← RNDr. Luděk Niedermayer

Mluvčí 1: Dobrý deň, počuváte podcast Luďka Niedermayera, v kterom se budeme rozprávat o tom, čo hýbe Evropou, o tom, čo hýbe nami. Moje jméno je Karolina Koščová, v evropské politike se pohybujem několik rokov a budem se pýtať možno I za vás. Príjemné počúvaně. Těto dny jsou pomerně nešťastné pre evropskou diplomaciu. Návštěva vysokého představitela EU pro zahraničnou politiku Josefa Borela v Moskvě byla slovami desiatok evroposlancov skoro až katastrofická. Išlo o mix nepřipravenosti slabého a nejednoznačného mandatu a neschopnosti bránit evropské hodnoty. No a moja otázka zně, co teda s Borelom po jeho návratě z Moskvy? Mluvčí 0: Bohužel tohle není otázka na evropský parlament, protože evropský parlament nemá žádné právo ho z funkce odvolat. Myslím si, že je důležité, aby evropský parlament se k tomu zcela jasně vyjádřil. Myslím si, že ta návštěva měla dva problémy. První je vlastně osobní, protože mám pocit, že pan Borel se domníval, že svým diplomatickým úsilím nebo uměním zvládne tuto velmi komplikovanou misi a ukázal se, že ji absolutně nezvládl. A naopak se nechal ruskou protistranou vmanipulovat do situace, do které by se zkušený diplomat neměl dostat. Myslím si, že je tam velké osobní selhání na této misi, ale zároveň nemůžeme přehlédnout, že existuje určitý strategický problém v tom, jak se Evropská unie staví k dnešnímu Rusku. Bohužel zahraniční politika v Evropě závisí na jednomyslnosti a právě zde se ukazuje ten problém s tou jednomyslností, protože stačí jednotlivé státy, které vlastně omezují ten manévrovací prostor evropské politiky. A jakkoliv mě a mým kolegům třeba v Evropském parlamentu se zdá absurdní jet do Ruska a pokoušet se zahajovat nebo pokračovat v nějakém strategickém dialogu. Bohužel část evropských zemí pravděpodobně po něčem takovém volá. Mluvčí 1: Ano, ale teda ta odozva v Evropskom parlamente byla pomerně rýchla a intenzivna, ale teda je pravda, že přichádzala protože většinou z východné Evropy. Kedy se vlastně několiko děsiatok, myslím, že to bylo asi 70 nebo 80 poslancov se počas víkendu spojilo a podpísalo list. A vy jste jedním z těch signatárov. A o čo v tom listě jde? Mluvčí 0: Vlastně jde o vyjádření nedůvěry tomu, jak si náš v úvazovkách minister zahraničí počínal. Čili reaguje to jak na vůbec tu špatnou myšlenku té náštěvy v téhle době, tak na její absolutní nezvládnutí. A samozřejmě, že část poslanců se domnívá, že spustit takový ten souboj o tom, že jedna politická skupina napadne vysokého politika jiné politické skupiny za to, že nezvládá svoji práci, že to není jako dobrá věc, ale podle mého názoru tady došlo k takovému fatálnímu defektu, že to něco takové vyžaduje. To nic nemění na tom, že osud pana Borela je v rukách členských zemí samozřejmě. Evropský parlament bohužel v tomto nemá dostatečnou pravomoc. Ale možná bych Karolinou pravil to, že si nemyslím, že to je jenom záležitost politiků z východní Evropy, kteří samozřejmě to ruské nebezpečí vnímají mnohem intenzivněji. My jsme měli několik jednání na úrovni celé politické skupiny a víte, že v té politické skupině v velkou váhu mají představitelé Německa, ale také některých dalších zemí opravdu na západ od nás. A tam zaznělo zcela jednoznačně, a byla na tom naprostá shoda, že to chování Ruska v posledním období, můžeme se bavit o mnoha měsících spíše, o mnoha štvrtletích, vylučuje