státní dílo, prostě chovali se tak, jak by se před těti lety nikdy nechovali, protože prostě by neudělali způsob v ekonomii, protože je prostě, že to je naprosto zrazaná politika. A ty centrální banky to dělali. Já bych řekl, že je spíš překvapené, že ta inflace pítla až tak pozdě. Ta inflace už tady měla být mnohem víc. Mluvčí 1: Tomáši, ještě tebe poprosím o tvoje zhodnocení a jestli ty máš k tomu, co bys něco dodal z tvého pohledu. Mluvčí 3: Jako třetí, pardon, dobrý den přijej všim ještě jednou. Jako třetí už mám toho málo co dodat, protože většina důvodů ji zazněla. Jsem rád, že pan Pikora zmínil chování bankovního sektoru. Záporný úrok, záporná základní ruková sazba je něco, co učibnice ekonomii neznají a nepřipouští. Takže jsme byli vystaveni několik letému působení naprosto pokřivených podmínek bankovního sektoru. Tím byly vytvořeny podmínky pro růst inflace. A jak správně zaznělo, první impuls byl netaktní a nevhodný režim emisních povolenek, kdy Evropská komise v době covidu omezila množství povolenek na trohu a když následně uvolnila covidové restrikce v Evropě, tak objem povolenek zůstal stejný a tedy nedostatečný, okamžitě vyletěla cena povolenek a tomu zásadní vliv na růst cen energií na podzemě městského roku. Za mne ještě taková poznámka. Paní docentka velmi správně změnila rozdíl mezi inflacemi v Evropě s tím, že vyšší inflace jsou skutečně na východě Evropy. Je až s podivem, jak přesně koresponduje výše inflace se závislostí na ruských surovinách, zejména na plynu. Zatím říci, že inflace spustilo nebo zapálilo něco jiného. Emisní povolenky. Ale válka na Ukrajině je ten pověstný olej, Mluvčí 0: Který byl přilet do ohně a ten požádní nekontrolovatelně zuří. Děkuji moc. Mluvčí 1: Já ještě než zahájím druhé polo těch jednotlivých vyjádření, tak tady si s dovolením vám nabídnu možnost posílat nám vaše otázky, co by vás zajímalo, co se týče ekonomiky, tak nám píšte do komentářů na Facebook, buď to strany pro a nebo na můj osobní profil. A my si ty nejzajímavější otázky, které tady budeme mít, tak se pokusíme ještě v rámci dnešní debaty zodpovědět. Já se ještě zeptám, Ilony, s dovolením, právě když jsme u České národní banky, která nastavila tu základní úrokovou svazbu na 7%, jak vy vidíte tenhle krok, jak ho vnímáte, souhlasíte s ním nebo poprosíme si o komentář z toho, jaký je váš názor vlastně na tohleto rozhodnutí. Mluvčí 4: Já tady asi budu intenzivně v rozporu s ostatními, bych tak typla. To je to trochu živý, že jo? No, já nejsem zastán ten téhle politiky, já si prostě myslím, že ty vyšší úrokové svazby nemohou nikdy odrazit inflaci, která prostě podle mě je dominantně dána vývojem na trhu primárních komodit. Patří tam nově samozřejmě také potraviny, patří tam cena hnojiv, což se potom v té ceně potravin také významně odráží. Myslím, že ta politika není účinná, což konec konců vidíme a myslím, že bude mít, nebo respektive už má, bude mít poměrně závažné dopady, a to zejména na firmy, které se zvycí a si nějak financí uvěře, nebo chtějí nebo by chtěli investovat, tak to je samozřejmě velký problém. A o tomhle domácnosti, protože zhruba nějaké asi 40 tisíc domácností by letos si mělo refinancovat hypotéku a plně se to prostě může stát naprosto takovou fatální údálost, protože se vezměme, že vlastně ty klíčové polsky pro ty domácnosti stoupají naprosto nevýdaným tempem, co znamená, že jedná se o polsky, bez kterých se objeví, můžeme se opinovat, spravíme se o potravinách a do toho prostě ještě nějaké refinancování hypotéky. Takže já od začátku jsem bytl, možná ve velmi významné minurity, abych tak řekla. Já prostě myslím, že tahle ta politika nás jako v týle nedohryde. Zase když se podíváme třeba na to Eurospolk Centrální. Mluvčí 2: Banků, tak ta velmi dlouho prostě provozovala, neby to vyjíšla, ale prostě provozovala nulové úrokové sazby a vidíme, že. Mluvčí 4: Prostě jak je ten příliš úplná politika, která tam nebyla. Není tam žádná jednoznačná vazba, která by se za ten poslední rok a půl projevila. Mluvčí 1: Já moc děkuju. Já jsem rád vždycky za diskuzy, protože ta diskuza to posouvá. Kdybychom tady měli všichni jeden názor, tak tedy můžeme sedět v jednom člověku a říkat si to. Je jenom dobře, když spolu budeme nesouhlasit a v podstatě diskutovat, protože znovu říkám, to je podle mého názoru to, co posouvá názorové vnímání celé společnosti popěru. Zatám se vladimíra v podstatě na to samé. Já teda musím říct tady jenom, že naprosto souhlasím, protože ten dopad z mého pohledu na podnikatelů je obrovský. Oni mají více leté úvěry, tak většinou ta úroková svazba minulí každý rok a je navázána právě na tu základní úrokovou svazbu, takže těm podnikatelům výrazně zroste zpátek, které budou muset platit v rámci tu úroku a obrovským způsobem jim to znesmaňují podnikání. Jmenovat si sympónem a selekcinou je to opravdu vražedné. A v pědomácnosti samozřejmě, já jsem návět taky čekal, že 40 až 60 tisíc hypotékám musí fixat ještě v letošním letošním roce, což prostě bude plně nezaplatitelné, protože velmi často se může stát, že se třeba ta výše zpátky I zdvojnásová. Takže z tohoto pohledu zeptám Vladimíra v podstatě na stejnou otázku. Jak on reaguje na to rozumití České národní banky a jakým způsobem by to řešil on, kdyby byl ten, který to může ovlivnit a nastavit? Mluvčí 0: Tak já vnímám, že byla velká kritika České národní banky za to, že nezvyšovala úrokové sazby, tak jako v minulosti. Ale já se domnívám, že nic než odborné důvody, tam byly politické důvody a řada lidí prostě mě unesla, že novým guvernárem je tvrdý, který spolupracoval intenzivně Andrém Babišem. A já si myslím, že tam je spíš ten politický argument. Protože ten ekonomický argument je podle mě na straně České národní banky. Já osobně bych takový úrokový sazby nezvyšoval. A měl bych k tomu hnedka několik důvodů. Na prvé, ta inflace v současnosti způsobená něčím, co Česká národní banka těžkou líbní, protože, když si budou vyšší úrokové sazby, tak ten tlyn bude stejně dražší, pokud se přestane provodit. S tím se prostě nic neudělá. A z tohoto chvíli není problém podstávky. Podstávka tady není přehřátá. Není potřeba ji nějak dramaticky pomítat. Naopak, je tady řada rizik s tím, kdyby ty úrokové sazby rostly dál. Třeba sama Česká národní banka počítá s tím, že ekonomika upadne do recese. Dnes víme, že upadneme do recese a my v ne vyšší úrokové sazby tu recese prohlubují, no tak jenom by bylo hůř. Nebylo by nic jiného. A s tou inflací, kdyby to přitom moc neudělalo. Naopak, ta recese, kdyby byla hlubší, kdyby měla tu inflací jako ještě tropku protit. Já si myslím, že to je nebezpečný. Pohnáte ekonomiku zbytečně do recese. Další faktor nebo riziko je to, že ceny nemovitostí jsou rekordní. Podle České národní banky jsou připálený zhruba o 40%. 