← JUDr. Jindřich Rajchl

Mluvčí 3: Hezký dobrý večer dámy a pánové. Po úspěchu debaty o svobodě slova a úplně fenomenálním úspěchu debaty o energetice, kde jsme skutečně zaznamenali obrovskou reakci od vás a jsme za to velmi rádi, moc si toho vážíme, tak jsme tady s debatou o další strategické komoditě a jak říká můj host, který sedí po moje pravěci, o té úplně nejdůležitější, tedy o vodě. Já myslím, že dnes nás čeká opět velmi zajímavá debata, velmi zajímavé povídání o tom, jaká byla historie, která vedla k tomu současnému stavu, jaký je ten současný stav, co se aktuálně řeší a také samozřejmě, jaké je řešení do budoucna, tedy jakým způsobem bychom měli správně nakládat s tou naší nejcennější komoditou, kterou máme k dispozici. Já si dovolím úvodem představit své hosty, které jsme si dnes k této debatě pozvali a mám obrovskou radost, že naše pozvání přijali. Na prvním místě je to právě ekonom a zakladatel fondu Pravda o vodě, největší bych řekl veterán téhoto tématu v České republice a obecně známá postava, pan Radek Novotník. Mluvčí 1: Dobrý den. Mluvčí 3: Veterán, tak tu máme advokátku a bývalou zastupitelku statutárního města z Lín, která vlastně v tom období, kdy byla zastupitelkou, tak se tomuto tématu začala aktivně věnovat a velmi, velmi začala vodu bránit, takže je tady paní Eva Štaudauerová. Dobrý den. No a samozřejmě máme kolegyně a advokátka, takže velmi vítám. No a v neposlední řadě je tady pan Michal Špendlík, což je starosta obce Želechovice nad Dřevnicí a člen výboru pro rozvoj oboru vodovodu a kanalizací při Ministerstvu zemědělství. Dobrý den. Mluvčí 0: Dobrý den. Mluvčí 3: Zase nebudeme ten úvod nějak prodlužovat, já dám slovo Radkovi, protože to je ten nejpovalenější člověk, který nám tady může říct o tom, jaká je vlastně ta situace a zrekapitolovat v podstatě krátce to, jak jsme se do ní dostali za ty uplynulé roky a co nás k tomu v podstatě dovedlo. Radko, je to vaše. Mluvčí 1: Děkuju. Tak já myslím, že nebudeme zdržovat. Začneme k tomu, proč se tady všichni posluchači tady sešli. Já si myslím, že každý, kdo trošku používá selský rozum, chápe, že vodárenství, plynárenství, energetika, teplárenství jsou strategické odvětví pro fungování států, pro fungování sociálního smíru, pro fungování zemědělství, průmyslu, zdravotnictví, obrany států a tak dále. Já říkám, že nejdůležitější z toho je vodárenství a z jedného prostého důvodu. Tři dny bez vody a můžu vám říct, že vás vůbec nebude zajímat se na benzínu ani vlastně to, jestli jede nebo nejede elektrárna. Ta logika je proto z mé strany postavená na to, že jsem začal bránit v rodu někdy v roce 2002, když jsem zjistil, co se tady chystá. Nárovinu v té době trošku s naivním představou, že informuju vládní kruhy a vládní kruhy začnou pro nás něco řešit. Prosím vás, zapomeňme na to, že za nás někdo bude něco řešit a že za nás bude někdo něco bránit. Musíme se začít bránit sami. Derebaci se spojili nahoře, spojíme se dole. Odvětví jenom krátce ekonomicky. Odvětví. Roční tržby řádově 35 miliard, jenom z pohledu vodného stočného. Řádově 20 miliard se proinvestuje v tom odvětví. Ty odhady jsou, že by mělo to být až 30, možná 35 na to, aby to odvětví bylo samofinancovatelné nebo dostatečně dobře udržované. Na rozdíl od Česu, kde je vlastní stát 70%, zahraniční koncerny disponují nebo ovládají 70% tržeb z vodného stočného v České republice. To nás limituje ještě v jedné věci, kromě peněz z našich kapes I peněz z Evropské unie, protože Evropská unie řekla, my vám, když jsme vstupovali do EU, tak řekla, my vám finance k tomu půjčíme na odnovu té infrastruktury, protože ji máte zanedbanou z abývalého režimu a dostanete peníze formou datací, ale v okamžiku, kdy zjistili, že v podstatě ty dotace by fungovaly pro financování zisku koncernu, tak řekli, no tak to ne. Takže jsme přišli jednak o naše peníze a o vliv, kde ty peníze končí a současně I o dotace z Evropské unie na obrovské projekty, to jsou miliardové dotační prostory pro regiony typu okresů v setín dvě miliardy a podobně. To, co je asi nejdůležitější, že ty koncerny, které se dostali k té vodě, by se k ní nikdy nedostali, kdyby jim nešli na ruku soukromí překupníci a potom hlavně místní politici a úplně nejhorší ministerstvo zemědělství. To znamená vláda nebo politici. Ty dveře do těch vodáren a k těm ziskům z té vody se otevíraly pouze zevnitř. A zevnitř je otevřely tyto lidé. Pokud se mě ptáte, proč, tak se podívejte na vyjádření senátora Čumká, který řekl, že si myslí, že každá vodárna, která se touto formou dostala do rukou koncernu, byla pod korupcí a že se ho pokusili několikrát uplatit, aby se tahle situace stala. Můj názor je na to stejný. Dokumenty z Francie dokladají, že nouhávo zahraničních koncernů je postavena hodně často na těchto subjektech. Tím jsem v podstatě udělal takovou základní inventuru, o čem se bavíme, ale nebudem, prosím vás, mluvit jenom špatně, protože se taky spoustu věcí podařilo. Jednu věc řeknu, ještě než předám mikrofon. Prosím vás, není prodána voda. Není prodána infrastruktura, kromě severní Moravy. 90% infrastruktury vlastní města obce. A voda není vlastněna ani státem, ani koncerny, ani městy. Voda je prostě obecná. Spravují ji státní podniky povodí jednotlivých povodí řek. To znamená, není to tak, že koncerny nás drží pod krkem a prostě můžou tady rozhodovat o nás bez nás. To, co se stalo, že se uzavřeli nějaké kontrakty o to, že u té naší studny bude stát nějaký Tramtenberg a ten nám bude prodávat naši vodu z naší studny. Takže zaprvé, pokud se k tomu dostal protiprávně, protože Kuba Anče Hajnej, neboli politik, se nechal zkorumpovat, tak je to jednoduché. Pojďme prokázat, že to je protiprávně. A pokud se to nedáří protiprávně, jako prokázat, tak pojďme do situace, kdy řekneme, dobře, vám končí kontrakt, další kontrakt neuzavřeme. A to je asi to gro, které jsem vám k tomu chtěl říct teďka já. Myslím si, že nejlepé o tom může mluvit z pohledu dopadů měst a obcí v přímo zastupce jedné z takové obce, který ví, jaké negativní vlivy to má na fungování té obce, na způsob financování infrastruktury. A tohle je podle mě lepší domena lidí, kteří tady se mnou přišli. Takže rád předávám slovo Vánoš Pendlíkovi v tuto chvíli. A pak bych byl helmi rád, kdyby se k tomu vyjádřil I právník. Děkuji. Mluvčí 3: Děkuji moc za ten úvod, bylo to opravdu skvělý a myslím si, že velmi jasně a jednoduše a pochopitelně řečený, takže věřím, že to I diváci teď chápou mnohem lépe, jaká ta situace ohledně vody je, že je tam celá řada mítů, ale že ta skutečnost je prostě taková, že stále máme tu možnost v rukou, abychom tu vodu dostali zpět do našeho vlastnictví a ty příjmy, především tady ne tu vodu, ale ty příjmy z toho obchodování vody do vlastnictví státu. A že je to v podstatě jedna ze strategických komodit, kterou by stát neměl svěřovat do rukou nějakých velkých nadnárodních koncernů. Mluvčí 1: Podle mého měnění tyhle komodity by měly být provozované jako veřejná služba, protože logika je prostá. Prosím vás, veškeré elektrárny postavili za naše peníze. Veškeré vodárny, veškeré trubky, veškeré čerpačky, čistýny odpadní vod postavili za naše peníze. A dále nezlobte se na mě, kdo to platí, tomu to má sloužit. To znamená, jestliže za naše peníze postavili vodárenskou infrastrukturu, tak ty peníze, které od nás vyberou, musí skončit v té vodárenské infrastruktuře. Pokud to vygeneruje nějaký zisk, tak ten zisk musí skončit ve vodárenské infrastruktuře a v úhradě toho a ne na účtěch překupníků nebo zahraničních koncernů v cizině, kde jsme neodebrali ani kapku vody. Frajeřina typu, vemu si vaši trubku, vemu si vaše zaměstnance a já to budu provozovat. Když se podíváte na pohádku o Truntenberkově, jak prodával vodu, tak to máte úplně jasně vysvětleno, o co jde. Ono to opravdu není nic složitého. Ta pohádka je nadčasová a nedívím se, že ji stáhli z YouTube. Mluvčí 3: Děkuji moc, Radek. Já teda teď, tím, že jste to tady vyzval, protože abyste to ovládnul, tu debatu, tak jste vyzval, Michala, tak nezdvořile přeskočím dámu a dám slovo zástupci obce, takže jestli mohu poprosit pana Špendlíka, jestli by nám v podstatě dal ten hled do té problematiky z hlediska starosty obce. Mluvčí 0: Dobře, děkuji. Tak všechny města obce vlastní vodospadářskou infrastrukturu. Ten princip je více méně historicky jednoduchý. Města obce se združili do jakýchsi vodárenských celků, tak aby společně provozovali potrubí, úpravný vod, čističky odpadních vod, tak aby vlastně ta struktura vodárenství dávala nějakou logiku a byla efektivní. A samozřejmě ty tržby, které se ve vodárenství generovaly, plynuli zpátky k těm městům a obcím, tak aby vlastně měly prostředky na financování obnovy té vodohospodářské infrastruktury. Ten princip byl správný a vlastně byl funkční a zajišťoval obnovu, případně modernizaci celého vodohospodářského systému. V tuto chvíli, asi před 20 lety, došlo k tomu, že vlastně mezi vlastníká té infrastruktury a mezi spotřebitelé se dostal někdo, kdo to provozuje. Ten provozovatel nemusel vybudovat nové potruby, nemusel vybudovat žádnou infrastrukturu typu úpraven vody, čistíček odpadních vod, ale vzal si vlastně jenom na starost provozování té infrastruktury a najednou se ty tržby přesměrovaly k němu. Takže to, co vodárenství dneska vygeneruje, tak skončí u toho provozovatele, což jsou tady ty soukromé společnosti ovládané nadnárodními koncerny. A vlastníci té infrastruktury dneska dostávají v podstatě takzvané nájemné, za to, že na jejich potruby hospodaří někdo jiný, a to nájemné v tak nízké výši, že nestačí na prostou obnovu té infrastruktury. Ono totiž v vodárenství je ze své povahy monopolní. Tam vlastně není to