to, aby vztah k Rusku se vyvíjel dál tak, jak jsme ho dělali. To znamená, že to vyžaduje opravdu velkou změnu. A bohužel ta návštěva pana Borela vylazila úplně opačným směrem. Mluvčí 1: To je celkom dobrá zpráva, protože toto nebyla vždy samozřejmost. Ale teda, aby toho nebylo málo, tak počas té návštěvy Moskvy vystala ještě jedna taková dělčí otázka, kterou sám pan Borel otvoril, a to byla otázka sputnik vakciny, která se tam takisto v Moskve preberala. A já jsem si dokonce našla slova Josefa Borela z Tlačovky v Moskve, které si teda dovolím přečítať, a to bylo. Beriem si slovo, aby som zablahoželala Rusku k tomuto úspechu. Je to dobrá zpráva pre celé ludstvo. Důfám, že Evropská lěková agentura bude schopna certifikovat účinnost vakciny Sputnik V, aby se mohla používat I v členských štátoch Evropské unie. Byla by to dobrá zpráva, protože, jako věděte, čelíme nedostatku očkovacích látok a ak bude k dispozici další zdroj dodávok, bylo by to vítane. Gratulujem k ruským věděckým schopnostěm. Moje otázka je teda, či nám má být jedno, odkiaľ je vakcína, kterou budeme v Evropské unii očkovať, alebo třeba trochu zvážovat, co to znamená, ak zapojíme do očkovania I Sputnik. Čo si o tom myslíte? Mluvčí 0: Tak především já jsem si nevšiml, že by pan Borel jel třeba do Anglie, do Oxfordu, a nebo jel do Belgie, a nebo jel do Německa, do firmy BioNTech a dělal by podobná prohlášení, nebo aby jel za kancéřkou Merklovou a řekl by jí, že jí moc blahopřeje k tomu, že německá firma odvedla zásadní práci ve vývoji té pravděpodobně nejkvalitnější vakcíny, kterou nyní máme k dispozici. Z tohoto pohledu musím říct, že je hodně nebezpečné, aby se z vakcinace stala politická záležitost. Ta vakcinace je záležitost kvalitního vědy a výzkumu, a pravděpodobně v Rusku opravdu existuje kvalitní lékařská věda. Je to otázka fungování soukromých firm v tom, aby v situaci, kdy v minulosti vakcíny vyvíjeli třeba pět let a vyráběli jich deseti tisíce, aby vakcínu vyvinuli během půl roku a vyráběli stovky milionů dávek. Čili to jsou určitě ty otázky, které zauvíjí s vakcinací. Jakmile se do toho začne dostávat politika, tak je to podle mého názoru hodně nešťastné. Co je třeba zvláštní je, že jak Čína, tak Rusko jezdí po světě a zřejmě výměnou za něco nabízí dodávky svých vakcín, ale zároveň třeba velmi málo vakcinuje své obyvatele. Proočkovanost podle posledních dady je tam výrazně nižší než třeba v úrovni Evropské unie. Čili to znamená, že já nejsem fanda do takzvaného vakcínového nacionalismu, zejména mezi západními otevřenými ekonomikami, ale ten přístup zejména Ruska k tomu zavání tím, že se jedná o výměný obchod. A ne výměný obchod vakcína za peníze, ale výměný obchod typu vakcína za peníze a proti služby. A to je podle mě hodně nešťastné. A nevím jestli k tomu pan Borel nepřispěl. Určitě vyjádření typu, že je skvělé, že třeba I v Rusku vznikla vakcína, která se podle některých udajů jeví jako fungující, tak takové vyjádření by mi nevadilo. Stejně tak je samozřejmě úžasné, že to se povedlo spoustě vědeckých týmů, ale myslím si, že v tomhle on zašel o hodně dál. No a další věc samozřejmě je v okamžiku, kdy se členské země podle mě zcela správně dohodly na tom, že vakciny se budou posouzovat ne přes noc, že léková agentura dostane nějaký balík papíru a ráno k němu vydá povolení, ale že se minimálně provede posouzení, kvalitní posouzení