40% víc, než by byla jich odpovídající hodnota. A dnes víme, že když rostou ty úrokové sazby, také rostou nájmy. A najednou řada lidí nemá na to, aby spláceli ty nájmy. Když jenom nemá na to, aby spláceli ty nájmy, tak se ukáže, že najednou má problém ten člověk, který původně si ten byt koupil a myslel si, že mu nájednou ten byt platí. A jednou mu ho přestane splácet a začne to objevat na prodej nemovitostí. No a my víme, co udělal propadce nemovitostí v Americe. Hrozně nebezpečná věc. Takže tomu bych se já snažil vystříhat a radši bych ty úrokové sazby nevyškoval. Raději bych vyškával, co bude dál. Já předpokládám, že jakmile se ta situace na Ukrajině nějakým způsobem zlepší, to způsobem zlepší spláce. V této chvíli ty infláční prvky začnou se mírnit. Dnes, když se díváme na ty mezi měsícní císla, tak se ukazuje, spláce se mírní. Takže já si myslím, že v této chvíli není potřeba pokryt tu inflaci nějak extrémně vysoko. Zvlášť, když si vezmu, že základní úroková sazba Evropské centrální banky je půl procenta. Že Evropa má půl procenta úrokové sazby je nejmálo sedm. Prostě já si myslím, že to je dost. Mluvčí 3: Děkuju za slovo. V zásadě musím souhlasit s oběma předřečníky. Také si myslím, že bylo správně, že nedošlo k dalšímu zvýšení. Respektive sem názoru, že ta předchozí zvýšení již byla neadekvátní, mělo dojít k mírné korekci, ale ne na sedm procent. Skutečně ten s předúrokové sazby mezi sazbou ECB 0,5 a našimi sedmi procenty je enormní a nemá opodstatnění. Velmi znevýhodňuje naši ekonomiku a naše firmy do budoucna. Takže určitě nezvyšovat. Zaplať pábů za to, že nedošlo k dalšímu zvýšení a v dohledné době se možná snažit jít opašnou cestou a tu sazbu uvolnit, aby se podpořila ekonomika a přidešlo možné recesy, která je skutečně za dveřmi. Nebudu to řeknout jinak, pokud se nějakým způsobem neumouří naše vláda I bankovní sektor. Mluvčí 2: Těch dopadů může být celá řada respektive já už si myslím, že se projevují nyní. Mluvčí 4: První asi je, Mluvčí 2: Že domácnosti. Mluvčí 4: Reagují tím, že začnou měnit. Mluvčí 2: Svý zpotřební kost, což znamená, Mluvčí 4: Že ona ta čísla, se kterými oficiálně operujeme, nejsou úplně reálná, Mluvčí 2: Protože ten zpotřební kost tam má nějaké váhy, tam máme dohromady 50 % je bydlení, energie a potraviny, to znamená takový ten základ. Ale ve čísli, kdy ta domácnost je pod tlakem a můžeme třeba znít, že zbyráně klesají a dál klesat pravděpodobně budou, tak samozřejmě jako v tu chvíli, tyhle nezbytné poloutky získávají mnohem větší váhu a tím párem ten dopad cenové dynamiky je mnohem výraznější. To je taky asi, co byla říct. No, tahle ta intolace tím, že se prostě orientuje na ty poloutky zásadní, to znamená, bavíme se o bydlení, bavíme se o energií, bavíme se o potravinách. Protože těch negativních dopadů je celá řada. Jednak právě na domácnosti, a já bych tady asi zúraznila, že se skutečně nebavíme jenom o nízkopřímých domácnostech. Když někdo zvadí, vláda jako neustále s takovým obhodláním, jako říká do takty, jako takový těch potky, tak se ho něco hodí. Prostě ta dynamika je taková a ta závažnost toho problému je tak velká, že se bavíme prostě o drtivé věční domácnosti, bavíme se o nějakých 80%, protože ten, kdo se dokáže chránit před takhle velkou infací, ten hodí kvintil. Hodí vlastně procent domácností, to asi jako bude schopný zvládnout a možná to jako ani krehně nepojdej. To je jako drtivá věčna, ano. Nám nebavíme se jenom s tím jako pobrdáním nebo těch nějakých nízkopřímých, bavíme se o drtivé věční domácnosti. Potom tady samozřejmě máme dopady na firmy, které už jsou mínně viditelné. Tady vlastně dochází k ohrožení některých našich na výroka tradičních odvětlí z párny například, na které se samozřejmě bavíme o firmách, které se pohybují v tom popravinářském půmyslu, to znamená pekárny, matokombináty a podobně. Ale ten záběr nakonec se bude pýtat samozřejmě celé ekonomiky, protože prostě na měm světu se stojí na tom, že máme elektřinu a že se vyhůří zemní plén. To znamená, se patří u vědomých, když se někdy tak nechce opovodovat nad tím, že nějaký zemní plén nepotřebujeme, že ten zemní plén se netýká hodně domácností. Já nebavím se pouze o tom, že budeme hodit doma ve 20 litrech, ale bavíme se o velké části postě půmyslu, celé ekonomiky, ale také prostě vytápění případně základních zpasů, které jsou nemocnice a podobně. Bylo to také co se to opomíná. To znamená, ty dopady jsou opravdu poměrně významné a já bych říkala I dramatické, protože může dojít k tomu, že rada těch feren prostě skončí a pak je třeba skupně dost zahraniční, poměrně nelevně, protože takovéto angažmenty můžou mít mnoho lidí tím zahraničním ferem. Proč jim ještě nepřijdat nějaký další. Já si myslím, že tady ten dopad může být skutečně dost dramatický. To taky vidíme, že ani kdybych všechny neidealizoval, ale že vlády v jiných zemích vycházejí s celou řadou opatření, s nějakým poměrně obvěhlým zemlí, několika typů opatření a o to víc potom je tam ten kontrast tělovy vlády, která vlastně nedělá v této situaci téměř nic. Mluvčí 1: Já myslím, že to bylo vyčerpávající. Já se ještě zeptám, Vladimíra, právě na tou podnikatelskou sferu, na ten průmysl, protože dnes a denně čtěme plánky o tom, jak Harakovské stárny, Kohinor, Prezios a další firmy, že jsou skutečně už na hraně toho, co jsou schopní ustát v současné době, když se zvyšuje cena těch základních energií a je to ještě inflace, což jim opravdu zdraduje to úvěrové financování, které vůbec většina toho průmyslu využívá. Jaké to může mít dopady v podstatě na naši podnikatelskou sferu, protože to, co jsme slyšeli pana premiéra Fialu, tak ten hovořil o tom přesně o tom, co tady říkala Milona, že pomůžeme těm nejpotřebnějším a těm dáme nejdřív 16, pak 2000 a já nevím, co ještě, ale v podstatě o průmyslu neřekla ani slovo a mně se zdá, že právě ti podnikatelé ten průmysl v současné době tím trpí obrovským způsobem a pokud by tady v nějaké vyšší míře popadal, no tak jakékoli vzdávky nemají smysl, protože prostě lidé nebudou mít práce, nebudou mít