možné, jak u energetiky, že si můžete nakoupit silovou elektřinu od různých dodavatelů. U vodáren musíte používat potruby, odebírat vodu a předávat k vyčištění vody odpadní tomu, kdo vlastní tu infrastrukturu. Tam si prostě dodavatele vybrat nemůžete. A to je právě ten klíčový motiv, proč do toho koncerny vstoupily, protože je to bezrizikové podnikání, ta infrastruktura tady byla vybudovaná, generuje miliardy v tržbách a zůstávají provozovatele bez nákladu, protože povinnost udržovat funkční potruby, úpravny vod, čističky je na vlastnících té infrastruktury, či na městech a obcích. Takže v podstatě získy byly privatizovány a náklady zůstaly na těch spotřebitelých městech, obcích, potážnou státu. A to je ten největší problém, protože pokud chcete dneska opravit potruby, tak ano, provozovatel vám něco přispěje v rámci jakéhosi svého povinnosti, ale pokud chcete rekonstruovat, obnovovat tu infrastrukturu, tak už musíte sáhnout do vlastní kapsy, ale vy tam ty peníze strže od spotřebitelů nemáte. Mluvčí 3: Já dokonce jsem někde slyšel, a teď nevím, jestli je to pravda, protože nejsem samozřejmě úplně odborník na tu vodu, že přicházíme až o 50% vody díky tomu, že máme v současné době jaksi nedoupravané a neudržované trubky a různé potruby atd. Tak nevím, jestli přicházíme až o takové množství, anebo je to přehnané? Mluvčí 0: Tak já vím, že u nás v regionu z Línska je ta ztrátovost tuším kolem 30-17%. Fakticky to může být jinak. Potruby je zastarové. Ten dluh, který se tady těch 20 let vytváří, ten dluh se ukládá do země. Protože to potruby jí starné, zvýšuje se četnost poruch, ta funkčnost infrastruktury se zhoršuje samozřejmě, protože tržby, které měly sloužit na obnovu té infrastruktury, plynou někam jinam a samozřejmě to vyvolává ztráty. Ztráty ve formě havárií, úníků pitné vody, nefunkčnosti čistí ren odpadních vod, to znamená nadměrného znečištění vodních toků. A to jsou ztráty, které třeba finančně nikdo nevyčíslí. Ale je potřeba říct, že tím, že tady ty ztráty se generují a ukládají do toho potruby, tak ta situace se bude nadále jenom zhoršovat. Ona se nezlepší, protože ten vlastník infrastruktury nedostává dostatek peněz na to, aby měl možnost to obnovit. A nehledě na to, že tím, že se zavedl tento model, tak jsme přišli o dotace z Evropské unie, které tu obnovu mohly zajistit nebo urychlit. Takže v podstatě teď si nesáhneme ani na dotační peníze, takže, jak říkám, potruby stárne. Ovšem, třeba ty přímé škody, jako jsou úníky pitné vody při haváriích, prasknutí potruby a podobně, tak ty provozovatele to moc netrápí, protože oni je zakalkulují do ceny vodného stočného. Takže ve finále si to stejně zaplatí zase ten spotřebitel. Takže ta motivace na modernizaci tlak, na efektivitu toho systému tady tak velký není, protože veškeré ty nadbytečné nebo zbytečné náklady, které by nemusely vzniknout, tak se přenesou zase na toho spotřebitele. Mluvčí 3: Jinými slovy, příjmy má nadnárodní koncern, náklady má obec a to, jak se jej se prosákne do země, tak to zaplatí občan. Mluvčí 0: Tak, tak to je. Mluvčí 3: Já tedy teď k té nejněžnější čtvrtině naší skupiny, k paní kolegyně Štauderové. Co vás přivedlo vlastně k tomu, že jste se té tematice vody začala věnovat v době svého zastupitelství, vykonávání zastupitelství právě v tom zlíně? Co bylo tou hlavní motivací, která vás k tomu dovedla? Mluvčí 2: Tak asi to, že zlín si myslím, že je ukázkový na to, jak to opravdu fungovat nemá a díky panu Novotnemu, který už tenkrát měl výborně zpracované webové stránky, tak samozřejmě, než jsem do té funkce šla, tak jsem si to nastudovala a zjistila jsem, že je to velká nespravedlnost a že by bylo dobré to napravit. A myslím si, že napravit to jde. Jen musí být vůle a musí být vůle u těch lidí, kteří to mohou napravit. Začíná to u politiků a pokračuje to přes policií, soudy a myslím si, že celková změna by byla úplně nejlepší v ústavě jako takové. Takže co mě k tomu přivedlo? Já jsem do politiky šla možná tenkrát naivně, ale já z toho neslavím. Já si myslím, že to je služba lidem. Voda a to je věc. Já jsem odešla z politiky, té věci se věnují I nadále, protože to považují za svou povinnost. Bez vody není život. To je strašně jednoduché. To je věc, která má smysl a jestli po mně má něco zůstat, tak nechť přiložím svou ruku k dílu. Aspoň tímto málem. Podle mě málem, ale já si myslím, že to může udělat úplně každý. Mluvčí 3: Jaká je tedy ta situace aktuální v tom zlíně? Jestli nám jasno dokážete nějak jaksi stručně popsat, protože vím, že je to velmi, velmi složitá věc. Mluvčí 2: Víte, je velmi složitá věc. To já jsem slyšela celou dobu, kdy jsem byla v té funkci. Je to strašně jednoduché. Jakmile vám někdo řekne, že je to strašně složité, tak se mějte na pozoru. Protože pan Špendlik tady řekl naprosto jasně, o čem to je. Je to o tom, že uzavřete smlouvu na dlouhou dobu. V případě zlína je to na dobu 30 let. Uzavřená smlouva v roce 2004 s nějakými veřejnými přísliby, které nebyly vůbec naplněny do roku 1934. A máte soudy, které díky panu Novotnému, a to je paradox, že v podstatě soukromá osoba je ta, která chrání tu vodárnu, protože na tom nemá zájem město, co by hlavní akcionář. Město Zlín má ve vodárnách a kanalizacích zlíná majetkový poděl 47%, který ovšem díky té rozdrobenosti představuje fakticky majoritu. Takže co řekne Zlín, tak to bude. Díky hlasům Zlína se také podařilo tento nevýhodný model prosadit. Ale bohužel my narážíme na nefunkčnost soudnictví. Já to bohužel jako profesně myslím tím z hlediska minimálně delky toho rozhodování, protože jestliže byl soudní spor zahájen ohledně neplatnosti Valné hromady, která měla určit neplatnost schválení provozování této části podníku, byl prohlášen za neplatnou až v roce 2016. A to po takovém tom ping-pongu, kdy dvakrát to bylo na kraji, dvakrát na odvolačce, tak je to dlouho. A musím říct, že I moravská vodárenská prakticky, protože jsem na některé té jednání chodila, zvolila fakticky taktiku prodlužovací. Pro mě každý rok toho prodloužení toho modelu znamenal v případě Zlínská 200 miliony na to, co ona dostávala. Jenom na těch tržbách jako takových. Takže, a když se mě ptáte teda zpět k tomu, jak to tedy vypadá u nás, tak je to záležitost z Dubna letošního roku, kdy se konala mimořádná Valná hromada, vodovodu a kanalizace bylo schváleno celkové nerovnání, kde 4, my fakticky tomu říkáme, tunel na konci tunelu, protože opět to souvisí s těmi soudními rozhodnutími, jestliže tedy po 16 letech bylo vydáno jednosoudní rozhodnutí, které bylo konstatování toho, že Valná hromada, kde se schvaloval převod části podníku, je neplatná, je to pravomocné, tak na toto soudní rozhodnutí se čekalo v dalších navazujících rozhodnutích a ohledně nich ty strany uzavřeli smír. Nechali si to schválit Valnou hromadou, takže dneska už se žádné soudní spory nevedou a namísto toho, abychom požadovali po moravské vodárenské, alespoň vydání nějakého bezdůvodného obohacení za to, že neoprávněně užívala majetek a jen gasovala z toho zisky, tak my jsme Valkorysi ještě řekli, že zaplatíme 142 milionů za to, že zkrátí tu smlouvu dříve o 5 let. Takže vlastně oni si na to nepřijdou na tu dobu toho běžného provozování, ale přijdou si jinak. Uzavřela se další společnost, nebo založila se, promiňte, další společnost, jméno je Sovodár na Zlín, kde má majetkový podíl moravská vodárenská I nadále, takže ono se to akorát trošku přemalovalo a fungujeme dál. A primárně je problém v tom, že se neustále umožňuje to, aby prodej vody byl prováděn přes překupníka. Přitom tady v případě Zlína byla úplně nasnaděn věc nechat doběhnout soudní spory, aby bylo exemplárně řečeno, že skutečně ten provoz nebo to ovládnutí vodárny bylo nezákonné, aby se nechal doběhnout soudní spor, který byl mimo jiné I vůči osobám, které předkládali tento nevýhodný a prakticky I nepravdivý návrh na schválení toho provozování v tom roce 2004. Takže to znamená bývalé členové představenstva dozorčí rady. Všichni ti byli zažalováni o náhradu škody na 162 milionů korun. I tato žaloba byla stažena zpět, protože se vlastně všichni domluvili. Vytvořily se další místa v té nové vodárně. Samozřejmě ona musí mít nějaké orgány, musí mít představenstvo. V tomto případě se zřídila I dozorčí rada. Takže někteří z účastnění jsou spokojení, protože získali pozice v těch orgánech, společností. A jinak se jede dál. Ale fakticky je problém pořád jeden. Ten překupník tam nemá co dělat. Já ještě Víte, nám se líbil moc Když jsme sem jeli, tak jsme použili jeden moc pěkný příklad. Já tu dohodu o narovnání vnímám tak, že to je jako kdyby jste někomu, kdo běží ten maraton a jste mu těsně před cílem nabídl, že toho necháš, že nakonec to už doběhl daleko a že mu zaplatíte ty náklady, které s tím měl spojené. To tričko, ty tenisky a že to vlastně stačí. A takhle nějak to asi z tom zlíně, protože oni se domluvili. Mluvčí 3: Po 42 km, když zpívá těch 195 metrů, tak děkujeme, ale už dobíhat nemusíte, těch zbylých 200 metrů, co tady chybí. Radku, vědí o těchto situacích, protože to není jenom z Línsko, ale jsou to I další regiony. Já vím, že byste v podstatě informovali politiky, že jsou spraveni o té situaci, jaká je situace na této poli. Vědí o tom, konají v tom nějakou nápravu, protože tady asi je evidentní, že flagrantně je něco porušováno, nebo že je něco špatně. Mluvčí 1: Prosím vás, to, co tady padlo, to je příklad z Lína, ale to je vlastně ukázkový příklad z Lína, který je možno přes kopírák přetáhnout do mnoha jiných regionů. Ten proces se tady rozjel v rámci nějakého názvu Projekt Morava a Projekt Čechy po celé republice. A já, když jsem to vlastně pochopil v roce 2002-2001, tak jsem začal, odpovídám