těch podkladů, které není hrozně dlouhé, to trvá tři až čtyři týdny. Tak když jsme takhle postupovali od začátku, tak se to samozřejmě týká I vakciny Sputnik, stejně tak jako se to týká možných vakcín z jiných částí světa. A začátek toho procesu je, že jsou předložena data a požárána registracia v případě vakciny Sputnik. Dnes, když se o tom bavíme, ani nevíme, jestli ty údaje byly poskytnuty. Mluvčí 1: Pojďme teda trochu od této, důfám teda, že jen epizody s Josefom Borelom a k širší otázke zdravia a zdravotníctva v EU. Toto je podle mě celkom dobrá prěložitost na to, ukázat si, co jsme se v pandémii za uplynulých několik měsíců, skoro až rok, naučili. A teda velmi vela procesů v EU se jednoducho nedá robit tak rychle, jako bychom si přijali. A to je možná jedno z takých ponaučení, které máme. Aké jsou pro vás další otázky veřejného zdraví? Mluvčí 0: Myslím si, že máme spoustu ponaučení o tom, že některé věci nefungují. Třeba ten rozdílný přístup k omezování cestování v případě pandémie ve vztahu k třetím zemím. Nekoordinované omezení, zavírání hranic, to jsou určitě věci, o kterých jsme zjistili, že nefungují. Stejně tak jako ten určitý zdravotní nacionalismus v případě nákazy, která se velmi rychle a volně šíří vzduchem. Samozřejmě přes hranice také není ta správná cesta. Myslím si, že jsme pochopili, a zdá se, že ještě neúplně dostatečně, že ty velké problémy dnešního světa opravdu musíme řešit společně. A ta pandemie mezi ní bez zesporu patří. Spoustu věcí se od té doby zlepšilo, ale bohužel musím říct, že v reakci na objevění se nebezpečných mutací v Jižní Africe, v Brazílii, ta reakce Unie prostě nebyla adekvátní, protože pokud vím, tak ještě třeba v minulém týdnu různé země měly zcela různé přístupy na tom, odkud existují příjme letecké spoje, jak se přistupuje k těm pasažerům, kteří přilétávají z těch rizikových oblastí, a to je určitě obrovská chyba. Na druhou stranu si myslím, že po té velké krizi, velmi špatné reakci Společné Evropy na začátku roku se spoustu věcí posunula. V době, kdy posloucháte tento podcast, je už pravděpodobně schválená ta největší část evropského ekonomického balíku na podporu ekonomik. Je to bezprecedentní věc, která zejména malým a chučím zemím, jako je Česká republika nebo Slovensko, dává obrovskou možnost nastartovat ekonomický růst po té krizi rychleji a hlavně zásadním způsobem zmodernizovat ekonomiku. Osobně si myslím, že ten společný přístup k vakcíně je jako zcela správný. Je to s tím způsobem velká velkoresurs od těch velkých asianých států, které by dokázaly vybojovat těch vakcín více a rychleji. A myslím si, že je to jednoznačně správná cesta. Stejně tak, jako je teď dobré a správné, když možná trochu opožděné, že Evropská unie se snaží podporovat vývoj modifikace vakcín tak, aby zvládly reagovat na modifikované viry. Soustředíme se na zvyšování dostupnosti, to znamená dialog s těmi dodavateli, co můžeme udělat pro to, aby vyráběly těch dávek více atd. Myslím si, že máme jak dobré příklady toho, co funguje, tak bohužel jasné případy toho, co jsme dělali špatně. A bohužel často členské země jsou ochotný pokračovat v té praxi, která je prostě nevýhodna. Možná poslední věc, měli bychom se o sebe učit. To, že na tak malém prostoru jsou země, které zvládají tu epidemii docela dobře, jako je Německo a Rakousko a země, které zvládají katastrofálně. Bohužel Česká