mři. Mluvčí 0: A co podle mě ta čísla v této chvíli velmi zkresluje, je to, že tady máme hodně těch montoven a skladů a tam stále nabírají lidi, tam stále hledají lidi a proto ten trh práce zůstává překvapivě jako velmi napjatný a nejde tam v podstatě, že se mělo objevit najednou dvě lidi a budou seskánět snadno a to prostě neplatí. To samé je v restauracích takodovně, že stále nedá se hnat vlastovní síla. Takže tam to ještě nedopadlo. Ale to neznamená, že to tam nemůže dopadnout na podzim. Uvím, že můžu představit, že to na podzim přijde. Počkej. Tady si zase bojím, že půjde něco, jak to udělali u COVIDu. Že prostě přišel COVID a najednou bylo potřeba zavřít firmy a ne přišlo pro pouštění, protože najednou přišlo nějaký státní program, kdy lidi byli placený, jako by chodili do práce, zaplatil to stát. Pokládám, že něco podobného uvidíme teďka, že se to znova zopakuje a že prostě státo bude znova dotovat, když si nedovolí vysokou netaměstnanost. Takže to je otázka. Teoreticky by se dalo říct, že pravicová vláda tohle netřeba Teď se dívám na to, jaký je rozdíl mezi pravicou a levicou a jakou kvůli jinou vládu, kterou tam po těch posledních letech jsou ty vlády rozhodný. A takže si nemyslím, že tam bude nějaká změna. Mluvčí 1: Tomáš, může se jednat o to, že opravdu je to takový ten pověstní kryt, který bouří, že vlastně ty firmy teď jsou a v záporných kíslech a de facto se trží jenom díky svým úsporám, díky té takzvané vatě, který použila jedna nejmenovaná politika. Může se stát, že v podstatě až jim ta vata dojde, ty úspory, takže tady nastane nějaký rychlejší pát a případně nějaký dominový efekt, že vypadne jedna větší firma, že to může vyvolat krati další firm? Mluvčí 3: No v zásadě přesně tak. Jsem názoru, že to, že to zatím nevidíme na tvrdých číslech, je jen kombinací toho, že hodně firm jede z úspor, které mají. A velkým efektem na nezaměstnanost je I fakt, že zatím jedou sezonní práce na plné pecky, když to řeknu velmi lidově. To může být dalším důvodem. A skutečně ta hlavní vlna teprve přijde. Na podzim se zvýšením nákladů na energie. Na spotřebu energí. Určitě nás nečeká nic hezkého. S tím musím jedině souhlasit. Já bych ještě navázal na jednu věc, kterou tady paní docentka řekla. Vláda neustále řeší pomoc domácnostem. Na druhou stranu podstatné je ochránit a ochránit fungující ekonomiku, protože v ekonomice je zdroj příjmu pro všechny. Jak pro domácnosti, tak pro podnikatele I pro stát. A stát zatím nedělá ale vůbec nic pro to, aby tu ekonomiku ochránil. Naopak ní nechává na pospas všem těm negativním vlagům a v tuto chvíli se nesnaží dopady inflace řešit. To je ten největší problém, který v tuto chvíli vidím. A jednou nás to doběhne. Mluvčí 2: První věc je jedna vrychle. To znamená, že tohle vůbec se napravit nedá, protože ta reakce je teď prostě velmi pozdní. Vy jste tady zmínil ten úsporný nebo sociální tarif. Já myslím, že o něm už slycháme několik měsíců. Vlastně doteď ani členové vlády nemají jasnou o jeho parametre vykrpání, výši a podobně. Takže se to dělat nemá samozřejmě. To, co vlastně ta současná vláda vytýkala, když byla v opozici nejasnou a nepřesnou komunikaci, tak teď vlastně předvádí sama ještě možná v nějakém větším levlu. Když se podíváme na to, co dělají ostatní vlády, tak vlastně vidíme, že ta opatření jsou rozdělena do nějakých tři-čtyři kategorii. První z nich je otázka daní. To znamená, že se třeba snižují daně z plukty nebo DPH. Na rozdíl od pana Vikory, který asi bude pro tohle řešení, tak já pro ně moc nejsem, protože ten prch nefunguje tak, jak by měl. To znamená, narovinně já si prostě myslím, že kdyby se třeba snižilo DPH na potraviny, někdy bych byla na 14, že máme vyšší DPH, jako na potraviny v Německu, tak já si prostě myslím, že ty řetězce, zahraničníci, to prostě ve doma říjí. Že to neporovná na těch cenách. A od toho se toho asi moc čekat nemůžeme, já u nich nečekám vůbec nic. Tak, to je první. To znamená daně, ale někde to samozřejmě funguje, v řadě zemí to využili. Potom je kategorie číslo dvě, to znamená otázka nějaké cenové regulace, tomu by se asi nevyšplnila já, to znamená, spousta nějakou strukturalní politikou, to znamená třeba to mít plenové záštěvníky, to je podle mě strategická aktivum, s tím je to prostě využít těch možností, který má štát v přezi jako majoritní vlastník, otázka zastrpování cen. To je myslím, že to Francie, I když mě vykáže, že to má nějaké problémy, no z toho situace, myslím, že nebudou nikdy jako úplně jednoznáctně stoprotrendní, ale prostě, že tohle je cesta, kterou já povodím za poměrně dobrou, kůž co byla by jak na domácnosti, tak na firmy, to by mohlo mít pozitivní přírodstvo celou ekonomikum aktivně teda toho využití zákona o cenové regulaci, takže přímo uvedeno, že za mimo udělání strukturných podmínek je možné nasadit zároveň nástrojů, které mám k dispozici, například ministerstvo financí. To je další balík. Ten, který vidíme, je vlastně nějaká otázka sociální podpory, tam se zase ty země liší, někde ta podpora třeba spočívá v tom, že jsou valorizovány častěji nějaké dávky, kde se prostě dává třeba I jednorázová dávka, jako v Německu, prostě na děti, na domácnost, prostě se navíší, takže je tam vlastně nějaká sociální podpora a posílení té sociální sítě, navícení minimální mzdy. To je, řekněme, další balík. A potom ten poslední je nějaký strukturální opazací úspory, to znamená třeba podpora za teplování, někde podpora teplení v čerpadle, to tam mám v diskuzi, ale to neříkám lidi, že to dělám já. Ale to je však takový čtvrtý typ vlastně níhozova. To jsou ty věci, ty země dělají v různých mixech, se různým důvrazem. Já sama bych se asi nejvíc prostě vyklonila k té cenové regulaci, to znamená prostě k té francouzské inspiraci, samozřejmě tady nesmíte, prostě nějaké sociální zajištění, ty doma se nemůžete nechat, to je jako dost dobře, dost dobře není modný. Takže takové ty opatření bych viděla jako aplikovatelná u nás. Naopak o těch daních, neříkám, jsem blbně neskeptická, protože se nemyslím, že to snížení daní se promýtne do snížení ceny. Takovo, vzhledem k těm typům kartelům, který u nás prostě bohužel sníhá a spíš bude další výpadek prostě státního způsobu. Mluvčí 1: Takže to hlavní jsou asi ty cenové regulace. My jsme se tady bavili ještě před natáčením a Vladimír mi vlastně řekl, že považuje trošku za směšné takový ten výrok toho, že ta cena elekcíny musí narazit na nějaký