tím na vaši otázku, informovat všechny politiky, všechny ministerstva, v té době ministerstvo vnitra, ministerstvo zemědělství, ministerstvo životního prostředí, o tom, že koncern protiprávně skupuje městské vodárny a chystá se v podstatě vykuchat ty městské vodárny, když z nich vyvede to, co generuje získ a nechá ty náklady na těch městech a obcích. Což jsem byl schopen velmi rychle doložit, protože ten koncern se dokonce tím pochovalil v nějaké brožůře ohledně svojí budoucí strategie v rámci České republiky. To bylo jedinkrát, kdy teda řekli, že oni ty vodárny v podstatě už ovládají a že si je rozdělí. Ale gro je takové, že od té doby, od roku 2002, kdy já jsem zainforoval ministerstvo zemědělství, reakce na to nebyla žádná, tak jsem tam zavolal, zeptal jsem se, kdy budou konat, protože to je odvětví, které spadá pod správou ministerstva zemědělství, a bylo mi řečeno, že moje informaci berou na vědomí. Prosím vás, když vám politik řekne, že něco bere na vědomí, tak vás posílá do háje. Nebudeme dělat nic, strčíme to do šuplíku a už nás neotravujete. Takže já jsem řekl, že sice děkuju, že mi říkají, že to berou na vědomí a co to znamená. No a bylo mi pak následně řečeno, že dokud nebude mít ten člověk žádné politické zadání, tak ho musíte dostat v politické zadání. Takže jsem napsal dopis na ministerstva, na konkrétní lidi a začal jsem informovat o tom, co se děje. Udělal jsem rozbor České republiky, naivně v představě, že ti ministři to tady chcou řešit, nebo ti ve vládě to chcou řešit. No a místo toho, aby to někdo řešil, tak mi zohřela garáž jít s autem uvnitř té garáže. Takže jsem pochopil, že to vlastně asi nikdo řešit nějak úplně nechce a že se tady rozjíždí neskutečná věc. Tak jsem podal žaloby. Skoupil jsem v podstatě akcí v každé městské vodárně, abych měl aktivní legitimaci přijít na tu válnou hromadu a dívat se, co se děje. A začal jsem informovat města, obce, startu ty velké o tom. Skopiroval jsem tu analýzu a v podstatě jsem ji rozesílal městským obcím. A narazil jsem na dva typy politiků. Politik a poblitik. Politik je ten, který chápe, že vodu potřebujeme všichni a snaží se to řešit. I na úkor toho, že se dostane do pozice, kdy nebude na kandidáci. A je mu to jedno, protože chce tu vodu řešit. Díky tomu se podařilo najít v České republice řadově polovina republiky zůstala v rukou měst a obcí. Vždycky se našli slušní lidi, kteří byli napříč politickým spektrem. Najdete slušné lidi v každé politické straně, ale dole možná uprostřed a nahoře už je to hruza. Nebo najivitá, ale když se podíváte na dnešní situace kolem stanů, což se tady za chvíličku můžeme k tomu vrátit, tak zjistíte, že to je většinou V podstatě jsou to politické strany, které jsou založeny mafianami k tomu, aby se dostali k rozdělování moci a peněz. Což bohužel si myslím, že platí pro řadu politických stran České republice. Ale podstatné je, že po každých volbách jsem vzal materiál a poslal jsem ho politikum a řekl jsem, panové, toto a toto se pácha v České republice z horárenství. Přijdeme o dotace, přicházíme o tolik a tolik peněz. Protiprávní věc, když přišly rozsudky, začal jsem předávat rozsudky. Nikdo nedělá nic. Jede v tom od začátku ODS, ČSSD. Prosím vás, napříč, úplně jedno, kdo byl ve vládě, protože se to konalo v rámci takzvaných velkých koalic, kdy ti lidi si rozdělili regionální pozice a návíc k tomu ministerstvo zemědělství, kterého měl tlačítko v rámci Zlaté akcie. I kdyby se politici zbláznili, tak prostě mohlo říct, nic takového se tu realizovat nebude. Mám papír z ministerstva zemědělství, nikdy jsme nedělali žádný rozbor smluv z koncerny ohledně výhodností pro stát nebo pro obce. Tím je řečeno úplně vše. To je podle mě jasné porušování povinností při zprávěci z jeho majetku, od čeho to ministerstvo, panebože, je. Než aby si udělal analýzu, jestli to je výhodné pro stát, tím tuplém, když tam má Zlatou akci. Takže informovali jsme tímhletím stylem a poslední dobou jsme šli do toho, že teď se blíží volby do senátu, to v podstatě můžeme říct na tom posledním příkladu, kdy končí v roce 2002 lidé, kteří jsou tam 6 let. Za těch 6 let je to teď 27 senátorů. Jsme připravili stránky, kde lidi mají jasný přehled. Konkrétní jméno, konkrétní region, konkrétní strana hlasoval pro nebo proti prošetření toho, jak se ta voda dostala do rukou zahraničních firm. Tři lidé hlasovali pro prošetření, řadově pět se zdrželo nebo nebyli přitomní a zbytek hlasoval proti prošetření. Podle mě je tím jasně ráno, kdo v tom senátu má být a nemá být. To už si ať se posoudí samozřejmě lidé. Máme stránky www.pravda.cz lomeno senát 2022. Tam jsme to udělali. Konkrétně ti lidi si najdou konkrétního člověka, přečtou si, jak ten člověk reagoval a můžou se rozhodnout, jestli tam navoli někoho jiného nebo tam nechají toho člověka, který se touhletou formou chová. My jsme informovali, prosím vás, v rámci té petice, všechny poslance doporučeně poštou s dodejkou, aby bylo jasné, že ty důkazy dostal. Dělano na tom deset lidí, dělali na tom právníci, starostové, napříč politickým spektrem, není to jenom jako, že nějaký ekonom něco předal. A předali jsme jim důkazy, ekonomiku a rozsudky. Já jsem vyhrál 4x ústavní soud, takže jako v dané chvíli si myslím, že váha těch rozsudků, které jsou pod tím dane, je prostě mnohonásobně vyšší než jenom to, že to je nějaký pravomocný rozsudek. A hlavně argumentačně jsme schopni doložit, že stejný lumpárny se děli ve Francii, v Německu a tam už to napravují. A u nás se všichni tváří, že všechno jede a nic nejde, nebo se řeší tunel na konci tunelu, kde se díváte na to, že se darebáci domluví s dalšíma darebákama, že to přemalují s potěmkynou ve vesnici zelené na ružovou. Prosím vás, pokud toto akceptujeme, tak se nesmíme divit, že žijeme v koncernistánu, ale ne v České republice jako v svobodném státu. Mluvčí 3: Děkuju moc, myslím, že to bylo zase velmi pečivé a detailně popsáno. Michale, můžu se zeptat, narazili jsme na tom, jak se to řeší ve Francii, v Německu. Můžete nám jenom k tomu říct, jaká je současná situace třeba té Francii, o které jsme se bavili tady předtím, než jsme začali o tom debatovat, ať už co se týče těch vyšetřování, které tam proběhly a to, jakým způsobem vlastně stát začal v té věci konat? Mluvčí 0: Tak především ve Francii začali konat municipality, to znamená města obce, protože si uvědomili, že instalovat překupníka mezi zdroje pitné vody, potruby a odběratele je špatně, protože to samozřejmě nezajistí generování dostatečných zdrojů na obnovu infrastruktury. Takže tam začali konat municipality, samozřejmě konkrétní příklady zná Lépe Radek, má k tomu I dokument, který umístil na svých stránkách, a skutečně přišli politici v městští, kteří si uvědomili vážnost této situace a začali situaci řešit. Řešit tak, že vypovídali snovy, ukončovali provozování ve vodárenství a v podstatě převzali to provozování zpátky do rukou města obcí. Tak, jak to bylo dřív. Mluvčí 3: Znamená, je to asi recept, který by fungoval I u nás a byl by asi nejúčinnější k tomu, abychom zjednali nápravu v této oblasti. Mluvčí 0: Zcela určitě, ale já si nejsem jistý, že tady dospěla generace takto odvážných politiků, třeba na té komunální úrovni, kteří by skutečně chtěli nápravu, protože, jak říkala kolegyně Eva, k té nápravi bylo třeba u nás ve Zlíně velmi blízko. Skutečně téměř před cílem se ten závod vzdal a uzavřela se dohoda, která je nevýhodná pro lidi, pro občany, pro podniky, pro všechny odběratele vody. A zatím stojí opravdu jedině to, že bude nedostatek odvahy, anebo je tam motivace od koncernů pro ty politiky a ti ji podlehli. Nic jiného v tom asi není, protože nic jiného vás nenapadne. Když jste volen občany, abyste hájeli jejich zájmy, tak je přece nesmysl, abyste činil kroky, které vlastně ty jejich zájmy omezují nebo zhoršují. Mluvčí 3: Tak to se, myslím, neděje jenom v případě vody, ale v případě mnoha, mnoha dalších komodit. Já se zeptám, Eva, jestli vás můžu poprosit, vy jste v podstatě také advokátka, bavili jsme se tady o způsobech právního řešení, že je jednak zdlouhavé a je potom možné jej zmařit tím, že vlastně ti politici si uzavřou tu dohodu a de facto tím ukončí ten právní způsob, který vypadá velmi nadějně. Je tady nějaká jiná právní cesta, jak se do toho vmontovat a tyhle vazby, které tam jsou mezi politiky a těmi koncerny, narušit? Mluvčí 2: Tak zcela jistě je. Ono to právo fakticky dává ty možnosti. Už I to, že člověk se může domáhat neplatnosti jivalné hromady. Některé z těch želob může třeba na náhradu škody dávat kvalifikovaný akcionář, to znamená spíše nějaké obce, které přesáhnou procentom podílu na základním kapitálu. Ty možnosti tam jsou, ale z hlediska toho civilního práva, jsou právě zdlouhavé. V tom jsem myslela spíše tu nefunkčnost jako takovou té délky toho řízení samotného, protože na to jsou a nevyřešíte z pravidla jednu věc u jednoho soudu. Musíte jít dál. Tady je třeba ta neplatnost I u krajského soudu, zatímco když se domáháte neplatnosti, to nemusím říkat, té smlouvy jako takové, tak znovu jdete na okres. To znamená, tam se to přerušovalo. Já bych vůbec neopouštěla ty možnosti civilního práva, když to právo jako takové ty možnosti dává. Ony jsou tedyž mimo jiné důležité I pro trest. A já osobně tedy ten trest považuji za stěžejní, protože dokud totiž nebude potrestán někdo osobně na své osobě, tak ono stejně kdyby se hradili nějaké náklady nebo náhrady škod, tak z pravidla by to zaplatila ta společnost, která vlastně tu škodu způsobila jako první. Otázka se šlo potom na tu osobní zodpovědnost, tam už je to určitě složitější, ale říkám, že pokud to někoho nebolí tak moc, že ty peníze zaplatí