republika to ukazuje, že se nedíváme přes ty hranice, jak ty věci řešit tak, aby fungovaly. Což je další velká promarněná příležitost. Mluvčí 1: No a Česká republika je místo, kam mírim pri našom dnešnom poslednom okruhu. Jdeme domů a ta zpráva, které bychom se chcela věnovat, já trošku vysvětlím, že proč vlastně bychom se chcela věnovat otázke našich lídrov. Tento týždeň vyšel na slovensku príjezkum dvoveryhodnosti politikov. Mě osobně ten príjezkum šokoval, protože jediná politička, pri které prevažovala dvovera nad nedvoverou, byla Zuzana Čaputová. Všetkým ostatním většinou lidí nedvoverovalo, jako dvoverovalo. Čisto pre predstavu, premiér Matovič má dvoveru 21% a nedvoveru 78%. Ale teda z čeho vychádza můj šok tohto týždňový? A to bylo teda, že některý politici byli schopni a ochotni oslovovat svoje uměstnění v této anketě. To znamená, všetci tam máli, okrem prezidentky, negativné score, ale byli ochotni verejně pochválit se tým, že jsou, dajme tomu, čtvrtý nebo pětý najdvoverohodnějším politikom. Toto bylo pro mě velmi překvapivé, protože pro mě celý ten přízkum byl vlastně zlíhaním politické třídy. Já jsem si těto přízkumy dvoverohodností potom porovnala s českými přízkumami dvoverohodností, konkrétně s přízkumem, který robil sociologický ústav Akademie věd České republiky. A teda situacia v České republike je podobná, s vynímkou toho, že vy nemáte Zuzanu Čaputovu, teda vy nemáte ani toho jedného politika, který by mal tu pozitivnu finálnu bilanciu. Moje jednoduché a zároveň velmi těžké otázka je teda, že co s tým? Mluvčí 0: Jaký velký je to problém? Já si myslím, že je to tak trochu definiční vlastnost politiky. Já jsem překvapený, Karolino, to, že vy jste překvapená. Já jsem vlastně, tady určitý myšlenkový posun absolvoval v okamžiku, kdy jsem z pozice centrálního bankeře se postupně dostal do politiky. V okamžiku, kdy jste centrální bankeř, tak se snažíte oslovit celou společnost a vysvětlit, co děláte, protože je známo, že čím větší důvěru ta instituce má, tak tím snázejí se jí dosahují ty její cíle. Když jsem přišel do politiky, tak jsem vlastně měl pocit, že tohle by měl politik dělat taky, ale záhej jsem pochopil, že ta politická logika je úplně jiná. Vy se snažíte získat relevantní počet těch, kteří vás podporují a kteří jsou nebo by mohly být vaši boliči a vlastně vám úplně jedno, co si myslití ostatní. Či to znamená, že vlastně toho politika nezajímá to, že mu lidé nedůvěřují, ho zajímá, jestli je dostatečný zajímavý počet toho, těch, kteří mu důvěřují. A proto vlastně tenhle průzkum jako úplně nezajímá, ale samozřejmě výsledkem tady toho chování je obrovská nedůvěra v politiku. Což je něco, co stejně tak, jako kdyby se z toho centrální bance napáchá velké škody, tak v politice to napáchá ještě větší škody. Takže prostě ta strategie politická, která často spočívá v tom, že kdy chcete získat ty své podporovatele tím, že skandalizujete všechny své oponenty a to znamená, pokud uspějete, tak při takovém průzkumu ten člověk jednomu politikovi bude důvěřovat a všem ostatním bude nedůvěřovat, tak to je prostě vedlejší produkt, který není úplně dobrý. Zároveň si myslím, jako trochu mě mrzí, že mám pocit, že lidé s tím termínem nedůvěřují, zacházejí jako trochu lehce, ono je to možná taky tím, že v tom průzkumu je nedůvěřují možná hodně, nedůvěřují mírně. Mám pocit, že kdyby veřejnost, kdyby