strop nebo že za to více lide nezaplatí. A my přeci tady víme, že jak print, tak elekcíny dneska úplně bohužel buza a že v podstatě soutěžíme o tu cenu se státy, které mají daleko vyšší paritokutní síly, to znamená daleko vyšší platy, daleko vyšší daleko silnější ekonomiku. Takže asi tohle není úplně cesta, že by tady někde v tuhle tu chvíli byl v dohledu nějaký strop ceny těch energí. Nebo myslíte opak? Mluvčí 0: Já si myslím, že pokud prostě v České republiky nepůjde plyn, nepůjde semlopa, tak ty energie budou ještě výš a budou několikrát výš a představa, že na jednou dne zákazník řekne dost, já nebudu kupovat, je podle mě naivný, když se nám porozte, jak moc, to záleží, jaká bude ta situace v tu chvíli, jestli ten plyn se nepotekne několik týdne nebo několik měsíců, prostě pohledu chvíli nelze, nelze odhadnout, ale ten nároz bude dramatický. Já bych se ještě vrátil na tom, co říkala kolegy mě, já s ním zase souhlasím, ona mě dobře odhadla, když mě řešil zdaně, já tu novou regulaci odmítám, protože si myslím, že to musí vybudovat negativně někde jinde v ekonomice, zvíře nebo později, že já bych to nereguloval, já bych šel přes zdaně, mně se líbí koukat přes tu Němetka, kdy Němetko přichází si, kde bude zbývat daně a přijímají zdaní, že to nemusí být jenom DTH. No a samozřejmě výsledkem bude růst deficitu státního rozpočtu, ale prostě ta situace je naprosto nenormální a tak si umím přestat, že v této chvíli výjimečně bych jako I zvedl ruku pro ten hlubký deficit. Ale to od nich se dá samozřejmě I tomu hlubkému deficitu zabránit tím, že prostě mohou být nějaké vkrty, která jsme viděli v posledních letech, ohromný náruš v státních zaměstnancích, myslím, že tady bychom mohli docela bez problémů zastížovat DTH v státním rozpočtu. No a pak je tady ještě jedna věc, o které jsme nemluvili a o které se bojím vlastně úplně nejvíc. Mně to nakúsla, abych to jako dokončil. To je to, že tím, jak vláda neustále mluví o hledě toho, jaké budou pomoci a jak to bude fungovat a podobně, tak domácnosti dneska mají prostě ohromný strach a nevědí, jestli dostanou tu posturu, jestli bude 16 000 EUR od 50, jestli léto se nebude rozpočítávat do nějak několika let. Prostě je v tom hrozný chaos. Ten chaos vyplátí ve společnosti strach. Mně to velmi připomíná v dobu, kdy byl ministrem financí Pankroufe. Tehdy on zbytečně vyvolal v naší ekonomice recese. V žádné z okolních ekonomik nebyla recese, ale on neustále strašil tím, jak bankrotujeme a domácnosti začaly neadekvátně spořit. Vypadali úpráce, najednou ta domácná postávka se zhroupila a v tu chvíli uplata recese. To bojím, že my si na to zaděláváme. Přesně tímto prostě domácnosti neví, co dostane, jak dostane, kdy dostane. A kdyby dneska věděli, jak bude jejich prostě to vypadat, tak by se chovali třeba dost jinak, než se chovají a ta ekonomika by tím vůbec nepripravila. Mluvčí 1: Většině souhlasím. Tome, regulovat ceny, snížovat daně nebo obojí. Protože Francia reguluje cenu elektriny, Maďarsko reguluje cenu pohoní hmot. Statní, že mě tady tak téhle Maďarskoho to zastrupovalo naprosto na smrdu, abych teď už trošku od toho ustoupil. To je jenom vlastně pro osobní dopravu, nikoli pro tu nákladní. Ale v podstatě ty vlády všude něco dělají, jenom tady se mně zdá, že opravdu se neděje vůbec nic. Mluvčí 3: Nejprve se omlouvám všem posluchačům. Dostal jsem výtku, že mluvím potichu. Já normálně mluvím velmi nahlas a tak jsem se hodně stlumil. Tak já to teď trošku srovnám. Budu mluvit hlasitěji. Jindro, ty si položil paní docence otázku, co by udělala, kdyby byla premiérem. Já vím, co bych udělal, kdybych byl ministrem financí. Já bych okamžitě na trhu koupil 5% akcí ČEZu. Řekni mi 5,5% aby byl přesný. Proč? Protože ve stanovách ČEZu je limit pro hlasování 75%. A kdo má 75%, tak ten vlastně může rozhodovat o čemkoliv bez úhodu na ostatní akcionáře. Takže státu chybí cca 5,5% na to, aby mohli rozhodovat na Valné hromadě naprosto podle svých představ o všem, mimo jiné I o strategii. Takže to by byl můj první krok právě proto, abychme se mohli řešit, jestli odejdeme z Brno z Lipska a jak budeme regulovat nebo nebudeme. Já jsem totiž za stáncem názoru, že by bylo potřeba zkomunovat oba tyto nástroje, jak změnu nastavení daní, ale souhlasím s obavou, že praxe v českém podnikatelském prostředí je, že úspora s daním skončí v kapsách podnikatelů a bylo by to o nějakém kontrolním mechanizmu, který by se musel hodně rychle vytvořit a nastavit. Ale souhlasím také s tím, že je potřeba v tuhle chvíli regulační pravidla nastavit, včetně ceny. Otázka je, jestli regulovat přímo konečnou cenu nebo právě tu marži. Jít prostě cestou náklady plus fixní marže, která bude nějak přiměřená. Pokud firma prokáže, že náklady na vytvoření jednoho megawattu jsou pětisíc korun, tak ať lidně stojí šest, ale oni reálně nejsou pětisíc. Takže v tomhle směru by šel cestou částečné regulace. Mluvčí 1: Padla tady zajímavá otázka, otázka, která se velmi často diskutuje a to je úspora v rámci těch veřejných financí. To znamená, že tento spočet, kdy všichni cítíme, že v současné době se potřebuje líp, platíme, jak známo, 900 milionů korun měsíčně za vakciny někam I kam, ale to je jenom zcípek z těch nákladů, které tady jsou opravdu narostla zásadním způsobem. Narostlo počet státních hudebníků, státních zaměstnanců na to v podstatě poměrný plat v té veřejné směři vyšší než koukromem pod sedí, což je v podstatě unikum, která je právě nevýdaná, která asi není úplně zdravá pro ekonomiku. No no, jak byste ještě dále, nebo měla byste nějaké návrhy, jak vlastně spožit, protože ty výdaje současné době podle mou názoru opravdu jsou až přebuje, ale to je rizika státu. Mluvčí 2: Tak, já teď rizikuju, že mě tady vyhodíte z okna. No ve středním platě. No já se to nemyslím jako upřímně řečeno. Já se dlouhodobě myslím, a to se budu asi lišit vlastně s tím, že ten problém toho státu je na straně přímo, a ne na straně výdajů. A co se týká těch výdajů vždycky na nějaké položky, jako kde se dá něco uspožit, a když jsme u těch státních bůhředníků, tak jsme svědomi, kdy rozdíl mezi státním zaměstnančem a státním bůhředníkem, takže státním zaměstnančem patří předpověď politického přítela a podobně, kdy většinou výrobu zvýrazovat nechcete, teda většinou. Že kdybyste věděli na všech bůhředníků, tak ta úspora bude někde kolem 15 miliardů, takže tohle nebude žádná dramatická cifra, která by vám