ze své kapsy, tak je mu vlastně ten výsledek sporu strašně jedno. A já si myslím, že v té trestní rovině tam důvody pro nějaké řešení jsou. My jsme byli iniciatory také několika trestního známení. O tom by mohl mluvit hodně pan Novotny. Měli jsme ve zlým nešetření, které probíhalo minimálně dva roky. A musím říct, že ten policista nebo ten tým, který se tomu věnoval, byl skutečně do toho velmi ponořený. Musím říct, že někdy mě překvapoval v tom, že věděl, kde je informace, kterou do sudku najde. Takže opravdu velmi dobře. A měli jsme za to, že to směřuje skutečně k zastíhání těch osob. A došlo to nakonec tak, že tým nebyl. A namísto toho přišlo jedno vyrozumění o odložení věci, které nebyly ani na jednu půlstranu. Takže tak. A musím říct, že někdo se byl schopný zorientovat v několika skříních materiálu ze 14 dní. Tak to považuju jako za hodně geniální. Takže já říkám, že by měl fungovat trest, to znamená vyvození osobní z odpovědnosti lidí, kteří předkládali valným hromadám záměrně nepravdivé informace, to znamená někoho umyslně uvedli v omyl, tak, že se na tom někdo obohatil. To je kvalifikace podle mě jasná, ale musí být vůle to šetřit. A mimo jiné se to dotyká I právnických osob v dnešní době. No a pak z mého pohledu úplně stěžejní záležitost, protože vy tady tím civilem I trestem můžete řešit jednotlivosti, ale nenapravíte systémovou chybu. A ta je v zákoně a I v ústavě. Pro mě je to v ústavě v tom, že voda by nikdy neměla být předmětem zisku soukromých společností, aby se skutečně do toho už nikdy nedostal článek překupníka, ale tak, jestliže je voda věcí veřejnou, tak aby bylo navždy garantováno, že I příjmy z vodného stočného nebo vůbec zprovozování vodárenství vždy poplynou tomu vlastníkovi té infrastruktury. To je jediná naše jistota v tom, aby se toto neopakovalo, protože zrovna na příkladu toho zlína vidíte, že sice jeden model, který se praktikoval někdy kolem roku 2002 až 2004, se vlastně dneska našla jiná cesta, jak to zase udělat trošku jinak, ale při tom, aby ten model fungoval dál. Dneska dokonce ve zlíně se to vydává za obrovský úspěch, že je to konečně v rukou města, ale ten, kdo to zná, ví, že to takhle není, že dokonce paradoxně, kdyby se nechal ten provozní model v tom předchozím a důsledně se uplatňovalo nové cenové regulační předpisy, tak bychom dostali I větší nájemné. Dneska je to o tom, že vlastně tento model znovu umožnil to, že ten koncern vyhral. Takže znovu, systémově je to změna ústavy a zákonů, které neumožní žádného takovéhoto překupníka, a to navždy. Víme, že není možné, ale v té ústavě je ta nejvyšší garance samozřejmě, a pak pokud jde o to a potrestání, tak si myslím, že trest a civilní ochrana přes náhrady škod a podobně, aby byly skutečně odpovědní ti, kteří to způsobili. Mluvčí 3: Víte mě, a nejenom co se týče vody, ale za tu poslední dobu takovou zvláštní se mně zdá, že je to pořád vlastně skoro téměř ve všech oblastech stejné, že neustále z hlediska těch právních kroků, které se snažíme konat ve všech možných oblastech, takže tak trošku chytáme tu kočku za ocas a že vždycky, když už někde se blížíme něčemu, tak do toho zase přijde politik a hodí nám do toho lidově řečeno vidle, právě tímhle tím způsobem, že buď to vymění jednotku, která to vyšetřuje, nebo že uzavře smír v tom civilu a vlastně těsně před tím cílem nás zastaví. Takže mně to prostě pořád přijde tak, že dokud vlastně nedojde k obměně jaksi té politické garnitury, která tohleto jaksi kryje a neustále nám ty klacky pod nohy hází, takže ta snaha nás, právníků, bude vždycky taková jaksi plonková, že ten závěr, ten finish tam jaksi bude chybit. Mluvčí 2: To jo, a na druhé straně nám nic jiného nezbývá, ale takže doplňuji další systemovou věc. Do politiky nech jdou slušní lidi. A těch je tam většina proto, aby mohly ty zákony změnit a změnit I tu většinu, mít tu potřebnou většinu na změnu té ústavy. Takže znovu to začíná u lidí. Mluvčí 3: Radko, už byste k tomu chtěli něco dodat, tak já vám dám slovo, protože jsem viděl, že jste se tady hlásil. Mluvčí 1: Prosím vás, ta ústava, já tedy k tomu trošku vám, právníkům, zvednu mandle. V dobrém, prosím vás, v ústavě můžeme být napsané cokoliv a pokud nebude výkona moc schopná prosadit tu ústavu, tak to stejné nebude fungovat. To znamená, my jsme samozřejmě přišli s upravou ústavy s požadavkem garance práva lidí na vodu do ústavy už v petici Voda je život, kterou myslím, že se k ní dostaneme. A k tomu jsme ale navrhali dalších devět principů, které musí být v podstatě komplexně všechny zavedeny proto, aby bylo zajištěno to, o čem se bavíme. To znamená v ústavě, v tom zákoně úplně nahoře, pod který se musí dole upravit, říct to, co tady řekla pani Štauderova. A následně v podstatě zrušit z toho, že předmět podnikání, a to platí pro všechny přirozené monopoly, které jsou strategické pro stát, zrušit to, že se s tím podniká. Podnikání je prostě ze zákona, to vy víte. Činnost vykonávána soustředně za úkolem dosažení zisku. Pokud fungování státu ve strategických odvětvích je postavené na tom, že někdo, kdo ovládne ty peněžní toky, je prostě ze zákona postaven na tím, že bude generovat zisk, který nemusí reinvestovat, tak je to špatně. Tak opravdu budeme fungovat jako kolonie, kdy to je fakt koloniální systém. Protože my jim prostě postavíme technické vybavení, my jim dáme zdroj, my jim dáme naše lidi, a my jim dáme monopol, kterým oni ovládají. A může to fungovat jenom proto, že kolaborují špičky, politické špičky. A jsme u té druhé věci. Systemově zabránit legislativně, to je ta avstava, a pak procesně zabránit tomu, aby se s tím kšeftovalo, tím zrušíme z toho prostě tu možnost, aby se z toho generovalo, aby cílem podnikání na energetice, na plirárenství, na teplárenství byly prostě generovaní zisku. Vytváříme prostředky na obnovu na budoucí, jestli se bude řešit Green Deal, nevím, ale v dané chvíli dobře, řekněme si, jádrou postavíme novou elektrárnu, doháje proč stát nějakých 72 miliard půjčky na něco, když ten Čes vypláci dividendy, které tečou z 30% ven, a ještě si tam papalaši prostě vemlou svých 130 milionů, ať si je vemlou, ale ať ty peníze končí potom v té České republice, pokud je to tak, že oni si je vemlou a končí cizině, tak je něco jo špatně postavené. A bavíme se o politické kultuře. Tady musí jít tlak z hora legislativa, kvalita politiky. Pokud bude v politice to, co je tam teďka, tak nemáte koho volit. To říkám z celé otevření za 20 let, přestože vím, že v každé politice já jsem zbránil s lidma z ODS vodárnu proti lidem z ODS, to samé s ČSSD proti lidem z ČSSD, protože najdete rozumné lidi a najdete gaunery. A problém je v tom, že čím jdete výš, tam je víc gaunerů. To je prostě opravdu problém. Teďka se to vyplynulo, krásna kauza stan z Lín a Praha, už to vidíte. Ale to není jenom stan, to najdete fakt v každé politické straně. A dokud tam nebudou na volení lidi, kteří opravdu tam jdou, že jdou sloužit, že už si svoje odvedli ve své práci, jsou v zajištění, mají nějakou profesní I lidskou hodnotu, kterou vlastně Oni už nepotřebují ani podnikat, ani nic dělat, ale chcou ještě něco udělat na tom, řeknu, konci života, nebo v té době, kdy už jim je prostě přes 50, kolem 60 a těm generacím dál to chcou nějakou formou předávat v podobě, aby se nestyděli, aby nevěděli, že prostě moje dětska se nedoplatí, tak pak to může fungovat. Podle mého měnění opravdu podpořme lidí, kteří jdou teďka do Senátu a vyměňme ty lidi, kteří evidentně za 6 roků neudělali nic. Já teď neříkám, jestli byli hloupí, naivní, koupení, jsou to ovce, které zvedají ruku podle toho, jak jim někdo řekne, protože stranická příslušnost a ty nebudeš na kandidáce, když nezvedneš ruku, tam se kšeftuje s těma věcma neskutečně, ale tohle je cesta. Vyměnit a dát tam prostor novým lidem. Ti stáří, prosím vás, co čekáte od ODS? Oni ukázali tady, byli tady od roku 1993 do, já nevím, 2000, podívejte se na LTOčka, co se vyřešilo, jak to, že to 6 roků jelo. Kdyby nebyla Lorencová v té době, která to začala otevírat, tak to jelo možná 12 let. Miliardy nikomu nevadily, chodili si s petlíkama pro prachy, všichni. Jeli v tom policajti, jako, když se podívejte, co se děje dneska, je to jenom rafinovanější. To je to seš. To znamená, ta politika se musí vyčistit a podle mě, když se vyčistí politika, přijdou lepší zákony. Lepší zákony znamená vymahatelnost práva a když to jde, prosím vás, odsoudit ve Francii, tak mi doháje, neříkejte, že to tež nejde odsoudit v České republice. Vyšetřit a odsoudit. A teď se bavíme I o spravedlnosti, jak ti lidi, kteří tady žijou 20 let, učí svoje dětka, aby nekradly rohlíky, se dívají na politika, který se mě směje a řekne, však ty to zaplatíš. Já si myslím, že to vidíte v té energetice, teď je to nehoráznost, to, co se děje, ale v tom vodárenství je to, jak byste to tu řekli, jako přeskopírák. A proto máme v těch věcech 10 věcí a máme tam mimo jiné prošetření těch tunelů a vyvození odpovědností konkrétních lidí za konkrétní činy. Protože pokud toto nepřijde, tak zapomeňme na to, že tady něco bude fungovat, oni si s nás budou dělat pořád srandu. Mluvčí 3: Já ještě, než dám příležitost k dalšímu kolečku, tak bych chtěl tímto pozvat nebo vyzvat vás, kteří se na nás díváte live, tedy živě, abyste nám posílali případné vaše dotazy. Pokud vás cokoliv zajímá, pokud byste něco chtěli vědět, co nám tady odborníci ještě dosud neřekli, tak určitě nám napište ty dotazy, my na ně budeme rádi potom odpovídat. Já se zeptám ještě, Michala, vy jste v té komisi na tu ministerstvu zemědělství, je to komise, která má šanci něco řešit, nebo co je vlastně její náplní, je jakoliv efektivní z hlediska řešení toho