většina lidí si uvědomovala, jak strašně složité je být politikem třeba v dnešní situaci, tak by začaly být trošku tolerantnější a možná by nesměřovaly k takovým radikálním odsudkům. Tím ale vůbec nechci říct, že ten stav, kdy vlastně většina hráčů na té politické scéně se těší více než 50% nedůvěryhodnosti u občanů, že to není katastrofa. Je to prostě katastrofa, podle toho ta společnost vypadá. Pochodem z tohohle pohledu mám hrozně zajímavou zkušenost do posledních pár desítek hodin, kdy to vypadá, že italskou politickou krizi chtějí italové vyřešit tím, že najdou nového premiéra, kterému budou pokud možno všichni důvěřovat. A on je naši Maria Draghiho, člověka, který sehrál úplně zásadní roli při tom, že Evropa zvládla několik velmi vážných krizí. Je to skvělý, nesměrně kompetentní člověk. Já k němu chovám velký respekt a také velkou důvěru, když se o tom bavíme. A když jsem si šel report od svých italských kolegů zajímavý, je, že vlastně prakticky celá politická scéna s nás údajně s výjimkou jediné politické síly, relativně malé, se vlastně postavila k tomu tak, že Maria Draghiho podporují. Samozřejmě budou si strašně hlídat to, aby se neukázalo, že Maria Draghi a jeho vláda pokud vznikne, bude podporovat jednu část toho politického spektra. Proto pokud on se těší takové důvěrehodnosti, tak část těch politiků se bude chtít s ním asociovat, což samozřejmě vytvoří ohrožení v té druhé části, která s ním bude asociována méně, ale skoro mi to ukazuje, že dokonce vlastně I ti politici by toužili potom, aby tam byl někdo k dosi těžší důvěře, protože mají za to, že pak ty věci půjdou lépe, ale bohužel ta logika toho dnešního politického boje vede přesně k těm výsledkům, o kterých jste se zmiňovala a ano, prezident v tomto má samozřejmě lepší pozici, ale podívejme se na to, jak to vypadá v České republiky, kdy na začátku té nedůvěry ve společnosti a rozhádanosti bez zesporu stojí také náš prezident. Mluvčí 1: No dobře, ale toto potom znamená teda, že politik se nemá usilovat o to, aby bol dvoveryhodný v tom, jak ho vnímají občaně, alebo teda, že má se usilovat o dvoveryhodnost, ale len do nějakého stupňa, vtedy, doky mu to voličsky vyhovuje. Já celkom teda nechápu na to, jaký je z toho závěr. Mluvčí 0: Ten závěr je, že je to složité a že je to neradosné, jako konec konců vždycky, ale já si myslím, že by bylo fajn, kdyby aspoň část politiků zkoušela, aby I ti, kteří jsou rozhodnutí, že ho nebudou volit, aby mu naslouchali a eventuálně, aby aspoň neřekli, že mu nevěří. Určitě by to situaci zlepšilo, ale myslím si, že většinou ta politická strategie je, jako získat ty své ovečky a vlastně potom, co si myslí ti, kteří v tom stádě nejsou, se jako ani tak úplně nepídit. Ale celkově ta politika, ta společnost je vyhraněná. Ona volá hodně po extrémech a toto je prostě bohužel jeden z důsledků, který ale celkově tomu vývoji společnosti podle mýho názoru nepřispívá. Mluvčí 1: Já jsem se trošku pozdrala při té dvoverihodnosti, která teda rozumím, že je to trošku také komplikované kriterium. Pozdrala jsem se na politikov v Evropě, kteří požívají vysokou dvoverihodnost a z toho můjho limitovaného pohledu to vyzerá být na taký mix kompetencie a ochoty a schopnosti rozprávat nělen ku svojim voličům. Taký ten nejlepší príklad bude asi Angela Merkelová nebo teda Jens Schwann v Německu, kteří jsou momentálně jedný z nejpopulárnějších