jako ovlivněla rozpočet, takže jsme samozřejmě jako rádůstovek miliardů, takže jsme nad bilionem, samozřejmě. Já si prostě myslím, že to je problém přímý a myslím, že ten základní problém prostě nastal v tom pandemickém období, kdy který mál názoru velmi neuváženě, co stojí ve stavu odneslativní nůže, ten výkaz halabala, prostě proč velká část zanímých změn počínají prostě snižením DPA na obytovací služby, který je ničí, než DPA na potraviny končuje s pětnou vratkou v daně, samozřejmě s vysvětlením daně z nemovitovství, což je 18 miliard, samozřejmě. Mluvčí 0: Nebylo to 18 miliard, a samozřejmě tou změnou tzv. superhovem, které to znamená nahrazení tohle jinou konstrukcí, který je prostě výpadek, Mluvčí 2: Který se blíží nějakým 100 miliardám, to znamená, že dneska máme nějaký ten strukturální deficit výši 200 miliard, a jak říkám, prostě podle mě ten základní problém na straně přijmů, a ta základní otázka samozřejmě ví, ale bolí pořád stejná, co chceme, aby zajišťoval stav. To znamená, jaký je názor v společnosti, co by měl stav zajišťovat, to ne tím pádem taky, a pokud mám třeba nějakou teoretickou spolu, že by stav měl zajišťovat to a to a to, tak se musím potom hledat tomu teď dnej, to znamená, ta danová kvota by tomu měla odpovídat, a druhá věc samozřejmě je ta struktura těch daní, což je zase věcí, které mám dlouhodobě problém, protože ta naše danová struktura dlouhodobě zatěžuje vlastně tu jízdku přímový, přes DPH, zatěžuje velmi silně zaměstnance, IKSO ocele, které de facto neexistuje, majetkový zahradnět neexistuje, protože ta struktura daněného městě je taková, jak bych řekla, úplně podobná nějakým spíš rozvojovním zemím. Svědomí toho, že tady, nechci mě od vás řešit, ale uvidíme. Mluvčí 1: Já musím říct, že se nelišíte zase tak mnoho, co podle mnou názoru, dneska jsme ve vzácném schodě na toho, že tady sedí jaksi úvřajně levicová ekonomika, úvřajně pravicový ekonom, tak je vidět, že v podstatě v momente, kdy je tady krize, takže celá řada těch řešení je v podstatě univerzální, na kterých se asi schodneme všichni. Já to vidím velmi podobně, co se týče v podstatě prvního vzácného rozpočtu, že jsme nedostatečné a že podle mnou názoru tuto chvíli by měla příště se nakopnout taková ekonomika, než se jako by škrtit a snažit se snažit se jaksi nějakým způsobem ještě spoužit a plumit, protože podle mnou hostní názoru skutečně povede do té recese. Vladimíre, zeptám se, já zatím jediné, co jsem viděl z hlediska té akce vlády, co se teď nejvíc diskutuje v posledních dnech, tak je tzv. válečná daň, které se kterou přišel pan Staniura. Co vy na to, co vy na válečnou daň a na současné akce vlastně České vlády, protože ta situace je asi opravdu hodně vážná? Mluvčí 0: Tak já to vidím v tomto pýpadě naprosto většině v pohledně a opravdu si myslím, že problém není na straně příjmů a na straně výdajů, proto já bych žádnou novou daň nezaváděl. Ať už se jí říká válečná daň nebo sektorová, myslím si, že to je podvod na volitě, je to pořád to samé, akorát má jiný názor. A vždycky to znamená, že se je extrazdaňní bankovní sektor a energetika. A myslím si, že to je dost nefér u těch investorů, kteří do toho odvětří investovali, takže to můžeme říkat jako, že oni si dělali něco neklikaně, nezaslouženě. Ve zdravotnictví bylo vlastně to samé. Když jsme měli ty testy a měli dělat testy, tak najednou ohromně zbohatli. Tak to byla ta podobná situace. Podobná situace nastala, když někdo investoval do nemojitostí, investoval tam většinou se svojí domácností, tak najednou, ani kdyby si jakkoliv snažili, najednou ceny nemojitostí astronomických vyletěly. A myslím, že bychom každý rok si mohli najít někoho, kdoho sludíme, že prostě mu ty peníze vezmeme, že si jako nějaký postane nezasloužil. Takže já jsem jednoznačně proti této daní. Já jsem jednoznačně proti jakýmkoliv jiným daním. A myslím si, že prostě si máme. Mluvčí 1: Snažit. Mluvčí 0: Zkrátka prostočit v některých způsobách, které jsou. A je to přesně o tom, co říkala kolegyně. Je to o tom, co by stát měl zajistňovat. Podle mě stát zkrátka lidem, když by mohli mnoho agentů zrůstit a nemuseli by být. A by prostě osvětlát a úrady by nemuselo existovat na podmění útěbníky a podobně. Má by být digitální. Mluvčí 2: A kdyby to mohlo funkcionovat lépe a hrději. Takže já si to umím představit spíš z tohoto pohledu. Mluvčí 0: No a tohleto, ať to byste považovali za profesor a ekonoma, je tak nestandardní situace, že v této chvíli, když se snažil teda o ten hudbí deficit, než vzdat nějaké extránový daně a zdaněvat tu ekonomiku, který vycházná tím, že nějaký refešák volaný těm, že to budeme volat s nějakým novým daněm. Ale je to prostě pravicový nebo levicový pohled na svět. Mluvčí 1: Váši, ty jsi expert ve všech stranách právo, respektuji odbornost na ekonomiku, tak jak to budeme řešit my? Jak mě to nadiktuješ, abych to jako předseda prosadil? Mluvčí 3: Já to sformuluji takto. Já souhlasím s tím, že stát potřebuje větší příjmy. Nesouhlasím ale s tím, že by jich měl dosáhnout vyšším zdaněním. Já jsem přesvědčen a máme to I v programu. Že by jich měl stát dosáhnout tím, že vytvoří podmínky pro přirozený organický růst ekonomiky, aby se zvýšila základna, kterou bude danit. Naopak, co by mělo být, nechci říkat ústavou dáno, ale v podobné síle zakotveno v zákoně, daňová stabilita. Co je totiž pro podnikatele naprosto nejhorší, je fakt, že se každý rok mění daňová legislativa. Daň z příjmů. Zákon o daň z příjmů je totiž nejčastějším měnějným zákonem, každoroční daňový balíček, velké množství změn, no je to neuvěřitelné. Takže daňovou stabilitu a vytvořit podmínky pro organický růst, to bych dělal na straně příjmů. Souhlasím ale I s tím, že je potřeba řešit výdaje. Já bych se také nebál deficitu, zejména ne deficitu vytvořeným investicemi. Mně vadí deficit, negativní saldo, které jde do spotřeby. Souhlasím s tím, že nelze bezhlavě škrtat, ale vidím tam prostor pro mnoho změn a snižení státních výdajů, prostřednictvím, řekněme, drobných úspor, drobných opatření. No, bude to skutečný omravenší práci a bohužel si myslím, že většina politiků tohoto státu nemá pro tuto práci trpělivost, protože není viditelná a nejsou a nebudou za ní žádné politické body. Mluvčí 1: Tak a v tohleto koletku, než se dostaneme k otázkám, tak jenom bych uzavřel mohna takovou debatou nebo respektive dopasy na vás všechni, jaký je podle vás výhled pro budoucnost České