problému, o kterém tady teď hovoříme? Mluvčí 0: Tak jo, je to poradní orgán pří ministerstvu zemědělství, poradní orgán vlády České republiky a probíhají tam různé diskuze v konkrétních problémech, které se řeší ve vodárenství. A řekl bych, že určitě v drobnostech je tento výbor užitečný, dokáže korigovat některé věci nebo návrhy združení, které zastupuje ty provozovatelé, ty koncerny, ale samozřejmě systémově k nápravě dospět nebo donutit vládu neumí, nemůže. Čili tady skutečně, když se bavíme o řešení, tak to řešení musí přijít s změnou systému. Já třeba, když jsem hovořil o tom, že obce města vlastní tu infrastrukturu vodohospodářskou a mají povinnost ji udržovat v bezvadném provozu, aby byla plně funkční, aby mohla zásobovat obyvatelé a odhádět odpadní vody, a při tom tržby může inkasovat někde jiný. Tak to je třeba systémová chyba, která je zakotvená, bohužel, že to zákon je o vodovodově a kanalizacích a pokud by ten zákon byl změněn tak, že výhradně ten vlastník infrastruktury má právo inkasovat tržby, které to vodářenství vygeneruje a ty tržby používat vlastně na obnovu všech těch zařízení, tak si myslím, že by vlastně z tohoto odvětví se stal pro koncerny nebo pro ty podnikatele nezajímavý biznis. Já třeba úplně nesouhlasím s Radkem, co se týče třeba volně obchodovatelných komodit, jako je plyn, ropa, energie. Já se domnívám, že tam jako ten soukromý sektor může plnit určitou funkci minimálně inovační, jaksi instalaci výspělejších technologií a podobně, ale musí to být samozřejmě postaveno tak, že pokud investuje do výstavby třeba nové moderní elektrárny založené na nové technologii ten soukromý subjekt, tak samozřejmě má právo ten produkt, což je elektřina, například jí prodávat. A pokud je konkurence schopný a je schopen ten produkt nabídnout a konkurovat jiným elektrárnám, proč ne? Samozřejmě. Ale u té vody je to strašně složité. Tam tím, že nejde dosáhnout ani oligopolní, ani tržního prostředí, protože je to fakticky monopol, tak tam to nejde. Tam je to jednoznačně dané. Prostě kdo má potruby, kdo má čističky, úpravný vod, ten musí dostávat tržby a nikdo jiný. A to je podle mě tato cesta k nápravi. Jinak co se týče, řekněme, těch politiků, no tak já se domnívám, že je to o jakési zrcadlo naší společnosti, protože dokud naše společnost nedospěje k tomu, že si uvědomí řadu věcí, tak bude podléhat jednoduchým prvoplánovaným slibům, že se za ně pořád někdo něco vyřeší, tak jak jsme byli zvyklí z minulého režimu. A samozřejmě tady ty sliby dávají lidi, kteří ví, že na to voliči slyší, a pak je to jenom pro ně výtah k moci. Takže lidi by se měli skutečně zajímat. Určitě jsou dneska už mezi námi slušní lidé, informovaní lidé, odborníci, třeba podnikatelé, kteří dosáhli určité mety, vytvořili rodinný biznis a podobně, a mohou přispět veřejnosti té naší společnosti tím, že půjdou do politiky a uplatní tam svůj zdravý rozum a nenechají se opít rohlíkem nebo uplatit nějakou směšnou částkou, protože skutečně u nás to funguje tak, že za malý uplatek způsobíte miliardové škody. A to je to, co si já domnívám, že to je jakási nevyspělost té naší společnosti a ten deficit, který my tady máme, bohužel po minulém režimu. Mluvčí 3: Já musím říct, že oni ti lidé do té politiky většinou nejdou proto, protože já jsem si to vyzkoušel teď a ta situace je prostě taková, že jakmile do ní strčíte bytěn jednu nohu, tak se okamžitě najde 10, 20, 100 lidí, kteří začnou brát to bahno a házet ho na vás ze všech směrů. A ti lidé, kteří vydělali v životě nějaké peníze a dosáhli nějakého postavení, tak prostě to nemají za potřeby. Oni vědí, že I kdyby tam přišli se sebelepším úmyslem, tak okamžitě se na ně tenhle bahnomet rozjede a oni v tu chvíli říkají, že já mám rodinu, já mám prostě svoje děti a proto to dělat nebudu. Mluvčí 0: Nicméně si myslím, že dlouhodobě by to kultivovalo to společenské prostředí. Mluvčí 3: To já si myslím taky. Mluvčí 0: Samozřejmě, že každý takový, kdo něco dokázal, tak je sprostý podezřelý a ten úspěch se neodpouští u nás, ale myslím si, že opravdu tohle se zlomí. Tohle se musí časem zlomit, protože dospívají další generace. My učíme dětí, aby se chovali jinak, aby uznávali hodnoty, v kterými věříme. Takže já si myslím, že k té obměně dojde. Mluvčí 3: My se o ní snažíme tady právě teď a myslím, že tahle diskuzi je toho nejlepším důkazem. Zeptám se Evo, když tady bylo řečeno, když to šlo ve Francii vyšetřit, proč to nejde u nás? Mluvčí 2: Já nevím. Já si myslím, že tady můžeme mít jenom domněnky. Není vůle. To je na příkladu toho zlína. Ten tým policistů, kteří to vyšetřovali, tak si myslím, že byl velmi zdatný. To byla hospodářská kriminalita. U nás se vyšetřovali ve zlíně velké kauzy. Bohužel skoro To bude povídat panovotný. Ale prostě v určité fázi, v pokročilé fázi se to zastavilo. To nebylo. Takže není vůle. Já si nemyslím, že to je záležitost, že by nechtěli policajti. To ne, tak to není. To je někde jinde. Mluvčí 3: Tak krátko. Nebo ještě, teda ano, Michal? Mluvčí 0: Já bych to ještě doplnil tím, že v podstatě proti tomu odložení té věci jsme podali námitku státnímu zastupitelství. A státní zastupitelství nám tehdy sdělilo, že jako obec, která vložila kdysi vodohospodářský majetek do společné firmy, vodovody a kanalizace, jsme se toho majetku zbavili, ale nemáme se tedy co starat o to, co se s tím majetkem dneska děje. Takže to bylo úplně neuvěřitelné zdůvodnění státního zástupce, dozorujícího státní zástupky, ne, to byla žena teda, která vlastně nám řekla tím, že jste ty vodovody vložili do společnosti, tak proč se staráte, jestli ta společnost s nima hospodaří řádně nebo ne? Mluvčí 3: Ano, ano. Dobře, tak já jestli můžu poprosit teda ještě Ratka, aby nám k tomu řekl, jak to je, teda proč to teda k tomu vyšetřování nespěje. Mluvčí 1: Tady ještě já doplním jednu věc, to, že tato zdůvodnění je úplně absurdní, protože oni za tu infrastruktu dostali akcie, té akci ovej společnosti, která je poškozována tímhletím systémem, to znamená jako paní státní zástupkyně patrně domýšlí jenom a, nechce domýšlet b. Já jsem, prosím vás, podal za těch 20 let na policii, v podstatě v každé té kauze jsem podával trestního známení. Myslím si, že právníci, kteří mě znají a někteří jsou, byli, nebo dneska už mají svoje roky dobře, ale byli v trestu, říkali, že musím státní zástupce hodně štvát, protože já jim vždycky pošlu I šanon důkazu. Já nejsem v důkazní nouzi. A samozřejmě mám přečtené věci I z pohledu trestního práva z hlediska hospodářské soutěže a podobně. A můžu vám říct, že jsem se setkal s policisty, kteří, podle mého mínění, by velmi rádi šetřili a velmi rádi se dostali, ale narazili na státní zástupce, kteří to řešit nechcou. A úplně největší, jako pro mě, největší šok v rámci fungování Českého státu a policie bylo, když jsem se sešel s jednou státní zástupkyní a ona mi řekla, pane Novotný, máte pravdu, ale je na tom taková deka, že já s tím nic neudělám. A moja reakce na to byla celkem logická. Prosím vás, kde v trestním zákonniku najdu definici pojmu deka? Vy jste se teď usmal. Ta pani se ani neusmala a řekla, však víte, o čem mluvím. Tak já jsem říkal, tak mluvím s mafiánem, nebo jako s člověkem, který ví, že žije v mafiánském prostředí a nic neřeší, protože řekne je v tom deka? Kde to žijeme, pane Bože? To je tak rok 2016-2014. Takže já od té doby vím, že ty policisté prostě, vidím to z toho způsobu dokazování, z toho způsobu, na co se ptají, dost často jsem byl jako poškozený, dokonce mi bylo umožněno náhlednou dospisu, to znamená zjistil jsem, že získali x důkazů navíc, o kterých já jsem ani netušil, mohl jsem si pořídit kopie a podobně. Takže není to o tom, že by nefungovala policie, ale prostě nefunguje státní zastupitelství, protože není politická vůle. A politická vůle není proto, že politici v tom jedou a prostě ti, co tam byli předtím, kryjou ti předtím a nechcou čistit augeášův chleb. Toto nejde jinak změnit, než to, že se to lide dozví, že půjdeme tvrdě po těch rozsudcích. A to je cesta, kterou já třeba, a to tady řeknu veřejně, beru, že je otázka, se kterou se chci domluvit na spolupraci s váma, pojďme připravit kvalitně trestní podměty k těmhle těm věcem veřejně, aby veřejnost věděla, tak, jak byste teďka napsali tu žalobu na tu elektriku. Pojďme udělat to tež ve vodě, aby to nešlo prostě o to, že to napíše nějaký novotný, to nikomu nezajíma. Ano, už dneska možná trochu, jo, určitě jim to vadí, ale prostě pojďme to připravit kvalitně ve formě, kdy to ten policajt dostane a bude vědět, že vlastně je tím I chráněn, když to bude řešit, a když všichni budou vědět, že to tam je porané, jak je to porané, a pojďme to prorazit, protože se vsadím, že stejný odpor byl, prosím vás, v té Francii, jo, neříkajte mi, že ti policici tam, kteří už to měli 20 let, 30 let, nebyly. To víte, že byly. Ta pijavice zevnitř, nebo ta nákaza zevnitř z toho těla se dostává hůř než zvenku, jo, já jsem to teď nedávno vysvětloval, že prostě pokud ta bakteria na vás utočí zvenku nebo virus, tak uděláte c-c-c, a ona prostě toho nechá, protože ví, že je zle. Ale když už se dostane do toho těla, no tak to samozřejmě, že se jí tam dobře žije, je tam spokojená ještě, když jí ten člověk pomáhá, jo, takže pojďme udělat všechno, proto aby přestal pomáhat, a pokud to šlo vyřešit tam, pojďme to vyřešit I u nás. Ono nám konec konců nic jiného nezbývá, protože jinak nemáme šanci tady cokoliv řešit, skončíme fakt jako kolonie koncernová kolony. Krásně toho řekla paní doktorka Švihlíkova, je to prostě systém zajetí státu nebo vydobývání renty a následně zajetí státu. Kdy politické špičky pracují prostě pro nadnárodní koncerny, legislativa se upraví, aby