německých politiků a jsou tam preto, lebo pandemiu zvládli vysoko kompetentně a zároveň byli schopni a ochotni rozprávat jako občanom tak, aby zaujali nělen svojich voličů. Čo konzekventně působí vlastně, že dobré na to jadrové voličstvo. Mluvčí 0: Já si myslím, že tady tohle jasně nadnačuje, že existují jako různé politické strategie. Jedna stojí prostě na kompetenci a na nějakém relativně otevřeném způsobu komunikace, tím, že se nesnažíte jenom oslovit ty své potenciální voliče, ale mluvit k celé společnosti, což bez zesporu dělá Angela Merkelová. A druhá je taková ta marketingově spíše jako dělící, která se snaží uchopit jasně tu skupinu, kteří by mohly být moji voliči a říkat, v zásadě sledovat postoje té skupiny tak, aby říkal to, co ta skupina v zásadě vyžaduje. A pokud je ta skupina dost dobře ohraničená, definovaná, tak pravděpodobně bude chtít něco jiného, než ty ostatní skupiny. A proto já budu říkat něco, co se těm ostatním lidem nebude líbit, a ve výsledku tomu oni mi nebudou důvěřovat. Čili myslím si, že je to vůbec otázka jako strategie. Samozřejmě kompetence toho člověka podle mě je pro politiku a pro společnost hlavně užitečnější ta první, ale zejména u nás převládá jednoznačně ta druhá. Mluvčí 1: Na závěr bych si dovolila svoju drobnou tradičnou rubriku a to bude Evropský tip na závěr. Ak komunikujeme s mladými ludmi, kteří se zaujímají o Evropskou uniu alebo jim prijde Brusel, případně Strasburg do nějaké měry zaujímavý a fascinující, ta nejčastější otázka je otázka na možnosti táže a možnosti práce v Bruseli případně jako začať v Bruseli. A já bysom teda poradila asi takovou nejlepšou stránku, na ktorej jsou otázky na této odpovědě, a rovnako I platové záležitosti začínajúcích tážistů v evropských instituciách a je to stránka EPSO a link na stránku nájdete při tomto podcastě. Mluvčí 0: Já bych možná dal dva podměty pro domácí samostudium, pro posluchače našeho podcastu. Zapravo už jsem zmiňoval, že bude schválený ten evropský rozpočet. Myslím si, že zejména lidé v zemích jako Česká republika nebo Slovenska by to měly věnovat pozornost, protože podle mého hrubého odhadu do České republiky se dostane tisíc miliard korun z evropského rozpočtu v následujících šesti letech a to, jak využijeme tyto peníze, ovlivní to, jak bude dál vypadat naše země. A mám pocit, že bychom neměli tady toto nechávat výhradně na nějaké rozhodování za zavřenými dveřmi na vládě, ale stalo by za to, abychom se o to co nejvíce sedovali. A další věc, kterou bych změnil v posledních týdnech, která mi připadla hrozně zajímavá, byla vlastně spoura na Wall Street, což je téma, ke kterém se já chci dostat, chci o tom něco napsat. A vlastně mě vede k úvahám o tom, kam se dostal tenhle dnešní finanční systém a do jaké míry to fungování finančního systému je dobré pro finančníky, ale do jaké míry je také dobré pro ty, kteří jim vlastně ty peníze k tomu investování dávají. A myslím si, že těch nezodpovězených otázek, které stojí za to, za diskuzi, je poměrně hodně. V každém případě moc děkuji, Karolino, a těším se příště. Mluvčí 1: Děkuji Vám a príjemný deň.Kopírovat text

Jak současné dění ovlivňuje vztahy mezi EU a Ruskem? Co je to vakcínový nacionalismus a proč představuje hrozbu? A co nás vlastně pandemie naučila? O tom a mnohem více v novém díle mého podcastu. Přeji příjemný poslech.

Screenshot není k dispozici