republiky právě co se týče ekonomiky, protože v soukrasné době opravdu panuje strach, panuje asi opravdě mý strach v rámci jak podnikatelské, tak v podnikatelské sfery, tak sfery domácností. Jak vidíte, Ilona, teď ten vývoj v následujících měsících a tu zhybu, které se opravdu mnoho, mnoho lidí obává asi víc než ve hře o trůny? Mluvčí 2: No já bych řekla, jak to vidím, ale ještě nebylo deset večer, tak to řeknu slušně. Nevidím to dobře, nevidím to dobře, protože se nám tady vlastně kombinuje jako excelentný SOP, který se dělá třeba na méně lidí, ale bohužel I před náma potravin, potom se nám k tomu kombinuje velmi pasivní politika vlády, která vlastně ani jako nedává najevu, že by ta inflace pro ní byla problém, ale už jako by ten slovní signál, ta slovní intervence mění na tý dopad. A nastatně to, o čem hovorila pan Pekora, to znamená, že domácností mají obrovské obavy a když máte obavy, tak k tomu vzpůsobujete svoje chování. A to už těch výzkumů je poměrně jako dosti patrné. A ty obavy samozřejmě máte, protože ta míra nejistoty je veliká, ale komunikuje velmi zmateninou, velmi opatření, s kterým si neustále chlubíte. Vlastně nemáme do dneška parametry, když jsme někdy šlo polovině srpna, co samozřejmě nikdy na téhle ekonomice nebude projevit. Samozřejmě nemám ten síc být tak naivný a myslet si, jako že ten vplyv nám někoho nikdy prostě připuje. docela bych ráda slyšela některé ty europoslance, kteří jste v Polenovském parlamentu, myslím, že jste tam pleskali ve stoje, říkali, jak se dostává, odpojení, odpojení, tak teď možná teď je povol, že tady máte to situace. Jo, no. Jo, to znamená, ta ryzika jsou prostě obrovská a I spolu s tou politikou, centrální banky, s těmi vysokými rukovinnými stavbami. Já mám tu velmi velký problém, jako najít nějakou pozitivní zprávu, jo. Mohla bych ještě do toho prostě přidat, že se nám prostě ta světová ekonomika mění před očima, že ta pandemie prostě výrazně změnila to, jak ta světová ekonomika funguje. Takový věčeství už se nikdy neobjeví. Neobmluví. Až se bude více lokalizovat, regionalizovat, jak na to bude reagovat česká ekonomika, která je prostě hodně zapojená na těch globálních sítí a pozici, která není nikdy nešťastná. Toho se debat, která se vůbec tady nevede, že jo. Tady se vůbec tady nevede, že jo. Tady se vůbec tady nevede, že jo. To znamená, je tady spousta negativních faktorů a krátkodobných takto dlouhodobějších. Já bych ráda vydělala nějakou pozitivní zprávu, ale upřímně řečeno v tohle chvíli, jako prostě nevím. Mluvčí 1: Vladimir, zeptám se vás teď na takovou tu otázku za milion dolarů. Pokud skutečně ta situace bude nadále taková, jaká je? To znamená, že Nord Stream 1 poplutuje 20% plynu, jeho kapacity. Nord Stream 2 zůstane zavřený a někdy v lednu skončí ropa z ropovodu družba. Co nás v takovém případě čeká? Je to něco, co těská ekonomika je schopná ustát, když se tak čeká slednutí sukcesu? Mluvčí 0: Tak pokud tam stále nějaká ropa poteče, tak to bude dobré. Nebo nějakej plyn. Já se bojím, že tady hrozí ta situace, že prostě sem nepoteče. V chvíli prostě ten průmysl bude vypnutý. Takže najednou ty zásobníky a tohle to bude určený pro dovatelstvo a pro tu základní infrastrukturu a ten plyn bude napříděl. Proto nám taky minulý týden ratingová agentura může zhořít svoje rating, protože se prostě bojí toho, že ten průmysl bude na velký týden. Pokud sem něco stále poteče, tak to je ten lepší scéna. To je jako stále ještě dobré. Nicméně je tady podle toho chvíli mnoho dalších mezinárodních geopolitických rizik. Viděli jsme, co se tento nebo minulý týden dělo nad Tajwanům. Já si můžu dříve představit, že prostě toto dopadlo úprajně, že jsme na Tajwanům. Najednou bychom se mohli dívit, jak budou ty obchodní řetězce globálně znova napadeny a najednou nebudou čipy a najednou spoustu věcí nebude a bude to úplně komplikovaný. Takže já si myslím, že ten výhled je negativní. Myslím si, že je extrémně pravděpodobné, že tady bude řetězce a můžeme modlit jenom na to, aby byla ta řetězce mírná. Mluvčí 1: A je to s tím, aby ten plyn a ta ropa sem tla dál, aby elektřina byla levnější míře? Mluvčí 3: Tak tohle není otázka za milion dolarů, ale za miliardu dolarů, myslím. Já bych jenom ještě navázal na své kolegy. Já musím bohužel potvrdit, že fakticky není pozitivní výhled. Podzim a zima tohoto roku budou skutečně kritické pro českou ekonomiku a české domácnosti. A nutno říct si, že se na tom podepsala velkým dílem nečinnost současné vlády. Čas na reakci byl na jaře. Teď už je pozdě cokoliv honit. Vše, co se odteď uděje, bude mít dopad pravděpodobně až na jaře příštího roku. Tato zima bude prostě na lidech a je potřeba se s tím nějakým způsobem vypořádat. Nelze spolehat na pomoc státu a jestli nějaká bude, bude marginální, minimální. Mluvilo se o nějakých dvou tisících tento rok. Asi v této výši bych tu pomoc očekával. Skutečně je to nicotné a likvidační. Bude to mít dopad jak na domácnosti, tak na českou ekonomiku a české firmy. A jak zajistit levné energie? To už tady zaznělo v debatě energetiků a já bych se jen opakoval. Určitě je třeba vytvořit českého importera plynu s dlouhodobým kontraktem nebo s dlouhodobými kontrakty. Ideálně z několika zdrojů. Ale to je zase otázkou několika měsíců nelilet. A to je dlouhodobý proces. Je to samozřejmě I o tom získat kontrolu nad produkcí energie. Je mnoho cest, jak řekněme, rozštěpit čas na několik částí a tu produkční si nechat podstatní kontrolu. To je jen příklad, jeden z mnoha jejich výcerov. Všechny tyto scénáře jsou možné, ale žádný z nich nebude účinný na podzim tohoto roku. Mluvčí 1: I kdybychom teď v podstatě získali ty procenta v tom, kteří zregulovali cenu elektřiny, bychom rychle nakoupili plyn, protože já vím, že tady je společnost, která drží v současné chvíli kontrakt na pět miliard kubíků plynů, což je asi polovina spotřeby České republiky za zhruba třetinou cenu, než to platíme teď. A je to možné koupit v podstatě okamžitě, akorát je to opět mnoho ruských, takže to nikdo nechce. A takže budeme platit sice taky za ruský plyn, ale z burzy, zatem morálně očištěných ruských plynů budeme platit třikrát nebo čtyřikrát víc. A případně, co se týká v podstatě ropy, tak měl bych vám odstoupit od toho květstvého sankňováníčku Evropské unie, který zachází někdy odlet na prácu roku z ropovodu druhu. Je toho by to, co by alespoň pomohlo v té současné situaci v rámci toho