to vypadalo legálně a skončíme v tom, že v podstatě takhle funguje Afrika na dobývání nerostných surovin, my na veřejných, na veřejných službách. Pojďme to zastavit, protože jestli to nezastavíme, tak jsme v podstatě jenom bílí černoši. Mluvčí 3: Já tu vyzvu rád přijímám a velmi rád s vámi to trestní oznámení připravím. Já vždycky odpovídám na ty otázky, tak nejčastější jsou, proč jsme zakládali novou stranu a proč se teď snažíme kandidovat do senátu. A je dobře, že dneska na to nemusím odpovídat já, protože jste na to odpověděl v podstatě vy. To znamená, že ty současné strany de facto už nelze reformovat zevnitř, to není vlastně vůbec možné. A ten senát v mnoha, mnoha věcech může být velmi, velmi účinným motorem k tomu, aby ty některé změny nastartovaly. Takže vy jste dneska odpovědají práci za mě, za to děkuju. A než se dostaneme ještě k těm otázkám, tak já bych vás poprosil o takovéto stručné schrnutí těch řešení, protože ta řešení vlastně se různá podle toho, v jaké fázi kde se pohybujeme v tom jednotlivém kraji. Tak jestli můžete Radku, protože my jsme vždycky jmenujeme, proto jsme si dali dovínku to jméno právo, respekt, odbornost, že chceme spolupracovat s odborníky, dělali jsme to v oblasti té energetiky a samozřejmě v oblasti vody to chceme dělat s vámi, protože logicky a je to tady z té debaty vidět, prostě jste lidé, kteří tomu nesmírně rozumí a mají I návod na to, jakým způsobem tu situaci řešit. Takže kdybyste teď byl tím konzultantem naší nový strany, řekl jste, tohle udělejte a takhle prostě tu vodu řešte, tak co by byly ty základní pilíře? Mluvčí 1: Takže dívejte se, první věc je pochopit, jakou formou to jde řešit. Řešení jsou v podstatě tři. Tam, kde je to protiprávní, prokazat, že to je protiprávní, bude to sice delší proces, který bude trvat v rámci toho soudnictví, ale protože jsme prošlapali tu cestu už dost, tak to nebude trvat 14 let, ale prostě myslím, že to je záležitost třeba 3-5 let maximálně. Druhá věc, tam, když se to nepodáří prokazat, že to je protiprávní, protože prostě bude důkazní nouze nebo bude nějaké jiné rozhodnutí, tam ty smlouvy jsou uzavřeno na dobu určitou a v okamžiku, kdy ty smlouvy končí, tak říct jasně, nebudeme uzavírat další smlouvy, převezme to veřejný sektor. Poslední věc, tam, kde je to prodané úplně jako šíleně, což je severní Morava, kde prodali trubky I prodej vody, koupit zpátky, tak, jak se kdysi kupoval, myslím, Berlin. Bude to drahé, ale když se upraví legislativa, tak, aby se ekonomicky z toho nedali sát takové získy, jaké se sajou, tak si myslím, že to možná I rádi prodají. A nebo říct dobře, tržní cena tehdy byla vaše taková, domluvme se, že dostanete, abyste řekl v energetice 100%, ne 5000%, takže domluvme se, dostanete 100% navíc a die. To je otázka, samozřejmě, diskuzie, ale to jsou tři cesty, které se dají nějakou cestou propojit. Rozumní lidi, pomožme rozumným lidem ve Senátu, upravme legislativu, aby se s tím přestalo kšertovat. To je druhá věc. A třetí věc je, podpořme, v podstatě v tuto chvíli řeknu, vždycky přihraju písek, nebo polívku, pardon, my jsme už vytvořili nějakou skupinu lidí, která politicky nám řekly, není dostatečná spoločenská objednávka na to, aby se to řešilo. Z toho nám to přišlo z jednoho výboru Senátu. Já, když jsem to četl, tak jsem byl nepříčetný. Já říkám, Korník, místo toho, aby řešili problém pro 10 milionů lidí, tak oni čekají na spoločenskou objednávku, kde je to žijem, panebože. A říkám, dobře, jeden Senátor řekl, pane Novotný, děláte to dobře. Už se toho bojí, protože ví, že to je pruser a je vás 30 tisíc. Seženite 100 tisíc lidí a oni to prostě řešit budou. Takže my máme teď už 53 tisíc lidí, pojďme na dohromady pod tu petici 100 tisíc nebo 200 tisíc lidí. Uvěromte si, že to je každý má kolem sebe 2-3 dospělé lidi. A prostě pojďme s tím, že chceme, aby to řešili, protože taková petici tady nebyla. Ta petice není o petici, to je o systému, o systémové změny. A pojďme prosadit tu systémovou změnu tím, že nahoře budou lidi, kteří to můžou, kteří jsou podpoření lidma. Všichni tu vodu potřebujeme. Zemědělství, průmysl, bezpečnost státu, svrchovanost toho státu a samozřejmě lidé. A podle mého měnění v podstatě nemusíte vymýšlet nic dalšího, když se pojdeme těch deset bodů, tak pojďme prostě jenom hledat cestu, jak těch deset bodů prosadit, nebo vymýšleme ještě další dva, tři, případně jeden uberme, dva uberme, to je jenom prostě technika. Ale řešení je prosté. Vůbec všechny ty monopoly. Tady budu reagovat na kolegu, že nesouhlasí. Já prosím vás nemám nic proti tomu, když Westinghouse postaví za svoje peníze, ten milínek bude prodávat na daktrinu, jenomže problém je, že Westinghouse je chce postavit za naše peníze a pak chce prodávat elektřinu, takže to je pro mě, v tom my máme trošičku rozdělný názor na ten systém. Prosím vás, je dobré, když lidi, kteří se respektují, mají na věci I jiný názor. Já jsem velmi rád, že mám vedle sebe chytré lidi, ale dělejte to tež, obklopujme se chytrýma lidma, je to jednoznačně cesta k tomu, jak hledat cestu k řešení, a ne jakože budu mít kolem sebe kivače, to je o ničem. Mluvčí 3: Tak já mám radost, že jsme tady už změnili vlastně všechny ty tři písmená, protože právo jsme tady řešili, odbornost řešíme celou dobu, a teď přišel I ten respekt. Je to přesně to, o čem hovoříte, prostě těch řešení může být jaksi vícero, a je o tom potřeba diskutovat a najít to nejlepší v rámci prostě nějakého dialogu, který tady je, nebo lepře člona třeba diskuze vícero lidí. Já půjdu na ty otázky, protože hned ta první se týká právě té petice. Otázka chci poděkovat panu Novotnému za odvahu a vytrvalost v boji o základní zdroj našeho života. PS podepisuje se ještě petice, že by lidé, kteří o ní nevědí a chtěli by se přidat, by měli možnost. Tak kde tu petici najdou, kde jim mohou podepsat? Mluvčí 1: Prosím vás, v tuto chvíli ta petice je v podobě elektronické na stránkách pravda.ovodě.cz lomeno petice. Tam vám vyjede formulář, který podepíšte elektronicky, ale současně vám do mailu přijde v fyzické podobě. To znamená vytisknout, obejít známé, přátelé rodinu, s kterým vysvětlíte, ukážete. Prosím vás, podepisujte v okamžiku, kdy máte na to stejný názor. Ne jakože, protože jsme tady řekli něco, co jste si řekli, já typu děkuji, chci taky jeho zavřít. Tak to prosím vás nestačí, my chceme, abyste tomu rozuměli. Je tam I vysvětlení, to znamená www.pravda.ovodě.cz lomeno petice. Tam se to nás čítává a samozřejmě, když chcete jít do zákonodárného orgánu, musíte mít ty petice fyzicky. Musíte mít minimálně 10 000 podpisů. Já jsem v Senátu vystoupil a řekl jsem jim, pánové, ať už je rozhodnete jakkoliv. Je to na vás, my věříme tomu, že budete rozhodovat nezávisle na politických stranách. Já jsem tomu nevěřil, když jsem to říkal. A nic si z toho nedělejte, jak rozhodnete, je na vás. My ty podpisy budeme sbírat do té doby, dokud to nebude vyřešeno. V tu chvíli, když jsem řekl tuto větu, tak jeden z těch senátorů, který seděl tam vlevo, mi ukázal tohle a pak mi řekl, pana Notny, to byla nejdůležitější věta, kterou jste řekl. Všimněte si, kolik těch lidí zvedlo hlavy od mobilu a od novin. Takže budeme podpisy sbírat do té doby, dokud to nebude vyřešeno. A my pokračujeme I tou cestou těch soudů. Pokud najdeme cestu I přes ten trest, tak jdeme I cestou toho trestu. A hodně se budeme učit ze zahraničí. Prostě budeme to otevírat, otevírat, otevírat. A já věřím tomu, že to je řešitelné. Mluvčí 3: Díky moc a určitě vyzývám diváky k tomu, aby právě tu stránku www.pravda.cz navštívili. Nejdete tam spoustu informací a právě I tu petici. Proto je taky nezbytné dělat ty fyzické podpisy, protože to bylo tady vysvětleno jasně, že jinak vás ten petiční výbor prostě nevezme ty online podpisy. Pro ně nejsou v tuhle tu chvíli relevantní. Druhá otázka, úplně jednoduchá možná na Michala. Půjde ještě vodárenství vrátit do rukou státu? Mluvčí 0: Tak vodárenství v rukou státu, potažno města obcí, zůstává. To, jak říkal Radek, infrastruktura je stále z 90, možná I více procent v rukou státu. Problem je, že provozování a tržby jsou v rukou nadnárodních koncernů. Takže bavíme se o tom, jak vrátit zpátky ty peněžní toky k vlastníkům infrastruktury, městům obcím, potažno státu, nebo naší celé společnosti. A to samozřejmě půjde. Půjde, ale musíme se k tomu odhodlit a musíme přesvědčit legislativce, musíme přesvědčit komunální politiky, aby zahájili konkrétní kroky k té nápravě. Já třeba, když jsem mluvil o změně zákona o vodovodech a kanalizacích, kde by se měly vypustit právo provozovatele inkasovat tržby, tak ono by to zřejmě dnes zavdalo, jak si nároky na náhrady škody po českém státu, protože oni přece šli do toho podnikání svého na 30 let s vědomím toho, že je tady nějaká legislativa. Nicméně, samozřejmě, ty smlouvy jednou končí. A proto bych byl pro takovou změnu zákona, že když skončí tato smlouva, tak už nebude možné nebo zajímavé ji obnovit za těchto legislativních podmínek. To znamená, že každá další nová spolupráce by už možná nebyla. Já třeba nejsem proti tomu, aby koncerny ve vodárenství působili možná trochu manažerským, respektive tlačit na efektivitu toho odvětví atd. Proč ne? Jsou určitě know-how třeba z Izraela a z dalších zemí, které bychom mohli využívat. Takže tímto způsobem ano, ale tržby, které generuje to potrubí a celý ten vodárenství musí končit u vlastníka. A ten vlastník si potom může najmout odborníka, specialistu, manažera, který mu to odvětví, nebo ten systém bude korigovat, nastavovat, bude mu radit, bude mu doporučovat určité technologie, tak aby byl co nejvíce efektivní a co nejméně ztrátový. Takže cesta určitě, ale říkám, musíme