podzimu, v rámci zimy? Mluvčí 3: Já si myslím, že. Mluvčí 0: Je to pomohlo, ale ne v rámci podzimu. To je díři krátká doba. Člověk si to chtěl reagovat mnohem rychleji. Nechci se hádat o týdny, takže ten čas na reakci jsme použitě promechtali. Mluvčí 1: Tak alespoň myslím si, že je potřeba začít jedna co nejdřív. Ano, určitě ano, použitě. Mluvčí 0: Já nevěřím tomu, že by tato vála se k tomu dohledné době horizontní květě má od týdny. Mluvčí 1: Rozhoupala. A proto jsme tady byli, aby jsme ji vyštíli. Pojďme teď na otázky. Půjdeme pojednou. Jsou to otázky diváků, takže co kdo chce je zajímat. Zdravým je pravda, že ČNB chce nakoupit 100 tun zlata. Znamená to, že bude měna krytá zlatem? Čeká nás měnová reforma? Vladímírek, kdy máte mikrofon? Mluvčí 0: Částečně to pravda je. V tuto chvíli vlastní ČNB vlastní 11 tun zlata, což je podle mě naposled neadekvátní. Chce to navýšit na více než 100 tun zlata. ten důvod, proč to dělá, není nějaké krytí měnej zlatem. To je ten, že v devizových rezervách je navýšit podíl akcí a zlato není korelované s cenou nebo jinými slovy. Když ceny akcí hostou, tak ta cena zlata na tom už nereaguje. A to je ten důvod, proč se ČNB rozhývá na nákup zlata. Protože tím bude stabilizovat devizové rezervy. Odhodně to ale neznamená, že by měna byla krytá zlatem. Tak to už dneska nefunguje. To by toho zlata bylo potřebovat víc. Mluvčí 1: Druhá otázka. Bulharskou řadat Rusko-Opelin a Čišení vysmály a takověže jsou aktivní nepřátelství stát. K tomu, kdyby se to politicky obrátilo. Mluvčí 2: Se přiznám, že jsem teď nějak mění to, že Bulharskou řadala Opelin. Se přiznám. Nevím. No jo, tak jako samozřejmě, pokud máte prostě nějaké jako politické postoje, no tak musíte konsekvence za ty postoje. To, co my tady dneska vidíme, to samozřejmě je to odmítání toho ruského plénu automaticky znamená, že se snažíte, ale spoustu deklaratorně, získat prostě plén z jiných zemí, což je velmi obtížné, protože potom bavíme o skapanělém zemí plénu. A pokud se bavíme o skapanělém zemí plénu, bavíme se o velmi drahé infrastruktuře, která se prostě buduje mnoho let. Jenom možná pár poznámek k tomu a v tuhle chvíli ani není dostanete rům na LNG po světě, to znamená ten plan, který se taky straví třeba dva, tři roky. To není něco, co se prostě jen tak vyplouzejí, to je další problém. Mluvě o ceně samozřejmě a to, co vlastně my dneska vidíme globálně je, že z evropské umě se stává takzvaně prémiový trh. To znamená, že vlastně některé země ONU vyplácejí ten skapanělý zemí plén a vlastně těm ostatním chučkým zemím to zase umít může vyvolat poměrně dost velké nepokoje jenom prostě bude to mít vážné politické dopady, ale prostě je tam ta vazba na to přeplácení. Já asi nedokážu tady říct, jestli dojde k nějaké revizi téhle politiky, je možný, že zima bude mocná a že třeba ta revize prostě bude vynícená a ta vazba bude prostě postavená na nějakých jiných základech, ale ono prostě je potřeba si uvědomit, že když se bavíme o energetice jako takové, když vždycky prostě bavíme o nějakém dlouhodobém časovém horizontu a cím víc rychle tlačíte na změnu a teď to neplatí jenom u ty ropy a zemního plynu a to platíme I u mědi, což je zásadní to, že jsme měli turbíny a tak, a elektroauta třeba taky. Takže to cím rychle je to změnu chcete, když těch dolů není dost, tak ta cena automatického mě nahoru, to jsme viděli, to souvisí třeba právě s tím tlakem na green meal a podobně, když to ten tlak na rychlou změnu vám vlastně si samozřejmě zvyšujete cenu. Takže tohle věci je prostě prostě hrozně promýšlet, tak to je v nítelí nemíře, takže už je relativně pozdě, a rozkádat hlavně v tlase. Potřebujete prostě dost času na tu změnu a samozřejmě se potřebujete aktivní hospodářskou politiku, protože nemůžete tohle někde na nějakém soukromém aktérovi. V podstatě pokud se zajímá energetice, tak vždycky tam vělmi silně vystupuje, když to bude stát. Mluvčí 1: Nebo si dál hrát na ty sankce, což znamená, že za to bude platit pětkrát víc, než je potřeba. A nebo v podstatě si na ty sankce nehrát a potom se ta cena toho plynu dostane zase velmi rychle do normálu, protože prostě ta nákladová cena tam jak se ji nedošlo k žádném změně. Ani u plynu, ani u elektřiny, ani u ropy. Takže v podstatě ta současná cena je daná de facto politikou a nikoliv trhem, což je podle mou názoru jakéž špatně. Nebo? Mluvčí 2: Tím, že prostě spousta u toho zemního plynu začala chápat, že když se mi ty obnovitelné zdroje, nebo někdo jim to prezentuje jako vhodnou politika, teď nehodno tím. A ten zemní plyn je dobře stabilizátor, takže ta uvaha úplně jako není špatná. Prostě pokud si můžu obnovitelní zdrojů, to bude nějakej stabilní zdroj. A když se uvolním, a nechci já, zrovna tam vyjde ten zemní plyn. Takže v podstatě je méně většinou zvyšovat podstátku k tomu zemním plynu, a to je prostě jako ta výstřele vždyce. Když se to přátelé nahoru, a ta nabídka není schopná reagovat, anebo ještě udělat nějakou hlupost. Významnou přátelé nabídky, když se se vyhodí z trhu, když se baruskou rupu, což je největší exportérů na světě vůbec, no tak v tu chvíli prostě sami sobě tu cenu zvýší automaticky. Takže ten trh neskutečně destabilizujete. A tady, kde je ta rupa? A takový ty představy, jakože najednou prostě naskočí Iran, I kdyby naskočil, jak to bude dodávat do Evropy, když to může dodávat do Číny, kterou máme způsobem přístavy, takže najednou jako z ničeho může se prostě zvýšit, zbavit by, no to jsou takový jako technický abýtka. Se vlastně podívat na ten prostu realisticky, jako fakt, že ta politika je seberestruktivní. To znamená, že vy ideologicky odmítáte brát, rupu, zemní plyn, nebo další věci z nějakého jiného teritoriale, a už si neuvědomíte, prostě vysmírajíte takový tát, prostě jako předvýsažíte vyřadit stavu, takže sami sobě tu cenu zvýšíte, takže neskutečně to I zkomplikujete, jo. U té rupy, že třeba, říká, tak najdeme jako údivné možnosti saudové, nebo já nevím kdo, nevím, že by saudové chtěli jako těžit o tolik víc, protože by si rozbili ten Kartal jako pustost, jako tak to není zase úplně k jejich zájmu, jo. A zase si musíme uvědomit, že je ta představa, že kteroukoliv ropnu naléhu do kterého kvůli prafinerii je poněkud dítinské. Prostě my teď chytíme do ropy do té rafinerie, to je poměrně velký logistický útvor. To znamená, ono jako I nedůležité dělat nějaká jako velká pohlásení, ale potom jako nejsou to si vůbec domyšlené tu důsledky. A ani na tu domácnosti, ani na celkové fungování té ekonomiky, jo. Potom, když si snažíte jako nějakou ekonomiku, v tomto případě třeba ludskou, ekonomicky poničit, ale místo toho nakonec je otázka, jako kdo se tady vlastně ničíte? Mluvčí 1: Já jenom k tomu odnám, že my jsme se tady bavili teď taky ještě před tou relací o tom, že vždycky hovoří naše vláda o českých rafineriích, ale oni ty rafinerie nejsou české. Hovoří o český zásobní cyprinu, ale oni ty zásobní ty taky nejsou české, protože nám nepatří. A to podle mě názoru je v průkazné době obrovský problém, který nám prostě zdražuje, ve které tyhle ty suroviny. Já myslím, že opravdu tohle je v podstatě dneska asi alfa, omega celé té situace ekonomické a že bychom prostě v tomto případě měli jednat vladimíde, nebo jaký je váš názor na tuhletu vlastně strukturu naší energetické, ani nechtějící suverenity, ale spíš bezpečností hlediska toho, protože vlastně jak ty rafinerie nejsou naše, tak ani ty zásobníky nejsou naše. Mluvčí 0: No my jsme udělali chybu v minulosti, že prostě jsme podlehli velké privatizaci pěho a řada věcí prostě měla být vnímána strategicky a privatizována být neměla. My dneska si můžeme vydat tou cestou, kterou se vydala Francie, že energetiku zpět zestátňuje, ale ne z toho smyslu, že by jako nikomu nedala, prostě nebude jedně Fejrově vykupuje. To je něco, to si umím představit, že by se dalo dělat I s Čezem, že prostě řekne na bruze, če na taková, taková, my jí přestilovali, vykupíme Fejrově, nikdy nebudeme tlačišta, vykupíme a budeme mít to větší noc. Prostě umím představit nic podobního, si umím představit, že s těmi zásobníky nebude nikde okradeno, ale to se stát. Koukej, překladně nakoupí v raze, takže to prostě jednou tak někdo dělal. Mluvčí 1: Já se zeptám, protože se nám nachybila 8. hodina a máme hodinu na naši debatu, jestli byste uzavřel nějakým způsobem pohled tu debatu tím, co by v současné době jsme měli dělat a respektive, co by jsme jako a od respektu odbornost dělali v současné době, kdybychom měli tu možnost a měli tu vládní zodpovědnost v téhle té opravdu těžké chvíli, těžké době, která stála evidentně před námi v horizontu několika měsíců. Mluvčí 3: Toto je jedna reakce, kterou jsem si přichystal a na ní navážu. Já mám rád čínskou kulturu a historii, zejména tu starověkou čínskou kulturu. Mr. Sun Tzu byl velký vojenský strateg a napsal knihu o umění války. A první pravidla války je bojuj, když jsi připraven, pak jedině můžeš vyhrát. My vejdeme válku, ekonomickou válku, s Ruskem v této chvíli a já nebudu hodnotit, kdo ji vyhlásil komu, ale ta válka tady prostě nyní je a my jsme na ní nebyli a nejsme připraveni. Nemůžeme ji tím pádem vyhrát. To je první pravidlo války, bohužel ano. Takže bychom nyní měli dělat vše proto, abychom byli připraveni. To je nutnost. Je tedy třeba ustoupit, získat čas a připravit se na další boj. To je druhé pravidlo války, z které dvá půl tisíce let. Já myslím, že tím je řečeno vše. Já si to se teda můžu dovolit ještě říct víc natvrdo, protože když pan Fiala říkal, že Rusko zahájelo ekonomickou válku s Evropou, tak já tvrdím, že Evropa zahájela ekonomickou válku s Ruskem. A to je podle mě názoru zásadní chyba a naprosto souhlasím s tebou, že na to nejsme připraveni, protože zatímco Rusko se na tenhle ten okamžik připravovalo dobrých 8 let, tak my jsme nejednou na zvířtejní a nejsme schopni na to reagovat vůbec nějak. A to bych řekl, že je v podstatě ta hlavní květina té současné situace, že jsme prostě nepřipraveni. Mluvčí 1: Já vám moc rád děkuji za pozornost. My dnes budeme tuhletu debatu samozřejmě končit, ale budete ji moci zhlednout I ze záznamu, případně potom na YouTube a na dalších kanálech a budeme velmi rádi, když nám budete posílat vaše dotazy. Budeme také rádi, když zajdete na naší webovou stránku www.strana.cz kde naleznete program, kde nastínujeme, jakým způsobem bychom současnou situaci řešili. Chtěl bych poděkovat moc našim hostům, kteří se dnes byli tak laskaví a zúčastnili se téhleté debaty a s tím mám velkou radost a velkou tíž, že jste přišli. A dávám na závěr každému jednu větu, protože to je podle mě vždycky taková ta slušnost na to uzavření, na to, jak byste v současné době jaksi nebo co byste považovali v současné době za nejdůležitější vzkaz České veřejnosti, případně České vládě hlediska a ekonomiky. Mluvčí 2: Tak České vládě, já už jsem vyslala řadu vzkazů, nějak je to nezajímá, takže to je ode mě, to mi celku jedno, ale ono je bohužel nezajímání, když jim radí jiní odborníci, takže bych vyslala spíš vzkaz České veřejnosti, že chcete nějaké jednání, vládě nám neříkají, že samozřejmě lid má právo postavit se na odborní. Mluvčí 0: Tak já vládě bych vzkázal, ať hlavně komunikuje. To, co nyní ztrátáme, je komunikace, abychom věděli, co plánuje a neplánuje. A co bych vzdělal poslouchačům nebo divákům, tak to je nepodle hejtému smědí, médiu a stresu. Mluvčí 1: Toho se trošku obávám. To je poslední věta, poslední vzkaz pro vládu, případně I diváky. Mluvčí 3: Ono to nevypadá, je to drobnost, ale časem se vytvoří stabilní česká poptávka, která pomůže stabilizovat českou ekonomiku. Takže toto je to minimum, které můžeme nyní udělat. A pak už bych chtěl jen popřát hezký zbytek léta a pevné nervy. Budeme je všichni potřebovat. Mluvčí 1: kterou pořádají občansší aktiviste Jirka Havela, Ladislav Hrabel. Když se na ní v podstatě celá republika. A pojďte říct, to je jasné ne v současnému postupu vlády a k tomu, abychom měnili věk událostí v České republice. Protože prosím mě zatím, a myslím, že jestli dnešní debata něco naprosto jasně přinesla a to z ní naprosto jasně vybrilo, a to asi všichni schopneme, je, že je potřeba začít jednat naprosto neprodleni. Tím dříve, tím lépe. Ještě jednou vám děkuji za pozornost, děkuji svým hostům, že přišli opravdu. Velká poklona z toho velkostí, že jste dorazili a těm divákům teď hezký večer a půjďte pro. Děkuji a nashledanou.Kopírovat text

Čtvrtek 11. srpna 2022 od 19 hodin Odborná debata na téma: Ekonomická situace v ČR Jaké jsou hlavní příčiny současné rekordní inflace, která ničí české domácnosti? Jaké může mít důsledky pro naše občany a pro celou Českou republiku? Co může udělat naše vláda pro její co nejrychlejší zmírnění? Ekonomika České republiky pod drobnohledem našich předních expertů. Sledujte živě a zapojte se do diskuse. Buďte s námi PRO!

Screenshot není k dispozici