vzdělávat naše děti, musíme mluvit s lidmi okolo nás, tu myšlenku, opravdu sdílet vodu společně, protože je to základní životní surovina, co nejvíc rozšířit, protože ono fakticky, dokud lidem nepřestanete z voda z kohoutku, tak se jich to tak moc týkat nebude. Protože je pravdou, že dneska přijdete domů, pustíte vodu a opravdu třeba proti tomu zmiňovanému Izraeli, kde se tou vodou šetří maximálně, tak my vodou neustále plítváme. A nestojí zas až tak moc, aby si to ti lidé nemohli dovolit. Takže problém je ten, že jednou může dojít k tak fatálním poruchám, kdy to potrubí v té zemi tak zestárne, protože mnohdy má 80 a více let, a ty havary budou tak časté, ty výpadky dodávek vody budou tak časté, že bude muset někdo vytáhnout ty peníze na obnovu. A kdo to bude? Provozovatel určitě ne. Bude to zase stát, občané, potažmo, kteří si to zaplatí znovu. Tomuto my musíme předejít a dokud je čas, tak musíme začít vlastně tu infrastrukturu obnovovat. Mluvčí 3: Moc děkuju za tuhletu odpověď, která je podle mě jaksi velmi vyčerpávající. Já vždycky říkám, že je potřeba si uvědomit, že vlastně to jsou naše peníze, které nám tady někdo vlastně bere. Představte si, že vám tady z peněženky někdo prostě bere vaše peníze a vy proti tomu nebudete nic dělat a budete k tomu hostejní. To je prostě to, co se tady v současné době děje a jedno staré moudré přísloví říká, že tím, že jsme hostejní právě k zprávě vecí veřejných, tak trestem za to je to, že nám vládnou nejhorší z nás a to myslím, že je dost výstížné pro tu současnou situaci. Tak tady mám dotaz zase takový jednoduchý. Jaký byl důvod toho zbavení se vodovodu? Asi ne vodovodu, ale právě vůbec důvod toho, proč ti provozovatele do toho byli vpuštěni? Mluvčí 1: Hloupost, najivita, korupce. Je to jednoduché, prosím vás, oni přišli tím, že vyvezli zastupitelé do zahraničí, aby jim ukázali čovky, nebo zahraniční, jak to vprovozujou venku. Podle mého mynění se tím vytypovali lidi, které byly ochotní jít jím na ruku. Potom přišla změna v logice fungování té městské vodárny, kdy jim stačilo podle mě skorupovat a nemyslel to být jen finančně, to v podstatě tím, že jim řekli, zaměstneme tvůj ženu, dceru, nebo budeš sedět v orgánech společnosti, nebo budeme u tebe investovat přednostně. Tam těch variant bylo víc, pan Čunek by o tom mohl hodně dobře povykládat, určitě by říkal, že ho několikrát byli navštívit, aby prodal akcie a že mu nabízeli za to uplatky. To znamená, realita je taková, že ty koncerny to, co dělali v té Francii, know-how přinesli sem, něco nabídli a prostě někdo na to slyšel. A nemuseli skorupovat prostě 30 lidí v zastupitelstvu, stačil jeden, dva v těch největších dvou, třech městech, kteří seděli současně v té vodárně a pak se rozjel systém, kdy přišel někdo a říká, přijde strategický investor, on to umí, zajistí dotace, zajistí cenu vodného stočného na 30 let pouze o vodné a stočné a když něco nebudeme moc, tak to doinvestuje. Máte někdo lepší nápad, jak to provozovat? Nic z toho není pravda. Naopak, připravili vodárně o dotace, vodné stočné na infleci, zapomeňte. No a samozřejmě, když jste vlastník, tak vám potom koncern řekne, nazdar, strejdo. To jako fakt si dovolím toto gesto, protože řekne, nazdar, strejdo, já jsem jenom prodejce vody, já nejsem vlastník infrastruktury. To znamená, fakt to bylo postavené na systému, kde ohloupili ty zastupitelé. Když si tenhle pojem použil pan vývalý předseda senátu, který bohužel umřel, který říkal, ti francouzi nás ohloupili. Já říkám, neohloupili, protože samozřejmě těch pár našich českých politiků velmi dobře vědělo, co se jedná. Jinak opravdu řešení existuje, neže neexistuje. Když to šlo v té Francii, tak ta odpověď z lidí, všechno, co člověk udělal a udělal to blbě, tak když pochopí, že to udělal blbě, tak to zase může napravit. Mluvčí 2: Zdovolením. Ano, u těch lidí. Ono to souvisí s tou Francii. To, aby začali vůbec ti politici ve Francii něco konat, tak museli mít ten impuls od těch nespokojených lidí. Ti lidé přišli na tu ulici, dělali happeningy a v podstatě vyjádřili svůj názor. Já si myslím, že my v tom zlíně jsme poměrně I unikum v tom, že tam se organizovala skupina nadšenců lidí spolek H2O, úžasní lidi, kteří zorganizovali místní referendum. Místní referendum nakonec proběhlo, musím říct, že tady se domohly jako vyhlášení nebo jako povinnosti vyhlásit ty, nebo uspořádat to referendum, až opět díky houževnotosti, vytrvalosti až přes nejvyšší správní soud, protože zastupitelstvo jim odmítlo to vyhlásit, ty otázky. Nakonec z těch třech navrhovaných otázek prošla jedna otázka a to referendum bylo úspěšné. Výsledku bylo o tom, že se skutečně řeklo něco ve smyslu v tom, ty otázky musí být velmi dobře formulované, protože na ně musí být otázka ano, ne, teda, pardon, odpověď ano, ne, takže tam skutečně bylo to možná trošku šroubované, to otázka, ale ve výsledku to bylo o tom, že lidé řekli, že ve zlíně fakticky fungování s moravskou udárenskou nadále nechtějí. Já chci tím pouze poukázat na to, že ono to není pouze, že by byl občan úplně bezubý, bezbraný a bezubý na to, že nemůže nic dělat v mezidobí mezi každýma volbama. U nás to bylo o tom, že může. A to je ta cesta těch místních referent, to znamená, když třeba lidé zjistí, že končí smlouva a já jsem přesvědčená ve, že ve většině případů bude tendence to znovu nějakým způsobem natahovat. Je to nejpohodlnější. Oni vlastně ani nejsou připraveni na to převzítí těch vodáren toho provozování, byť do toho roku 2004, to bych rada poukázala, vodovody a kanalizace byly schopny dělat to, co dneska moravská vodárenská. Moravská vodárenská fakticky přišla do našich budov, jediné co je, tak si vyměnila štítky na dveřích a pořád to fungovalo s těmi našimi lidmi. To znamená, naše vodárny jsou plně vybavené, není v tom jediný důvod přenechávat tento biznis někomu jinému. Takže končí-li ta smlouva, pokud se občané dozví, že smlouva končí, tak je potřeba mít se na pozoru a když tak na to zastupitelstvo přijít, vyjádřit ten svůj názor a budeli takových lidí víc, tak zorganizovat to místní referendum. Podpisy Aha, takže dneska teď je další referendum, bude v Ostrově. To je cesta a mně to teda musím říct, že naplňuje naději, že to není až tak špatné s naší společností. Že to snad půjde. Mluvčí 3: Děkuju moc, já vždycky mám rád ty pozitivní konce, ale ještě tady je otázky, které se týkají kvality vody. Jak je možné ovlivnit úpravu vody tak, aby v ní bylo méně chemie a více původního složení, která měla před úpravou? Často se stává, že voda, kterou si napustíme z kohoutku, je kvůli chemickému zápachu nepoživatelná. A potom ještě jeden otáz, který je podobný. Dobrý den, chci se zeptat, lze někde najít hygienickou normu složení na pitnou vodu. Tak co se týče té kvality, jaká je situace s vodou v současné době v České republice? Mluvčí 1: Prosím vás, tam jsou dva pohledy. Jedna věc je kvalita pitné vody ve stavu, kde vychází z úpravny vody, kde to opravdu většinou splňuje hygienické normy. Hygienické normy, které jsou historicky postavené. V těch hygienických normách, kdybyste se podívali na stránky Akademie věd, zjistíte, že spoustu věcí prostě se dneska neměří, protože kdyžsi se neměřili a není zájem měřit další věci. Teď se můžeme bavit o pesticidech, o plastech, mikroplastech, léčivech a tak dále. Tady prostě pokud nebude tlak veřejnosti na to, aby se tohleto zpřísňovalo, tak s tím bude problém. Zatím se dá říct, že kvalita pitné vody v České republice u těch vodáren je relativně slušná. Na konci té úpravný pitné vody. Pak to jde o všem těma trubkama k tomu koncovému spotřebiteli. A ty trubky vlastníte vy jako obec. To mě jako provozovatele v podstatě už tolik netáčí, protože vy si můžete investovat, já jsem si svoje vydělal. A tak se stane, že vidíte fotky, já mám 200-300 mailů denně, já fakt nestíhám. A chodí mi fotky, kde v úmývadle máte něco, jako vypadá to v podstatě jako plzeň. Má to pěnu, je to hněde. A není to plzeň, ale platíte za to skoro jako za plzeň. Pozor, teď přesdraždím mě, trošku to udlehčíme. A to není problém toho provozovatele, to je problém toho vlastníka těch trubek. A to je ten problém, na který občané dost často nastupují, nebo k ním přichází, protože prostě ta legislativa nemyslí na toho konečného spotřebitela. Ona splňuje, provozovatel splňuje a už to dál neřeší. A je to samozřejmě dané objemem peněz, které se investuje do obnovy infrastruktury. A ten objem peněz tady prosím vás zaplatí jenom těch deset milionů lidí, kteří tady žijou. A ty peníze buď skončí v těch trubkách, anebo se částečně přerozdíly a skončí část v zahraničí. Proto říkám zaciklit. A pokud je to tak, že dneska platí, dneska zavodu platíte dvakrát, aniž to víte. Platíte za prvé ve Vorném stočném. Potom stát, už protože Evropská unie to odmítla dotovat, tak ministerstvo zemědělství překryla ten paskvil, který tady zrealizovala, když souhlasila s tím, že se to touhletou formou udělá. A stát začíná ze státních peněz, to znamená z vašich a z mojich. Já mám proti tomu zásadně vyhrady, proti tomu systému 20 let. Tak ze státníka si dotuje prostě teď částečně ty obnovy těch infrastruktur, protože tam chybí peníze. Oni tam chybí, při tom Vorné stočné máme, jsme dohnali Evropskou unii, dokonce bych řekl, že jsme poprvé někoho dohnali a předehnali dost často. Jednu dobu byly ve Zlíně cená body dražší než ve Paříži. Takže si dovedete představit, jak to tam asi vypadá. No a teď je tady ten problém, jako kdyby po třetí, teď to dato je stát a teď ty zisky, které jsme mohli dostat, tak skončily venku. Takže to jsme zaplatili zisky ven a teď se bude muset investovat. Co oni udělají? Udělají to, co udělali v Praze. Zvednou lidé Vorné stočné a zaplatí vystavu těch čističek znovu. V Praze, prosím vás, oteklo do zahraničí řadově 9 miliard. Z Evropské unie měly zažádano, já teď nevím, jestli ten pravidel na 8 miliard nebo 9 miliard. Nedostali je, protože prostě uzavřeli špatné smlouvy. 9 miliard oteklo, 9 miliard přišli a teď 9 miliardy zaplatí. Takže když si tuhle to lidi v Praze poslechnou, tak by měli vstát a začít bouchat na ty dveře a říct, pánové, žádných 49% v pražských vodovodech. Chceme mít 100% a chceme, abyste požádali o dotaz z Evropské unie a začali řešit kvalitu vody a obnovu infrastruktury, protože v Praze je postavená některá infrastruktura zahruby Karla IV. Mluvčí 3: Děkuju moc, taky myslím, skvěle zodpovezeno. A pak tady mám dotaz, pan Novotný celou dobu sám bez podpory, ostatní se přidali až teď, kdy mohou těžit před volbami, proč ho nepodpořili od začátku. Tak já myslím, že to není úplně přesné, protože vy jste říkal, že tady bylo spousta politiků z různých stran, kteří vás podpořili, takže asi to není tak, že by vás úplně nepodpořili všichni. Já za sebe říkám, že právě proto my jsme zakládali tuhle stranu, aby lidé, jako vy, aby lidé, jako pan Noveský, pan Štěpán, aby lidé, jako paní doc. Švihlíkova, byli konečně vyslyšeni, protože prostě už tady dlouhou dobu něco říkají a žádná politická strana jim v podstatě nenaslouchá a nedává jim prostor. Ale já myslím, že samozřejmě vy jste asi nejznámější člověk, co se týče toho boje, zavodu, ale že byly tady lidi, kteří vám určitě zase pomáhali. Mluvčí 1: Prosím vás, ta pomoc, ono to, já vás trošku vyhodu z omilu, jo. Pomoc, ano, ve smyslu v tom, že ti lidi mi pomohli v tom, že když začali bránit svůj region, tak začali o tom mluvit, začali se informovat, začali dělat kroky, které jsem třeba navrhl a začali je dělat oni, než že jsem je dělal já. Když já přijedu, prosím vás, někde do nějakého okresního krajského města a začnu něco říkat, tak každý řekne, prosím vás, on o tamtud není, proč on o tom mluví a podobně. Když to udělá někdo z regionu, tak je to úplně jiná váha. Ten člověk tam bydlí, má tam svoje děti, je znám a osobnost, je to prostě jiná. Takže v tomto ohledu jsme si pomohli vzájemně. Já jsem byl ochoten jezdit, ale já jsem to v některých momentech I odmítl. Já jsem řekl, prosím vás, ne, já vám dám informace, fakta, důkazy, vy si je nastudujete a budete si to bránit sami. A byly dvě reakce. Ne? Vy jste odborník, pojďte to, my si vás najmeme. Já říkám, ne, vy si to musíte bránit, vy jste o tamtud. A pak byly ti politici, kteří řekli to samé, že řekli samozřejmě děkujeme, přijeli, konzultovali jsme, vyměňovali jsme si, pak už jsem začal třeba I jezdit. Já dokonce nejezdím do Prahy, jo, normálně, teď jsem tady výjimečně. Já jsem odmítl, já řekl, když senátor se mnou chce mluvit, ať přijede. On mi řekne, že na to nemá čas, tak mu řeknu, být aborně, ušetřili jsme vy I já čas. Proč? Ne, protože jsem namyšlený, ale protože té vodě buď bude věnovat čas a ona si to vyžaduje. A nebo nebude. A pak moje cesta do Prahy je zbytečná, protože všechno, co potřebuje, najde na našich stránkách. Maximálně můžeme udělat rozhovor pro Skypeu, který ušetříme ten čas, který ztratíme. Jím se to některým nelíbí, ale některý řeknou, pane Novotný, to byla dobrá ťavka, máte pravdu, ten čas si najdu, jo. Takže s těma lidma rád komunikuju a s těma, kdo prostě berou, že prostě nemají čas, tak je zbytečné ztrátit čas. Takže co je, co se týká pomoci. Prosím vás, já jsem dostal nabídky na všechno možné. Snad od jedné politické strany jsem nikdy nedostal žádnou nabídku té ODS. Díky bohu. Ale všechny jsem odmít. Já nejdu do žádné politiky, protože abychom to vyřešili, potřebujeme dvě třetiny v Senátu, dvě třetiny ve sněmovně, bavíme se o změně ústavy. Já ty lidi rozumné chci spojovat. Tím, že nejdu do politiky, se držím toho, že vlastně můžu komunikovat s každým. A komunikuju s každým. Fakt najdu rozumné lidi v každé politické straně, dokonce I ve stranách, kdy když je teďka řeknu, tak spoustu lidí mi napíše znovu nemůžu nikdy nic. Prosím vás, ne. Je to o lidech. Je to o lidech. Nikdy to není o stranách. Ale pomáhají ti politici tím, že se brání sami. Něco jiného je pomoc lidí. Já jsem založil kvůli toho Náradční fond, protože já jsem fakt zažil neskutečné věci ve formě ekonomického nátlaku nějakou typu náubkových žalob koncernu. Zažil jsem nábytku, že mi nabydli zapravdu o vodě 49 milionů. Že zůstanete toho tváří, přidáme Slovensko, bude to fantastická věc. My vám chceme pomoct. Vy si to zasloužíte. Kéci v kleci. Prostě mi bylo jasné, o co jde hned. A ten pán, když pochopil, že to nebude cesta, tak jako, že by aspoň převzali zastupování v těch žalobách. Já už jsem rovnou věděl, že furák dostal zadání, aby mě prostě zkloupal. A když jsem řekl, že ne, že říkám pošlete, co co nabízíte, já to předám právníkům, ale nevidím to reálně, tak za tři týdny na to přišla žaloba od koncernu. Takže prostě, já bych v životě podle mě žádné peníze nevydělal, ale udělali by ze mě prostě nějakého hajzlíka, který si na tom jako se snažil vydělat prachy. Takže to je druhá věc. A pomoc obyčejním lidem. Jedinec tohle to sám nezvládne. Proto je třeba pomáhat těm rozhodným politikům. Proto je třeba těm obyčejným lidem ukázat, že to jde, když se spojí. Darabaci se spojili a jsou silní, ale nás je daleko víc, když se spojíme, jsme silnější. A pak je tu otázka, někdo se rozhodne, dobře, pomůžu financovat soudní spory. Někdo se rozhodne, pomůžu financovat osvětu. Někdo se rozhodne, dobře, pomůžu tím, že budu chodit na zastupitelstvo. Někdo se rozhodne, budu šířit informace. Někdo se rozhodne, petice. Těch informací, my to máme na webu napsané a v podstatě pak se, prosím vás, fantazii meze nekladou. Protože každý ze svého pohledu to, co dělá. Mám grafika, který se mnou spolupracuje, nebo firmu, která se mnou spolupracuje na tvorbě materiálu, dělají mi všechno za naklady. Všechny materiály, které odešly do sebe do toho, žádná jiná tiskárna to nebyla ochotná udělat. Ten člověk mě zná 20 let a řekl naklady, jo, nic z toho nechcu. Dělali jsme to, prosím vás, dvě noci spolu, protože ten člověk potřeboval během normální šichty, aby mu strojili, tak my dva jsme já jsem byl v tiskárni a tiskl jsem si materiály pro senát. Takže asi tak. Mluvčí 3: Tak já vám taky něco nabídnu. Já vám nabídnu to, že s váma rád udělám to trestní oznámení, protože si myslím, že by bylo dobře, aby bylo zveřejněné, aby o něm lidé věděli. Zároveň za to budu něco chtít a to je to, aby až jednou vyhráme volby, tak abyste nám vedl ruku, co se týče hospodaření s vodou a spojoval právě ty dozumné, protože to je to, oč nám jde. A ještě jednu nabídku vám udělám, že senátoři, kteří budou zvoleni za nás, tak rozhodně budou s vámi komunikovat a budou připraveni na to spolupracovat. Já bych vám chtěl moc poděkovat za tu dnešní debatu a myslím, že byla velmi přínosná, že se zase naši posluchači dozvěděli spoustu a spoustu nových věcí a dovolu bych si vám každému na závěr ještě dát příležitost říct něco, co máte na srdci, něco třeba obecného, co se té vody týče a co myslíte, že by třeba ještě mělo tady zaznít. Michale, jestli můžu poprosit, jestli byste začal. Mluvčí 0: Tak já přemýšlím, jestli je a já myslím, že ta debata byla opravdu tak široká a nemá smysl asi něco úplně extra nového doplňovat, pročže to ani nevymyslím teď, ale padlo to tady několikrát. Je potřeba, aby lidi dbali na to, co dostávají za služby, aby opravdu si uvědomili, že to není samozřejmost, že mají dostatek pitné vody, ve které se okoupou, osprchují, napijí, uvaří, spláchnou pitnou vodou, aby si uvědomili, že to skutečně je dar, který tady není nekonečný a aby tak s vodou nakládali, protože pak zjistí její hodnotu a budou se starat o to, aby skutečně ten systém fungoval jinak. To je si myslím, že taková cesta uvědomit si, že voda tady není automaticky, není prostě v nadbytku, nebo že nejsou nekonečné její zásoby. Mluvčí 2: Za mě pozitivní závěr, je to na každém z nás. Nikdo to za nás neudělá a nejsme bezmocní. Každý má tu možnost jakýmkoliv způsobem přiložit ruku k dílu. A ta voda za to stojí. Mluvčí 1: Já to mám prosté. Já jsem před 20 lety řekl větu. Voda je život a můj život ani život bych dětí do rukou koncernu ani překupníku nepatří. Mluvčí 3: Děkuji. Naprosto perfektní. Moc vám děkuju. Bylo to opravdu pro mě velmi přínosné a velmi podnětné tahle debata. Doufám, že I pro naše diváky. Moc bych vám chtěl poděkovat za to, že jste nám věnovali tu pozornost, protože opravdu si myslím, že je to nesmírně důležité téma, o kterém jsme se tady dnes bavili. My samozřejmě budeme pokračovat I dalšíma debatama, ale můžu vás ujistit, že ta spolupráce tady naše bude pokračovat, takže uděláme všechno pro to, abychom alespoň ty největší nepravosti napravili a abychom následně vytvořili pozitivní cestu pro to, aby k té změně, kterou tady všichni si přejeme a všichni vidíme, jak je možné ji realizovat, tak aby k té změně skutečně došlo. No a na závěr si dovolím vám pozdravit větou, kterou ukradnu tady Radkovi s úctou kvadě vaše strana právo, respekt odbornost. Mějte se moc krásně, hezký dobrý večer. Děkujeme.Kopírovat text

Vodárenství, stejně jako energetika, teplárenství a plynárenství, je pro stát strategické odvětví, proto nepatří do rukou překupníků a korporací. Přesto k tomu došlo. Co se dostalo do rukou koncernu a kdo je za to odpovědný? Diskutovat budou předseda strany PRO Jindřich Rajchl, Radek Novotný, Michal Špendlík, Eva Štauderová. Sledujte odbornou debatu strany Právo Respekt Odbornost a dozvíte se, co je nutné změnit, co můžete dělat, Vy občané, a také se zeptat na to, co zajímá Vás.

Screenshot není k dispozici